Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1296
1296
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.... celý text
Přidat komentář
Dle mého názoru nejlepší knížka od Radky Třeštíkové.
Nečekejte odpočinkové plytké čtení, ale temný příběh, který však vede k hlubokému zamyšlení: rodinné vazby, předávaní žezla osudů z generace na generaci. Je příliš jednoduché odsoudit člověka za jeho činy, když si odmítáme připustit, co je za jeho činy skryto...
Věřím, že pro někoho jde o nestravitelný příběh a považuje celou knihu za odpad. Za mě jde o ukázku životního příběhu. Některé věci v životě nenalajnuješ a nevymyslíš, prostě přijdou a je jen na Tobě a Tvém okolí, jak je uchopíte a vyrovnáte se s nimi. Tak nějak jsem knihu cítila...
Jako dočetla jsem to, ale docela se zapřením. Mám vlastně styl Třeštíkové ráda, ta dlouhá souvětí, zmatek, přeskakování v myšlenkách, ale Foukneš do pěny bylo takové... plytké. Přitom by to mohla být pekelná depka, jít trochu hlouběji, dál do nitra...
Tak jsem to nedala. Šanci jsme tomu dala velkou, přečetla jsem přes půlku, ale pořád jsem se sama sebe ptala, proč to čtu, proč nad tím marním čas a o tom přece četba není....asi proto že jsem četla všechny ostatní knížky od autorky a líbili se mi. Jediné, co se tomu nedá upřít je skvělá práce s jazykem, není to prvoplánové...ale jinak to je o ničem, jen jedna velká frustrace.....
Vzhledem ke všem těm negativním komentářům a tomu, že mě předešlé autorčiny knihy nijak nenadchly, jsem se k četbě dlouho odhodlávala. A musím říct, že jsem byla mile překvapena. Jo, je to trochu depka a zmatek, ale bavilo mě to ze všech knih nejvíc.
V první řadě doufám, že to co je obsaženo v knížce není inspirováno skutečným životem. Žena před padesátkou, zklamaná životem. Manžel ji podvádí a dcera s ní nemluví. Hlavní hrdinka se od mala točí v začarovaném kruhu své matky, sebe a pak i své dcery. Kniha byla dost chaotická a musela jsem si dávat pozor na to, o kom vlastně čtu a v jaké době... Kniha na mě působila velice depresivně a přesně tyhle pocity vyvolávala i ve mně. Určitě se k této knize nehodlám vrátit. Není špatná obsahově. To ne.. ale ty myšlenkové pochody nebyly nic pro mě. A ten konec... Vím, že Radka o sobě tvrdí, že neumí udělat konec, ale foukneš do pěny?
Na knížku od paní Třeštíkové jsem se hrozně těšila, ale byla pro mě velkým zklamáním...Poprvé nevím, co přesně ke knížce říct, jak to vyjádřit.. Začetla jsem se do ní asi až po sté stránce, přišlo mi to hrozně neuspořádané, zmatené, ale tak to asi mělo být. Dočetla jsem jí jen s velkým přemlouváním, bohužel...
Přečteno až na druhý pokus. Poprvé jsme se nějak nesešly, asi jsem nebyla v tom správném rozpoložení. Druhá šance už byla úspěšná. Psáno zvláštní formou, ale nakonec jsem se začetla a pasoval mi k příběhu styl, kterým byla napsaná. Zpočátku opravdu může působit zmateně, ale sama postava je zmatená, nevyrovnaná, nevypočitatelná, čemuž odpovídá forma.
Tok mysli ženy, která je ztěžklá výčitkami a depresí a spadá do stejné spirály zmaru jako dříve její matka a do které stahuje i vlastní dceru a manžela. Kdo se ze spirály vymaní, je nepřítel, šlapající po štěstí.
Kniha nemá klasicky odvíjející se děj, jsou to sepsané myšlenky v průběhu konkrétního období. Každá situace a každá osoba kterou hlavní postava potká spíná v její hlavě vzpomínku a emoci vyvolanou jedním ze starých příkoří.
Žádná optimistická četba, ale docela věrný přepis myšlenkových pochodů ženy, která se už od dětství motá v začarovaném kruhu.
Kniha se mi líbila. Jasně, není to ten typický styl R. Třeštíkové, spíš mi to připomínalo P. Soukupovou a právě tu mám hrozně ráda. Ta surovost myšlenek, vyprávění. Za mě krásný a hluboký vhled do zraněné ženské duše, která se vydává na cestu, vzpomíná, mučí se, uzdravuje se...
