Evžen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
2178
2178
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 1937 , MelantrichOriginální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin), 1833
více info...
Přidat komentář
Ať tak či onak, škoda chvilek
jež neprožívá, necítí,
milenec, básník, smutný snílek,
nejbližším druhem zabitý.
Některé části knihy byly naprosto boží. :) Puškin nezklamal, chtěla jsem si Oněgina přečíst už dlouho, ale nakonec mě k tomu dokopala povinná četba k maturitě. Rozhodně si Oněgina za pár let přečtu znovu.
Četla jsem vydání z roku 1966 v překladu od Olgy Maškové. Takže jsem se nedočkala známého - Já píši vám, co mohu více... ale překlad, který jsem četla se mi opravdu líbil a některé pasáže, které se mi líbili jsem si prostě musela přepsat do sešitu. :)
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Od prvního přečtení jsem ji četla snad každý rok. Vždycky na podzim, to na mě nejvíc působila.
Velmi zajímavá poéma o nenaplněných nadějích. Za nejlepší považuji autorské glosy a kontrast poetična s cynickým jazykem nadhledu.
Knihu jsem bohužel nedočetla až do konce, jelikož poezie není můj šálek čaje. Děj mě ale rozhodně zaujal, když jsem byla na divadelním představení E. Oněgina. To mě také dovedlo k tomu, abych si dílo i přečetla, ale bohužel ... Proto dávám 3 hvězdičky.
Osobně se mi to moc líbilo, škoda jen, že ostatním puberťákům toto dílo nemůže přejít přes jazyk. Nechápu, za mě plný počet bodů.
Příběh sám o sobě byl vcelku zajímavý a přesto, že je ve verších, četl se mi dobře a ani nebyl problém vše pochopit. Jen mi tam strašně lezly na nervy Puškinovi komentáře naprosto nesouvisející s dějem, které mě jen rozptylovaly.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a i když jsem znala konec, úplně mě uchvátila. Miluju schopnost A.S.Puškina udělat z knihy skvost, který člověka ještě k tomu všemu úplně pohltí do děje.
Pět hvězdiček pro nešťastnou Taťánu a znuděného Evžena.
Skvěle podaný filozofický román, který s vtipnou nadsázkou a lehkostí popisuje přirozenost člověka, tragiku žití, rozmarů a lidské pýchy. Puškin si tady dělá srandu snad ze všech postav i sám ze sebe - to mi bylo velmi milé. Nižší míru kritiky použil snad jen u Taťjány, jediného silného a nekomického charakteru. Kompozice veršů a užití slov je podle mě mistrovské, smekám.
Začátkem jsem se trochu prokousávala, ale pak mě to chytlo. Krásné, dojemné dílo; na konci jsem litovala Oněgina i Táňu, jelikož se pořád milovali, ale čest zvítězila. Smutné, ovšem poučné.
Právě jsem dočetla. Ta povinná četba kolikrát není tak hrozná, jak si člověk myslí. Oněgin byl znuděný, protože měl prakticky všechno a Taťána se mu sama nabídla. Docela jsem ho chápala, kdyby ji musel dobývat, třeba by nedošlo ani na smrt toho Lenského. Já bych takový dopis nikdy nenapsala. Takže ji ani neobdivuju.
Nádherná rozsáhlá báseň o Evženovi a Taťjaně - kdyby Oněgin přemýšlel o budoucnosti, mohli spolu žít šťastně až do smrti. Mohl si za to sám, ale i tak mi ho bylo nakonec líto.
Jako první jsem viděla filmovou podobu, která se mi hodně líbila, proto, když jsem si sestavovala seznam k maturitě, neváhala jsem a Oněgina do něj šoupla téměř okamžitě. Asi to byl osud, protože jsem na něj měla mít do hodiny i referát. :D Člověk, když čte tuto knihu, se musí dostatečně soustředit. Nebo aspoň já to tak měla, protože text ve verších byl někdy problém. Kapičku jsem se tím prokousávala a povedlo se. Byla jsem spokojená, že to opravdu mělo děj! (Některým veršovaným dílům chybí, a na to jsem pak vysazená, můžu vyletět z kůže! :D) Taťána byla naivka, ale nepřestala milovat ani nezačala nenávidět, když jí Evžen odmítl. Byl tak trochu sobecký, vše nezávazně, sofistikovaný. Proto si závěr zasloužil, ale nebudu lhát - bylo mi ho líto! :( Ohledně Taťány, chápu, že to tahle v minulosti chodilo - dobře se provdat, ale, sakra!, jak mohla být s mužem, kterého nemilovala, žít bez srdce, které jí ukradl někdo jiný a nakonec mít tolik odvahy, že když jí Evžen srdce přinesl, chladně a dokonale hraně ho odmítnout. Ta ženská má můj obdiv. Bavilo mě to a vřele doporučuji. :)
Myslím si, že mě to chytlo až ke konci, když ho odmítla. To bylo dobré, dobře mu tak.
Pro mě povinná školní literatura. Díky tomu asi nedokážu Puškina dostatečně ocenit.
Mám téhle knize co vytknout. Ale nemůžu prostě nedat plný počet hvězdiček. To se zkrátka nedá. Samotný příběh by byl totiž klidně na deset hvězdiček. Znala jsem ho přibližně už dávno (díky opeře, kterou má moc ráda maminka a od ní jsem znala děj, byť hudbu z nějakého záhadného důvodu ne - teď to zkouším napravit a lituji, že tak pozdě) a protože mi přišel zajímavý, byť jsem ho neznala do podrobností, řekla jsem si, že si musím knihu přečíst. Abych pravdu řekla, přišlo mi tam přespříliš Puškinových myšlenkových pochodů. Ne že by mi vadily samy o sobě, jen se mi občas zdálo, že se v nich příběh naprosto ztrácí. Což byla škoda, protože člověk občas div nebrečel, ale pak tam najednou byla odbočka někam jinam, která s dějem ani zas tak moc nesouvisela (spíš to byl vlastně nějaký autorův pohled, názor, myšlenka) a kouzlo se rozplynulo. Jenže co se dá dělat, ten příběh, postavy samotné a taky lítost a soucit s nima, jaký jsem snad v knize necítila ještě nikdy s nikým, že by si člověk nejradši pořádně poplakal, především obdivuhodná Taťána, ale taky Oněgin, na ktrého jsem se prostě nedokázala nikdy zlobit, to všechno a navíc k tomu nádherně psané verše, to si prostě nejvyšší možné ohodnocení zaslouží.
(Jinak doporučuji filmové zpracování z roku 1999)
Štítky knihy
19. století romantismus ruská literatura dvojjazyčná vydání nešťastná láska ruská poezie romány ve veršíchAutorovy další knížky
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 |  Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
| 1977 | Dopis Taťány Oněginovi |
Naprosto úchvatná poezie!