Foukneš do pěny

Foukneš do pěny
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg 3 1275 1275

Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.... celý text

Přidat komentář

Adlinkaa
02.11.2020 5 z 5

Tuhle knihu jsem četla dvakrát. Poprvé v létě. Dost jsem se na ni těšila, protože se mi zatím všechny knihy od Třeštíkové nakonec vždycky líbily. O to větší zklamání ta knížka pak byla. Autorka skákala od myšlenky k myšlence. Celou dobu jsem se ne a ne do knížky začíst a netrpělivě jsem vyhlížela konec. V nejbližší době jsem rozhodně neměla v plánu se jí znovu přečíst, ale nouze o knížky tomu chtěla, takže jsem jí dala druhou šanci. Myslím, že právě to, že už jsem od ní nic nečekala, bylo hlavním faktorem, který rozhodl, že jsem se do knihy začetla, a dokonce se mi i líbila. Styl, jakým Radka Třeštíková tuhle knihu napsala se vám buď bude líbit a kniha vás pohltí, nebo vám bude připadat nepřehledný a zmatený a knížka se vám líbit nebude. Nic mezi tím. Mně se kniha opravdu líbila, ale musela jsem jí dát druhou šanci.

Karimah
02.11.2020 4 z 5

Překvapilo mě, jak se to odlišuje od ostatních autorčiných knih. Četla jsem 2x, napoprvé jsem to vnímala spíš citově, napodruhé zapadla i jednotlivá slova příběhu, která jsem v prvním čtení třeba úplně nepobrala.


katallinka
30.10.2020 4 z 5

Hodně zvláštní kniha...Na začátku jsme si říkala, co to jako je, tohle asi nechci číst (poslouchat), ale postupně jsme si na tu zvláštní smršť slov a myšlenek zvykla a nechtěla jsem ať skončí. Vladěna byla strašně zvláštní, ale líčení jejího života bylo geniálně vtipné. Nakonec jsem velmi mile překvapená.

Ethys
30.10.2020 2 z 5

Tentokrát mě kniha moc nebavila a musela jsem se nutit ji dočíst. Neseděl mi styl, jakým je napsaná. Nejvíc se mi od této autorky asi líbila kniha Osm.

Zuuuza
30.10.2020 2 z 5

Na mě je Vladěna příliš labilní. Toho zmaru na mě bylo moc.

Jirikk
29.10.2020 3 z 5

Poslouchal jsem to jako audioknihu.
Tato kniha neni moc oddychová, tedy aspon podle mne..
Jako knihu bych ji tedy necetl , ale audiokniha byla pro mne víc srozumitelnější..
Ale kniha mi prisla trochu víc zamotaná a složitá, chtělo by to zjednodušit ale je z ní cítit, že Třeštíková ji napsala jinak než píše..
Líbilo se mi jak v poslední větě je použit název knihy

Mejsii
29.10.2020 5 z 5

Přes spoustu negativních komentářů, které jsem viděla různě na internetu, se mi do knížky vůbec nechtělo. Ale nakonec mě překvapila a to rozhodně v pozitivním slova smyslu. Styl, kterým je to napsané, je obdivuhodný, od začátku až do konce je to jedna velká smršť slov, myšlenek, asociací. Líbilo se mi, jak se hlavní hrdinka přenášela ve vzpomínkách - ano, u čtení je potřeba dávat pozor, jinak se v tom člověk ztratí. Ale když si autorka dala práci se psaním, já si můžu dát práci se čtením :-)

kotatkoz
28.10.2020

Uf, tak tohle bylo hodně "náročné" čtení. Pořád jsem čekala, kdy mi to dá nějaký větší smysl a dřív knížka skončila než mi to nějaký smysl dalo - čím blíže konci, tím míň je kniha zmatečná a alespoň nějak uchopitelná, první polovina je prostě úlet na lysohlávkách, druhá čtení víceméně o ničem. Asi ze mě milovník Třeštíkové nebude, její knihy pro mě balancují mězi odpadem a průměrem, ale sto lidí sto chutí a pokud to má masy čtenářů, jen ať dál píše a vydává :)

evik2710
28.10.2020

Jsem to nedocetla možná se k ní ještě někdy vrátím

KateTheBlogger
27.10.2020 2 z 5

Tak trochu trhlý roadtrip ženy před padesátkou. Ze začátku knížka nedává žádný smysl. A vlastně ani v průběhu čtení se to moc nezlepší. Střídají se střípky z minulosti s přítomností. Na úplném konci se příběh tak nějak uzavře a vše začne dávat smysl. Ale i tak to bylo celé takové zvláštní. Nejspíš prostě nejsem správná cílovka.

