Feťák
William Seward Burroughs
První kniha W. S. Burroughse, původně vydaná pod pseudonymem William Lee, v níž se autor pokouší „co možná nejpřesnějšími a nejjednoduššími slovy“ zachytit svou zkušenost narkomana. Stále aktuální kniha, ač od jejího vzniku uplynulo již téměř půl století.
Přidat komentář
Nic není nad skutečně autentický pohled profesionální fetky. Burroughs sice ještě nebyl ´tam´, ale z Feťáka už tuchne ten odér, se kterým odpálí za pár let všechen svůj odvařený mozek do papíru. Tady se teprve začínal vařit a čtenář nedostane nic jiného, než autentický dokument - kterak se zavřít do papiňáku a vyhnívat. Rozhodně ne - ani zdaleka - ta nejzajímavější část jeho tvorby, ale přesto velmi důležitá.
Styl vyprávění se velmi podobá tomu tarantinovskému, a konec příběhu jako by byl ideální ilustrací procitnutí feťáka, jehož návyk na tlumící drogu je v konečném důsledku jen a pouze aspekt jeho cesty k postupnému nalezení toho, po čem vždycky toužil.
Po delší době dávám horší ohodnocení. Je to jako kolovrátek, pořád dokola. Z toho, že někdo krade a fetuje, mám být nadšený? Kolik lidí ze svého okolí udělají nešťastnými? Jako dědek v důchodu už takové knihy moc nemusím. No, zkusil jsem to. Přesto chápu, že pro někoho to může být přínosné.
V období dospívání pro měl byly Burroughsův Feťák a Teplouš zcelá zásadní knihy. Nálada tomu chtěl a po asi patnácti letech jsem znovu po Feťákovi sáhl. Ano, již to nebyla taková literární rána jako tenkrát. Už to nepůsobilo jako naprosté zjevení. Přesto ale jde o syrovou výpověď člověka, který bojuje s neustálým kolotočem vnitřních démonů, jež se snaží vypudit drogou, která je přitom tím největším démonem. A toho se bohužel nepodaří nikdy zcela porazit. Feťák není pěkná četba. Bolí to a až dokumentární popis drogové závislosti patří k tomu nejlepšímu, co bylo na tohle téma napsáno.
Nějak mám pocit (nejen z téhle beatové knihy,) že tenkrát život byl v lecčem jednodušší. I ta závislost na fetu se nějak dala odtrpět, poldové byli buď blbci nebo měkkejši a chrastit prachy na drogy šlo jedna báseň.
Burroughs šel na dřeň a neostýchal se cokoliv zakrývat. Nadto sám na sobě dokázal svoji "teorii," o které v knize psal, že fet je dobrý v tom, že zabíjením závislých buněk abstinencí dochází k masivní regeneraci těla, což feťáka omlazuje :O
Doporučuji příznivcům beatniků, hipíků, kontrakultury a drog.
Já nevim, no. Jako před patnácti lety bych z toho asi byla nadšená a Burroughse obdivovala. Ale ve třiceti už to tak necítím. Fet, krádeže, nástřel, zoufalství, monolog, a tak pořád dokola. Jako forma dobrá, což o to. Jen ten obsah už mi asi úplně nic nedává.
Nechápu. Jak někdo může o tomhle chlapovi říct že je... skvělej. Uznávat ho jako … jako špičku literárních, životních , nebo dokonce morálních hodnot. Hrůza. Tohle dílo vidím jako jedno z jeho zdařilejších, čtivějších a přesto otřesný odpad. Oslava drog, respektive fetování jako takového a výsměch všem normálním hodnotám. Nic víc, nic míň.
Je znát Burroughsova osobní zkušenost - evidentně ví, o čem píše. Každopádně i těch několik desítek stránek neustálého bloudění v kruhu je ve výsledku dost ubíjející a nedokáže udržet pozornost.
Cením si Burroughsovy absolutní upřímnosti, kniha nebyla myšlena jako oslava drogy ani jako nástroj moralizace. Burroughsovi je jedno, co si o něm čtenář myslí, popisuje to, co zažil, a co měl tudíž právo popsat - se všemi žaludekpopichujícími detaily. Jeho styl není zbytečně košatý, ale přesto mě nesmírně bavily drobné charakteristiky té hordy feťáků, co bloumala všude po Státech. Takže díky, Bille, za to tvé nešílené pojetí zcela šílených drogových let... (Tvoje tělo je frajer, cos ty nespolykal, chlape!)
Kniha nezamlčuje nejmenší podrobnosti o drogové závislosti, abstinenčních syndromech a principu fungování mysli závislého, naopak objevuje dřív opomíjené oblasti. Existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to droga. William je živoucí postava s podmanivou obrazotvorností. Jako bychom vše pozorovali jen tenkou stěnou z průhledného papíru a chybí málo, abychom do samotného příběhu vstoupili a zúčastnili se dění. Absolutní klenot ke čtení.
My děti ze stanice ZOO mě bavilo, tohle vůbec... Přečetla jsem 80 stran, ale dál jsem to opravdu nezvládla. Nechytl mě styl psaní a ani forma, jakou autor vše podával.
Takové ty první krůčky k tomu, proč a jak se z lidí stávají feťáci. Spoustu věcí bylo popsáno detailně a některé věci byli dost novinkou, např. Feťáci smrdí, protože se nekoupou a nekoupou se proto, že jim vadí pocit dopadající vody na kůži. To jsem se jinde nedočetla. Za mě krásné 4 hvězdy pro Beatnika
Knihy tohoto typu mnou vždy zacloumají, ani teď to nebylo jinak. Jde o tak realistickou výpověď, že se vám během čtení dělá blbě, když jste citlivější na toto téma. Doporučuji všem, zejména adolescentům.
Dlouho předlouho kniha ležela v mé knihovničce. Prach na ní usedal, a já nemohl přemoci nechuť, vyvolanou po prvním čtení, v dobách dávno minulých, kdy jsem nebyl ještě natolik vyspělý na duchu, abych docenil její kvality. Nakonec, nedopatřením či snad podvědomým záměrem jsem knihu do ruky vzal. A náhle přišlo prozření, a já si na knize pochutnal stejně jako Bill na emku či háčku nebo mladých bronzových tělech roztomilých hochů.
Kniha popisuje život drogově závislého člověka, jak svůj životní styl dokáže přizpůsobit droze a vše ostatní jde bokem. Klobouk dolů, kniha je napsána ve 50. letech minulého století a při jejím čtení má člověk pocit, že se odehrává v současnosti. S drogově závislými pracuji, a když popisují svůj život v době, kdy brali, je jejich popis hodně podobný. Knihu doporučuji všem, kteří se snaží podobně postiženým lidem porozumět...
Autorovy další knížky
| 2003 |  Nahý oběd |
| 2002 | Feťák |
| 2004 | Teplouš |
| 2009 |  A hroši se uvařili ve svých nádržích |
| 1995 | Ohyzdný duch |
Feťácky kolotoč ohľadom drog. Dobre sa to čítalo a uvažoval som o hodnotení: 4. No v poslednej štvrtine celkom nečakane homosexuálna scéna a neskôr: niečo, čo nemôžem akceptovať: násilie na zvieratách. Nepríjemné, mínus bod.