Hana
Alena Mornštajnová
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Silný, dobře promyšlený příběh, na který myslím i po přečtení knihy. Za sebe musím vyzdvihnout začátek, tu tragédii s věnečky - tím mě román opravdu vtáhnul do děje a už nepustil.
Velmi čtivě zpracované náročné téma.
Knihy jsou zkrátka z velké části o pocitech, o naladění na příběh, o tom nakolik koho dané téma oslovuje a v neposlední řadě o tom, kolik a v jaké kvalitě toho máme kdo načteno :) Moje top v židovské otázce je Exodus. Holocaustem se už cítím poněkud přesycena a to jsem snad ani žádnou jinou knihu na toto téma nečetla. Z románů pro ženy mám lehkou vyrážku :) Nicméně ze všech stran chvála . . . . zkusila jsem četbu na Dvojce Čr. Velice pěkně načteno, skvěle vybraná interpretka pro četbu. Začátek laskavý, pěkný. Bohužel mám čerstvé srovnání s Vyhnáním Gerty Schnirch, která pro mne vítězí na celé čáře.
Svou hodnotu kniha má už pro množství nadšených čtenářů. Avšak moje miska polévky to není.
Tato kniha je výše označená jako román pro ženy.
Teprve při psaní hodnocení, které mělo být veskrze pozitivní, jsem si uvědomil, že na této knize mě něco znepokojuje - a není to holocaust, který autorka v Hané vykreslila vskutku střídmě a bez zbytečného patosu. V této knize jsou však velmi zvláštním způsobem vykresleni muži. Karásek? Horáček? U nich jako by absentoval cit, náklonnost se vzbuzuje třeba sexem - viz Leo v terezínském ghettu.
Alena Mornštajnová napsala velmi dobrou a čtivou knihu s poutavým propletencem charakterů, ale výše popsané mi trochu nesedí.
Konečně jsem se dostala i k Haně, mezi dalšími knihami autorky určitě kraluje. Paní Alenka holt umí!
Tématika holocaustu v Haně je naprosto strhující a pohltí vás od začátku do konce. Jedno rozhodnutí dokáže totálně změnit život několika lidí. Přečteno jedním dechem a konec mě teda naprosto odrovnal.
Nemám slov! Má kniha číslo jedna...je to týden, co jsem ji dočetla a pořád ve mě zůstává silný prožitek z četby excelentně napsaného díla! Díky autorce...
Čekala jsem od knížky hodně (na základě recenzí, osobních doporučení i vysokého hodnocení na tomto webu) a dostala ještě víc.
I když kniha zpracovává velmi tíživá témata, jen těžko jsem se od ní odtrhovala, abych vůbec mohla nějak fungovat v domácnosti. A když jsem Hanu dočetla, tekly mi slzy jako hrachy.
Je to opravdu nádherná kniha, popisující těžké životní osudy na pozadí 2. světové války a poválečných událostí.
Myslím, že ten příběh vyloženě vybízí i k filmovému zpracování.
Tleskám skvěle zvolenému námětu, čtivému vyprávění, pěknému jazyku, vytříbenému stylu a uvěřitelně vystavěným charakterům jednotlivých postav.
Co mi ale kniha dala nejvíc, je přiblížení psychologie člověka, který jako jeden z mála prožil a hlavně přežil ty největší hrůzy holokaustu a zlomilo ho to natolik, že už téměř nedokázal žít, jen přežívat. S tím jsem se v literatuře (ani filmu) zatím moc nepotkala. Většinou ti přeživší přesto, nebo právě pro to peklo, které prožili, mají obrovskou vůli pokračovat dál a předávat své poselství a zkušenosti dál. Ne tak hlavní hrdinka tohoto příběhu. Ale to mi přišlo právě mnohem uvěřitelnější a její osud mě tak zasáhl ještě o to víc.
Byla to od autorky má první knížka, a už teď se nemohu dočkat, až se pustím do těch dalších.
