Gottland
Mariusz Szczygieł
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113125/gottland-113125.jpg
4
1012
1012
Polský reportér, označovaný v Polsku za nástupce R. Kapuścińského, vytěžil ze svých pobytů v Čechách „výbušnou“ knihu o naší zemi. Témata, z nichž některá patří k „neuralgickým“ bodům novodobých dějin českého národa a byla u nás zpracována v dlouhé řadě knih, shrnuje autor na několika stránkách a přináší v nich svůj pohled (nebo spíš nadhled) člověka odjinud, pohled neotřelý, nezatížený, který by mohl vést i u nás k reflexi opomíjených kapitol naší národní povahy. Kniha získala Europan Book Prize 2009.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno:
2011
,
Jaroslava Jiskrová - Máj
, Dokořán
Originální název:
Gottland, 2006
více info...
Přidat komentář
Také si myslím, že slovo "výbušná" k této knize moc nesedí. Je to soubor fejetonů se zajímavými příběhy a osud lidí z naší minulosti. Uričtě je to zajímavé pojetí a podání někdy i třeba nových informací. Každý příběh mě dokázal něčím zaujmout, ať už to byla poznámka o tom jestli L. Baarová byla hloupá ženská nebo třeba příběh J. Moserové. Zajímavý pohled to je už jen proto že autor je Polák nikoli Čech a tak se vlastně na naší nedávnou minulost může podívat z jiného úhlu pohledu než kdyby to psal Čech. Škoda jen že jsou všechny příběhy tak krátké, byť působí propracovaným dojmem. Zklamalo mě, že vše autor zvládl vtěsnat na max 30 stránek textu (někdy třeba u paláce Lucerna na cca 10 řádek, to bylo zklamání asi největší). Vždyť toho času a materiálu co musel autor najít a získat. Nestálo by k zamyšlení propracovat každý příběh do samostatné knihy? Co Vy na to pane Szczygeili?
Proto jen 4 *.
Asi bych nepsal zrovna o 'výbušné' knize....uvědomělý Čech si je podobných věcí a příběhů vědom. Knížka je to pěkná, zajímavá a čtivá a je zajímavé zrekogneskovat jak na nás kouká i osoba jiné národnosti. Na druhou stranu, kdyby se koukl na podobné příběh doma, tak by jich našel taky hodně..kostlivců tam mají možná víc než my...
Velmi zajímavý kaleidoskop pohledu na českou společnost v nedávné historii. Opět kniha o které dlouho po přečtení budu přemýšlet. Určitě stojí za přečtení.
Tuto knihu jsem si koupila až po mnoha reklamách, které se této knize dostalo. Kniha to byla zajímavá, ale jedna věc by mě hrozně zajímala- Kde to sebral vždyt některé osudy ( Marta Kubišova) třeba z Poděbrad myslím vědělo pár lidí. Taky jsem se to dozvěděla od známých, ale jinak celkové napul tzv. výtah do školy.
Po dlouhé době zase kniha, která mě hodně překvapila - hodně jsem o ní četl v Reflexu, ale nějak se mi do ní moc nechtělo, říkal jsem si, že to bude nudné jak učebnice dějepisu. Nakonec jsem se ale odhodlal a byl jsem mile překvapen - autor to napsal hodně čtivě a dost hutně - tolik informací v tak malé knize se jen tak nevidí a přitom to má pořád pěkný spád. O některých věcech, co se tu děly jsem neměl ani ponětí (likvidace knih žánrů scifi, fantasy, westernů). Celkem autor píše asi o deseti osobnostech/tématech, nejvíce mě zaujal Baťa, Stalinův pomník, Fabián).
Nádhera. Česko potřebuje více cizích autorů psát o nás. V části o paní Moserové jsem si vzpomněl, jak sklízela posměšky, když se ucházela o post prezidenta ČR. Děkuji pane Szczygiel, že jste nám otevřel oči ve velice dobře napsané knize. Budu si nyní více všímat polských autorů.
Zdánlivě jednoduchý, stručný, ale podivuhodně účinný styl. Navíc spousta zajímavých a nečekaných informací, přirovnání k bulváru (Hellboy) mi zní jak špatný vtip. Ze sedmi příběhů 4 považuji za úžasné (Baťa, Švec, Fabián, Moserová), 3 ,,pouze" za výborné (Baarová, Procházka, Kubišová). 95 %.
Kniha, která nutí přemýšlet a nic nevnucuje. Skutečnost poválečné historie a jejich kořenů je jistě komplikovanější a je velmi obtížné zachytit alespoň náznak její duše, ale to se zde myslím přesto docela podařilo. Ano, takoví jsme byli a jsme (ale také jsme byli a jsme úplně jiní). Děkuji především za popis událostí okolo Stalinova pomníku, dlouho mne tak nic černě nepobavilo.
