Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1274
1274
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.... celý text
Přidat komentář
Pro mě byl tohle přešlap. Zmatené přeskakování ve vyprávění odpovídá zmatku v hlavě hlavní hrdinky. Čtenáři to alespoň pomůže vcítit se do ní a možná ji i trochu pochopit.
Po knize To prší moře jsem se na další knihu autorky moc těšila. Ale tahle kniha mi dala celkem zabrat. Hodně zmatečné, často přeplácané nesourodými mentálními obrazy... Chaos v hlavě jak má být. Nutila jsem se do čtení,ale pak jsem si tak nějak zvykla, je konci už mi to nepřišlo tak zlé. Celkové hodnocení spíše "nenadchne, neurazí." Šlo to,ale pokud bych od autorky nějakou knihu doporučit měla, tahle by to určitě nebyla. Zvolila Bach raději už zmiňovanou To prší moře.
Na knihu jsem se nesmírně těšila, jelikož Radku Třeštíkovou jako spisovatelku mám moc ráda a ostatní její knihy se mi velice líbily. Bohužel Foukneš do pěny bylo pro mě obrovským zklamáním.
Při čtení mě bylo až fyzicky nedobře a knihu jsem dočetla jen proto, abych ji dočetla.
Kdybych ji měla někomu doporučit, pak jen na vlastní riziko. Moc doufám a věřím, že to byl pouze autorčin úlet a chuť zkusit něco nového a další kniha bude opět skvělá!
Ufff, tahle mi dala zabrat. Ale je zajímavé vidět, kam až určité věci mohou zajít. Jazyk a práce s popisem vnitřního světa hrdinky, ještě po hodině jsem měla pocit, že myslím jako ona!
Na knihu jsem se velmi těšila,ale jsem určitým způsobem zklamaná. Chaotické, nijaké...na několik pokusů jsem knihu dočetla... téměř za polovinou knihy,začíná být příběh chápající a bez zmatku. Celkový dojem...bohužel...nic moc.
Opravdu se jedná o nejprodávanější českou autorku současnosti?
Ke knize:
Ano, jízda to byla, ale jízda plná sebelítosti, nespokojenosti, zmatku a smutku.
Tak jsem z toho v rozpacích... Začátek byl jeden velký zmatek přesycený spoustou metafor. Sice krásných, výstižných, ale bylo jich moooc. Ještě na straně 50 jsem váhala, jestli to nevzdám, ale jelikož jsem dočítač, tak jsem to dala :-). Přeci jen se pak naštěstí začaly objevovat nějaké záblesky děje a rozuzlení hrdinčina naprosto šíleného chování. Nicméně ani traumatizující dětství, nešťastné manželství, na kterém hrdinka tak urputně lpěla, a nemoc její dcery mi nedokázaly její "magoření" zcela odůvodnit / či omluvit? /.
Po předchozích knížkách autorky to byl velký propad, dlouho trvá, než se člověk začte, a vlastně ho to ani tolik nebaví, ale říká si, že se to třeba rozjede a bude to dobrý. Ale další a další řádky ho jen utvrzují v tom, že to postrádá smysl, a že je to celé takové ušmudlané a nikdo neví proč.
Jedná se určitě o těžší literaturu, než na jakou jsem u autorky zvyklá, nečte se tak snadno. První půlku jsme se s knihou navzájem dost praly, ale pak už to opravdu byla jízda. U mě určitě dobrý, jedna z mála knih, které mi nebude vadit si přečíst časem znova.
Četla jsem už 3 knížky, od této autorky, ale tahle byla asi nejhorší. Ze začátku mi docela trvalo, než jsem se jakž takž začetla, potom už to šlo docela dobře, ale knížka mi připadala taková zmatená, ne moc záživná. Kdyby to bylo psané "normálně - klasicky", tak by to asi mohl být pěkný příběh ze života.
Tato kniha mě vrátila do dnů, na které nerad vzpomínám. Na dobu, kdy se mí rodiče dlouhodobě hádali, aby se nakonec rozvedli. Já v té době trávil hodně času doma. Hodně jsem četl a ven chodil jen málo. Bylo mi třináct. Měl jsem nadváhu a spoustu mindráků. Knížky byly skvělou příležitostí utéct do jiných světů. Jenomže hádky rodičů mě vraceli na zem. Uměla to hlavně máma. Jako bych jí skrze tu knihu znovu slyšel. Jako bych znovu seděl v obýváku – v křesle – máma se nade mnou vznáší ve svém vzteku a nutí mě poslouchat všechny její nářky a bolesti a nutí mě, abych jí je potvrdil. Abych jí potvrdil, že je můj fotr hajzl, že na ní kašle, že ona má všechno na starost, ona… ona… ona… A já tam seděl a nejraději bych jí poslal do prdele. Byl jsem u toho, když táta – vytočenej neustálým máminým tlakem – na ní vytáhl nůž. Stáli proti sobě, řvali a já se jen tiše díval a bez zájmu čekal, jak to dopadne. A byl jsem u toho, když nakonec za sebou fotr práskl dveřmi a už se nikdy nevrátil. A já pak seděl v tom obývákovém křesle a musel neustále a dokola poslouchat ty máminy výčitky a bolesti a strachy a vzteky. Týdny, měsíce, roky… Nutila mě odpovídat a já jsem jen toužil vstát, prásknout za sebou dveřmi a už se nikdy do tý rodiny nevrátit.
