Hastrman
Miloš Urban
První kniha zavádí čtenáře do třicátých let 19. stol., kdy na své panství přijíždí jako volnomyšlenkářský šlechtic a podivín, který se zajímá o život lidí na vesnici, jejich zvyky, tradice, vztahy mezi českým a německým obyvatelstvem, obnovuje starý mlýn a na hastrmanské triky přitahuje místní krasavici. Temným mocnostem se však nelíbí jeho vlídné a familiérní zacházení s lidmi a zosnují pomstu. Druhá kniha vrhá hrdinu do současnosti této krajiny se všemi zlořády a záludnostmi doby. Hastrman znovu bere věci do rukou, aby udělal pořádek a vydobyl zpět to, oč moderní doba připravila člověka. Román je plný mystického tajemna a podivných záludných sil temných mocností zla.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila hlavně jako celek. Přijde mi velice zajímavá až geniální. Krásný a poutavý příběh s nádherně vybarvenou přírodou a zvyky před 200 lety, který se pěkně povedl přenést na filmové plátno a pak ten překvapující skok do současnosti. Chvilku mi trvalo se rozkoukat, ale potom mne dostala ta paráda možnosti jednání s prevíty, kteří jsou naprosto v klidu, že na ně nikdo nemůže a jejich setkání s hastrmanem... to mne moc bavilo. Myslím, že by se nám takový hastrman hodil.
První polovina knihy mě bavila více než druhá. Užívala jsem si líčení zvyků a tradic 19. století popis krajiny…postava Hastrmana mi byla nesympatická ale chápala jsem jeho rozhořčení i cíl ve druhé části knihy. Jen způsob, jakým ho dosahoval byl na mě až moc surový.
Vodní svět, něco z historie a poutavě vyprávěné. Dostal jsem se ke knize až teď a jsem rád. U nás velice originàlní pojetí.
Zaujalo mne zejména prolínání ekologické červené nitky, lidové mystiky a zvyků, v příběhu hastrmana. Velmi neotřelé téma vzdávající hold vodě, napsané košatým jazykem. Méně mne zaujala druhá část o současné neschopnosti společnosti ochránit krajinu a vodu.
Nevím jak zrovna tuto knihu uchopit, je to jako jak utopit doktora Mráčka trochu jinak, pozorování pohanských zvyků očima hastrmana a nenaplněná láska k podivné Katynce, nějak mě to moc nebavilo, druhá část, kde Hastrman působí jako ekoterorista mě zaujala asi i o trochu víc, ale i tak jsem si celou knihu moc neužil.
Prvni část jsem přečetla jedním dechem, druhá část se táhla. Přesto jsem knihu dočetla.
Udělala jsem chybu. Udělala jsem obrovskou chybu, že jsem se nejprve podívala na film a teprve poté otevřela knihu. Připravila jsem se tak o vlastního Hastrmana, protože v mé hlavě se při čtení promítal ten filmový. Hanba mi! A přesto jsem filmu vděčná za jednu vzácnou sekvenci a to když Karel Dobrý promlouvá o vodě a jejích cestách ze starověkého Egypta až do současnost. To byl ten impuls, kdy jsem si řekla, že si musím přečíst knihu. O to víc jsem si při čtení užívala pasáže, které film opomněl. Četla jsem pomalu, ač jindy hltám, protože mi bylo jasné, že přidáno už nedostanu. Opájela jsem se jazykem a snovými obrazy. Krajinou, která je mému srdci blízká. A vědomím, že jediný, kdo nás všechny přežije, je Odradek. A snad i voda, doufám.
Vypravěčským mistrovstvím autora jsem byla okouzlena, zvláště nápadem ukázat přírodu a úzké spojení člověka s ní před dvěma sty roky a přístup k přírodě současné společnosti pomocí nadpřirozené postavy, známé z pohádek. V té knížce je všechno, poetika našich básníků, květnatá popisnost starých spisovatelů, trocha hororu z Kytice a hlavně připomenutí a poselství současné generaci k ochraně přírody a jejího bohatství, aby se technický pokrok nezvrhl s průmyslový teror.
