Happy end
Daniela Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311270/bmid_happy-end.jpg
4
17
17
Doktor Mondspiegel pracuje jako dramaturg reality show v jedné komerční televizi, stále více je však pronásledován nejen pochybnostmi o smyslu své práce, ale vůbec otázkou, kým vlastně je. Otec tragicky zahynul ještě před jeho narozením a matka se po manželově smrti zbláznila. Prostřednictvím záhadného muže, jenž jako „našeptávač“ sleduje osudy hrdinů románu, se doktor Mondspiegel setkává s Lilian, ekvádorskou ženou, která žije v táboře pro uprchlíky, a dostane se mu do rukou deník její matky. Lilianina matka, Češka, která odešla s manželem do jižní Ameriky, řeší osudové drama, kdy je na způsob „Sophiiny volby“ nucena se rozhodnout mezi dvěma holčičkami, které se narodily téže noci a z nichž jedna je fyzicky postižená. Prostřednictvím tohoto příběhu začíná Mondspiegel objevovat i skrytá znamení ve svém životě a nakonec i přímou souvislost s Lilianiným příběhem...... celý text
Přidat komentář
"Soumrak. V Čechách přichází soumrak zvolna, světlo stoupá v zhůru jako pára, údolí už je ve stínu a kostelní věž má špici jako v ohni, barvy měknou, chytají nádech mokré perleti.
Tady žádný soumrak není. Rovník nezná přechodové fáze. Mládí trvá tři sezóny a pak je z dívky rázem matrona. Je den a je noc. Žádné polotóny, tušení, nápovědi . . . Tma padá jako rána sekerou. Dostala jsem třicet roků na přípravu. Když ta událost pak přišla, bylo mi jich všech třicet k ničemu."
Autorčiny dětské knihy miluju, troufla jsem si i na povídky, tak teď jsem se pustila do románu. 316 stran, které otřásly mým soukromým i čtenářským světem!
Okouzlená, zahlcená, nevěřící, hledající souvislosti a náznaky, které jsem cestou míjela, ale netušila jsem, že je (po stu dalších stran) budu tak nutně potřebovat. Autorčina erudice a láska k jazyku, hluboké znalosti zdaleka nejen lingvistické, příběh téměř detektivní, psychoanalýza v přímém přenosu - všechno a nic. Kouzlo detailů - závorka v závorce, všechno souvisí se vším, nomen omen. A je mi jasné, že spoustu věcí jsem napoprvé nepobrala, takže už se těším na druhé čtení.
Vadí mi, když dnešní doba automaticky předpokládá rovnítko mezi studiem/vzděláním a uplatnitelností na trhu práce (fuj, už jenom ten zvuk!). Vše, co vám nepomůže při hledání a výkonu smysluplné (?) a dobře placené práce, odhoďte jako nepotřebné a nedůležité, toť imperativ doby. Ale jak pravil klasik: "I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále!" Právě tak si připadám - o budhismu a o lingvistice vím houbeles, hlubší taje a vrstvy mi asi unikají (a to nejen v této knize), ale je to nádhera, probírat se tím vším, dohadovat se a přemítat. To mi připomnělo skvělou postavu Roberta!
Jako hnidopiška si musím postěžovat na několikrát opakovaný výraz, který jsem měla za gramatickou chybu, ale on je možný a správný, jen mě to prostě nepříjemně zní, skloňování zájmena jenž:
"Šok, z nějž se už nikdy nevzpamatoval." (Já za svou osobu doufám, že takových šoků, jaké mi D.F. způsobila svým románem, zažiju víc, že se z nich vzpamatuju a budu se cítit podobně jako teď. Jako ten, kdo našel poklad, o němž vůbec netušil, že existuje.)
"NID. Nejdůležitější Informace Dne. Přibral jsem to ke svým trochu pedantickým zvykům v mládí a pěstuju si ten zvyk dodnes. Naučil mě to Liviin otec: nikdy jsem si nepsal deník, ale denně si zapíšu jednu informaci - tu nejdůležitější, kterou mi den přinesl. Je to rozhodně zajímavý úhel."
