Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14173
14173
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Velmi silný a smutný příběh. Člověk si po přečtení knihy uvědomí, v jakém blahobytu žijeme a jakými hloupostmi se občas trápíme...
Bude vas to bolet o to vic, kdyz zjistite, ze je to par kilometru od vaseho soucasneho bydliste...
Neuvěřitelné, krásně, čtivě napsané dílo, které mohu jen doporučit...jsem moc ráda, že jsem opět narazila na skvělou českou autorku.
Přečteno během jednoho dne, škoda, že těch stran nebylo víc. Většinou nemám moc ráda přeskakování z minulosti do budoucnosti a naopak, ale tady se neztratíte. Líbí se mi jak se osudy jednotlivých postav proplétaly dohromady tak jako ve skutečném životě.
Co k této knize napsat? Přečtenou jsem ji měla za pár hodin, nemohla jsem přestat číst, protože se nedalo odtrhnout a můj mozek žádal víc a víc:) Krásně propojené ,velice čtivé, na konci ukápla slza. Je fakt, že si ty hrůzy člověk nedokáže ani představit a o to horší , že se z války lidstvo nedokáže poučit. Díky, paní autorko.
nelze než se připojit ke kladným hodnocením...dočteno, podtrženo, sečteno...opět jsem zamáčkla slzu, protože AM mě vtáhla do dějě, a ani nemusela velmi výjevy a situace zobrazené v knize rozvádět, ty emoce si ke mě cestu našly..
nejdříve rodnná tragédie, které unikla jen malá Mira, poté Miřina cesta a nakonec příběh Hany... bohatě mi to stačilo takto, život v koncentráku naznačen, ale i spod náznaků dýchá zlo, utrpení, bezmoc...zejména pasáž s Haniným synkem..hledání kousku lásky a nadějě v pekle...a pak návrat do života, kde ale se potkává zejména s odsouzením, odstupem, nevolí lidí kolem sebe...
výborná oddechovka, která mi dala víc než jen provětrání hlavy od běžných starostí...
styl a psaní AM se mi líbí, a po Haně, Hotýlku a Slepé mapě se těším se na další knížky :)
p.s. hodnotit, která byla nejlepší nebudu :) každá trochu jiná, každá se dobře četla, a zanechala stopu...
Jakožto "první nejlépe hodnocená kniha na DK", připadám si jako knižní barbar, vzhledem k tomu, jaké je moje hodnocení. Ale tak, alespoň nejsem ovce ve stádu, berme to pozitivně.
Na začátek bych chtěla říct, že téma holocaust nevyhledávám a nemám ho ráda. V beletrii většinou chybí nějaké historické informace, a je to nekonečné plácání v pocitech bezmoci a lidském utrpení. Samozřejmě je důležité vědět, co se v historii stalo, ale v této poněkud "emotivní" podobě mě to nikdy nelákalo. Důvodem dva je mnou nepochopené hodnocení lidí, kteří tomu bez přemýšlení prdnou těch pět hvězd, aniž by záleželo na zpracování.
Kniha "Hana" se ale touhle tématikou moc nezabírá. Autorka má mnohem radši popisování lidských osudů, které bohužel taky nejsou zrovna moje parketa. Sama má obstojný styl psaní, čemuž poslouží i to, že je Alena Mornštajnová Češka, proto se kniha obešla bez překladu. Nepřeložený text ale nezabránil v tom, že mě kniha nedokázala správně upoutat, a do jejího čtení jsem se spíš nutila, než těšila.
Řeknu vám, přestože jsem z recenzí pochopila jak o "silnou, krásnou a emotivní knihu" jde, nedovedla ze mě vymačkat žádný, sebemenší pocit. Nad někdy drastickými osudy jsem jen pokrčila rameny. Místo, abych na knihu ještě minimálně dva dny myslela, jsem se po jejím dočtení pustila do dalších. Strůjci tohohle nešvaru jsou i postavy, které se mi zdály jen jako kulisy, sloužící k vypravování. O jejich pocity, myšlenky se tvůrkyně moc nezajímala.
Teď už ale k obsahu. Nejprve tedy část Miry. Mira se po otrávení celé rodiny tyfusem stěhuje k divné tetě Haně, která byla překvapivě v koncentráku, což holce fáákt nedošlo. Vážně těsně po válce, Hana je vyhublá, jí jen chleba a chodí v černých hadrech- to té holce fakt nedošlo, ještě vzhledem k tomu, že byla poválečná doba a její mamka byla Židovka? Ani potom, co jí Hana ukázala vytetované číslo? Každopádně, část Miry je nadbytečná. Opravdu hodně nadbytečná. Ženy, které milují rodinné osudy, asi tuhle knihu budou hltat plnými doušky, za mě prostě nuda. Upřímně, myslela jsem si, že kniha bude probíhat tak, že Hana bude postupně vyprávět Miře svůj životní příběh. Zdálo by se mi to mnohem zajímavější, tato forma mi nesedla.
Další část mapuje dění před válkou a během ní. Asi zajímavější, no stejně s dávkou vykecávání. Spousta věcí člověk vlastně ani nepotřebuje vědět, proto jsem občas i nějakou tu řádku přeskočila. Jediné, u čeho jsem dávala trochu pozor, je věc se schováním Rosy, která byla nějakým způsobem důležitá pro dějiště.
