Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14219
14219
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem kupovala dle titulní obálky bez jakýchkoliv předchozích informací o knížce. Udělala na mě ohromný dojem , přečteno jedním dechem. Velice emotivní kniha.
Tak tohle jsem číst nechtěla. Židovská otázka není můj cup of tea a tuhle knížku jsem si zvolila pod naivní představou že splním čtenářskou výzvu ,,kniha o jídle". Jídla se kniha dotýká jen okrajově. Kniha je smutná, ale celkem čtivá. Můj hlavní problém byl v tom, že už nechci číst nic o tom, co se dělo za hrůzy v koncentračním táboře. Už jsem slyšela dost ve škole, byla jsem se v Terezíně i Osvětimi kouknout a bylo to opravdu příšerné a odporné. Kniha se bohužel začala stáčet směrem, který se mi nelíbil. Koncentrační tábor a co se tam dělo je nevyčerpatelnou studnicí příběhů a lidského utrpení. Existují lidé, kteří si o tom dokola a dokola čtou, koukají na dokumenty a nimrají se v tom. Je to moje chyba, že jsem se nekoukla o čem kniha je, ale já mám knihu pro pobavení a ne abych nad ní smutnila.
Celý příběh je dobře vystavěný a finální příběh Hany má něco do sebe.
Hutná a přitom jemná, silná a přitom křehká. Postupné rozplétání příběhu ze tří pohledů je výborná volba - přesně ze života, protože nikdo nikdy dokonale nezná "pravdu" a pohled těch druhých. Každý známe jen tu svou stranu a ostatní si jen domýšlíme. Na tuhle knihu nikdy nezapomenu a nejen proto, že stojí v domácí knihovně.
Dlouho jsem přemýšlela , jak ohodnotit tuto knihu . Říkala jsem si, ne nedám 5* , je to prostě další kniha o hrůzách holocaustu a už bych opravdu měla číst něco jiného . Já přece vím , samozřejmě jen z knih a filmů o všech těch hrůzách , měli by tyto knihy číst spíš ti , kteří zpochybňují , že je homo sapiens schopný něčeho tak zvráceného ,ale nakonec jsem to nejvyšší ohodnocení dala .Spíš proto, že se autorka nevěnovala jen těm nejhorším rokům ,ale že ukázala , že přežít koncentrační tábor vůbec nemusí být výhra .
Možná spíš naopak .
Nevím jak dalece byli tito lidé schopni vrátit se do normálního života a hledat ty docela obyčejné radosti , které jsou pro každého tak potřebné .
Takže i když kniha nijak nevybočuje , čte se dobře a příběh je to opravdu silný a stojí za přečtení .
Hana mne velmi oslovila a zasáhla.Kdykoli v budoucnosti budu mít pocit, že mám nějaký problém nebo starost, vzpomenu si na tuto knihu a připomenu si, jak se mám vlastně krásně!
Přijde mi geniální, jak autorka ukáže to, co jakožto teenagerka nedokážu pochopit a pak, na konci přijde osvícení. Každou kapitolou z pohledu Miry jsem byla čím dál víc zaražená, že v Hanině psychickém stavu nedošlo k sebemenšímu zlepšení a štvalo mě to. Během zbytku knihy, kdy začnete chápat její příběh jsem už jen smutnila a musela číst dál a dál, ačkoli jsem již znala konec. Neplakala jsem u ní, momenty v knize popsané nezaútočily na mé srdce tak, že bych se z toho sesypala, ale často mě zamrazilo a douho po přečtení jsem na Hanu vzpomínala.
Nechápu.Nechápu popularitu knihy.
Na toto téma jsem přečetla již desítky knih
A Hanu bych zařadila spíše k průměru.Takový román pro ženy.Nic ve zlém.
Unikátní styl psaní.. ze začátku se mi to zdálo jako knížka pro děti, ale četla jsem dál .. a nestačila jsem se divit. Rozhodně stojí za přečtení.
Co všechno zvládnou žloutkové věnečky, zamilovaná mladá holka a bezpáteřní floutek..
