Farářova dcera

10.01.2019

Uhrančivý.Bezútěšný.Prostředím.Vyzněním.Orwellovská jak asi tušíte.
Autor dokáže navodit na některých stránkách silnou pocitovou stísněnost.Třeba když se Dorothy (dcera faráře) ocitá při česání chmele není mnoho času na rozjímání o životě.Kdy ubývá sil,že se člověk sotva udržel na nohou.A přesto ho naplnoval pocit štěstí,bezdůvodného štěstí.Bezmyšlenkovitá,mechanická,vyčerpávající práce a přece vás nepřestávala bavit.Fyzická radost uspokojení neskonalá potěcha z vykonané práce a vidina mrzké odměny,ale přeci jenom odměny.Dnes se to může zdát podivné.Cožpak to není pravá čistota námahy která došla až na dřen ve vyjadřovacích prostředcích samotného Orwella.V tom se jeví prostý smysl.Pocit opravdovosti Dorothy téměř až fyzicky uspokojivý.
Mezi nenadálou situací,která změní její život jež se pojí se ztrátou paměti.V okamžicích myšlenek jak se postupně mění nejpotřebnější hodnoty se lidské vědomí zúžilo na přítomnost okamžiku.Neustálý zápas s ospalostí,prací na poli,vařením a shánkou jídla.Načež vyčarovat ohen z mokrého klest není věru snadné.Střídání bezmezné rutiny s okamžiky ohnostroje štěstí kdy si pochutnáte na jabku utrženém ze zakázané zahrady.I vtom je skrytý pomíjivý smysl.Radost z existence.
Momenty v kapitole třetí kdy se farářova dcera ocitá s několika dalšímy na Trafalgarském náměstí během jedné studené noci.Okamžik kdy se všichni prokřehlý obyvatelé jedné lavičky nahečmáni na sobě zahřívají vlastními těly dost možná patří k nejsilnějším.Konečně nastává ráno a všici čekají před přilehlým bistrem.Vidina jídla a tepla se doslova přenáší na čtenáře,jakoby tam stál s nimi.Vylíčení poměrů v jedné tamní škole je další syrovou zkušeností.Mechanické učení jen aby se neřeklo.S nesmyslným opisováním z tabule doslova zabíjením kreativity.Dorothy zanese do třídy svoje pojetí výuky.Dostavuje se dobrý pocit a zadostiučení,když něco děláte poctivě a s láskou.Realita ovšem říká...Ale.
G.Orwell a příběh vystavěný pro jeho širší sdělení.Rozmetává předsudky nejenom doby.Zažitosti společnosti.Bezpáteřní holé skutečnosti.Nějaký smysl tomu všemu dát.Víra pomáhá a uzdravuje.Blaženost pohanská pěkně se rozvalit v trávě a užívat si vůně květů přeci neomezuje.
Na konci Tě čeká přeci ráj.
Orwellovka jak jinak ve které můžete upadnout do tíživého smutku.Nebo shovívavé radosti z pocitu,že trpíte pouze na stránkách této knihy.Nic to však nemění na faktu G.O. opět potvrzuje talent a sílu Pana tvůrce jako ryze autorského.

22.11.2018

Jde o asi nejslabší Orwelovo dílo ale i tak rozhodně stojí za přečtení.

26.02.2018

Je prostředí, ve kterém vyrůstáme, pro naše nastavení mysli tak podstatné, že se zvyklostí v mládí naučených nedokážeme vzdát? A pokud ano, jak vysokou cenu musíme platit? Farářova dcera naznačuje, že prostředí, ve kterém vyrůstáme v nás vykope tak hlubokou jámu, že je téměř nemožné se z ní vyhrabat. To není příliš útěšné poznání, ale kdo by čekal zrovna od Orwella nějakou útěchu, že?

George Orwell není žádný famózní vypravěč-fabulátor, jeho romány jsou vlastně jen nástroji, jejichž pomocí nám sděluje, co o světě vypozoroval. A protože pozorovatel a analytik naopak famózní je, tak to pokaždé je přínosné. I když se nedočteme o mnoho víc, než z jeho esejů nebo reportážních knih –tento román jsou vlastně jen jeho teze oblečené do příběhového kabátu.

