Přítelkyně smrti
Bernhard Aichner
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/298531/bmid_pritelkyne-smrti-qKQ-298531.jpg
4
600
600
Funebračka série
1. díl >
Jak daleko byste zašli, abyste pomstili toho, koho milujete? Brünhilda Blumová doufala, že tajemství, které dávno pohřbila, již nebude muset nikdy odkrýt. Pak ale za podivných okolností zemře její manžel a Blumové se z minuty na minutu zhroutí svět. Brünhilda plánuje pomstu. Především si však klade otázky: Co se doopravdy stalo? Proč musel Mark zemřít? Když najde odpovědi, začne jednat. Nemilosrdně. Jak toho může být schopná? Odpověď na to leží v minulosti staré mnoho let...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
Totenfrau, 2014
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem tahala všude s sebou,abych ji mohla číst, to je dobré znamení. Je vynikající, místy trochu zvrácená. Autor vsadil na jistého koně - takřka každého člověka nějakým způsobem zajímá téma smrti, lidské anatomie, vraždy. Mohu jen pochválit styl psaní, krátké kapitoly, dialogy stylem odrážek.
Přečetla jsem jedním dechem. Hlavní hrdinka je velmi silná žena. Vraždí dost originálním způsobem. Už se těším, až si přečtu druhý díl.
Nedočteno. Ukrutně mě rozčiloval překlad, styl, Květinová s totálně neschopným manželem, no ano, neschopným, protože on byl něčemu na stopě jakou dobu a ona to všechno jako naprostý laik řešila tak lehce, až to prostě bylo k nevydržení. A ty dialogy, kristepane... Navíc jak například nemusím Keplerovo detailní popisování všeho, to tady mi fakt chybělo něco civilního. Aspoň trochu. Z mě určitě ne...
Oddechnete si, když je konec. Líbil se mi zvláštní námět a styl vyprávění, nicméně s funebračkou sympatizovat tedy opravdu nemohu. Už její úvodní vraždy byly na pováženou (z hlediska motivu, samozřejmě). A jakkoli je pak její pomsta zdánlivě přijatelná, dlouho vlastně nevěděla, zda se opravdu má krutě mstít a komu "právem", a přesto si jela po svém, smrtícím způsobem. A závěrečná vražda byla víc než hrůzná. Nicméně byla jasně vyšinutá, takže nejhrozněji a nejnemorálněji z celého příběhu vycházejí zase policisté.
Pozn.: neodpustím si svůj častý povzdech nad formou tištěného vydání - na knihu se spotřebovalo skoro o třetinu víc papíru, než odpovídalo skutečné délce textu, protože každá z padesátky krátkých kapitol byla od předchozí oddělena dvěma až třemi prázdnými stranami... Touhle cestou tedy, vydavatelé, raději ne, jinak nám dojdou brzy lesy.
Je pravdou, že Přítelkyně smrti nesedne každému, leč mě ano. Brunhilda je opravdu zajímavou postavou a já jsem ráda, že jsem se s ní prostřednictvím této knihy mohla setkat. Je to silná žena, která si jde pevně za svým a chodí doslova přes mrtvoly! Mě svým způsobem tato kniha nadchla! Ráda si přečtu i další díl! Taktéž ještě musím pochválit styl psaní, s kterým jsem se ještě nesetkala a oblíbila si jej!
Kniha se mi líbila..jen už sem od začátku tušila kdo je poslední z posledních...předvídatelné... :(
Dokonalá kniha. Excelentní osoba - funebračka, se kterou sympatizujete a celou knihu ospravedlňujete její jednání. Opravdu mi to připadalo přirozené, normální, uvěřitelné. Zvláštní styl psaní - s odrážkami, krátké kapitoly.
Četla jsem nejdřív druhý díl, díky kterému jsem byla zvědavá, co mu předcházelo. Vůbec to nebylo na škodu, což není běžné u knih na pokračování. Jsem netrpělivá na třetí díl.
Přítelkyně smrti pro mě není vyloženě nějakým trhákem, ale tak dobře se četla, že určitě budu pokračovat dál. A osobně miluji odrážky :D.
Miluju knížky, od kterých se nemůžu odtrhnout, a to se mi stalo právě u téhle. Přečtená byla asi za dva dny. Vůbec mi nevadil styl psaní ani přeskakování v dějích, snadno se v nich orientuje. I přesto, že jsem dobře odhadla hlavního vraha, mě kniha velice zaujala a bavila. Snad se podaří i druhé volné pokračování.. :)
Z knížky byly úplně nadšené mé kolegyně, tak jsem se na ní také těšila. Ale za mne tedy zklamání, nebavilo mně přeskakování v čase a přišla mi dost průhledná. Příběh není špatný, ale patrně čtením severských detektivek a sledováním kriminálek už mě jen tak něco nepřekvapí.
Tak tohle byla pecka.Necekala jsem od toho hodne,ale postupne se mi zacal libit i zpusob jakym je to psane.Kniha se cetla dobre i z duvodu kratkych kapitol.No a konec,ten byl zase necekany,jako v kazde spravne detektivce
Po přečtení anotace jsem očekávala trochu jiný příběh, takový jemnější pouze s náznaky brutality. Na začátku mě upoutala stylizace textu, kterou jsem dosud neviděla. Hodila se k příběhu, podpořila jeho spád. Nevadil mi ani podrobný popis událostí nebo představ hrdinky. Jediné co my přišlo úsměvné a lehce naivní, jak veškeré věci a náhody do sebe perfektně zapadaly. Blumová měla neuvěřitelné štestí během pátrání po vrazích svého muže.
Fuj, to byla hrůza - myslím tím téma, děj, detaily atd. Co se týká způsobu psaní, souhlasím s mnoha komentáři přede mnou. Stručné, strohé, někdy se to hodilo, někdy už to na můj vkus bylo příliš.
Jinak se mi kniha celkem líbila, jen na konci jsem přece jen čekala něco víc. Nevím přesně co, ale něco :)
Přítelkyně smrti
Podobnou detektivku jsem ještě nečetla. Úplně jiný styl psaní. Zajímavé a líbilo.