Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14151
14151
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Raketový vzestup knížky v žebříčku sleduji již několik měsíců. Už chápu proč, je neuvěřitelně dobře napsaná a čtivá. Člověk si říká, že po přečtení desítek knih o holokaustu i historii druhé světové války se už nic moc nedozví. Ale dozví, dozví se, jak ta hrozná zvěrstva ovlivnila životy celých generací, dozví se, jaká traumata si do života přinesli přeživší, jak se narušily mezilidské vztahy. Stát se to mohlo komukoliv z nás, proto buďme vděční osudu, že žijeme v této úžasné době. Skvělá kniha!
Knihu nešlo odložit. Protože znám Meziříčí, byl pro mě příběh o to poutavější. Teprve při čtení HANY jsem si uvědomila, jak strašně zasáhla hrůza války i do tak malého města, a kolika lidem změnila osudy a připravila utrpení. Doporučuji!
Hana je knihou, která v poslední době slaví jeden úspěch za druhým, a dle mého názoru je to s přihlédnutím k těmto okolnostem (viz níže) naprosto oprávněné.
1) Kniha se zabývá těžkými tématy a také tím, jaké jsou jejich dopady na civilní obyvatelstvo, což už je samo o sobě důvodem k vyššímu hodnocení (v případě, že to bude dobře zpracováno, čehož se u Hany nemusíte bát).
První část pojednává o tyfové epidemii, která v Meziříčí propukla ve druhé polovině minulého století. Pro devítiletou Miru to všechno znamená jedno - zůstane na dlouhá léta připoutána k podivínské tetě Haně.
Příběh Miry mě neskutečně bavil, čtivé vyprávění paní Mornštajnové mě doslova pohltilo a já byla nedočkavá další kapitoly. Bohužel jsem po sto stránkách narazila na konec první části a objevila se přede mnou část druhá, která byla zbytečně zdlouhavá a způsobila, že mé nadšení z knihy částečně opadlo. Objevování historie Miřiny rodiny nebylo zrovna mým šálkem kávy, a tak se mi četba této části knihy trochu protáhla.
Třetí část pojednávající o Hanině osudu během války mě velmi překvapila. Autorka sama říká, že kniha není o holocaustu, ale paradoxně to byla právě tato část knihy, co mě nejvíce zaujala a přesvědčila o tom, že čtení Hany nebylo jen pouhou ztrátou času.
2) Hana je dílem české autorky, a přestože já osobně současnou českou literaturu vůbec nečtu, kniha sklízí ohlas i u mé osoby.
Jak už jsem zmiňovala, styl psaní je skvělý a čtivý, charaktery postav propracované a jednotlivé části knihy se v nenucené návaznosti propojují.
Ještě bych chtěla vyzvednout jméno hlavní hrdinky, po níž je kniha pojmenována. Hana neboli vina, když jsem se tohle dozvěděla, pomyslela jsem si, že je to přímo geniální. Vina Hanu pronásleduje celý život a s příběhem tak úzce souvisí, že lepší jméno si autorka opravdu vybrat nemohla.
,,Přežila jsem peklo jen proto, abych dál roznášela smrt."
Klobouk dolů před psaním autorky. Hana je dojemný a neskutečně potavý příběh generací jedné rodiny, které osud a historické události nepřáli. Doporučuji!
Hanu jsem dlouho odkládala s pocitem, že se na její čtení musím nejprve připravit...a teď jsem ji přečetla během jediného dopoledne. A musím před Alenou Mornštajnovou hluboce smeknout. Už dlouho se mne žádná kniha tolik nedotkla, jako její Hana. A přitom ten na první pohled nevzrušivý způsob vyprávění jakoby ani nešlo o hluboký, zasvěcený a nesmírně citově vypjatý příběh, vás donutí číst stránku za stránkou a jen žasnout, co ještě přijde...Alena Mornštajnová v jednom z rozhovoru řekla, že je zaskočená tím, jak rychle lidé zapomínají na nedávnou historii. O to víc je její Hana důležitá. Kdyby bylo k dispozici deset hvězdiček, ode mne by je dostala.
Vše už bylo asi řečeno v předešlých komentářích. Za sebe však musím napsat, že kniha je opravdu neskutečně čtivá (i když to už tady taky jistě padlo)! A to od prvního slova do poslední tečky. I když nejvíc mě pohltila první část věnovaná Miře. Příběh vyprávěný z pohledu osiřelé holčičky mě od počátku ke knize doslova přikoval. A závěr, který se mlhou k Miře opět vrátil, mne potěšil.
Osud našeho života je napsán a my můžeme jen žít. Silný příběh plný osudu všech. Četl jsem se zatajeným dechem a myšlenkama jsem se snažil vcítit do příběhu. V minulém roce jsem navštívil Osvětim i Brezinku o to více to byla pro mne silnější představa hrůzy,kterou si museli tito lidé prožít. Moje první a určitě ne poslední kniha této spisovatelky s velkým S. Děkuji a nezapomenu.