Přečteno za dva večery, Marius to napsal opravdu čtivě jako příspěvky do novin. Kdybych takovou knihu četl třeba o Polsku nebo Maďarsku, tak bych z toho asi neměl takový zážitek, protože polské nebo maďarské hrdiny neznám, ale jako Čech jsem si přišel na své. Některé věci jsou všeobecně známé, ale podrobnější souvislosti jsem se dozvěděl až tady. U nás v Ostravě šla premiéra Gottlandu jako divadelní hra, tu jsem bohužel neviděl a od známých jsem slyšel spíše kritiku, ale kniha byla výborná, vřele doporučji všem, co jí nečetli - neměli bychom zapomínat na dobu nedávné minulosti.
Kdo neskáče, není Čech!
Jak se snášíte s Němci?
1939
"Tak co tu děláte?" ptá se novinářka Milena Jesenská chalupníka od Slaného.
"Inu, brambory mám osázené a žito taky. Bylo studené jaro, ale vzešlo to, jako zázrakem, krásně. V sadě asi pokácím staré dvě jabloně a vysadím nové, a stará už má mladé kačeny, jděte se podívat, jsou jako pampelišky. Tamhleten bezový keř nějak ostříhám, aby nezašel, aby ta zahrádka byla letos pěkná," odpovídá chalupník.
"Ale jak se snášíte s Němci?" opakuje otázku Jesenská.
"A co bych, oni si chodí a já si dělám," odpovídá klidně chalupník.
"A ničeho se nebojíte?"
"A čeho bych se bál?" diví se chalupník upřímně. A pak dodává: "Paní, člověk může umřít jenom jednou. A když umře trochu dřív, tak je holt o trochu dýl mrtvej."
///
Kus papíru
Jak tak před sebou držím tlustý scénář Ucha a režisér Kachyňa mě vybízí, abych si v něm zalistoval, vypadává ze svazku kus papíru.
"No jo, to je Procházkovo písmo. Podívejte se na to, třeba tam napsal něco o Uchu."
Ano, napsal.
"Tento příběh se nestal. Věci, které se opravdu přihodily, byly mnohem horší."
Nejprve musím říct, že kdybych byla polský čtenář, asi z toho nemám takový požitek. Ale to budu moct posoudit až si knihu přečtu v originále :)
A jinak, chvílema jsem se za ten náš Gottland tak strašlivě styděla, protože to, co Szcygiel napsal, je jednoduše trpká pravda. Je smutné, že o Jaroslavě Moserové čteme v knize polského autora, ale naše média a popřípadě literatura se jí skoro nevěnuje. Ale co bychom od národu převlíkačů kabátů taky chtěli, žejo.
Soubor několika "esejů", nebo jak tyto krátké literární útvary pojmenovat, které popisují několik kapitol z českých dějin 20. století. Jednotlivé epizody nic nespojuje, kromě autorova stylu, který se mi dost protiví, například neustálým používáním uvozovek, a tedy citací, v případech, kdy se o citace nejedná. Některé části jsou velmi zajímavé (nejvíce asi historie Baťových závodů, nebo třeba část o Stalinově pomníku), některé průměrné či nijaké (kluk, který se upálil, Kafka, Kubišová), několik jich je hrozných (o Lídě Baarové). Obecně nemám dojem, že by o českém národu cokoliv vypovídaly, a celkově nevím, s jakým cílem se M. Szczygiel do psaní knihy pustil. Podobně různorodé události má ve svých dějinách snad každý národ a popisované příhody vůbec nijak Čechy nebo české dějiny necharakterizují. Ve vybraných případech se sice jedná o zajímavé "zajímavosti", nejrůznější detaily, o kterých člověk nevěděl, přesto se nemůžu ubránit dojmu, že se kniha svým stylem - neustálé falešné citace, trapné vtípky (proč si Hitlerův otec změnil jméno...) - blíží bulváru, který tu Szczygiel dokonce kritizuje. 50%
Gottland je místo, kde je potlačená víra v boha nahrazena umělými ikonami. Gottland je místo, kde je potlačená svoboda člověka nahrazena nucenou loajalitou. Gottland je místo pravdivých a neuvěřitelných osudů lidí, které bychom, co by obyvatelé Gottlandu, měli znát. A Gottland je hlavně sviňsky dobrá, výborně napsaná a velmi čtivá kniha o nás.
Pro mě zklamání. Něříkám, že je kniha špatná, to ani náhodou, některé příběhy (hlavně Baťa a Stalinův pomník) byly hodně zajímavé. Ale možná i proto, že jsem tyto "osudy" neznala, nebo jen letmo. Ty, o kterých jsem měla větší povědomí, už mě bavily o dost méně (Kubišová, Baarová). Nakonec na celé knize byly zajímavé příběhy, nikoli zpracování. Na autorovi je hodně znát novinářská praxe. Podobné příběhy, osudy různých zajímavých osobností jsem čítávala v tisku a neřekla bych, že by je Szczygiel napsal o tolik zajímavěji, zábavněji. Nakonec možná k mému hodnocení přispělo i přehnané očekávání.