Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442967/bmid_fouknes-do-peny-XeO-442967.jpeg
3
1274
1274
Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
Asi to nebylo tak hrozný. Měla jsem chuť knihu po 80 stránce odložit ale nějak mě to zase přimělo číst až jsem za dva dny dočetla. Autorka má knihu psanou formou, že vám to nedá a musíte číst a těžko knihu odložíte z ruky. Celý děj je celkově nesmyslný ale nakonec to dává smysl. Postupně se všechno vysvětluje a vy to buď pochopíte a kniha se vám bude líbit a nebo knihu odložíte. Ten kdo má přečtené od autorky všechny knihy, už ví, co jo čeká a že to nebude jednoduché. Já si myslím, že to za přečtení stojí aby si každý udělal svůj názor. Nejde vždycky odsuzovat knihu podle komentářů jiných čtenářů.
Kniha má ambice na umění s velkým U a tak vyžaduje čtenáře velmi náročné a znalé a musí také být patřičně šokující a in. A tak možná proto je zde přehršel stydkých pysků a řečí o ochraně planety. Pro mne, obyčejného pobíječe much, je však kniha docela dost nepřehledná, příběhy se prolínají a chvílemi jsem hledal i smysl toho všeho. Jak říkám, ještě jsem k tomuto čtení nedozrál.
Tak nevím. Buď jsem špatná čtenářka, nebo je tahle kniha nějak podivně napsaná. Postupně jsem se v ní začala ztrácet natolik, až jsem ji málem odložila. A výsledný dojem po přečtení? Kdybych se s tímto dílem minula, vůbec nic by se nestalo.
Chaotické to bylo velmi a já ještě po polovině nevěděla, zda v tom zmatku chci pokračovat. Ale myslím, že vytrvat se vyplatilo. Příběh tím svým stylem rozhodně vyčnívá a je tedy svým způsobem originální a nezaměnitelný.
Čte se to špatně a nemám motivaci příběhu porozumět, vlastně mě ani moc nezajímá. Škoda, zdálo se to jako zajímavý pokus změnit styl... ale ne.
Knize dávám pouze tři hvězdičky rodinné drama- na mě působilo dost chaoticky.Vyprávění ,které přeskakovalo z období před tím, do ještě předtím a zase do současnosti,takže jsem byla docela zmatená,ale nakonec vše do sebe zapadlo.
Ne a ne. Kniha je moc chaotická a těžko srozumitelná. Neustálé střídání mě vyloženě štvalo. Do dalšího čtení sem se nutila. Bohužel nemůžu dát příliš hvězd, protože mě tam toho moc nezaujalo.
uf, dobré téma co zavánělo hloubkou, ale nakonec to bylo jen takové celé upocené, škoda, ztratila se tam spousta dobrých a zajímavých myšlenek
Uf. No co napsat. Je to opět psychologický román. Nakonec to nebylo až tak hrozný. Každý se s rozvodem a pokaženým vztahem k matce i dceři vyrovnáváme po svém. A možná jet na cestu bez cíle a jen přemýšlet není vůbec špatný.
Ale místy už mi to přišlo moc. Jo jasně tak se pokazí vztah 2 partnerů. Ale že absolutně nevychází s mámou a dcera se od ní odstěhuje.
Do 50 stránky jsem skoro litovala i peněz za tuto knihu. No i když jsem pak hlavní hrdinku i trochu chápala, bylo to na mě moc. Moc vulgarismů, moc řešení sebe a svého těla.
"Končím u přirovnání pysků ke slimákům," prohlásila kamarádka, "jestli ji nechceš zkusit, letí do popelnice!"
A tak jsem ji zkusila (ač jsem se po Bábovkách zařekla, že další už ne, díky pěkně, tohle není nic pro mě).
A musím říct, že jsem z toho vyšla překvapená.
A k mému překvapení ne nepříjemně.
V prvé řadě musím říct, že obdivuju onu míru arogantní drzosti a drzý arogance, kterou musela autorka předvést, když svým čtenářkám předložila tohle.
Protože ačkoliv i ve Foukneš do pěny se objevují oblíbený za vlasy přitažený/skalpovaný milostný mnohoúhelníky, bizarní situace, zbytečný dořečení a vysvětlení všeho - a nebojte, i tady ošuká kámen cihlu (prosím, prosím, čeští mainstreamoví autoři, už dost! Fakt už je toho příliš, jestli to kolem sebe takhle máte, jestli to vy sami takhle máte, oukej, ale netvařte se, že tohle je normální. Není. Teda doufám. Pevně!) - je to pro mě kniha o úplně něčem jiném.
