Evžen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489581/bmid_evzen-onegin-ITh-489581.jpg
4
788
788
Tento román ve verších o znuděném, mladíkovi z vyšší společnosti se řadí k základním dílům světové literatury. Evžen Oněgin, přesycený společenským životem v Petrohradě, odjíždí na venkov, kde zdědil po svém strýci statek. Společnost mu dělá jeho věrný přítel, básník Lenský, ale splín Oněgina neopouští ani zde. Díky Lenskému se seznámí s Taťánou a ta je Oněginem okouzlena natolik, že se mu ze své lásky zoufale vyzná v dopise. Oněgin jí však neodpoví a její city odmítá… Poté, co v souboji svého přítele Lenského zabije, vydá se na bezcílnou cestu po světě, ale nenalézá ve svém životě smysl. Když si nakonec uvědomí svou chybu a vrátí se do Petrohradu, už je pro něho a Taťánu pozdě… Puškinovo vrcholné dílo je příběhem plným emocí a zvratů. Jeho hrdina bývá označován za tzv. „zbytečného člověka“ a Puškin v tomto románu, napsaném originální formou (tzv. puškinovským veršem), mistrovsky zobrazuje zmarnění lidského života.... celý text
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 2022 , 1400Originální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin), 1833
více info...
Přidat komentář
V rámci opakování k maturitě jsem letmo znovu přečetla Evžena Oněgina a musím říct, že se skutečně jedná o jednu z mých nejoblíbenějších knih. Je to dokonalé vyvážení formy a obsahu. Styl, kterým je Evžen napsaný je naprosto unikátní a zbožňování hodný, příběh je nádherný a kniha navíc obsahuje řadu odkazů k jiným nejen literárním dílům. Pro mě skutečně vrchol světové literatury.
Až se k nám přes ty naše hráze
vzdělanost jednou dostane,
po jistém čase (při úvaze
filozoficky nestranné
tak za pět set let) zaručeně
i cesty podlehnou té změně:
ruskou zem v prudkém rozvoji
síť silnic přetne, propojí.
Přes vody vzklenem do oblouků
sta mostů z pevné oceli,
odsunem hory, tunely
Prokopem pod řečišti toků,
křesťanským duším světlo dá
na každém rohu hospoda.
Knihu jsem četla opět jen kvůli maturitě. A myslím, že jsem byla dost hloupá, když jsem koukala na to, kolik má kniha stran a jak je tlustá, protože kdybych vybírala podle obsahu, možná bych teď neměla v seznamu tolik blbostí, pardon. Každopádně, Evžen Oněgin mi dal fakt zabrat! Půlku knihy jsem vůbec neměla tucha, o co jde. Nechápala jsem, vůbec. Na konci jsem byla fakt ráda, když jsem ji dočetla. Myslím, že tohle opravdu nebyl můj šálek kávy. Pro někoho asi fajn oddechovka, pro mě rozhodně ne, bohužel...
Na to že je to poezie a tu moc nedávám, tak se mi kniha líbila. Četba k maturitě.
Milovala jsem tenhle příběh i zpracování kdysi a nezklamal ani po letech. Pro mě jedna z nejlepších knih vůbec, mám ji ve svém TOP výběru, což jsou knihy, které nesmí chybět v mé knihovně, abych se k nim mohla kdykoliv vrátit.
Tenhle legendární román jsem si chtěla dlouhou dobu přečíst, ale nějak jsem se ho "bála", odrazovalo mne hlavně to, že je psán ve verších. Nedávno jsem se konečně odhodlala se ho chopit a zůstala jsem ohromena. Za mě je to naprosto geniálně zpracované, výborná zápletka a prostě vše tak, jak má být a zároveň úplně jinak. Jsem z tohoto díla naprosto unešená a čtu již poněkolikáté!
Propojení dopisů Nebezpečných známostí a nemystického Doriana Graye, poesie je zajímavá a velice netradiční forma na román. Skvělé lyricko-epické verše s vtipem a jejich dialogičnost je velmi čtivá.
Z knihy jsem měla strach, že mě nenadchne, ale nakonec jsem ji zamilovala a to hlavně kvůli básničce co píše Táňa.
Přiznávám, že než jsem Evžena Oněgina začala číst. měla jsem z této knížky obavu. Poezie není má nejsilnější stránka, ale tahle knížka je tak krásně napsaná a příběh je natolik zajímavý, že mi to nedělalo žádný problém to přečíst a jsem za to moc ráda!
Některé pasáže se mně líbily, ale knihy ve verších mě moc nebaví. Třeba přijdu Evženovi na chuť později.
Četbu jsem si užila, příběh Taťániny čisté a krásné lásky k Evženovi si nejde neoblíbit.
Nebýt povinné četby, po knize bych nesáhla. Přelouskávala jsem ji hodně dlouho. Nemohu říct, že by byla špatná, ale četla jsem lepší. Přesto si myslím, že si ji do povinné četby zařadím.
Knihu jsem před pár lety četla k maturitě a nevěděla jsem, co od ni očekávat, ale ihned jsem se do ni začetla. Příběh nešťastné lásky Taťány a Oněgina mi v mnohém připomínal nešťastný příběh Romea a Julie. Krásná, čistá láska...
jednoznačně klasika, po letech jsem se k ní opět vrátila a super. původně mě k němu přivedla sličná dvojice eva jeníková a václav kopta ve filmu sněženky a machři a musím konstatovat i o dvě desítky let později, pořád super
Nevěděla jsem co od knihy čekat, po Kapitánské dcerce jsme měla chuť ještě něco od Puškina přečíst. První stránky byly pro mě utrpením, nechápala jsem dějovou linii a nerozuměla ničemu. Pak jakoby přeskočila "jiskra" a kniha mě upoutala. Každý další verš jsem si vychutnávala - jak děj tak autorův popis postav, situací, myšlenek, citů apod. Závěr naprosto uspokojil mou čtenářskou zvědavost - takže u mě za plný počet bodů s tím, že některé verše jsou teď mou srdeční záležitostí.
Štítky knihy
romantismus ruská literatura ruská poezie romány ve verších
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Krásný příběh, nádherné verše...
Mimochodem, tip pro ty, kteří se ve verších občas ztrácejí: zjistila jsem, že pokud si čtu nahlas, nestává se mi to. Možná to někomu pomůže...