Aleno Mornštajnová, smekám před vaším talentem!
Slzy, mráz po zádech, neuvěřitelné kroucení hlavou a spousta dalších emocí. Kniha se mi stále drží v hlavě...
Nejdřív jsem se nemohla začíst, už jsem chtěla knihu odložit, ale nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala. Působivý příběh
K teto knize není co víc dodat. Každý by si měl uvědomit, že i dnes někteří lidé žijí v podobných podmínkách ale vyhlídka na šťastný konec není. Tyto příběhy by nás měli naučit si navzájem pomáhat a uvědomit si že každý se nemá třeba tak dobře jako my.
Tak to byl zážitek! Když jsem knihu začala číst, tak jsem netušila, že ve mně zanechá tak silný dojem... Místy mi ukápla slza, protože krutost, násilí a zacházení se Židy v té době bylo bohužel opravdu nedůstojné a prostě hrozné! ***** má zaslouženě.
Knihu jsem sice dočetl za jediný den, ale vzpomínat na ní budu možná roky. Dlouho mě takto žádný příběh nepohltil a nevyděsil!
Před chvílí jsem seděla ve vlaku na meziříčském nádraží. V noci jsem dočetla Hanu, zvláštní pocit... Většinu života jsem strávila v Sudetech, tak jsem se setkávala spíše s otázkou vysídlení Němců. V rámci diplomek jsem mluvila s pamětníky a jejich potomci vždy ochotně pomohli s překladem dobových textů. Hana mi znovu připomněla "druhou stránku věci". Fakt, že zlo plodí další zlo a je jenom na nás jak se s tím popereme.
Mistrně napsaný příběh vas pohltí a nepustí, což je dobře. Na tyhle věci by se nemělo zapomínat. Od začátku je vam jasné co se asi stalo tetě Haně, jen s napětím čekáte, zda se dozvíte jak to vlastně všechno bylo. A je to propletenejší než byste čekali.
Jo, a ten věneček na obalu už mi nepřijde tak hezký a lákavý....
Jedním dechem... Ale vážně, přečetla jsem už hodně knih o holokaustu a poslední dobou jsem u nich měla tíživý pocit, jestli se ze mě nestává cynik.
Tahle kniha mě toho pocitu zbavila, snad, že byla vyprávěná z vícero pohledů, snad, že navíc sdělovala, že zůstat naživu osamocen může být horší, než sama smrt.
Jeden z příběhů, který by si zasloužil i filmové plátno. A Magnesii Literu. Asi jsem něco přehlédla, jinak nechápu, proč není ani v nominaci?! Doporučuji.
Před rozhodnutím o četbě této knihy jsem uvažoval: přeci knih s obdobnou tématikou je hodně, proč zrovna tato si získává takový věhlas? Ano - je to právem získaný věhlas za toto citlivé zobrazení lidského osudu jedné z mnoha obdobně postižených rodin v době nesmyslných krutostí. Osudy jsou mnohdy plné náhod a rozhodnutí v těchto hrozných dobách mělo i kruté následky. Nezbývá jen poděkovat autorce za tento krásný román, který čtenáře donutí se zamyslet nad tím, co bylo a co bude.
Velmi silný příběh. Je zajímavé jak jedno rozhodnutí dokáže změnit život několika lidí v podstatě na celý zbytek života. Pro mně ta kniha měla jeden rozměr navíc. Když jsem ji četla byla jsem zrovna služebně v Norimberku. Když se koukáte na "koloseum" a víte za jakých okolností vzniklo a potom čtete příběh Hany, uvědomíte si jak je válka zrůdná. A je jedno že to bylo před sedmdesáti lety.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Z knížky jsem měla opravdu husí kůži. Skvěle napsaná, smutný příběh, na který jsem musela ještě několik dní myslet. Moje první knížka od této autorky, zkusím nejspíš další :) určitě doporučuji