Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14121
14121
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Náročný námět, a je dobře, že po tolika letech téma holokaustu stále nachází autory i čtenáře. Kniha se mi četla těžko, musel jsem si ji dávkovat po malých kouscích. Přesto (i ve světle očekávání podle vysokého hodnocení v Databázi knih;-) jsem se nemohl zbavit pocitu určité neprokreslenosti, nedotaženosti a schematičnosti. Přece schovávání Rózy u Karla muselo být děsné psycho pro oba, ale z knihy na mě působilo téměř jako idylka. Hanin život s pocitem viny za osud svých blízkých musel být mnohem strašnější, než je v knize líčeno; její neschopnost po válce žít (anebo nežít) byla sice pochopitelná, ale ne příliš přesvědčivá...
Moje třetí knížka od autorky a opět krása, i když hodně smutná. Autorka prostě umí psát, i úplně běžné životní příběhy podá tak, že se nemůžete od toho odtrhnout. A už vůbec nemluvím o popisování života v koncentračním táboře - to jsem tedy probrečela. Tady platí, že kdo umí, ten umí. Doufám, že brzy opět něco napíše, už se moc těším.
Jiné než maximální hodnocení skutečně udělit nelze, česká beletrie získává v paní Morštajnové poklad. Hana je skutečně bytostí s nesmírně tragickým osudem a fatálními rozhodnutími. Příběhy téměř všech postav stojí za povšimnutí a jazyk je velmi přívětivý a propracovaný zároveň.
Moje první knížka od A. Mornštajnové a absolutní nadšení !! Krásná čeština, zdařile vykreslené postavy i jejich charaktery, věrně popsaná těžká válečná doba, kterou už nikdo nechce zažít. Nečte se lehce, všechny ty válečné hrůzy prožívám vždycky s těžkým srdcem. Pravdivá a surová atmosféra vyhlazování Židů, koncentrační tábory, hlad, strach, nemoci, ponižování, krutosti. Mistrně zpracovaný smutný příběh o všedních rozhodnutích a jejich fatálních následcích pro celé okolí. Milé překvapení od naší české autorky, která putuje mezi mé oblíbené. Netradičně plný počet bodů a velmi všem doporučuji k přečtení, opravdu silný čtenářský zážitek !!! Určitě si přečtu i Hotýlek a Slepou mapu...
Musím se přiznat, že tento žánr knih a obecně české autory moc nečtu. Proto jsem byla ráda, když mi kamarádka půjčila Hanu se slovy "to si prostě musíš přečíst". Do čtení jsem šla bez jakéhokoli očkávání a byla jsem neuvěřitelně překvapená, jak skvěla tato knížka je. Jednoduše jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Po Návratu z pekla od Jana Vavříka další kvalitní kniha o válce a holokaustu od českého autora (autorky).
Po Slepé mapě od Mornštajnové, která mě docela zklamala, jsem vlastně už po žádné její knížce neměla ani chuť sáhnout. Jsem ale moc ráda, že mě hned několik lidí přesvědčilo, že to udělat mám, a ani trochu toho nelituji. Slepé mapě jsem vyčítala jistou neživotnost, suchost, chlad, to, že jí chyběla duše a byla až cituprostá. A když o tom takhle zpětně uvažuji, ani si moc nevzpomínám, o čem byla. Jsem si ale téměř jistá tím, že u Hany se mi to nestane. Na tu se ani jedno z výše uvedených slov použít nedá. Navíc se ten příběh doslova vyryje do kůže. Byla to velice silná jízda, která strhla už od samého začátku a sevřené hrdlo nechala utažené celou dobu, ba utahovala ještě víc. Všechny postavy byly zajímavé a lákaly k hlubšímu prozkoumání. Hana z nich pak nejvíc proto, že sice působila studeně a neproniknutelně, ale čtenář tušil, že ji osud rozbil na prvočástice a chtěl zjistit, co za jejím neživotným jednáním stojí.
Příběhy několika žen probíjejících se těžkou dobou jsou smutné a depresivní, ale stojí za to je číst. Neskutečné, jak některé zdánlivě obyčejné věci, které nesprávně vyhodnotíte, můžou život obrátit mnohokrát naruby. Jak některá rozhodnutí mohou být tak špatná, že vás i další zúčastněné odkloní na kolej, která může skončit v propasti. A jak je strašné žít s tím pocitem, že to, co už se jednou rozhodlo, nelze vzít zpátky.