Kler_96
22.10.2020

Knížku rozečetla,odložila,naštvala se a začetla se znovu a nelituji jediného kroku. Hlavní hrdinka je otravná, ufňukaná a polovinu knihy jsem ji vlastně nesnášela a nejraději bych na ni zakřičela at už se vzpamatuje. Ale vlastně to dává smysl, všechny ty konverzace, přeházené dialogy, úskoky od hlavni dějové linie, všechno se to nakonec spoji a je to pochopitelné, všechno. Její matka, ona, její dcera, ta frustrace kterou na sebe navzájem přehazují, ty výčitky, jejich vlastni vnitřní nespokojenost a možná to nechceme nikdo slyšet ale je to ze života vic než dost. Ke konci sem na ne chtěla křičet na všechny, na Robin ze si neváží matky která by se pro ni rozdala, na jeji matku ze ji nechápe, na Vladěnu ze se na to jednou už nevysere, na Josefa ze je takovej pokrytec, na všechny ty ženský že ničí rodinu, která už vlastně zničená byla. Vyvolalo ve mne silné emoce, vzpomínky na kus vlastního života a na konci te knížky přišel takový klid, stejně tak jako mezi těma dvěma. Prostě život.

darinakovacova
22.10.2020 4 z 5

Tuhle knihu jsem začala číst o prázdninách, po pár stránkách odložila a teď jsem se k ní vrátila zpět. Určitě se nebude mnohým číst lehce. Obrazy a jednotlivé dějové linky se prolínají, ale časem si čtenář zvykne. Mně životní osud hlavní hrdinky Vladěny vrátil do mých teenagerovských let, kdy jsem hltala Viana, Sartra a další podivné osudy plné hnusu. Zde však autorka vyvolává určité pocity skrze rodinné vazby , kdy si občas člověk řekne jo , to znám...

Aranel15
21.10.2020 2 z 5

Myslím, že tohle je nejslabší kniha od Třeštíkové. Strašně mi tam chyběl takový ten její klasický konec, ve kterém se kruh uzavře a postavy se propojí. Tohle byl vlastně jen příběh stárnoucí ženy, která utíká před svým životem a problémovým vztahem matka dcera, který provází celý její život. V knize vidím jediné poselství - vždycky se podobáš své matce.

irena4184
21.10.2020 3 z 5

Do knihy jsem se ze začátku nemohla začíst, ale dala jsem jí šanci. Příběh se v půlce hezky nastartoval a vydržela jsem až do konce. Když jsem knihu zavřela a měla jsem rozporuplné pocity. Líbila se mi či ne? Do teď nevím...

mfajmanova
20.10.2020 4 z 5

Ze začátku jsem vůbec nechápala, o co jde a po pár stránkách jsem chtěla knížku odložit. Pak jsem otevřela asi v polovině, kousek se začetla a dala tomu druhou šanci zase od začátku. Po finálním dočtení mám chuť dát si to znovu, protože teď už by mi myslím ten zmatený začátek dával smysl.

jana14
19.10.2020 5 z 5

Asi půjdu proti proudu. Třeštíková tentokrát napsala trochu jinou knihu. Žádné pohodlné, zábavné, oddechové čtení. Po prvních stránkách jsem chtěla knihu odložit. "Co to je, ta bláznivá, snad i šílená ženská? Co to provádí, jak se to chová ?" Jenomže postupně se mi začaly ve vyprávění skládat střípky hrdinčina těžkého dětství, ztráty otce, hodně složitého vztahu s matkou i nemocnou dcerou. Střípky nešťastného manželství... Pocit viny i ublíženosti. Nedostatek lásky. Hrdinka je žena v "jistém věku", takže mladší ročníky ji asi většinou nepochopí, spíš odsoudí .. Možná je to pro ně hodně nepohodlný pohled do budoucnosti. Přiznejme si, že podobný bláznivý "úlet", tj. ujíždět někam na jih Evropy, na konec světa, s "ukradeným" elektromobilem, chodit v pyžamu, ze zoufalství si začínat s cizími muži , spát kde se dá, seškrabávat ze silnice přejetého zajíce, čmárat si na obličej a dát si náušnici do bradavky....to by bylo odpuštěno spíše mladším ročníkům. Ale třeba i nešťastné, pološílené, opuštěné ženy v přechodu mají nárok na svůj "road movie".

perpe2a
18.10.2020 3 z 5

Chvílemi zmatená, chvílemi pohlcená postavou hlavní hrdinky, která by zasloužila pár facek. Kniha se skvěle vykreslenými pocity a emocemi hlavní hrdinky. Celkový dojem ale průměrný.

Afolena
17.10.2020 5 z 5

Myslím, že Foukneš do pěny může ocenit jen ten, kdo je ochotnej si přiznat, že v každým z nás je kousek Vladěny. V někom víc, v někom míň.

PetiJelinkova
16.10.2020 1 z 5

Tak takhle knížka mě absolutně nebavila. Nedokázala jsem se vůbec začíst a těšila se až bude konec. Navíc byla to moje první knížka od Třeštíkové a přemýšlím jestli ještě vůbec někdy budu od ní něco číst . . .

no.a.co
12.10.2020 3 z 5

Četla jsem od RT všechno, abych měla o něco opřené, že píše plytce, ploše. A ouha. Po Foukneš do pěny je to jinak. Neřešila jsem už od začátku kdo je kdo a o kom se zrovna mluví. Nechala jsem se unášet tím elektrovozítkem a všemu jsem včas porozuměla, jak autorka potřebovala. Tak jak to Vlaďka postupně ze sebe s ujetými kilometry shazovala, tak bylo jasněji a jasněji. A na konci jsem byla ráda, že je to fuč. Jako ta pěna, když do ní foukneš. Jenom mráz běhal po zádech. Asi ji začnu mít ráda ;-)

Autorovy další knížky

2016  71%Bábovky
2017  73%Osm
2018  68%Veselí
2020  54%Foukneš do pěny
2023  72%Kde jsi, když nejsi