Generál mŕtvej armády

Vzhledem k tomu, že v Albánii trávím celý měsíc, rozhodl jsem se trochu ponořit do místní literatury a kým jiným začít než tou největší figurou, Ismailem Kadarem.

Měl jsem štěstí, že v městské knihovně Vlorë mají dokonce dva Kadareho výtisky přeložené do angličtiny, jedním z nich byla právě kniha Generál mrtvé armády.

Musím přiznat, že jsem nic podobného nečekal. Náhled do historických dějin italské okupace země za druhé světové války nám přináší generál, který po dvaceti letech od bojů přijel do té chudé nekulturní země plné barbarů posbírat ostatky vojáků, kteří za Itálii tehdy položili život.

Generál si ovšem hodně brzy začne uvědomovat, že ztráty na životech byly i na druhé straně. Svědomí jej dostane poměrně rychle. Je to k zbláznění.

Ismail Kadare mě lapil do svých albánských sítí Krvavým dubnem, a tak jsem pátrala po jeho další tvorbě. Generál mrtvé armády, napsaný o celých 40 let dříve, je působivý, temný román. Nenabízí baladickou píseň o krvi, jako v Krvavém dubnu, smrt však už tady hraje první housle. Téma je nesporně zajímavé a zapadá do italsko-albánských vztahů minulého století, kdy se Albánie dostala do podobného protektorátního postavení vůči monarchistické Itálii, jako České země vůči Hitlerovu Německu.

Albánci prý mají vrozený sklon zabíjet, říká Kadare. Nevím, možná. Pár Albánců jsem poznala, dokonce i v Itálii, a nikdo se nezaobíral temnou minulostí či minulými křivdami. Naštěstí. Dokonce ani sám Kadare. Při čtení románu jsem měla pocit, že nohy vláčím za sebou v bahně. Kadare vytvořil příhodně ponurou, deštivou atmosféru pro italského generála pátrajícího v Albánii po italských vojácích, kteří v Albánii v době 2. sv. války padli. A na střetech s místními obyvateli rozkrývá minulé křivdy, smutky za svými padlými, ale i naděje na lepší budoucnost. Proměnou prochází ale i samotný generál, který počítá výkopy, padlé a v mapách hledá trasy a další a další možná místa padlých. Generál mrtvé armády literárním skvostem není a na rozdíl od Krvavého dubnu jej už podruhé nejspíš číst nebudu, je však více než zajímavým vhledem do těžkých údobí historie Albánie.

Generál mrtvé armády je moje první kniha od Ismaila Kadareho. Jak již název napovídá premisu díla představuje cesta italského generála s knězem-plukovníkem do Albánie dvacet let po 2. světové válce za účelem nalezení, vykopání ostatků padlých italských vojáků za pomoci albánského poradce a pár dělníků a jejich dopravení zpět do vlasti. Sám misi považuje za důležitý úkol a italskými generály, kteří své vojáky vedli do hrobu opovrhuje. I přes dobu 20 let po invazi fašistické Itálie do Albánie vnímá zpočátku tuto událost černobíle; Italové byli pouze stateční a umírali hrdinně a s myšlenkou na vlast a Albánců se bojí, vidí je jako hrozivé bojovníky bez emocí a považuje je za krvelačné ‘‘syny orlů‘‘. V průběhu několika dlouhých měsíců až let projíždí tato záhadná skupina mužů albánskými horami, ale také rozlehlými bažinatými nížinami či přímořskými oblastmi za rozličného, častěji však nepřejícího, počasí (,,Na cizí zem padal déšť se sněhem‘‘ – věta opakující se v první i poslední kapitole) a odváží si v černých pytlech své padlé vojáky. Generálovi se mnohdy zdá, jak tuto zvláštní armádu vede v boji proti nepříteli a vymýšlí si všemožné strategie. Během hledání hrobů a výkopových prací v albánských vesničkách se čas od času střípkovitě dovídá o hrůzných osudech za této války tu z nalezeného deníku italského dezertéra, jindy z vyprávění místních přeživších pamětníků či na vlastní kůži zažije smutek a zlobu nešťastných matek, které ztratily své muže a děti (při návštěvě albánské svatby).
Vyprávění je strohé, civilní a nekonvenční, bez příkras, stejně tak jako terén a počasí ve kterém výkopy hrobů probíhají; ve výsledku ale krásně stínuje skutečnost Albánci jsou pohostinní, přesto na krutost a křivdy války nezapomínají. Anonymita postav i míst a univerzálnost je myslím často přirovnávána ke Kafkovi, to je ale tak jediné, co s ním má společného. Posuďte sami.
I přes jednoduchost příběhu i jazyka, kterým je příběh napsaný, jsem byl ihned do děje vtažený. Místy byl text vtipný, jindy mě dojaly osudy obou stran konfliktu. Postava generála byla pro mě nejvíce zajímavá, prošla asi největší proměnou a pochopení krutosti války. Není vykreslován ani jako záporný, ani jako negativní hrdina, ale prostě jako člověka, jehož černobílé přestavy zlomila opravdu silná a strašlivá zkušenost.

Pokud někdo ví, jak a kde lze získat italskou filmovou adaptaci (s anglickými titulkami) této novely od Luciana Tovoliho z roku 1983 v titulní roli s Marcellem Mastroiannim, prosím, budu vděčný za každou radu. Děkuji.

Mrtvá armáda vstává z hrobů a smutný generál pije koňak s generálporučíkem. O válce jinak a velmi působivě.

První věta knihy: "Na cizí zem padal déšť se sněhem."