Všechna tři hlavní témata knihy jsou zajímavá a do velmi značné míry aktuální i dnes. Nejméně to možná platí pro popis předválečné anglikánské farnosti, která je řízena ve stylu „choď na mše, přispívej, poslouchej, neodmlouvej“, takto už dnes snad život v církvi nefunguje, nad arogancí a povýšeností už převládá snaha jít věřícím vstříc – přesto je tato část zajímavým mementem (a možná i částečně odpovědí na otázku, proč bylo minulé století obdobím výrazné sekularizace společnosti).
Pro mě nejzajímavější část byl popis života extrémně chudých lidí (tu Orwell možná ještě lépe popsal v reportážních knihách Na dně v Paříži a Londýně a Cesta k Wigan Pier – jeho osobní zkušenost dodává vyprávění v této knize věrohodnost), která ukazuje, že při poklesnutí pod jistou životní úroveň přestává být důležité cokoli jiného kromě uspokojování těch nejzákladnějších potřeb. A pokud by si někdo myslel, že tento problém už v 21. století neznáme, tak si o tom může popovídat třeba se Sašou Uhlovou.
Zkušenosti farářovy dcery se systémem anglického soukromého školství 30. let vypadají z dnešního pohledu až lehce (nebo těžce?) absurdně, ale i zde se má člověk naší doby nad čím zamýšlet – zaměření výuky na věci, které připadají účelné rodičům, tak aby tito byli ochotni platit školné, namísto orientace na opravdové potřeby studentů, to jistě může znít povědomě i dnes. A důraz na memorování dat ... no co si budeme povídat.

Farářovu dceru nepovažuji za to nejlepší z Orwella, ale pod svůj obvyklý standard neklesne. Skvělá pozorování, srozumitelné formulace problémů, poctivá argumentace. Stojí to za přečtení.

24.10.2017

Kniha je skvělá , přečetla jsem ji za necelý den :) Moc povedená a dobře zpracovaná :)

18.12.2015

Tohle je jedna z knih která mě nadchla natolik že jsem si ji přečetla dvakrát po sobě. Neváhala bych napsat, že je to jeho nejlepší kniha, ale která jeho není.

30.07.2014

Mně přišel zajímavý vývoj hlavní hrdinky. Zpočátku, jak je psáno níže, neprůbojná zbožná holka, která se za rozjímání nad přírodou potrestá, protože je to příliš pohanské (tuhle scénu snad nikdy nezapomenu, a to jsem knihu četla snad před třemi lety). Pokud se dobře pamatuji, tak hrdinka neutekla, ale ztratila paměť a probudila se kdovíkde. A tam byla nucena se o sebe postarat bez ohledu na Boha.

19.01.2014

Zprvu - nedoporučuji tuto Orwellovu knihu srovnávat s sociálně-kritickými poklady jako je 1984 nebo Farma zvířat. Pokud to totiž uděláte, nebude se vám líbit, což by v tomto případě byla škoda. Hrdinka knihy je vylíčená jako šedá myška, která se bojí projevit, aby se neznelíbila Bohu. Popírání sebe sama jí pak přiměje k útěku, kde je však stejně nešťastná. Na této osobní rovině se rozplétá hluboké polemizování o víře a samozřejmě svobodě. Krásně ukazuje rozvrstvenost společnosti (rozdíly muž-žena, bohatý-chudý jsou více než patrné), stejně tak problémy mezi lůzou a otřesným prostředím na školách. Na osobní rovině by tato kniha neměla valný význam, ale kvalitní vyprávění, které zobrazuje tehdejší poměry na něj vrhá naprosto jiné světlo. Není to kniha o problémech člověka, hlavní postava je jen uměle vykonstruovaná, aby mohla procházet jednotlivými prostředí, které Orwell zamýšlel zobrazit v jejich ubohosti.

14.12.2013

Mě osobně kniha nijak nenadchla.. Hrdinka neprůbojná, příliš obětavá, sama sobě odříkající. Jde vidět, že to psal muž:)

09.04.2012

V úvodu jsem se několikrát byla postavena před otázku, zda knihu dočíst. Jsem však ráda, že jsem to nevzdala, protože (co do zajímavosti) byla předposlední a poslední část knihy mnohem lepší než ty předchozí. A vůbec - konečně se mi zdálo, že šlo o Orwellova takového, jakého ho znám.

15.09.2011

Touto knihou mne Orwell opět nadchl a stal se tak mým srdcovým autorem. Čte se sama - doporučuji.