Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14118
14118
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Hana - má oprávněně velmi kladné hodnocení. Kniha je nádherně psaná, není jediné stránky, při které by se člověk musel do čtení nutit, spíše naopak - člověk ji nemůže odložit. Knihu doporučuji všem a nominuji na knihu roku.
Napsala bych nějaký sofistikovaný komentář jako vždy, ale pro úvod: Hitler byl zrůda...neděste se prosím..kniha není vůbec drsná a nejedná se čistě o židovskou tematiku, to není podstatou knihy. Podstata knihy je uvědomění si, že za slupkou člověka se skrývá vše...ze nemůžeme soudit nikoho na tomto světě.děkuji autorce ze mi to připomněla.
Moc jsem se těšila až si knihu přečtu. Úplně mě to dostalo. Úžasný a silný příběh, bylo to krásně zpracované. Rozhodně doporučuji.
Nedávno jsem dočetla krásnou knihu od pana Tomáše Tomana Někdy příště-komplet. V komentářích jsem zatím jediná kdo tuto knihu četl. Ale díky hlavní hrdince Anně jsem komentovala, že i nevěřící Tomáši by mohli v Boha doufat, začít ho vnímat, cítit???? Jenže po přečtení Hany??? Myslím si, že zlo všech válek, je zlo a jakysi nesmysl chamtivých lidí..., ale co ti mladí lidé, děti, co vůbec netuší, netušili, že by vůbec mohl někdo rozlišovat rasy, víru?? A tak se ptám, kde byl Bůh?? Když už hrstka lidí ztratí rozum a začne běsnit a klidně zlikviduje miliony nevinných??
Hanu nechám svým dětem přečíst, v Osvětimi jsme byli nedávno. Je třeba aspoň nějakou připomínku zachovat. A dělat všechno proto, ať se tyto hrůzy neopakují.
Kniha přečtena během 2 dnů, nemohla jsme se od děje odtrhnout. Velmi silný příběh, zejména část 3. Rozhodně doporučuji.
Alena Mornštajnová dokázala stvořit další neskutečně silný příběh, který má spád a čte se velice dobře. Řádky ubíhají ve zběsilém tempu, z určitých pasáží až člověka mrazí, vysvětlení prapodivného chování a vizáže tety Hany je provedeno famózně. Válka je zlo.
Nikdy jsem nečetla lepší knihu od českého autora.
Celkově české autory nevyhledávám, většinou mě knihy od nich nenadchnou.
To ale rozhodně není příklad Hany.
Kdyby se o ní kdosi nezmínil v komentáři u jiné knihy, tak bych byla ochuzená o silný a dojemný příběh jedné nešťastné ženy.
Strašně mě to dostalo. Po dočtení jsem se zmohla jen na zírání před sebe. A bulela jsem. Tak moc mě ten příběh dostal.
Bože, pět hvězd je strašně málo!
Děkuji...
Tak to byla teda síla, tolikrát zpracované téma a přitom úplně jinak, to jsem fakt nečekala, že mě to bude bavit.
Jedním slovem nádhera! Krásné vyprávění o smutném osudu jedné rodiny, který si vzala na svá bedra právě Hana.
Nemohla jsem se dočkat, až se mi tato knížka dostane do rukou. A byla ještě lepší, než jsem čekala! Příběh je vyprávěn mistrovsky, silné téma, ať už období války, nebo samotné osobní drama. Dobré si přečíst, aby se nezapomínalo... za mě plný počet hvězd.
Velice silná kniha. Dlouho jsem nečetla takový skvost, který mě donutil po dočtení přemýšlet o postavách, ději a hlavně o době, kdy člověk neměl žádná práva a nejistou budoucnost. Na tuto dobu by se nemělo zapomínat (ať už válečné období nebo období "míru" udržované KSČ). Děkuji autorce za, i když smutnou, přesto moc krásnou knihu.
Zas jedna knha z těch, které se zdráhám číst, když "to čtou všichni". Ale když už si našla ke mně cestu přes Ježíška, tak jsem se k ní dostala. Bylo to strhující, smutné a děsivé, zase jsem šťastná, že nežiju v té době. A myslela jsem hodně na Viktora Frankla a přemýšlela, co všechno může být tou silou, která člověka udrží naživu. Třeba i vědomí, že má aspoň malou naději ovládnout způsob, jak zemře. Silné, na Hanu budu dlouho myslet.
Dát této knize pět hvězdiček je strašně málo. Pro mě je to skvost mezi knihami. Nádherně jsem si s ní užila loňské velikonoční pondělí. Nešlo jinak, než přečíst ji za jeden den. Paní Mornštajnové zcela právem patří obrovské díky.
Ačkoliv mě nijak zvlášť nezaujal popis knihy a celkově ten příběh, protože moc nemusím příběhy z válčného období, tak jsem si tu knihu přes mnoho doporučení koupila. A byla to skvělá investice! Naprosto strhující krásný příběh, od kterého se nejde odtrhnout. Tohle je jedna z knih, která nechá hluboko v člověku obrovskou stopu.
Ležala mi na poličke asi pol roku, no keď som sa k nej konečne dostala, zhltla som ju za jeden večer, proste nešlo prestať. I keď sa prvoplánovo vyhýbam knihám, ktoré vo mne zanechávajú smútok, som rada, že som túto knihu nakoniec do ruky vzala. Veľmi silné posolstvo a nezmieriteľná hĺbka utrpenia jedného človeka. Dnes sa mi nebude zaspávať ľahko.
Podlehla jsem doporučením, když jsem po ní sáhla. A to jsem ještě netušila, jak moc bude stát za to.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Neuvěřitelně smutná kniha, která ale určitě stojí za přečtení. Kniha je tak skvěle napsaná, že se čte sama a přestože má 300 stran, lze ji přečíst na posezení...ale já jsem si ji musela trochu dávkovat, protože něco tak silného jsem už dlouho nečetla...kéž by se lidé poučili a už nikdy nedovolili, aby se něco takového ještě někdy opakovalo...