Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442967/bmid_fouknes-do-peny-XeO-442967.jpeg
3
1274
1274
Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
Od Radky se mi knížky líbí a ani tato není výjimkou. Jen je to složitější na pochopení. Ovšem chápu, že ne každému tento styl , způsob,vyhovuje. A to jsem byla předem upozorněna,že je to nejhorší knížka,co se kdy četla. Určitě není,za mě tedy rozhodně ne.
Za mne naprosto výborné a hodně to na mě zapůsobilo. Není to lehké čtení a už vůbec ne veselé a pohodové. Musí se u toho dost přemýšlet a vnímat. Chvílemi jsem nevěděla, "o čem je řeč". Myšlenky Vladěny se prolínají s realitou a víří jí v hlavě tak, jak to myšlenky umí. Vysvětlení přijde mnohdy později, kdy jsem si řekla "jo ahá, tak proto!" Z knihy je cítit zoufalství, smutek, bezmoc, nevyslyšenou a neopětovanou lásku, kterou ale hlavní hrdinka neumí dát najevo. Hendikep, který si odneseme z dětství, nám nikdo neodpáře, ani kdybychom odjeli až na konec světa. Před sebou člověk neuteče. A to, co se nám v dětství nelíbí a čím trpíme, podvědomě předáváme dál. Díky bohu za jiskřičku naděje v úplném závěru, protože jinak by to byl totální duševní masakr.
Třeštíková se mi moc líbí a děkuji za tohle dílo, které mi dosud snad dalo nejvíc.
Uf. Jsem ráda, že to mám odbyté! V jednu chvíli už jsem četla ob řádek a nevěřila, že to dočtu.
Asi nedokážu pochopit hloubku myšlenky (nemužů v tomto případě napsat ani příběhu), pokud tam byla. Mám chuť jen říct: co to bylo za slátaninu? A to se mi předchozí knihy od autorky hodně líbily.
Jednu hvězdičku dávám snad jen za to, že jsem tam potkala stopy jejího humoru, který mě v jejím předchozím psaní bavil.
Pořád autorce Třeštíkové dávám šanci, doufám a zbytečně. Kniha, která má dobré téma pro mou věkovou kategorii nebo kdo zažil podobné v životě, ale píše strašným nudným stylem na úrovni začátečnice. Bábovky a potom maximálně ještě tak Osm nepřeskočí asi nikdy, nebyly to skvosty, ale bylo to dobré české čtení. Ono i oddechové knihy mohou být dobře napsány. Možná by měla uvažovat o jiné kariéře nebo zase najít v sobě tu spisovatelku, která nedělá ostudu českým autorům. Nedočteno, knihu jsem měla naštěstí půjčenou.
Nejhorsi kniha,kterou jsem kdy cetla! Uplne prazdna, o nicem. Ono uz stacilo Veseli! Za me rozhodne nejlepší Osm...
Oceňuju, že se autorka snaží literárně dospět a trochu utéct ze své škatulky spotřební literatury. O katarzní zážitek se ale nejedná. Autorka s metaforami pracuje velmi krkolomně, na sílu a občas dost urputně, takže její snaha o poezii zní jako texty od Krajča. A občas i jako trapná nechutnost.
Prolínání časových a dějových rovin bylo povedené, za to chválím. Objevila jsem i pár scén s velkým potenciálem, kdyby jen autorka šla víc do dřeně, jenže toho se mi nedostává..
Ani jako experiment mě to neuspokojilo, možná je to tím, že mám v nedávné době za sebou Topolovu Sestru, takže mi Foukneš do pěny přišel jako velmi slabý odvar experimentální literatury. Taková oddechovka, no. (Bohužel, i kvůli své propagaci knihy jako experimentu se musí s takovýmto srovnáním počítat.)
Chtěla bych však zmínit autorčin jazyk (pominu-li pokus o poetiku a metafory), díky kterému kniha neskutečně lehce plyne.
Ale jo, šlo to. A znovu chválím. Doufám, že tímto autorka opouští lehčí vztahovou literaturu a třeba se dočkáme nějakého masterpiecu. Uvidíme.
Fakt jsem se snažila. Několikrát. Ale prostě mě to nevtáhlo, spoustu věcí jsem nepochopila. Určitá abstrakce mi v knihách nevadí, ale nesmí jí být moc. Jako tady. Sorry Radko, jinak mám Tvé knížky ráda. Tuhle ale nedočtu...
Netypická kniha od Třeštíkové. Nic moc se tam nedělo, ale vystihnutí současné české ženy potácející se v manželských/rodinných problémech mi přišlo dokonale vykresleno.
