Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14123
14123
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Na české poměry nevídaná kniha, takové nadšení z české knihy jsem naposledy cítil při Šulcových Dvou proti říši. Ačkoliv bylo těžké od knihy odcházet, nejedná se o žádné veselé čtení. Na pozadí historie jedné rodiny a jejího blízkého okolí se dočítáme o nevýslovném utrpení, odevzdanosti, lítosti, ale také o důvodech k dalšímu životu. O to více jsem rád, že moderní česká literatura není pouze o románech Michala Viewegha.
Bílá obálka se žloutkovým věnečkem se zdá být na první pohled kontrastní k obsahu knihy a ze své knihkupecké zkušenosti musím přiznat, že než jsem knihu přečetl, nedoporučovala se mi snadno.
Hanu, knihu i postavu lze popsat jedině mnoha přídavnými jmény. Představuje nám drsný svět minulosti, ale trochu i to, jak se "nezaujatý" člověk staví k utrpení druhého. Díky skvěle použitému jazyku se příběh stává ještě dojemnějším a svým blízkým jsem měl potřebu se z něj vypovídat.
Aleně Mornštajnové jsem uvěřil všechno. Nenominování této knihy na cenu Magnesia Litera je ostudou této soutěže.
Měla jsem příliš veliká očekávání a ač je to silný příběh, všechno zapadá "do žloutkového věnečku", občas se to stane, nejsem cílový čtenář. Určitě mě ovlivnily mé osobní antipatie k postavě Hany. A pro mě už to bylo příliš mnoho tragédií, které otupily mé emoce. Krásně se to četlo, scény z koncentračního tábora jsou poskládány dosti kostrbatě, kdyby je Mornštajnová spíše jen naznačila, vyhnula by se historickým nepřesnostem. O tragédii v podobě břišního tyfu, která vypukla ve Valašském Meziříčí v roce 1954, jsem opravdu nevěděla, autorka skvěle vylíčila na osudu jedné rodiny tuto událost. To byla pasáž, kdy jsem cítila velký smutek a tak nějak jsem čekala vzestupný trend. Tento námět byl na román, který by šel až na dřeň postav, do těch několika stran nebylo možné napsat to lépe, ale pro mě je to zkrátka málo. Nicméně jsem šťastná, že Alena Mornštajnová píše a opravdu krásnou češtinou, Slepá mapa mě velmi oslovila a svůj postoj k Haně beru spíše jako můj problém.
Hodně zajímavá kniha popisující strašnou dobu, připomínala mi Zlodějku knih, ta se mi však líbila víc.
Suverénně, zručně odvyprávěný román, který nabídl poutavý děj, zajímavé postavy a uvěřitelné emoce. Kategorie „Pro ženy“, ve které je kniha zařazena, mě trochu děsila, ale nebylo se čeho bát – četlo se to opravdu dobře.
Kdyby mělo být zcela po mém, dal bych přednost víc popisům vnitřních stavů hrdinů – v Haně se zaměřujeme spíš na dialogy a dějové zápletky. To není úplně můj styl, proto mě Hana nezaujala tolik, jako třeba Vyhnání Gerty Schnirch, který zpracovává podobné téma (osud obyčejné ženy, která je obětí velkých dějin). A také postavy a situace byly někdy trochu příliš schematické.
Ale nechci Hanu kritizovat. Naopak, chci chválit. Líbilo se mi, že román, který má ambice oslovit širokou čtenářskou základnu neuhýbá před nepříjemnými tématy. Nelakuje věci ani na růžovo, ani na černo. Nabízí zajímavý příběh bez použití laciných triků k upoutání pozornosti nebo vyvolání emocí. Byl jsem spokojen.
Úžasná kniha,kterou by si měl každý přečíst.Protože by se nemělo zapomínat na to jaké osudy měli lidé za války a po válce.Příběh je psaný velice poutavě a čtivě.
Dobře a poutavě napsaná kniha. Autorka spoléhá , že všichni známe historii 2. světové války a holokaustu. Nepopisuje proto detailně hrůzy, co se děly. Každý si to domyslí. Člověku se svírá srdce, s jakou důvěrou a najivitou lidé opouštěli své domovy.Nejvíc mě dostal konec knihy.
