Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14175
14175
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Naprosto skvělá kniha a právem byla zvolena knihou roku 2017. Četla se jedním dechem, příběh má hlavu a patu a přestože knih o 2. světové válce bylo už napsáno nepřeberné množství, nepřišlo mi zde toto téma jako klišé, naopak, téma války je zpracováno zase z jiného pohledu a navíc ústředním motivem je stále příběh Hany. Kniha rozhodně stojí za přečtení a ani na chvíli ji nebudete chtít odložit ;)
Příběhy z období 2.sv.v. nedokážu číst často, ale u Hany jsem velmi ráda udělala výjimku. Je to rozhodně nejsilnější příběh, co jsem letos četla. Ne vždy se dokážu vžít do role hrdinky, tady to šlo jednoduše a srdce mě fakt bolelo.
Neuvěřitelně obdivuji autorku, kolik energie dala do rozklíčování reálných událostí a sestavení celého příběhu na skutečném základu. O to silnější zážitek jsem z knihy měla. Smekám a těším se na všechny další autorčiny knihy.
Definitivně zajímavá drobnokresba postav, respektive jedné rodiny okolo druhé světové války. Asi nejvíc se mi líbilo to tarantinovské nechronologické zacyklení příběhu (pro lidi, co se s tím nesetkali, určitě velký zjevení). Lehce chápu, proč se to tady vyšvihlo na numero uno, přičemž zároveň vrtím hlavou, protože tak dobrá ta kniha není. 'Hana' mě irituje v tom, že je to literární orgie všech těch ženskejch ze střední třídy a výš, co rády čtou, zosobnění všech těchhle jogurtovejch pohodovejch zaopatřenejch domácností, který si jednou za čas něco přečtou (ale až po ranním cvičení) a vždycky je to dlouhý romantický (případně i historický) drama. Takže se tahle čtenářská skupina najednou zničehonic hrozně identifikuje s příběhem židovky během holocaustu, zatímco pokrytecky odsuzujou další nejmenovaný skupiny (true statement). 'Hana' je napsána řemeslně a přesně, až učebnicově, šablonovitě. A ženský mají tohle lehký čtení rády... je to pro lidi, co preferujou sypanej čaj místo kávy. Skoro tomu nemáte co vytknout, jak byste vůbec mohli? A to je taky špatně. Tohle je přesně ten druh literatury, která by neměla být v pozici, kde je. Ale když sleduju, že zbytek topky okupuje Harry Potta, tak si říkám, proč se tu vlastně vůbec namáhám. Definitivně jsem rád, že to mám za sebou a vydržel a nekoupil si knihu, protože jsem správně, jako ohař, větřil, že když bude něco takhle oblíbený, nebude to vlastně tak dobrý. Jak tak koukám, stejně jako v knize je to tu samej lidovej mudrc - jakej je život, jaký je to a ono, jak mě postava přiměla k tomu (panebože). Zkuste třeba Varlama Šalamova (velkej bonus, on to dokonce zažil). Což je jedna z věcí, mám tendenci upřednostnit autory, kteří píšou o zkušenosti a svém životě, svých emocích, případně jejich absenci, než o sečtělé umělé literatuře. Je třeba aby tam byl rámec osobní zkušenosti, ta dodává jakémukoliv psaní ryzí a pravé unikum. Trošku nafouknutej lehkej nadprůměr, okolo kterýho se strhnul zbytečnej humbuk. Téma druhé světové a komunismu je jediným vděčným tématem a sázkou na jistotu pro české spisovatele i filmaře už mnoho let. Asi proto, že naše novodobé dějiny, jakožto česká mentalita, je bez potenciálu a bez páteře. Formálně i obsahově tu jsou desítky knih, co jsou lepší. 7/10.
(mic drop)
Moc moc pěkná knížka!:) Nemohla jsem se od ní odtrhnout, protože je tak napínavá...:) Děj skvěle zapadá do tehdejší doby a zdá se, jakoby se to vše doopravdy stalo. Doporučuji!
Až se to tady bojím napsat, ale kniha se mi nelíbila. Samozřejmě před hrůzami války a utrpením lidí nelze zavírat oči. Jenže to všechno známe z mnoha válečných filmů. Tato kniha byla jen vyprávěním o té době. Charaktery postav nejdou do hloubky, takže s nimi nemůžu soucítit.
Osobně čtu raději knížky, jejichž četba potěší a zanechá hezké vzpomínky. Tahle má na každé stránce smutek a smrt.
Přečetla jsem ji doslova jedním dechem. Příběh, který prostě a bez zbytečného patosu ukazuje nejen všeobecně známou hrůzu šoa, ale hlavně to, jaké to tehdy bylo. A co se mi hodně líbilo. Příběh ukazoval i to, o čem se už tolik nemluví. A to opět bez přehnané hořkosti. To, že se Židé mnohdy neměli kam vracet. V jejich rodných městech byli jakousi přeživší výčitkou. Místní o ně nestáli, protože mnohým připomínali jen svou přítomností v tom lepším případě vlastní a pochopitelný strach o vlastní rodinu, bezmoc, lhostejnost a v horším případě i zradu. Líbilo se mi vzájemné porozumění Miry a Hany, které se odehrálo vlastně beze slov. Nádherná a skvěle napsaná kniha.
