Evžen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin

Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 1892 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin), 1833
více info...
Přidat komentář


Psáno neskutečně nudně, neustálé odbíhání od tématu. Přiběh by se mi asi líbil, kdyby byl podán jinak, tohle se nedalo číst.


Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Od prvního přečtení jsem ji četla snad každý rok. Vždycky na podzim, to na mě nejvíc působila.


Velmi zajímavá poéma o nenaplněných nadějích. Za nejlepší považuji autorské glosy a kontrast poetična s cynickým jazykem nadhledu.


Knihu jsem bohužel nedočetla až do konce, jelikož poezie není můj šálek čaje. Děj mě ale rozhodně zaujal, když jsem byla na divadelním představení E. Oněgina. To mě také dovedlo k tomu, abych si dílo i přečetla, ale bohužel ... Proto dávám 3 hvězdičky.


Osobně se mi to moc líbilo, škoda jen, že ostatním puberťákům toto dílo nemůže přejít přes jazyk. Nechápu, za mě plný počet bodů.


Příběh sám o sobě byl vcelku zajímavý a přesto, že je ve verších, četl se mi dobře a ani nebyl problém vše pochopit. Jen mi tam strašně lezly na nervy Puškinovi komentáře naprosto nesouvisející s dějem, které mě jen rozptylovaly.


Knihu jsem přečetla jedním dechem a i když jsem znala konec, úplně mě uchvátila. Miluju schopnost A.S.Puškina udělat z knihy skvost, který člověka ještě k tomu všemu úplně pohltí do děje.
Pět hvězdiček pro nešťastnou Taťánu a znuděného Evžena.


Skvěle podaný filozofický román, který s vtipnou nadsázkou a lehkostí popisuje přirozenost člověka, tragiku žití, rozmarů a lidské pýchy. Puškin si tady dělá srandu snad ze všech postav i sám ze sebe - to mi bylo velmi milé. Nižší míru kritiky použil snad jen u Taťjány, jediného silného a nekomického charakteru. Kompozice veršů a užití slov je podle mě mistrovské, smekám.


Začátkem jsem se trochu prokousávala, ale pak mě to chytlo. Krásné, dojemné dílo; na konci jsem litovala Oněgina i Táňu, jelikož se pořád milovali, ale čest zvítězila. Smutné, ovšem poučné.


Právě jsem dočetla. Ta povinná četba kolikrát není tak hrozná, jak si člověk myslí. Oněgin byl znuděný, protože měl prakticky všechno a Taťána se mu sama nabídla. Docela jsem ho chápala, kdyby ji musel dobývat, třeba by nedošlo ani na smrt toho Lenského. Já bych takový dopis nikdy nenapsala. Takže ji ani neobdivuju.


Nádherná rozsáhlá báseň o Evženovi a Taťjaně - kdyby Oněgin přemýšlel o budoucnosti, mohli spolu žít šťastně až do smrti. Mohl si za to sám, ale i tak mi ho bylo nakonec líto.


Jako první jsem viděla filmovou podobu, která se mi hodně líbila, proto, když jsem si sestavovala seznam k maturitě, neváhala jsem a Oněgina do něj šoupla téměř okamžitě. Asi to byl osud, protože jsem na něj měla mít do hodiny i referát. :D Člověk, když čte tuto knihu, se musí dostatečně soustředit. Nebo aspoň já to tak měla, protože text ve verších byl někdy problém. Kapičku jsem se tím prokousávala a povedlo se. Byla jsem spokojená, že to opravdu mělo děj! (Některým veršovaným dílům chybí, a na to jsem pak vysazená, můžu vyletět z kůže! :D) Taťána byla naivka, ale nepřestala milovat ani nezačala nenávidět, když jí Evžen odmítl. Byl tak trochu sobecký, vše nezávazně, sofistikovaný. Proto si závěr zasloužil, ale nebudu lhát - bylo mi ho líto! :( Ohledně Taťány, chápu, že to tahle v minulosti chodilo - dobře se provdat, ale, sakra!, jak mohla být s mužem, kterého nemilovala, žít bez srdce, které jí ukradl někdo jiný a nakonec mít tolik odvahy, že když jí Evžen srdce přinesl, chladně a dokonale hraně ho odmítnout. Ta ženská má můj obdiv. Bavilo mě to a vřele doporučuji. :)
Štítky knihy
19. století romantismus ruská literatura dvojjazyčná vydání nešťastná láska ruská poezie romány ve veršíchAutorovy další knížky
1955 | ![]() |
1962 | ![]() |
1960 | ![]() |
1938 | ![]() |
1977 | ![]() |
Já přečetl Oněgina - co mohu více? :-)
Poezii nečtu, ale na Oněgina jsem byl zvědavý. Uvědomuji si, že tohle dílo by vyžadovalo více času, více soustředění a častější opakování. Jen tak bych asi byl schopen proniknout do Puškinových veršů a lépe ocenit tuto poému.
Příběh samotný je vcelku banální, ale Puškin mu dokázal vdechnout svými verši nebývalou plastičnost a krásně vykreslil nejen milostné soužení hlavních hrdinů, ale i celou ruskou zemi z počátku 19. století. Ocitneme se mezi prostým lidem na venkově i mezi smetánkou na nekonečných banketech a oslavách ve městech, zažijeme lásku, zklamání, bolest i drama.
Dílo mě sice neoslovilo tak, jako to u mě dokáže próza, ale věřím, že pro poetičtější duše je tato poéma literárním skvostem.