Paní Fischerovou znám z různých moc pěkných povídek a ještě kratších miniatur. Tady teď mám román a je to takzvaná moderní česká literatura, to znamená, že se proplétají osudy vícero postav a střídají se časové roviny. Jenže tady ty postupy fungujou a všecko to dává smysl. Román je postaven na hluboké psychologii, která jde až ke kořenům a na nádherném zacházení s češtinou. Všechny hlavní postavy jsou z různých důvodů vyřazeny z obvyklého života v obvyklých vztazích, a tím jsou právě donuceny jít hluboko do sebe a naplno sami sebe prožívat. Autorka jim to chudákům udělala schválně, jako když se štěněti namočí čumák do jeho loužičky. Není to kruté, je v tom laskavé pochopení. Lidé totálně zaměstnaní kariérou. Lidé, kteří se nikdy nesetkali se svojí maminkou, mají v sobě lásku, ale nějak divnou. Lidé, kteří zažili něco tak strašného, že zpátky do normálního života už netrefí.
Děj se odehrává v současném Česku a velkou roli hraje uměle vytvářená mediální skutečnost. Pro autorku je tady příležitost dát tento jev do souvislosti s buddhismem, kde skutečnost je vlastně vždycky subjektivní. Se skutečností se dá manipuoovat a není to podvod, je to prostě taková hra. Pro osvěžení se tady setkáme i dalšími buddhistickými fenomény. Někdo zemře a po desítkách let se s ním setkáváme znovu v dalším vtělení. Lidi na "duchovní cestě" navštěvuje nějaký pan Mára, který jim strašně inteligentně objasňuje pravdu o nich samých a tím je od té pravdy odvádí zpátky do zbytečných slov. Démon, se kterým bojoval Ježíš, Milarepa, Luther a jistě mnoho dalších.
Myslím že neznám lepšího současného českého spisovatele, než je Daniela Fischerová.
Mám chuť si tuto knihu okamžitě přečíst znova.
Přirostly mi k srdci všechny ty šíleně úžasné a úžasně šílené postavy (šílené ale uvěřitelné, přirozené, nešroubované!), naprosto mě okouzlilo plynutí textu fragmentované do vyprávěcích částí v er formě i ich formě a do částí dopisových, přičemž tyto úseky jsou ještě prokládané odstavci zabývajícími se konceptem happy endu z filosofického hlediska.
Jak už bylo řečeno, celá kniha je vystavěna na kruhových základech, motivy se opakují, proměňují, objevují se znova v lehce pozměněné formě. Často vás zaujme nějaký detail a chvíli přemýšlíte, ve které části knihy a u které postavy jste si ho všimli poprvé. Zároveň se příběhy jednotlivých postav míjejících se v prostoru i čase v průběhu knihy na různých místech protínají.
A jazyk? Úžasné. Autorka s ním kouzlí naprosto jediněčným a mnou zatím v jiné knize nepoznaným stylem, přitom ale text nepůsobí uměle a prvoplánově složitě.
Ta knha mi dala ... Udržet se v obraze, pochopit souvislosti, ... Spousta odkazů k budhismu, otáčení se v kole, a přitom udržované tajemství... Smekám. To není oddechová literatura aninečitelná filosofie, to je Literatura. Díky za ní.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Pohoršovna |
| 2008 | Pohádky z Větrné Lhoty |
| 2015 | Tetovaná teta |
| 1982 | O rezaté veverce |
| 2001 | Duhová jiskra |
Happy end - je tou nejviditelnější formou manipulace s realitou (jen to, co končí, může být šťastné?).
Happy end - říká, jaký by věci měly být (ve skutečnosti tomu tak ale není, vymyká se statistice, opovrhuje zkušenostmi, popírá pravdu?).
Krasoduchý hemzy.
"Kiš, kiš!"
Karma je zdarma!
"... fascinuje mě pravděpodobnost. Všim ste si , že všechno, co má smysl, je příšerně nepravděpodobný?
Třeba zázrak, nebo šťastná láska...
nebo ropucha v záchodový mise ..."
"Taky si myslíš, že náhoda je blbost?"
Mám ráda mnohovrstevné příběhy, tenhle je mnohovrstevný dost.
V hlavní roli je karma - hledá se spravedlnost ... "možnost, že existuje".
Mám ráda příběhy plné skrytého, a tady je toho skrytého dost.
Skrytá znamení, skryté souvislosti, i skrytý smysl - musíš hledat!
Ve vytříbeným jazykem vyprávěných větách, v ironicky působících výpovědích, jsem se ztrácela, ale vůbec mi to nevadilo, užila jsem si každou jednotlivou z nich, a vlastně i celek - celý ten propletený a zauzlovaný zámotek, tahání za nit - interpretací ...