Přítelkyně smrti
Bernhard Aichner
Funebračka série
1. díl >
Jak daleko byste zašli, abyste pomstili toho, koho milujete? Brünhilda Blumová doufala, že tajemství, které dávno pohřbila, již nebude muset nikdy odkrýt. Pak ale za podivných okolností zemře její manžel a Blumové se z minuty na minutu zhroutí svět. Brünhilda plánuje pomstu. Především si však klade otázky: Co se doopravdy stalo? Proč musel Mark zemřít? Když najde odpovědi, začne jednat. Nemilosrdně. Jak toho může být schopná? Odpověď na to leží v minulosti staré mnoho let...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
Totenfrau, 2014
více info...
Přidat komentář
Tak to byla naprostá pecka. Dexter v sukních :). Ten úsečný styl se mi tady hodně líbil, příběhu slušel. Prostě krutopřísné čtení.
Jako mně se to líbilo! Bylo to zase něco dočista jiného, na strohé a účelné vyjadřování jsem si musela chvíli zvykat, ale ono to funguje a do té atmosféry to fakt zapadá! Jako netvrdím, že to je to nejděsivější, co jsem kdy četla, že to je až tak brutální a jen pro silné nervy, to asi ne, ani rozuzlení člověka možná moc nepřekvapí, ale má to svůj netypický chlad a mrazivost, má to švih a je to nové, jiné a jako celek je to opravdu velice zajímavý počin. Možná mi bude stačit jedna taková kniha, ale rozhodně jejího čtení nebudu litovat.
musím napsat, že mě kniha velmi zklamala, těšila jsem se na ni velmi. A přišlo velké zklamání, dočetla jsem ji, jen abych ji dočetla. Ale potěšily mě, že se autor nebál drsných scén, to bylo jediné plus
Upřímně, - byla jsem zvědavá a trochu jsem se bála, zda mne nový autor nezklame .. Obavy byly zbytečné. Kniha mne naprosto pohltila. Byla čtivá a místy až neuvěřitelně morbidní. Doufám, že tato kniha nebude poslední, která se od autora dostane na český trh.
Zklamání. Poté, co jsem četla přídavná jména - temná, napínavá, morbidní, jsem asi čekala úplně něco jiného. Srovnání s Dexterem je asi prvoplánové, nicméně pro mě naprosto neopodstatněné. Knihu jsem přečetla poměrně rychle, začátek se mi líbil, pak už nuda. Neustále jsem čekala zvraty, napětí, překvapení, odhalení, ale vlastně se to všechno dalo čekat.
A z čeho mi oko tikalo - překlad, místy to dost vázlo. Seděla u computeru a otevřela pořadač, ve kterém našla videa a fotky??? Cože?! Vážně pořadač? Ano, folder se tak přeložit jistě dá, ale proč tady? Složka!!! Pro příště...
Výborně napsáno, trochu morbidní, to určitě ano. Velmi povedená kniha, snad to není ani v tom námětu, ale prostě skvěle napsáno, nemohu dát míň než pět hvězdiček.
Pro toho kdo má čas, perfektní jednodenní záležitost. Takový Dexter made in Austria, který je v knize vlastně i zmiňován. Knížka je od první do poslední stránky čtivá, žádná hluchá místa, bez zbytečného zdržování rovnou k věci. Ten stručný, místy velice úsporný styl psaní knize překvapivě sednul, snad jen trochu škoda předvídatelného konce.
Styl psaní mi vůbec nevadil,naopak jsem byla velice příjemně překvapena,jak je všechno podáno "ručně,stručně",rovnou k věci bez omáčky.
Děj jsem odhadla dobře,takže jsem paf nebyla a čekala jsem teda mnohem víc "zážitků" ze zákulisí pohřebního ústavu,když tam pan spisovatel strávil cca půl roku.
Přes všechno zlo, mě kniha vtáhla do děje a já jsem četla a četla. Autor použil krátké věty. Jeho vyjádření je stručné a úsečné. Nevadilo mi to. Dobře vystihl důležité momenty. Vyskytují se zde popisy smrti a děje z pohřebního ústavu, který Blumová vlastní. Někdy to bylo hodně morbidní, ale co se týče mrtvol, fascinovalo mě to. Nikdy jsem nepřemýšlela, jak a co se s nimi provádí, než se ukážou na pohřbu svým příbuzným v rakvi. Blumová je člověk mnoha tváří. Milující matka a manželka, která pracuje s mrtvými. Brrr. Zajímavá, nevšední osoba, jež si mě získala.
Kniha ve mně probudila spoustu otázek. Nutila mě o ní přemýšlet i v době, kdy jsem ji nečetla. Určitě ji nedoporučuji slabším povahám. Je napínavá a nevšední. Je to úplně něco jiného, ať je to ve stylu vyprávění nebo v ději. Je prostě dobrá. Opravdu dobrá.
Temnější příběh než jsem očekávala. Hlavní hrdinka je takový Dexter v sukni. Kniha je opravdu čtivá nicméně nevtáhla mě zcela do děje.
Naprosto super čtení. Kniha mě bavila od začátku až do konce. Velice čtivá a čte se velmi rychle vzhledem ke stylu psaní. V závěru celkem slušné překvapení. Za mě jedna z nej knih!
Za mě určitě kladné hodnocení. Nemám moc ráda nějaké romány pro ženy. Tento typ knížek naopak vítám. Uznávám, že kniha byla trošku morbidní ale na druhou stranu se suprově četla. Strašně jsem chtěla vědět jak to vše skončí. Styl psaní byl zvláštní heslovitý, autor nepoužíval moc souvětí, ale po pár stránkách jsem si zvykla a četla v pohodě dál. Asi to není kniha pro každého ale kdo dokáže koukat na horory tak zvládne i toto.
Temný thriller, jehož největší zvláštností nejsou detaily pohřebnické "činnosti" hlavní hrdinky, ale především autorův vypravěčský styl. Vyznačuje se velkou úsporností, je minimalistický. Občas víceméně jen heslovitý. A přece sdělí vše, co je třeba a působí místy až podivně lyricky.
Několik prvních kapitol jsem si na něj zvykala. A pak mě kniha chytla... Každopádně to chce trochu odolnější žaludek...
Knize se musí nechat jedno. Je rozhodně zvláštní a nechá ve čtenářích svoji stopu, budete o ní přemýšlet, budete se rozhodovat, jestli se Vám líbila nebo ne. Můj styl to úplně nebyl, ale námět byl opravdu zajímavý a provedení bylo trochu jiné, než jsme asi zvyklí. Ale na prvotinu autora, který kvůli téhle knize dokonce pracoval pohřebním ústavu, je to dost dobré.
Přítelkyně smrti nesedne každému, ale pokud jste z těch, komu nevadí čas od času zabrousit do temnějších koutů literatury, zjistíte, jak je tahle kniha skvěle napsaná, jak jsou ty charaktery bezvadně propracované a co je nejlepší - autorovi stačí pár slov k vykreslení toho, co by jiní popisovali několik kapitol. Přítelkyně smrti bývá pro svou extremitu někdy přirovnávána k Vraní dívce - pro mě osobně je Přítelkyně smrti lepší a čtivější.
Pro mě bohužel trochu zklamání. A absolutně nevyhovující styl psaní. Dobrý námět, ale...
Recenze již brzy. Knižní deníček.
Bylo to něco úplně jiného.A na začátku jsem si říkala" no nevím". Ale jo,vážně to bylo dobrý.