Knihu jsem dostala jako dárek, takže bych se měla řídit heslem: "Darovanému koni na zuby nekoukej." .-) Moc se mi líbila obálka a to bylo tak asi všechno. Přečetla jsem sto stran a do dalšího čtení už se nutit nebudu :-(
Od Třeštíkové jsem zatím četla jen Bábovky a tak nějak mi to stačilo. Neměla jsem potřebu, třeba jako u Mornštajnové, číst hned její další knížku. Až teď jsem udělala výjimku a sáhla po knize Foukneš do pěny.
Knihu jsem přečetla, ale tak rozporuplné pocity jsem už dlouho neměla. Hrdinka Vladěna mi byla po celou dobu hrozně nesympatická, její chování jsem se snažila nějak pochopit, ale prostě mi to nešlo. Mám pocit, že tak jak autorka přemýšlela, tak i psala a to není vždy dobře. Děj mi přišel velmi matečný a nelogický. A vlastně ani nevím, co mělo být tou onou hlavní myšlenkou celého románu.
Prostě jsem si chtěla udělat vlastní usudek.
Kniha, kde nic není jasné. Musíte se prostě prokousávat každou další stránkou, aby jste pochopili.
Pravda, styl psaní a věty jsou tak nějak nelogické. Věta začíná oslovením toho koho zrovna hlavní hrdinka potkala, tatáž věta pokračuje vzpomínkou na jinou osobu a je zakončena jménem dcery s vykřičníkem. Pár takových vět za sebou, možná ještě veršovaně, a vlastně nevíte, co tím autorka chtěla říct? Koho vlastně myslela? Přitomnost? Minulost? Takže i já jsem se v textu ztrácela.
Ale děj jako takový se mi líbil. Surový, pesimistický, schizofrenní, zoufalý, bezvýchodný. Chce se mi říct "chudák Vladěna", jenže ona si tak trochu za svůj osud mohla sama.
Tak a teď přijde čas na nějakou veselejší knihu :-)
Moje první knížka od autorky a hned taková jízda! Já jsem si knihu moc užila, celá cesta Vladěny mě bavila, a i když hrdinka občas jednala dost nepochopitelně a zvláštně, všechno jsem to s ní stoprocentně prožila. Rozumím, že se některým lidem styl této knihy nelíbí, ale za mě určitě 5 hvězd! a sáhnu i po dalších knihách od Třeštíkové.
Trochu to trvá, než se člověk prokouše nečekaně krkolomně postavenými větami a než se zorientuje. Pak to jde.
A když to vydržíte, dočtete, a seberete odvahu zkusmo číst znovu od začátku, konečně vám těch prvních několik stran začne dávat smysl a pochopíte, o čem se tam vlastně píše.
Je to zajímavě poskládané, technika a stavba textu, metafory, přirovnání, tok myšlenek a lidské jednání vymykající se “mainstreamovému normálu”.
Ve zkratce: není to žádná vtipná “oddechovka”.
Musela jsem se hodně přemlouvat, abych knížku dočetla. Asi jsem ji vůbec nepochopila.
Za mě asi nejslabší knížka od Radky Třeštíkové.
Na tuhle knížku jsem si ze začátku nemohla zvyknout, věty mi přišly složité a odstavce bezobsažné. Nakonec mě ale příběh vtáhl. Osudy hrdinek proto hodnotím nad formu textu (některé “moudré” či okrasné(?) věty za mě působily až nepřirozeně a spíše rušivě), přesto tuto novou (jinou?) tvář Radky Třeštíkové hodnotím kladně.
Četlo se mi to dobře, autorka si ponechala svůj styl, ale hlavní hrdinka…..
Autorka psychologicky postavy velmi dobře vykreslila. Věřím, že takoví lidé jsou i v reálné podobě, ale šíleně, opravdu síleně mi lezly na nervy. Takže znovu knihu nebudu číst ani omylem. Zdali mi něco dala? Určitě uvedomění, jak se nechovat a neubližovat lidem kolem sebe, které mám ráda.
Radku Trestikovou a jeji knihy miluji. I presto, ze je kniha psana formou depky, tak je misty velice zabavna. Tesim se, az si ji nekdy prectu znovu a uvidim v ni hlubsi smysly. Tato kniha ke presne Radky styl. Jako ty predchozi. Moc se mi libila.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Prvních pár stran jsem sice měla problém se začíst, ale pak mě kniha úplně pohltila.