Já v ní našla mapu zoufalých rodinných vztahů, determinaci zakuklenou v tak urputné snaze "nebýt jako ona", až se nakonec převáhnete přes hranu a skončíte opět v extrému spolu s děsivě přesnými obrazy ukřivděnosti, ublíženosti a z bezmoci pramenící ze zoufalství (a děsivé prázdnoty v období "poté").Zle jsem se těšila, že si nakonec budu moct napsat, že se kniha mohla stejně tak dobře jmenovat "(Jako když) prdneš do Kerska" a bylo by to příhodnější, ale nemůžu - a je to vlastně dobře. Knihy by se vyhazovat neměly (i když...).
Není to úplně top z autorčiny tvorby, je jiná, než předchozí, ale je to ona. Třeštíková. Dlouhá souvětí, tápající hrdinka, hraní se slovy, shluk myšlenek, jedné přes druhou. Já ji mám ráda, včetně těch proklínaných souvětí, styl RT se mi líbí, a pochopila jsem i trochu odlišné psaní v této knize.
Ze všeho, co jsem od Třeštíkové četla, mě Foukneš do pěny oslovila nejmíň. V Bábovkách a Osm mně docela hodně lahodil její styl psaní na pokraji vnitřního monologu, tady byl ale (zřejmě záměrně) dotažený až někam k hranici srozumitelnosti. Navíc - ač chápu, že hlavní hrdinka to neměla lehké, připadaly mi její motivace občas přitažené za vlasy. Tím, jak byla fakt protivná (i tady doufám záměrně) a mimo, mně připomněla zase hlavní postavu z Veselí, ta mi taky pěkně lezla na nervy. Předpokládám, že "zmatené" vyprávění mělo evokovat zmatek v duši a hlavě hlavní hrdinky, ale tady to nezafungovalo. Slovní hříčky na mě působily prvoplánově a plytce. Navíc mi v příběhu chybělo nějako jako rozuzlení, vykoupení, katarze, co já vím...
Zaujal mě asi jen popis vztahů dcera-matka. Jakožto dcera matky a matka dcery jsem v tom mnohé poznávala a tahle linka ve mně zarezonovala. Jinak nic, bohužel.
Ať si každý říká, co chce. Mám jí ráda. Autorku, i celý příběh. Opravdově opravdová žena, která čelí životu, jak nejlépe umí. Nebo se o to aspoň snaží.
Tohle velké zklamání tohohle roku. Těšila jsem na knihu ikdyz mě dost odpuzovala obálka, ale takové zklamání jsem nečekala.
Že je kniha depresivní mě ani tak nevadilo, ale hlavní hrdinka byla tak hrozně nesympaticka ze bych ji někdy nejradši propleskla. A o ostatních postavách nemluvě. Ze začátku knihy jsem se hodně ztrácela jak se přeskakovalo do minulosti a zpět do přítomnosti, pak jsem si na to ale zvykla. Prostě mě to nesedlo, nebavilo a jsem rada ze to mám konečně za sebou.
Ostatní knihy od autorky se mě líbily
Od knihy jsem nečekala vůbec nic, možná proto mě tak příjemně překvapila. Moc se mi líbila. Úplně jiný styl, než na jaký jsem zvyklá. Postupně do sebe všechno zapadalo. I když se to zpočátku nezdá, hlavní hrdinka má prostě koule a dokázala uskutečnit to, po čem mnozí touží, ale nikdy neseberou odvahu to zrealizovat.
Kniha se mi líbila. Patří mezi náročnější knihy. Čtenář se u ní pobaví, ale zároveň ho z některých částí "mrazí" .
Určitě stojí za přečtení. Příběhy mi přijdou hodně ze života.
Začátek je náročný - spousta myšlenek a útržků vzpomínek koncentrovaných na jednom místě, ale když se těmi třiceti hůře srozumitelnými a poněkud zmatečnými stranami nenecháte zastrašit, stojí to rozhodně za to! Podle mě nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četla. Líbí se mi, jakým jazykem je psaná. Často jsem měla chuť vzít do ruky tužku a podtrhávat si nejzajímavější a nejlibozvučnější pasáže.
Hlavní hrdinka bilancuje svůj dosavadní život, snaží se vyznat sama v sobě i ve vztazích s důležitými blízkými, smířit se s bolestí, křivdami a ztrátami, které utrpěla, a uvědomit vlastní hodnotu, přičemž se zoufale (ať už více či méně úspěšně) snaží neopakovat chyby svých rodičů.
Než jsem se zorientovala v časech a stylu uplynulo skoro půl knihy, naštěstí nemá moc stran, takže jsem dočetla. Nevím, jestli nemám z Vladěny depresi. Nebo z Radky?
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Chaos. Četla jsem elektronickou knihu, neustále jsem se vracela, protože mi to nedávalo smysl. Knihu jsem nedočetla, bylo to nad mé síly a chápání.