Kniha má hodnocení 96% a to opravdu právem! Napětí, jaké je v knize cítit, a síla příběhu je doslova dechberoucí. Čte se jedním dechem a zanechá ve vás stopu. Doporučuji každému, kdo váhá nad koupí, aby si ji koupil. Za mě jasný favorit do povinné četby.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Doporučuji přečíst, jak umí být život krutý. Děkuji za tuto knihu.
Po přečtení anotace jsem vůbec netušila jak silný dojem na mě Hana udělá. Knihu jsem koupila formou audioknihy a nelitovala jsem. Se zatajeným dechem jsem poslouchala vyprávění i za pochodu, v autě, doma dlouho do noci...nebudu se tajit tím, že takovou úzkost jako u poslechu Hany jsem zažila stejnou při nedávné návštěvě Terezína...možná díky tomu svírání u srdce jsem si uvědomila, jak malicherné jsou občas naše "starosti". Takhle kniha ve mě nechala nesmazatelnou stopu.
Krásná ale zároveň velice smutná kniha. Místy mi běhal mráz po zádech. Někdy jsem si musela dát od čtení den/dva pauzu, protože mi bylo úzko. Nikdo z nás si nedokáže představit čím vším si lidé v táborech procházeli. Myslim, že tato kniha by měla být zařazena do povinné četby!
Úžasná a smutná kniha. Miluji knihy s touto tématikou. Nebýt čtenářské výzvy, tak bych si ji asi nepřečetla. Stále jsem tápala nad tématem kniha o jídle. Byla na prvním místě k danému tématu. Lidi jako vážně kniha o jídle??? Jen proto, že je na obálce knihy věneček?? Po přečtení by mě ani nenapadlo ji přiřadit k tomuto tématu. Každý má ale pro ČV jiná kritéria. Naštěst se mi hodí k jinému tématu, a i kdyby ne rozhodně nelituji přečtení. Knihy s touto tématikou miluju.
Na tuhle všemi opěvovanou knihu jsem se velice těšila, ale zároveň jsem se bála, že budu po jejím přečtení zklamaná. Ale nestalo se - krásná, dojemná knížka o těžkém osudu židů, kterou asi dlouho budu mít v paměti... Strašně se mi líbila postava Miry, která svou upřímnou povahou dokázala v Haně probudit chuť do života, i když to měla velice těžké...
Knihu jsem dostala, není to zrovna můj oblíbený žánr, ale přečetla jsem ji jedním dechem a nutí mě k zamýšlení.
Narodila jsem se v Novém Jičíně a polovina mé rodiny bydlí ve Valašském Meziříčí. Obě města znám jako svoje boty a jsem poprvé opravdu zaražená z toho, co se tam před necelými 80 lety odehrávalo...Až v této knize se to celé zhmotnilo: moje rodné město bylo z velké části německé, je tam synagoga, ze které je dnes archiv. Prostě mě celý ten příběh zasáhl víc, protože pocházím přímo z místa děje.
Kniha je skvělá, děsivě smutná a s puncem povinné četby pro studenty. Moje druhá Gerta Schnirch...
Chtě nechtě musím zopakovat to tolikrát omílané klišé: važme si toho, co dnes máme, jak žijeme a jaké bezpečí nás všude kolem obklopuje. Není to tak dávno, co takové věci nebyly samozřejmostí.
Je těžké napsat o knize něco originálního, když už téměř vše bylo řečeno. Sáhla jsem po ní přesycená detektivkami a zvědavá na knihu, kterou všichni tolik chválí i přesto, že knihy s touto tématikou běžně nečtu. Ne proto, že by mě nezajímaly, ale proto, že knihy čtu hlavně kvůli odpočinku od běžných každodenních starostí. U téhle se odpočinout nedalo. Dočetla jsem jí včera a mám jí od té doby plnou hlavu. Bylo to krásné, ale velmi smutné čtení. I když má člověk pocit, že to, co se mu v životě děje je strašné, takové knihy Vás donutí vážit si toho, co máte, i když to třeba není vše, co byste chtěli. Hanin osud je tragický a mrazí z něj, o to víc asi čtenáře potěší (a nakonec i rozpláče) poslední věta. Paní Mornštajnová je bezpochyby velmi talentovaná spisovatelka, protože příběh běžel plynule a celkově jsem ze stylistické stránky knihy nadšená. Víc takových českých autorů a jejich příběhů.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Číst tuhle knihu člověka až bolí. To co zažívali lidé během války je otřesné, nepochopitelné, ale bohužel skutečné. Už začátek v podání Miry byl tragický a smutný, ale když se do vyprávění pustila Hana, bylo to téměř k nedočtení.