Hastrman
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374421/bmid_hastrman-d5Q-374421.jpg
4
773
773
První kniha zavádí čtenáře do třicátých let 19. stol., kdy na své panství přijíždí jako volnomyšlenkářský šlechtic a podivín, který se zajímá o život lidí na vesnici, jejich zvyky, tradice, vztahy mezi českým a německým obyvatelstvem, obnovuje starý mlýn a na hastrmanské triky přitahuje místní krasavici. Temným mocnostem se však nelíbí jeho vlídné a familiérní zacházení s lidmi a zosnují pomstu. Druhá kniha vrhá hrdinu do současnosti této krajiny se všemi zlořády a záludnostmi doby. Hastrman znovu bere věci do rukou, aby udělal pořádek a vydobyl zpět to, oč moderní doba připravila člověka. Román je plný mystického tajemna a podivných záludných sil temných mocností zla.... celý text
Přidat komentář
Pro mě třetí Urban (po Lordu Mordovi a Santiniho jazyku) a opět ty stejné dojmy a pocity. Rozporuplné. Má obrovský dar zaujmout a některé pasáže bych tesal do kamene a do učebnic teorie literatury, jak psát, jak rozvíjet příběh, jak udělat popis krajiny zajímavým a ne nudným. Ale pak (teď jen zcela hádám) jakoby se v něm probudil redaktor a snaží se vše vyšperkovat až k dokonalosti a (na můj vkus!) přežene tu míru snesitelného, takže najednou je ten popis až příliš patetický, některé scény až příliš bizarní a neuchopitelné, snaha být originální až příliš na sílu působící. A tak to jde pořád - nahoru a dolů, nahoru a dolů. Možná to tak má být, nevím. Ale pro mě, pro čtenáře, to není dvakrát příjemné. Pak to prokousávání se knihou spíš bolí, než aby to ubíhalo. Vlastně ani nejsem schopen vybrat si, která ze dvou polovin mi seděla víc, jestli 19. nebo 21. století. V obou totiž byly stejné klady i zápory, o nichž jsem se rozepsal... Každopádně, ať to nepůsobí tak zbytečně příkře - jsem rád, že jsem to zvládl a knihou mohu zařadit do seznamu přečtených. A rozhodně to není můj poslední Urban, protože ty jeho povedené pasáže jsou opravdu skvělé. Je evidentní, že autor je opravdovým mistrem jazyka a nezaměnitelným živlem současné české literatury. A to je jen a jen dobře.
"Druhým důvodem pro stavbu přehrady bylo vysušení věčně vlhkého kraje, jeho pověstných močálů a záplavových luk. Povedlo se. Přehrada do sebe vsála všechnu vláhu; kupodivu už ji nebyla schopna předat tam, kde jí bylo zapotřebí. V jejím okolí jsou dnes mělké písečné doly. Vítr je tu obzvlášť ostrý, prý od války, a rozfoukává písek po kraji. Na okraji lesů vznikají bílé návěje, ale sníh to není. Tomu, kdo je nadán zlověstnou obrazotvorností, připomínají saharské duny. Nad širou vodou vichr nic nebrzdí, snadno zde nabírá rychlost vichřice a vysílené smrkové lesy ho nestačí lámat - naopak, to on dělá ze stromů třísky. V polomových prolukách se rychle usazuje písek."
(tolik mistrně k současné situaci a hospodaření s vodou...)
"Nedá se věřit žádnému státu, že nerozežere zevnitř zemi, kterou si pro sebe zabral. A nejméně ze všech věřím této republice, zupácké tupohlavé obludě. Myslet si, že bude ochraňovat zelené území, na které se vrhla a které si zabrala jako bezohledný uzurpátor, je sebevražedně naivní."
(a k tomuto je potřeba něco dodávat?)
Dva příběhy, ze začátku 19. a začátku 21.století. V hlavní rolu Hastrman. Hororové až zvířecí. Čtivé.
(2008)
(SPOILER)
Můj hlavní dojem je, že autorovým záměrem bylo napsat knihu co nejpřitažlivější.
Ať už je to rovina mysteriózní s občasnými erotickými motivy nebo v druhé části thriller, čte se to samo, člověka na tom cosi prostě táhne. Ať už je v tom tajemno pohanského kultu, skvěle zvládnutá básnickost, s kterou autor dokáže vždy chytře tak trochu nedopovědět, Katynčin éros nebo stoupající tempo s vyostřováním konfliků v druhé knize.
