Hana
Alena Mornštajnová
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Tahle část dějin mi nahání husí kůži....nedovedete a ani si nechcete představit,co to s vámi udělá...aneb velmi dobře napsaná kniha o něčem, co je velmi velmi špatně...
Knihu mi doporučily kolegyně v práci a po dlouhém čekání v knihovně se mi konečně dostala do ruky. První dvě třetiny knihy jsem zvládla za pár hodin a při poslední jsem si musela dávat oddech po každých dvou stránkách. Příběh je opravdu silný, tím víc, že se odehrává ve vedlejším Valmezu a i v práci jsou kolem mne lidé, co si třeba tu epidemii tyfu ze zákusků v cukrárně pamatují... Kniha je jednou z těch, které si budu pamatovat navždy a stejně jako mám pocukrované koblihy spojené s knihou Květy z půdy, za žloutkovými věnečky budu navždy vidět Hanu.
A i to meziříčské náměstí budu navždy vidět jinýma očima...
Sama jsem se v životě presvědčila,že poznat blíže lidi, kteří se ostatním zdají divní,hysteričtí nebo blázniví v sobě skrývá většinou nějaké životní trápení.Krásná kniha, kterou bych doporučila všem.
Nejsmutnější a zároveň nejkrásnější příběh, který jsem kdy četl. Klobouk dolů paní Mornštajnové.
Skvělá kniha, silný příběh, výborně napsáno! Začtete se a pomalu se před vámi začne odvíjet historie jedné rodiny. Pomalu, zlehka, ale příběh vás nakonec zcela pohltí. Jak pár banálních rozhodnutí, lží a nevyřčených pravd dovede změnit osudy lidí a obrátit život úplně jiným směrem. V duchu doufáte, že to tak nebude, že se něco stane, ale pravdu už víte.... Špička!
Má to naprosto vše! Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy měla v ruce, víc není co dodat. Snad jen poznámka pod čarou...můj táta epidemii tyfu ve Valmezu naštěstí přežil, dokonce mi sám řekl, že se to rozšířilo z cukrárny. O to je to celé takové silnější...
Kniha staví na velmi silném, emotivním příběhu, odehrávajícím se na pozadí historických událostí, které čtenáře prostě musí chytnout. Konstrukce knihy je povedená, stejně jako retrospektivní části. Styl autorky je průměrný, nezaujme, neurazí, nicméně příběh je opravdu působivý.
Nádherně napsaná kniha plná lidského neštěstí. Velmi napínavá, měla jsem ji přečtenou za dva dny. Mohu jen doporučit.
Uplne jsem se ponorila do teto strhujici, lidske, drsne i krehke knihy. Naposledy jsem mela podobne pocity u Zlodejky knih. Dekuji a smekam
Mornštajnová (jak já jí jen závidím to super příjmení;) zůstala věrná své tematice osudů na pozadí dramatických historických událostí a silných ženských hrdinek (chlapi jsou tu většinou ti "lačnící" - ať už po těle nebo majetku, nesmělí nebo zkrátka a jednoduše bezcharakterní). V mnoha ohledech mi Hana připomínala předchozí autorčinu Slepou mapu (chování postav, provázanost vztahů, prvotní naděje i následné zklamání, jen jména hrdinů byla nová).
Na válečnou tematiku byla napsaná už spousta knih, takže pro mě sice pěkné, ale průměrné čtení. Třeba Zvuk slunečních hodin od Andronikové na mě zapůsobil mnohem více, a to i jazykově.
Velmi čtivé, nemohla jsem přestat.. a tak hrozně smutné a reálné, ale i tak to je krásná kniha, skvěle napsaná. U některých pasáží mi tekly slzy. Kniha mě donutila k zamyšlení, dnes opravdu někdy řešíme malichernosti.
Děkuji autorce za velmi silný příběh.
Skvělá kniha, která se moc dobře čte a je příjemně opředena dvěma příběhy. Ač jsem z ní nadšená, tak jsem jí vlastně nedočetla. Četla jsem ji chvíli po Vypravěčce a nějak jsem toho čtení o druhé světové měla moc, takže i přes úžasnost knihy ji odkládám. Třeba se k ní jednou vrátím a dočtu ji. Pro tentokrát odkládám :)
Tak smutná, niterná, několikrát jsem musela ve vlaku zhluboka dýchat, abych to nějak nenápadně zvládla. Všechny knihy od této autorky je potřeba přečíst, nedá se popsat. Smekám před nádhernou češtinou, to se jen tak nevidí (nečte).
Asi vše už bylo řečeno, čtivá kniha se silným příběhem. Nemohla jsem se vždy dočkat, kdy budu moci pokračovat ve čtení. Doporučuji!
I když smutná, tak přesto krásná. Od této spisovatelky již mám přečtené všechny knihy a stojí to za to. Můžu jenom doporučit.
Díky této knize jsem se na chvilku mohla ocitnout v době, kdy umíralo mnoho lidí, v době druhé světové války. Po přečtení jsem dlouho premýšlela nad tím, jaký osud v té době potkával spoustu nevinných lidí. Děkuji za to, že jsem se tam na chvilku mohla ocitnout!
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Tato kniha mě pohltila..vykresluje krutou historii a souhru náhod, které jsou tak skutečné, že člověku z toho běhá mráz po zádech..kniha by měla být povinnou četbou na školách, protože je připomínkou něčeho co se stalo a nemělo by se zapomenout..