Nádherná knížka. Věcně bez patosu ukazuje hrůzy druhé světové války, co při ní prožívali Židé. Jak toto soukolí hrůz náhod a chybných rozhodnutí ovlivní osudy člověka a jeho blízkých. Čte se velice dobře, je napsaná s lehkostí a přesto tak do hloubky. Doporučila bych ji jako povinnou četbu, protože má co říci nastupujícím generacím a má velice čtivou formu. Není to jen kniha o válce, je o mladých a jejich láskách, o charakterech lidí. Všem doporučuji.
Wow, klobouk dolů! Prvních pár stránek jsem si lámala hlavu nad tím, co s tou Hanou všechno mají, ale brzy jsou pochopila. Lidský příběh, skvěle propracované postavy a celkově dechberouci atmosféra knihy mi vzaly dech. Děkuji, paní spisovatelko!
Slova na tuto knihu nestačí....mistrovsky napsaná, myslím, že se mi ještě nestalo, abych během čtení měla skoro po celou dobu husí kůži....a to jsem četla už několik knih s válečnou tématikou, všechny byly skvělé, ale tato knížka měla i něco víc....kdo ještě nečetl, DOPORUČUJI !!!!
Těžko hledám slova, která by stačila na popis všeho co jsem s touto knihou prožila a cítila. Je to má první kniha od domácího autora a tešila jsem se na čirou češtinu a nový zážitek. Navíc mé oblíbené téma. Měla jsem velké očekávání, četla jsem již Zlodějku knih a Osvětimskou knihovnici. Všechno co jsem o knihy očekávala jsem dostala a hltala stránku po stránce. Kniha mě pohltila a těžko jsem jí pozdě v noci odkládala. Kniha je psaná velmi osobitě, citlivě a zároveň surově. Je opravdu silná, nádherná a dechberoucí. A též jsem ji nominovala na knihu roku.
Před čtením téhle knihy jsem od ní měla vzhledem k jejímu vysokému hodnocení velká očekávání. A z knihy celkově rozhodně zklamaná nejsem. Musím se ale přiznat, že mě styl vyprávění chvílemi nudil. V téhle knize jde ale o její obsah, o to, jaké poselství přináší. V tomhle A. Mornštajnová rozhodně nezklamala.
Zpočátku jsem nechápala, co na té knize všichni mají. Poté, co mi na 38. stránce ukápla první slza, mi to začínalo docházet. Jedná se o velmi smutnou a depresivní knihu, kde je vykreslena situace Židů za druhé světové války. Nedokážu si představit, co všechno museli prožívat. Ponižování, strach, bolest, utrpení, nevědomí, co přijde dál. Nebralo se tam ohledy na to, kdo byl skutečně věřící a kdo se své víry vzdal - nemohl se ovšem vzdát svého původu.
Přijde mi neuvěřitelně zajímavé, jak velkou váhu autorka přikládá lidskému rozhodování. Kniha je postavená na malých rozhodnutích a na jejich následcích. Jak i jedno neuposlechnutí rozkazu, jedno rozhodnutí může mít fatální důsledek. Směr, kterým se kniha ubírala, mě přivedl k otázkám typu, "co by se stalo, kdyby.." Kdyby Mira byla poslušná a nešla k řece, kdyby se Hana nezachovala sobecky a rozhodla se poslat ten dopis, kdyby si Jaroslav vybral lásku nad postavením v armádě... Tady je vidět síla lidského rozhodování. Vše je na nás, my máme tu volbu rozhodnout se, jak chceme. Hana toužila po lásce, myslela si, že najde štěstí u Jaroslava a právě proto, že nechtěla odjet, neposlala ten dopis. Při tomhle rozhodování myslela jen na sebe a nedocházelo jí, co by se mohlo stát a co by tímto rozhodnutím mohla zavinit. Samozřejmě to ona nemohla vědět a je zcela pochopitelné, že měla své sny a chtěla je uskutečnit. Kdyby se k ní Jaroslav zachoval férově a úpřímně jí řekl, jak se věci mají a nedával jí zbytečnou naději... všechno by bylo jiné. Kdyby člověk věděl, co přijde dál, zachoval by se úplně jinak, udělal by jiná rozhodnutí. Život by se ubíral jiným směrem. Všechno závisí na všem. I jedno zaváhání může znamenat úplně jiný životní obrat.