Možná jsem čekala akorát detailnější popisy života Hany z Terezína a Osvětimi, ale v rámci spisovatelčina stylu psaní to dávalo smysl.
Ze začátku jsem z té knihy byla hodně rozpačitá a moc mě nebavila. Věděla jsem o čem má kniha být, ale tak nějak to po 100 stránkách nevedlo nikam... Každopádně jsem vydržela a pochopila, proč má kniha takový začátek a jak je krásně příběh napsaný ! Nemohla jsem knihu odložit a obdivovala jsem spisovatelky styl psaní. Příběh je velmi zajímavý, ale trochu mě zklamal konec. Chápu, že nám spisovatelka po tom smutném příběhu chtěla udělat šťastnější konec, ale pro mě by byl i kdyby nechala věci, tak jak byli. Věřím na zázraky, ale když se celou knihu nestal, tak na konci mi pak už přišel přehnaný. Ale kromě toho, pěkně napsaný příběh.
není vražednější kombinace než zamilovaná ženská a nerozhodný zbabělý přizdisráč a jsem velmi ráda, že si toho někdo taky všiml. celé je to absolutně lidské a uvěřitelné, což u našich autorů velmi často postrádám.
Velice smutná, ale krásná kniha... Ukazuje, jak důležité pro pochopení světa je dívat se nejen do budoucnosti, ale hlavně do minulosti.
Ačkoliv jsem se tomu snažil zabránit, mé očekávání bylo velké. Kniha je vychvalována do nebes, drží první místo zde na Databázi, vévodí všemožným žebříčkům prodeje. Přitom jsem si u jejího čtení nemohl ubránit pocitu, že se jedná "jen" o slušný nadprůměr, ke kterému se díky popularitě dostalo mnoho čtenářů se zkušenostmi s průměrem až podprůměrem. Následně byli nadšení z toho, že si konečně přečetli i kvalitní literaturu natolik, že z knihy v ohlasech udělali mistrovské dílo.
Nechci tady knížku nijak shazovat. Byla zajímavá, dobře se četla. Ale byla zoufale předvídatelná a nenápaditá. Již v prvních kapitolách jsme se dozvěděli, kdo příběh přežije, a v jakém stavu. A na cestě postav do stavu a místa představeném na začátku nebylo, přiznejme si, zbla nic překvapivého. Cesta židovské rodiny od zabavení majetku přes Terezín až po Osvětim byla jako z učebnice. Kdo má základní znalosti historie a nebude šokovaný faktem, že nějaký koncentrační tábor v Osvětimi existoval, se z této knížky bohužel na zadek neposadí.
Nějak nemám slov, kterými bych vypověděla, jak hodně na mě kniha zapůsobila... Začala jsem číst a nepřestala jsem, dokud jsem nebyla na poslední stránce... vlastně ano, hlavně v třetí části jsem občas číst přestávala, ale jen kvůli tomu, abych dokázala vstřebat hrůzu toho, co jsem právě přečetla, abych se mohla nadechnout, potlačit slzy, co se mi draly do očí a pokračovat... Velmi silný příběh...
Hany jsem se bála, protože je to současný megahit a měla jsem obavy, že se mi třeba nebude líbit. Nicméně jsem se zařadila k většině a kniha mě nadchla. Hned na začátku bylo pro mne novinkou, když jsem se dozvěděla o tyfové epidemii v padesátých letech. To jsem absolutně netušila! Dokonce se mi i líbil propletenec vztahů obyvatel městečka. Původně jsem si myslela, že příběh bude většinou o koncentračním táboře, který tam sice byl také, ale autorka to tak krásně propojila...
A ten konec, kdy se to spojí s oním vaječným věnečkem, kterým příběh začíná a je i na obálce...
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
V celku poutavý příběh o osudech rodiny židů a jejich těžkém životě.Prolínání časových rovin kde vše vyplouvá na povrch postupně.Z počátku jsem z hojné propagace moc nečekal a chvíli to i tak vypadalo, ke konci však kniha příjemně překvapila.