Jedno vím jistě. S hlavní hrdinkou této knihy bych nikdy nedokázal žít. Myslím, že bych na ní také vytáhl nůž nebo prostě jen utekl. Ta kniha je nervní, plná urýpané zloby a podivného podprahového tiku. Je ale také plná hluboké bolesti. Moje žena mě nedávno – po třiceti letech vcelku šťastného (teda alespoň dle mého soudu) soužití – opustila kvůli jinému. Takže jsem všem těm nuancím relativně dokázal rozumět. Přesto mi ta ženská byla protivná. Jako tehdy moje máma. Ale dnes se na to (naštěstí, nebo bohužel?) umím podívat i z jiného úhlu pohledu. Dnes už vím, jak láska i nenávist dokážou bolet až k nesnesení.
Třeštíková mě dokázala rozplakat. Dokázala mě rozesmát. Častokrát jsem byl jenom smutný. Bezradný. Dobrá kniha má takto fungovat. Má vyvolávat emoce. Takže z tohoto pohledu – výborné. Ale ulevilo se mi, když jsem z příběhu konečně odešel. Ulevilo se mi, když jsem mohl z toho z křesla konečně vstát a prásknout za sebou těma zatracenejma dveřma…
..no je to dalsi blaboliva slatanina, ale alespon to ma jakysi takysi konec, ne jako ty predchozi, kde to vypada, jako ze Radka nestihla dopastat posledni 2-3 kapitoly a najednou uzaverka :D takze vlastne docela dobry.. dobry je za 3
Radko, jen teda doma se nerodi s nohama do praku s rukou duly vevnitr, to jsou spis nemocnicni praktiky, to by chtelo dopilovat znalosti, to i Viewegh zvladnul :)
asi pro mě kniha po níž mi zůstaly nejrozporuplnější pocity. Asi bych se mohla krásně opakovat v tom, že sem se v knize ztrácela z počátku celkem dost. Nu nutno zas říct, že to holt není kniha na "chviličkové" čtení, ale chce si to udělat čas ponořit se do ní na delší čas. Na druhou stránku něco mi nutilo číst dál a dál. Vladěna by potřebovala chvílemi chytit a proplesknout, jindy utěšit a nebo prostě trochu podpořit. Však to známe každá. Občas se v nás melou pocity jeden přes druhý a nevíme tak úplně co s tím. Je to přeci jen jiný styl psaní než jsem zvyklá a nedokážu rozklíčovat jestli mi sedí nebo ne. Plný počet dát nemohu ,ale zas dát jednu dvě je málo....jak říkám rozpor přes rozpor. Nenechte se odradit a čtěte.... já nelitovala , tak snad taky nebudete :)
s autorkou to mám jako na houpačce, někdy nahoře, někdy dole. Tentokrát spíše dole, do půlky knihy jsem se ztrácela, druhá půlka mi přišla lepší. Chvílemi vtipná netypická road movie české ženy na prahu klimakteria s nepříliš snadným osudem.
Nebylo to tak špatné jak se tu píše. Je to hodně emotivní zpověď. Přečteno za pár hodin
Moje chyba, kolikrát jsem si říkala, že Třeštíková není moje krevní skupina. Tak se mi to opětovně potvrdilo. Tohle je chaotická slátanina, od ničeho k ničemu, celkem duchoprázdno.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Nejdříve jsem měla pocit, že asi špatně čtu - nic jsem nechápala. Nerozuměla jsem tomu. Po dlouhé době mě napadlo, že to odložím, ale řekli mi, že mám vydržet. Tak jsem s nechutí četla dál a najednou to vše začalo do sebe zapadat a ke konci to již dávalo smysl. Knihu jsem pak četla znovu zase do půlky a teprve jsem si ji užívala. Takže: Doporučuji VYDRŽET!
Jinak téma nevěry už mě tak nebere, i když tady to přeci jen bylo něco jiného (kdyby mi manžel řekl to, co hrdince, tak by mě to asi taky docela rozhodilo), ale silně jsem prožívala vztah matka - dcera, to se mě hodně dotklo a nad tím ještě budu dlouho přemýšlet...