Každá postava měla v příběhu svou roli. Líbilo se mi, jak byly osudy všech hrdinů propletené a nějak spolu souvisely. A jak je kniha vyprávěna retrospektivně, bylo ještě zajímavější postupně odhalovat, co se stalo, aby to s postavami dopadlo tak, jak to dopadlo. Všechny hlavní postavy jsem si oblíbila. Hanu, Miru, Elsu, Rosu a samozřejmě další. Hana měla svá přání a válka jí to všechno sebrala. Nemohla žít tak, jak by chtěla a s kým by chtěla, a to všechno jen kvůli svému původu. Elsa by udělala všechno pro bezpečí svých dětí, byla obětavá a odhodlaná a v tom jsem ji obdivovala. A nedokážu vyjádřit, jaký obdiv cítím vůči Haně...
"Hana" ve mně vyvolala celou řadu emocí. Bylo to tak věrohodné, z každé stránky jsem cítila to zoufalství a beznaděj, kterými je celá kniha protkaná. Cítila jsem bezmoc a smutek při čtení pasáží z Terezína a Osvětimi. Vše se ještě znásobilo, když jsem si uvědomila, že se tohle skutečně dělo, že to není jen osud jedné rodiny v knize. Při čtení posledních řádků jsem také pociťovala naději. Po dočtení jsem nemohla dělat nic jiného než zírat do prázdna. Ani neumím vylíčit, jaký vděk jsem pociťovala po dočtení. Vděk za to, v jaké žiju době, za to, kde žiju a za to, že nemusím žít ve strachu a nemusím prožívat to hrozné utrpení jako Židé před osmdesáti lety. Takže DĚKUJU. A děkuju A. Mornštajnové za tuto knihu!
Kniha o rozhodnutích, o tom, jaké důsledky můžou mít, o tom, jak je důležité rozhodnout se správně a přemýšlet nad následky, které to rozhodnutí může způsobit. "Hana" mi pomohla uvědomit si, že pokud se někdy cítím smutně a ztrápeně, není to nic v porovnání s utrpením a strachem, které prožívali lidé v koncentračních táborech.
Kniha mi toho dala hodně a jen tak na ni nezapomenu. Určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Neuvěřitelně silná kniha. DOPORUČUJI!
Kniha ze mě vyždímala duši, kterou jsem jí věnovala...
Probrečena celá poslední část knihy...
Dost složité pro mě bylo napsat jen recenzi, aby vystihla to, co pro mě samotný příběh znamená...
Zde je:
http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1803/hana-alena-mornstajnova
Napsat ji byla pro mě výzva.
A dál se již v mých pocitech z ní raději pitvat nebudu.
Protože tento klenot opravdu nejde slovy popsat...
Čtenářský požitek doprovázený husí kůží. Dvě postavy, které se mi zadřely do srdce. Dívka a žena Hana se svou hanou = vinou, a to vinou několikanásobnou, která zničila ty, které milovala, včetně ní samé - z nebezpečně krásné dívky se stala psychicky i fyzicky utýraná mladá stařena. Dívenka a dívka Mira, jíž její dětská vina zachránila život a která se možná stane pro Hanu jediným světlem v jejím životě plném tmy.
Otázka viny mi od dočtení leží v hlavě. Haniny viny jsou omluvitelné, byly způsobené její láskou, podceněním situace, v horším případě sobectvím. Opravdová vina leží ale na těch, kteří prováděli systematické vyhlazování lidí. A jakou vinu přičteme těm, kteří přihlíželi, nebo to dokonce podporovali? Nakolik jsme my, nežidovští Češi, nevinní? I to je tu otevřeno.
Není to prvoplánově knížka o holocaustu. Je to próza s živými postavami (zvláště ženskými), postavenými v extrémní době či situaci před volbu. Navíc je to kniha propracovaná kompozičně, jazykově a stylisticky - proto můj čtenářský požitek. Dopřejte si ho také.
Prave jsem docetla. Velmi silny pribeh, urcite budu vstrebavat nekolik dni, nez sahnu po dalsi knize!!!! Kdo ještě nečetl, doporučuji.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Skvělá kniha. Dlouho jsem se na ni chystala a přečetla jsem ji jedním dechem. Doporučuji. :-)