Nakonec, sentimentální Hana a její pocity. Jako, pokud jsem čekala nějaké vzrušující odhalení, prostě něco, díky čemuž by se můj zájem o tuhle knihu nějak vyšvihl, byla jsem hořce zklamána. Příběh zmíněné podivínky v Terezíně, následně v koncentračním táboře, byl nezajímavý a odfláknutý. Na závěr asi nějaký "happyend", Hana v křesle plete ponožky a já už můžu jen tuhle knihu zavřít, nevěřícně zakroutit hlavou, a šoupnout jí zpátky do knihovničky.
Jsem čtenář sci-fi, fantasy, hororů a thrilerů, což každý z mého okolí dobře ví. Proto jsem se tvářila velmi skepticky, když mi teta nabídla k zapůjčení "Hanu". Ale nakonec proč ne, proč si neodskočit od svých obvyklých žánrů - třeba tchyně přestane tolik ohrnovat frňák nad mým vkusem, pokud se občas objevím s nějakým ženským románem. U večeře jsem do knihy nakoukla... a vykoukla jsem z ní za dva dny, ubrečená a nadšená. Tahle dojemná mozaika osudů mi vryla do paměti jedno jméno, které bych v knihkupectvích neměla míjet: Alena Mornštajnová. "Hana" už má čestné místo u mě v poličce (takový skvost nelze mít pouze půjčený) a "Slepá mapa" čeká na přečtení. A jak jinak zahájit svá hodnocení na Databázi knih, než vzácnou stovkou? Jinou, čerstvou a ne ze starých dojmů, ode mě uvidíte velmi zřídka (jakkoliv doufám v opak, nenadchnu se bohužel tak snadno jako zamlada).
Ani nevím, kde jsem k této knize přišla, ale jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Nemohla jsem se od ní odtrhnou. Velmi dobře napsána, čtivě, zajímavě. Po přečtení , což je už asi 14 dní, na ni stále musím myslet. Opravdu kniha s velkým K.
Kniha, na kterou musíte myslet ještě dlouho po jejím přečtení. Skvěle napsaná...
První kniha od této autorky, a jako musím říct, že smekám! Absolutně jsem teda nečekala, že kniha bude mít takové GRÁDY. Jsem ráda, že je v mé knihovně.
páni! Páni! PÁNI! To bylo něco neuvěřitelně silného!! Mám chuť to číst stále dokola, ikdyž je to velmi smutný příběh, který napsal život..
Pro Hanu mám jen slova chvály. Dějová linka roztříštěná do tří částí z různých úhlů pohledu je skvělý nápad, moc jsem se těšila na tu poslední, že se konečně dozvím vše, co bylo do té doby jen naznačováno. Kniha je velice krásně napsaná a čtivá, má úžasné slovní obraty. Ale nejvíc ze všeho se mi líbí, že autorka zvolila "vzdělávací téma," beletristicky zpracované historické skutečnosti, které si čtenáři díky ní připomenou nebo doplní nějaké základní povědomí. To je obrovská přidaná hodnota. Autorka navíc dokáže historické téma zpracovat tak nějak přirozeně - jsou knihy, kde je snaha o poučení čtenáře uměle našroubovaná na dějovou linii a vůbec to nefunguje... Oceňuju i téma mezigenerační, konfrontaci předků a současníků - myslím, že je důležité vědět, odkud člověk pochází, mnoho věcí v jeho životě se tím může vysvětlit... Obvykle citáty do komentářů nepíšu, ale s touto větou naprosto souzním a knihu mám půjčenou z knihovny, takže si ji tu uchovám i pro sebe:
"Nikdy jsem nepochopila, proč se lidé nezajímají o to, co se stalo před jejich narozením, nevyptávají se svých rodičů a prarodičů, jak prožili své životy, s čím jsou spokojeni a co by udělali jinak, kdyby mohli."
Hanu jsem četla, protože ji četli všichni a všichni na ni pěli chválu a já byla prostě zvědavá :) Také se mi moc líbil přebal – to já, jako grafik ocením vždycky, jak kniha vypadá vizuálně :) Dala jsem se tedy do čtení a musím říci, že mě příběh zcela pohltil a celou knížku jsem přečetla velmi rychle. Byla opravdu čtivá a bylo úžasné odkrývat potupně rodovou historii a osudy jednotlivých členů. Nebylo to ovšem ve stylu těch „úžasných“ TV seriálů kde se v rodině řeší jen kdo kdy s kým, ale je to prostě kus historie z předválečného, válečného a poválečného období rodiny, která žila v Česku. Kniha je moc pěkně napsaná, není to taková ta strohá kronika, ale příběh vyprávěný s citem, kde se ztotožníte s jednotlivými postavami a budete jim v postupu času víc a víc fandit. Myslím, že Hana není populární knihou nezaslouženě. I když takovýto žánr obvykle nečtu, Hana mě bavila a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Jsem ráda, že paní Mornštajnová otvírá bolavá témata našich dějin a ještě raději, že má její kniha takový úspěch, protože připomínat si je, je stále důležité.
I když jak je psáno přímo v Haně: "...ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou."
Jako člověk, který knihy s podobnou tématikou čte častěji, nejsem zřejmě až tak zasažena jako ostatní, i když kniha se četla opravdu moc dobře a určitě si přečtu od autorky i další.