Souzním s autorovým odkazem:" Pravda je jenom jedna, je na straně přírody a jejího zachování. Příroda musí být chráněným pokladem."
Není to úplně špatné, hlavně první kniha se mi líbila, ale do čtení té druhé jsem se už musela dost nutit. Občas je zábava v Hastrmanovi luštit intertextuální odkazy - najdem tam Božku Němcovou, Kanta, Máchu, romantismus a kde co dalšího a v případě potřeby s tím můžem chytračit, ale občas nevím, jestli už té postmoderny není moc. Urban ale umí psát, to se musí nechat.
Vyvalily se vlny zdola,
roztáhnuly se v širá kola:
a na topole podle skal
zelený mužík zatleskal.
Ne, nespletla jsem se. Opravdu se jedná o komentář k Hastrmanovi. Jen, že mi toto knižní dílo pana Urbana, připomíná hlavně v první části knihy, mnohé od dřívějších, dávno proslulých autorů...
V knize je doopravdy kladen velký důraz na přírodu, prastaré zvyky, tradice a samozřejmě mezilidské i ,,nelidské" vztahy. S určitou, až hutnou dávkou krutosti a rozpolcenosti. Až na tu přelitou vodní vlnu z minulosti do současnosti..., se mi kniha moc líbila.
Asi jsem očekávala trochu něco jiného. První část byla zajímavá svým popisem zvyků, ale je to napsáno,pro mě, trochu nesrozumitelnym stylem. Místy jsem se v deji ztrácela. Druhá část nebyla špatná, ale musela se trochu rozjet. Konec se dal trochu tušit a úplný konec mě přeci jen překvapil. Celkově jsem ráda že to mám za sebou, znovu číst určitě nebudu, příběh sám o sobě zajímavý, ale těžko čitelný.
Čtyři hvězdy za první část. Opravdu krásná hra se slovy, úžasné popisy. Zato druhou částí jsem se prokousávala a nutila se do čtení. Proto hvězda dolů. A to pana Urbana opravdu můžu. :) Nicméně kniha určitě stojí za přečtení.
Já si dovolím druhou část knihy tak trochu ignorovat. Ne, že by byla k nepřečtení, ale ten propad oproti první části byl pro mě tak markantní, že bych nemohla dát pět hvězd a já je dát chci. Protože tato kniha je prostě fascinující. Miluji popisy pohanských zvyků, miluju mistrně vykreslené charaktery postav...a ano, miluju i film natočený podle této knihy , protože je skvělý. Hastrman mě prostě zasáhl ze všech stran.
První polovina je nádherně poetická, umně splétá dohromady tradice českého venkova popohánějící průběh roku, spory tehdejší katolické přítomnosti s pohanskou minulostí (a stále silnější otázkou svobody či zpochybňování jediné církevní pravdy) a nějaké to hastrmanské nadpřirozené tajemno. Že je to ve výsledku zase tradiční české knižní téma vztahového několikaúhelníku naštěstí na zajímavosti celé věci nijak neubírá. Není totiž nijak extrémně dominantní a mezi spoustou dalším vjemů jen povystrkuje růžky. Mimoto se totiž čtenář může chytat i na udičky zmínek o rybníkářství, tehdejší módě, česko-německé otázce a klasické české vesnické "malosti". A zároveň se zvolený jazyk v interpretaci Jana Kolaříka (v souběžně poslouchané audioknize) opravdu příjemně poslouchá.