Moje druhá kniha od paní Mornštajnové a opět unikátní zážitek. Mám dojem, že knihy této autorky jsou něčím úplně odlišné od všech ostatních, které čtu, ale nevím, čím přesně to je. Hanu jsem slupla jako malinu, četla se sama a dokázala se prokopat kamsi do mého nitra a ranit mě až neuvěřitelnou silou. Takže se přidávám k ostatním a tuto knihu vřele doporučuji.
Myslím, že už tu vše podstatné bylo zmíněno. Hana je silný příběh splétajících se rodinných osudů, který nutí k zamyšlení.
Krásná, ale smutná kniha. Ze začátku je styl vyprávění podobný tomu, když vám babička vykládá o svém dětství... Postupem času se však stává ponurejší a ponurejší, chvílemi jsem musela knihu odložit a vstřebat to, co jsem přečetla, ale tak je to u všech knih s touto tématikou. Doufám, že to, co prožívala Hana nikoho z nás už nepotká....
Bála jsem se, aby z vychvalované knížky nakonec nebyl jen plytký příběh, ale nestalo se tak! Ba naopak, kniha nabízí skvěle zpracované téma druhé světové války a ta lehkost, se kterou se to čte... Musím sklonit velkou poklonu autorce.
Zajímavé, zajímavé. Měl jsem velká očekávání a ta se z velké části opravdu naplnila. Jde o mistrně napsanou knihu, slova jsou poskládaná do vět a věty do kapitol tak přirozeně, že vlastně ani nemáte pocit, že čtete, před autorkou v tomhle ohledu opravdu smekám. Bohužel ale knížka popisuje pro mě velmi nezajímavé téma a životní osudy postav, s nimiž se chtě-nechtě nedokážu ztotožnit, a to je vždycky tak trochu škoda. Malinké zklamání pro mě byl závěr - nemám rád, když dočtu poslední větu a řeknu si "A to je jako všechno?" na rozdíl od "No páni!" a tak tomu bohužel bylo i u Hany. I přesto ale jedna z TOP českých knih a rád ji doporučím každému, kdo chce sáhnout po kvalitním kousku :)
Velmi silný příběh o smutku a bolesti, přesto nádherná knížka! Skvělá Alena Mornštajnová!
Už bylo na téma II. světové napsáno kde co. Detektivka, román, červená knihovna... Ale na mě Hana zapůsobila tím, že působí strašně realisticky. Ne jako beletristický román, spíš autobiografický příběh. Možná je to českou autorkou, nebo tím Meziříčím, každopádně já jsem přesvědčena, že tam, na náměstí, seděla, možná i sedí, Hana, v černém vytahaném svetru s okoralým chlebem v kapse. Krásná kniha!
Krásná ale smutná knížka o krutém osudu, který může potkat kohokoliv z nás. Příběh, který mě chytil za srdce a ještě teď nepustil. Velmi jsem soucítila s postavou Hany a říkala si, jestli je vůbec možné, aby jeden člověk, jedna žena, zvládla takové krutosti, příkoří a strasti, které jí život připravil. Zvládla ale... Knížku jsem přečetla jedním dechem a do teď ve mě rezonuje. Doporučuji přečíst.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Je těžké napsat komentář k tolik diskutované knize, aniž bych opakoval již řečené. Přestože jsem ji četl už před pár měsíci, musel jsem si dojmy z ní nechat uležet. Protože je to zkrátka síla. Jak už bylo napsáno panem Fojtíkem, není to hezká kniha. Je plná osudovosti, utrpení, zla a silných emocí, po jejímž přečtení budete nutně potřebovat odběhnout k něčemu pozitivnějšímu. Každopádně, Hana je bezesporu jedním z vážných adeptů na knihu roku.
Překvapilo mne, že i přesto, kolik existuje příběhů z koncentračních táborů, je stále možné napsat tak silný příběh. Takový, ve kterém se prolíná řada lidských osudů natolik uvěřitelně a poutavě, že knihu skoro neodložíte, dokud ji nedočtete. A co oceňuji asi nejvíce, je fakt, že Hana není příliš dlouhá- je psaná velmi úsporně a nemá žádné hluché místo! Vše má svůj smysl a je dokonale provázané. Díky tomu síla děje ještě víc vynikne.
Paradoxně největší emocionální dopad na mne nicméně neměly pasáže z koncentračního tábora, ale naopak ty z "běžného" života před a po válce. Chování některých lidí je až neuvěřitelné. Přes všechna ta superlativa a výborný konec mi tu ale cosi k definitivnímu pětihvězdičkovému hodnocení chybělo. Za mě tedy 4 a půl * za čtení, ke kterému se už možná znovu nevrátím. Ne dřív než za pár let...
Hana je dílo, které si naprosto zaslouží veškerou pozornost. Je to nesmírně lidský a hlavně uvěřitelný příběh...