Hana
Alena Mornštajnová
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, že jsem naprosto netušila o čem kniha je. Kdybych předem věděla, že se týká tématu druhé světové války a holocaustu, vím, že bych ji neotevřela. Tohle téma ve mně vždy zanechává hluboký smutek a naprostý šok z toho, že něco takového lidé, před né ještě tolika lety, zažívali. A když jsem si v některých pasážích představila na místě hlavních hrdinů sebe a svou dceru nebo mou maminku, jen s obtížemi jsem zadržovala slzy. I přes všechny pocity, jsem nesmírně ráda, že se mi tahle knížka dostala do rukou a já si zase o něco víc vážím toho, v jaké době žijeme, že starosti, které řešíme, jsou vlastně docela maličké. A už asi vždycky, když si dám svůj oblíbený žloutkový věneček, vzpomenu si na tenhle příběh. :-)
Pro mně jedna z top 3 přečtených knih loňského roku! Úžasný příběh,emotivní,smutný,ovšem nadějeplný,prostě knížku neodložíte,pokud nemáte dočteno :-)
Řekla bych,nezapomenutelná a je jasné,že v knihovně bude mít čestné místo :-)
Co říct ? Kniha ve mě zanechala nezapomenutelný pocit, trochu se musím připojit ke kritikům , kteří vyčítají občasnou povrchnost. Nicméně přečetla jsem ji jedním dechem.
Tématu druhé světové války se vyhýbám velikým obloukem a kdybych věděla, že mě tato knížka do té doby zavede, nejspíš bych ji nikdy neotevřela. A to by byla veliká chyba! Smekám před stylem psaní, který mě od začátku chytil a až do poslední stránky nepustil, a za hloubku příběhu, jež ve mně stále doznívá.
Přečteno se zatajeným dechem, staženým hrdlem a místy zamáčknutou slzou. Kniha, na kterou budu dlouho vzpomínat a ráda se k ní ještě někdy vrátím.
Napsáno čtivým jazykem, knihu přečtete opravdu za pár hodin. Ve spoustě knih jsou popisovány tragédie, ale jejich následky už ne. To mi často chybí. Hana se po tom, co zažila stane jakousi chodící schránkou. Někdy je důležité si uvědomit, že i po tom, co válka skončí, pro spoustu lidí to není konec jejich utrpení. Malinkou výtku mám, možná by opravdu neuškodilo jít trochu více do hloubky.
Dlouho jsem nečetla tak rychle... Hrozně mě tato kniha překvapila... Autorka je vážně výborná vypravecka. Příběh mne několikrát dojal a knihu DOPORUČUJI!
Vše podstatné už tu je tolikrát napsáno, že nemá cenu jej znovu opakovat. Můžeme být hrdí, že takovéhle dílo, pro které je 5 hvězd málo, vzniklo od české autorky. Neobyčejná kniha. Donutí Vás se zamyslet. Dostane Vás. Rozpláče Vás. Nezapomenete.
Někdo tady v komentářích píše, že už přečetl mnoho knih o holocaustu a tato mu přišla průměrná. No, nepochopil nebo nepochopila. Tato kniha nebyla prvoplánově o holocaustu, tato kniha byla o osudech lidí, konkrétních lidí. O příběhu, jemuž podobných se odehrály statisíce. Byla o citech, lásce, dobrých a špatných rozhodnutích, o tom jak je těžké udělat dobré rozhodnutí. Byla o pocitech viny, které nikdy nezmizí. Byla o pocitu marnosti a o tom, že člověk snese mnoho a že se často najde nějaké světlo na konci tunelu. A často ne. I když si jenom vzdáleně a hodně naředěně můžu představit pocity, které prožívali Židé během války, tak i přes to mi v některých částech knihy bylo téměř fyzicky špatně z toho, co za zvěrstva dokáží páchat lidé a jaké svině dokážou být. A teď je na mě ještě naštvaný můj pes, protože jsem s ním dnes nešla na procházku - tuhle knížku jsem prostě musela dočíst.
Nádherně napsaná knížka. Přečetla jsem jedním dechem. Už dlouho na mě knížka tak nezapůsobila.
Jedna z nejlepších knih za poslední dobu, kterou jsem přečetla. Netřeba dalších slov, děkuji za ni!
Paní Mornštajnová opět dokázala, že umí po čertech dobře psát. Ale ona to vlastně ani nemusí dokazovat, my to již dávno víme. Je asi zbytečné nějak komentovat děj, protože již vše bylo řečeno. Chci tedy aspoň poděkovat autorce za další skvělou knihu. Děkuji Vám.
Naprosto fenomenální dílo. Od začátku do konce silné, krásné i napínavé a překvapivé. Jedna z nejlépe napsaných knih u nás. Knihu jsem koupila své mamince, která se též jmenuje Hana, a také z ní byla nadšená. :)
Něco TAK hrozného TAK krásně napsané! O tom, že jde o výjimečné dílo, myslím, nejlépe vypovídá hodnocení zdejších čtenářů - málokdy se stane, aby se tisíc lidí shodlo, že tohle je něco extra. Snad mi Židé odpustí, ale dávám 5 hvězdiček!
Příběh mě chytl hned od první strany. Od poutavého vyprávění malé devítileté dívenky se lze jen těžko odtrhnout a už vůbec ne, když ji zasáhne krutá životní rána. Knihu jsem si vybrala díky dobrému hodnocení tady na Databázi knih a nezklamala...
Pravdivé a krásné. Touha užít si autorčina poetického stylu psaní mě nutila číst po etapách. S tak krásným slohem a citlivým výběrem slov jsem se dlouho nesetkala (naposledy snad u Zlodějky knih). Smutný, prostý příběh, zabalený do obalu z čirého zlata. A stokrát omílaná, stará pravda - nesuď knihu podle obalu (a i ten je v tomto případě povedený).
Tak i já jsem se rozhodla Hanu přečíst a byla to síla. Příběh je psaný jasně a srozumitelně. Čekala jsem něco trochu jiného, ale i tak se mi to moc líbilo. Na konci jsem i slzu pustila, což se mi stává zřídka. Často jsem četla, že jsou daleko lepší knihy o 2. světové válce, ale nemyslím, že poselstvím této knihy bylo podrobně popsat něco, co už bylo popsáno stokrát jinde. Já jsem ráda, že kniha se nepitvala ve všech detailech, na to už nemám žaludek.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Vynikající kniha. Výborně napsáno. Skvělý příběh.