Přečtena jedním dechem, Krásně se vše spojilo a dávalo smysl, jak příběh plynul, pomalu jsme začala chápat proč Hana byla taková jaká byla.
Na tuhle knihu jsem narazila díky reklamě na Martinus.cz pořád mi tam vyskakovala a pak ještě na nějakých knižních tipech na youtube. Kniha zakoupena v pondělí a v pátek ráno dočtena se slzami v očích. Výborný, silný příběh. Styl psaní mě dokonale vtáhl do děje a hltala jsem tak každou stranu, krásná čeština, bylo to pro mě trochu jako "detektivka" i když jsem něco tušila tak mě to prostě překvapilo a tajil se mi dech.
Nikdo asi nemůže pochopit jak to bylo hrozné tahle doba a suďte mě jak chcete, ale lidé si vážili věcí, přátelství a byli si blíže. Neříkám žít z minulosti, ale poučit se z ní, brát si příklad a rozhodně si ji připomínat a ctít. Dneska máme všichni všechno a vlastně nemáme někteří vůbec nic.
Takových knih je jako šafránu. Čtení je drogou a nakonec dobrý pocit, jako by člověk prožil další život. Kdybych chtěla shrnout, o čem to bylo, tak obraz standardního postupu ponížení až usmrcení židovských obyvatel za války. Viděno skrze konkrétní fiktivní hrdiny románu.
Knížka se mi docela hezky a plynule četla,jen spisovatelka začínala příběh jakoby od konce a ten příběh o dívce o které začínala, nedotáhla do konce a nechala ho otevřený, což byla škoda.Mysto toho začala psát o její rodině a tetě, která byla podivná o tom co zažila za války a jak jí to poznamenalo.Pro mě tak na jedno přečtení ale už bych se k ní nevrátila.
Silný, lidský příběh nutící k zamyšlení o hloubce lidské duše, smutku, lásce, trápení i odpuštění psaný srozumitelným a citlivým způsobem. Krásná kniha..
Za mě byla tahle kniha perfektní čtenářský zážitek. Děkuji paní Mornštajnové za pozvednutí české literatury zase o kus výš.
Moje první knížka od paní Mornštajnové. Nečekala jsem to, ale četla se neuvěřitelně snadno, postavy byly jako živé z masa a kostí. Autorka si dobře pohrála s jejich osobností, minulostí a motivy. Příběh byl důmyslně propletený, vystavěný a nesl se ve správném duchu reality bez příkras. Hana určitě stojí za přečtení a já se moc těším na další setkání s paní autorkou.
Nerada čtu knihy, které jsou tak v kurzu, že o nich mluví každý :) Tentokrát jsem nátlak nevydržela. První půlka pro mě byla výrazně lepší než druhá, rozuzlení zápletky bylo hodně předvídatelné, vlastně mě v poslední třetině knihy nepřekvapilo nic. Pokud mohu srovnat třeba s nedávno dočteným Slavíkem, Hana mě nevtáhla ani ze třetiny tak silně do děje.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Hana není knihou o holocaustu. Kdyby jí byla, zařadila by se mezi spoustu dalších knih...
Je to příběh o neštěstí, o nenaplněné lásce a o útrapách mladé ženy, jaké by žádný člověk neměl nikdy zažít.
Sledovat postupný přerod krásné mladé dívky v ubitou a nešťastnou bytost, je více než krutým zážitkem.
Paní Mornštajnová je velice citlivou průvodkyní příběhu. Jeho bolest činí bolestivější, jeho zmar zmarem děsivějším, beznaděj dovede až za hranici příčetnosti.
Osudy zmíněných osob ještě dlouho budu nosit v sobě. A vždy si vzpomenu na homoli duše. Každý z nás ji má. A možná by bylo dobré, aby si každý z nás uvědomil její velikost, celistvost a snad i barvu.
Poučit se z chyb není jednoduché. Ale osud slečny Hany nám dává nahlédnout někam, kde nedržíme osud ve svých rukou a můžeme jen doufat, že lidé nejsou ve skutečnosti tací, jací jsou...