Knihu jsem nedočetla, ani po 50 stránkách jsem nevěděla o čem je. Už dlouho jsme nečetla něco tak slabého.
volný, naprosto nekontrolovaný, proud myšlenek hlavní postavy. Zmatené? pro mě velmi - střídá se přítomnost se vzpomínkami a to v takovém tempu, že je opravdu snadné se ztratit. Bohužel nedám nejlepší hodnocení, možná i proto, že jsem se na knihu velmi těšila. Tak snad příště...
Slova, prázdné slova, zmatené myšlenky a věty. Pro mě je dílo naprostý plevel české literatury.
Jedna z mála knih, které jsem nedočetla do konce. Nedokázala jsem pochopit obsah děje. Čekala jsem od knihy i autorky něco víc - srozumitelného, napínavého s nějakým příběhem, který se bude vyvíjet.
“..Někde hluboko uvnitř mě se něco rozbilo už dávno, možná ještě dřív, než jsem se narodila, protože jsem se narodila rozbité mámě a všechno se pořád opakuje.”
Spolu s hlavní postavou - Vladěnou - se vydáváme na cestu Evropou a během tohoto putování ji postupně máme možnost poznat. A že je to někdy opravdu jízda!
Celý příběh plyne jako nekontrolovaný, volný proud myšlenek hlavní postavy - dalo by se říct spíše antihrdinky. Díky tomu se poměrně rychle čte, i když se čtenář občas (hlavně ze začátku) může ztrácet a nemusí mu být hned jasné, zda Vladěna vzpomíná na svoji minulost, popisuje přítomnost, zda je čtenáři předkládána realita, nebo jej “má poplést” zkreslený pohled hlavní hrdinky.
Pokud hledáte román z červené knihovny, koukněte se raději po jiné knížce. Tato svým stylem totiž vybočuje mimo komfortní prostor běžného čtenáře, nejedná se o pohodlné či snad zábavné čtení. Jde o první knihu, kterou jsem od autorky četla. Sama tedy bohužel nemohu soudit, ale podle ohlasů je toto dílo odlišné od jejích předchozích knih. Uvidíme, třeba se k některé z nich také dostanu a budu moci porovnávat..
Zmatený příběh, který mě neokázal zaujmout. I když mám knihy paní Třeštíkové ráda, tentokrát jsme si nesedly.
Přečteno jedním dechem. Skvělý styl psaní. Pro mne jedna z nejlepších knih, jaké jsem letos četla.
Z této knihy mám dost smíšené pocity... Ale nakonec to nebylo až tak hrozné jak se zprvu zdálo
Nezvykle psaná kniha, volný proud Vladěniných myšlenek, který se zdá ze začátku zcela nesmyslný, tak jsem si na něj po chvíli zvykla a pochopila její myšlení a veškeré spojistosti, které se vyskytují zcela náhodně, ale odhalí celý příběh a podstatu jejího bordelu v hlavě, který se táhne od dětství a dělá stejné chyby jako její matka. I přes to, že se tomu její dcera brání, je Vladěniným odrazem. Kniha se od jiných děl R. Třeštíkové liší, ale mile mě to překvapilo, každá její kniha má nějaké svoje kouzlo :)
Já a paní Třeštíková se tak nějak nemůžeme dostat na stejnou vlnu. Foukneš do pěny je pro mě v pořadí čtvrtá přečtená knížka a já jsem si řekla, že je to poslední šance si porozumět. Zatím, jsem nikdy nechápala, co se lidem líbí na jejích knížkách. Nejde o to, že jsou čtivé, ale o pointu příběhů. Někdy tam nebyla žádná a někdy tam byla jen a jen nevěra. Tahle knížka není čtivá, to fakt ne. Začátek byl za trest, říkala jsem si, že je to prostitutka na útěku nebo totální, ale totální kráva - pardon - na útěku. Poskládat si trochu příběh a co se vlastně stalo mi celkem trvalo. Chtěla jsem, ale vědět jestli pointa změní můj názor. Asi vás to překvapí, protože mě to překvapilo, ale nebylo to tak hrozné. V celkovém kontextu dávám tři a půl bodu s tím, že další knížce šanci dám.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Knížka pro mě nebyla tím pravým, s čím jsem do nového roku chtěla vykročit. Za mě příliš depresivní kniha, nenašla jsem kousek radosti ani u jedné z hrdinek příběhu a to ani na konci knihy. Chvílemi jsem se ztrácela v tom, co jsou vzpomínky, co přítomnost, autorku mám ráda, předchozí knihy mě bavily, ale u této vím, že se k ní vracet určitě nebudu.