Druhé polovině už ale něco chybí. Nemůžu říct, že by mě skok děje do současnosti nějak vadil. Naopak je to zajímavý nápad. Co ale trochu drhne je rozvedení tématu. Autor sice tne do všech stran a postava doslovného "ekoteroristy" poukazuje na nešvary neziskovek, státní správy, samosprávy i celostátní politiky ve spojení s ochranou přírody, ale prakticky úplně opouští předcházející poetiku a nahrazuje ji jen kritikou. Sem tam se sice mihne originální nápad – např. protest s matracemi oceňuji a ve spojení s Bečvou by na něj mohlo brzy dojít – provedení je ale velice technicistní (a tím i ve výsledku předvídatelné) a celý ten pesimismus (moderně environmentální žal) najednou skončí v jakési místní nepravděpodobné utopii. Alespoň, že ten úplný závěr ještě pomrkává na čtenáře očekávající pokračování rozjetých témat první poloviny.
Film jsem viděla už před delší dobou a tak jsem nyní sáhla i po jeho knižní předloze. Kniha je moc pěkně napsaná, krásně se čte, pan Urban opravdu umí využít bohatý český jazyk. V příběhu je pohádkové tajemno, které je i trochu strašidelné, krásný popis krajiny, dřívějších zvyků, ale i současný vztah lidí k přírodě...
Můj první Urban. Sáhla jsem po knize, kterou znám alespoň zčásti díky filmové verzi. Překvapila mě krásná čeština, čtivý text a popis tehdejší doby. Zvláštní byly úseky plných fantaskních představ a stavů autora. S ostatními čtenáři souhlasím v tom, že první polovina knihy byla moc hezká. Ta druhá polovina byla odtažitá, studená a poněkud nudnější. Konec mě překvapil. Hezké čtení, ale celkově na mě působilo studeně s lehkým náznakem špatné nálady.
Hastrman bylo moje první setkání s autorem a od té doby jsem si ho zařadil mezi nejoblíbenější. Nápad hodně neotřelý: erbenovský vodník, žádná druhá kategorie z pohádek ale milující a zároveň nebezpečný dravec se slabostí pro venkovskou dívku, která nejde s dobou. Hastrmanova reinkarnace do role pomstychtivé mašiny vystřižené z akčních filmů a přerod jeho milované v "zelenou" Gretu, úchylný farář, který vyřezává ze dřeva erotickou pomůcku v životní velikosti, letniční zvyky a svátky Božího těla v konfrontaci s křesťanskou upjatostí. Motivů a témat je v knize jak koleček v hodinkách a nezdá se mi, že by to v nich nějak skřípalo. Pravda, nejsou to zatím rolexky jdoucí bezchybně ale Miloš Urban má dar volby nezvyklých témat, zjevně mu není cizí láska k české krajině, k tradici, ale není to laciné poučování. V některých momentech z textu cítím něco hodně, hodně temného. Je to tam někde ukryté, nemůžu to asi slovně zpracovat, snad v postavě faráře či hastrmanova ženského protějšku. Určité to stojí za přečtení, a asi ne jedno. Třeba přijdete na to, co se mi nepovedlo na poprvé, na podruhé pochopit. Každopádně mi Hastrman přijde jako hodně neobvyklá procházka českým literárním lesem.
V první části autor hodně popisuje zvyky a obyčeje, vztahující se k různým ročním a hospodářským obdobím. To bylo hodně zajímavé a pěkně vykreslené.
Z děje je zde spousta věcí pouze naznačena a kdybych dřív neviděla film (který se mi velmi líbil) asi bych dost nechápala, o co v příběhu jde a kdo je baron de Caus ve skutečnosti.
Druhá část byla hodně zdlouhavá.
Po shlédnutí filmu jsem od knihy čekala víc, ale i tak, rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
ekologie zfilmováno faráři ochrana životního prostředí pohané, pohanství ekoterorismus vodníci Magnesia Litera romány
Autorovy další knížky
2001 | Hastrman |
1999 | Sedmikostelí |
2008 | Lord Mord |
2005 | Santiniho jazyk |
2003 | Stín katedrály |
Audio verze naprosto úžasná, ale nečekala jsem, že bude tak smutná.