Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442967/bmid_fouknes-do-peny-XeO-442967.jpeg
3
1267
1267
Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
kniha se mi dost líbila? Tohle slovo asi nelze použít. Hlavní hrdinka se motá v začarovaném kruhu zoufalství a to není hezké, ačkoliv jsem se nad ironií jejích myšlenek a hlášek občas pousmála. Mně osobně nedělalo problém se na úryvky pokrývající život Vladěny soustředit a pochopit je, knihu hodnotím kladně.
Očekávala jsem klasický oddechový ženský román. Nic obyčejného to však nebylo. Po přečtení první stránky jsem se doslova vyděsila, dalších několik odstavců mi přivodilo vztek na autorku, kvůli tomu, že nic nechápu. No a po pár kapitolách už jsem přešla v zoufalství a následné podlehnutí. Občas to vážně působilo, jako by Třeštíková náhodně vystříhávala věty z různých novin. Přeskakování z pohledu jedné postavy na druhou či z minulosti do přítomnosti dokázalo vytvořit pořádný zmatek. Vůbec se nám nesnažila něco vysvětlovat. Stejně jako naše hlavní postava jednoduše mluvila o náhodných faktech, s pocitem, že přece všichni ví, jak to bylo. Až vždy po nějaké době zanechala v textu například jednoslovné vodítko, díky němuž mi docvakl dřívější sled událostí. Kniha plná především velmi propletených vztahů, ale i složitého dětství. V podstatě ale nemá začátek ani konec. Byla jsem plná nadějí, že v závěru se vše vyjasní nebo aspoň nastane zvrat. Ono ovšem nic. Posledních pár vět sice bylo hezkých a končí to zároveň názvem knihy. To každopádně nemění nic na tom, jak jsem z toho zmatená do teď. Rozhodně budu muset příběh přelouskat do budoucna aspoň ještě dvakrát, abych zcela porozuměla. Protože věřím, že se zde skrývá mnoho detailů, které stojí za to odhalit.
„Zavrtím hlavou. Ženy se nestřílejí. Nikdy by mě nenapadlo ukončit život zrovna tímhle způsobem, žádná žena si nechce doma smrtí nadělat takový bordel.“
Asi chápu, co tím autorka chtěla říct. Někdy překvapivě používá skvělý jazyk, náznaky a metafory. Jindy je to laciné a nesmyslné. Líbila se mi jedna věta, která podle mě shrnuje smysl knihy, když hlavní hrdinka přejela zajíce a to okomentuje slovy "vážná nehoda, jeden mrtvý, jeden vážně raněný"
Vlastně se mi ta změť slov a pocitů, prolínání časů, přiznání, které by nikdo neřekl nahlas, docela líbila.
Na druhou stranu si neodpustím napsat, že mi přijde, že se autorka snaží stylem psaní napodobovat P. Soukupovou, a ta je jen jedna :-)
Musela jsem se překonat, abych knihu doposlechla. Nejslabší kniha od autorky. Nebavilo mě to.
Prvních dvacet stránek jsem měla pocit, že Třeštíková psala pod vlivem drog. Jazykově bohatá knížka, ale děj matoucí - ztrácela jsem se v postavách, nevěděla jsem, zda je to realita nebo sen, přítomnost nebo minulost. Zmatená kniha.
Ano kniha je depresivní v tom, že hrdinka je nešťastná. Ale kraviny nedělá. Udělala to nejlepší co mohla, popadla auto a vyjela se osvobodit od všech nánosů a traumat. R. Třeštíková umí psát. Dobře napsáno. Těším se na její Tajemství.
Na mě je kniha moc surová a labilní. Hlavní postava je chudák, co neví, jak dál. A tak dělá kravinu za kravinou.
Na knize me zaujal nazev,od třeštíkové mam přečteno více knih ,ale tahle mě moc nezaujala.Taky nemám rada skákani z minulosti do přítomnosti.
Tato kniha byla příjemné překvapení a jsem ráda že jsem nedala na hodnocení tady. Byla jsem vtažena do děje od začátku až do konce a příběh se mi moc líbil. Určitě to není má poslední kniha od autorky.
I když jsem si říkala, že další knihu od této autorky fakt zkoušet nebudu, sáhla jsem po audioknize a docela se mi líbila. A hlavně - Jana Plodková ji načetla skvěle.
Na začátku jsem přemýšlela, jestli mi nechybí začátek. Celá kniha dějově skáče z minulosti do přítomnosti víceméně bez souvislostí. jak kdybych byla svědkem části života jedné ženy, ale posloupnost si musím dotvořit sama. Přijde mi to spíš jako deníkový zápis. Celkově mě kniha moc nebavila.
Z knihy jsem trochu zklamaná. Četla jsem od paní Třeštíková 3 knihy a byla moc spokojená, ale tahle mi nesedla. Nemám moc ráda tyhle zmatené knihy, které jsou jen o myšlenkách dané postavy a dlouho trvá než se dozvím souvislosti. Hlavní postava mi taky moc nesedela. No tak snad další kniha bude zajímavější.
Nakonec jsme se díkybohu dozvěděli snad všechno, co autorka v knize nakousla. Čtení to nebylo snadné, nedořečené narážky na minulé události se střídaly s událostmi, které probíhají právě teď, aniž by autorka udělala jasný předěl. Místy až nepotřebně drsné, ježí se mi vlasy, když autorky-ženy používají vulgární označení pohlavních orgánů, neřkuli ženských. Všechny nedostatky vyvažují věty jako vystřižené z kvalitního hladkého papíru, v nichž hlavní postava vyslovuje životní názory a hluboké myšlenky. Kvůli těmto větám se ke knize možná časem vrátím.
Je to zvláštní, kniha má vcelku nízké hodnocení a já bych řekla, že je od paní Třeštíkové nejlepší.... Nezdá se mi prvoplánová, spíše propracovaná, tu literární přidanou hodnotu tam jasně vidím. Názory většiny knihomilů mě zaráží.
Ze začátku jsem zvládla přečíst jen pár stran, ale knihu jsem neodložila a pokračovala dál,zajímalo mě, co tím chce autorka sdělit. Ke konci už zmizela chaotičnost, kniha se pak dobře četla,už nebylo třeba se tak soustředit. Zajímavé, ale určitě to není kniha jako oddychovka, ale opět bravurně popsáno, ta chaotičnost a splašenost k tomu patřila, všechno má nějaký smysl a rozuzlení, proč tomu tak je. Řekla bych, že to byl takový psychologický kousek. Jako vždy, knihy od této spisovatelky mě baví.
Osudy žen od této autorky mi přijdou bez jiskry života. Život pouze přežívají. Děj se čte dobře, kniha rychle ubývá.
Začátek byl těžký, ztrácela jsem se a trošku tápala, ale pak jsem byla vtažená a bavily mě vnitřní zvraty hrdinky, její úlety a její chaos v hlavě.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Kniha “pošahaná”. Četla se mi těžce, ale nevzdala jsem to. Věděla jsem, že jestli ji odložím, už se k ní nevrátím. Zmatek, úprk, ale vlastně mi trochu připomínala myšlenkové procesy, jak se odehrávají v hlavách alespoň nás, ženských. I když tahle ženská je fakt hodně střelená…