Skvěle propočítané, skvěle napsané. Co mě ovšem rozladilo, byl závěr knihy, který místo aby vyústil v katastrofu, zadrhl tempo křečovitým happy endem, který se sem zatoulal odněkud z budovatelského románu.
Závěr, ve kterém se znovu objeví Kateřina, měl na víc. Skvělé motivy, jako vrácení mlýnských kamenů hoře a stětí krále Jana, to za mě nevytrhly.
Asi nemá cenu komentovat děj této knihy. Má v sobě cosi hlubšího, co přesahuje popis konkrétních událostí či nějaký prvoplánový účel (jako např. ekologický manifest). Asi by mne v životě nenapadlo tuto knihu číst, kdyby mi nebyla doporučena ... ve snu. A stejně jako sen, tato kniha zanechala hlubokou stopu v mé duši.
Za mě asi nejlepší beletrie, kterou jsem v poslední době četla. Rozhodně to není mainstream, ani letní odpočinková četba k vodě, nebo kniha pro zaryté antiekology... ale za mě krása! Jednak ten jazyk je nádherný a i celé rozuzlení dá pak zpětně smysl i některým "nezáživnějším" částem.
Chtěl jsem dát tři, protože ta druhá část mě zklamala, a to především svojí plochostí a jazykem, který byl o poznání jinde a níže, než v knize první. Přijde mi, že autor musel nějak vyplnit cestu k pointě celého příběhu... Ale teď, několik dnů od dočtení knihy, o ní musím pořád přemýšlet, takže dávám čtyři. Pro mě byla první část krásná, tajemná, atmosférická, zajímavá. Hlavní hrdina se choval opravdu jako živel, ani dobrý ani špatný, prostě jako voda, která plyne a občas protrhne hráz... A osudová Katynka byla dokonalým spolu/protihráčem.
Film sa mi páčil viac. Rozumne ignoroval druhú polovicu románu, ktorá je značne špecifická (čo by až tak nevadilo), veľmi nečakaná (detto) a divná (čo vadí, aspoň mne určite). Miestami som dokonca rozmýšľal, či si z nás spisovateľ nerobí srandu (chodenie od osoby A k osobe B a k osobe C a následný návrat k osobe A, ku koncu som sa zbedačene pýtal "dokedy ešte, dokedy?!"). Našťastie, i druhá (chcelo by sa azda povedať kontroverzná?) polovica príbehu ponúkne pár fajn atrakcií: nečakané oživenie istej postavy z "prvej časti" a ústredného antagonistu, ktorý je vo svojej neoblomnosti a drsnosti atraktívnou, pútavou, chytľavou, pôsobivo tragickou postavou. Prvá polovica zas čitateľa uspokojí dobovými zvykmi, keďže naši predkovia žili v súlade s prírodu, uctievali ju a mali množstvo obradov, tradícii a rituálov, ktoré im môžeme ticho závidieť. Každopádne ma román (napriek tomu, že je ozaj dobre napísaný) do nemalej miery nudil a ako vravím, v tomto prípade fakt v mojom osobnom rebríčku bez debaty víťazí film. Koniec ma asi dojal, aj keď neviem, či som ho pochopil.
Z Hastrmana jsem naprosto nadšený. Dosavadní nižší hodnocení mě přimělo k tomu, abych k němu přistupoval opatrně a trochu skepticky, ale o to nadšenější jsem při čtení byl.
Folklór jako ústřední téma první části byl podaný nenásilně, ladně a prostě tak nějak přiléhavě. Byl to pro mě velký rozdíl třeba oproti Žertu, kde se Kundera věnoval folklóru prostřednictvím Jízdy králů, jejíž popis byl sice zajímavý, ale v příběhu Žertu mi celá tahle epizoda přišla naroubovaná hrozně na sílu. Plynutí času na vesnici v (zřejmě) první polovině 19. století si tak trochu o popis folklóru říká, i když nevím, do jaké míry hrály pohanské zvyky ještě v takto pokročilé době silně tlačené katolizace tak velkou roli.
Co mě jako čtenáře velmi těší je, když autor od čtenáře něco vyžaduje. Určitý druh spolupráce, kdy v příběhu nechává náznaky a odkazy a je na čtenáři, aby je rozklíčoval. Hastrman jich byl opravdu plný. Významnou roli hrály odkazy na Kafku, Máchu nebo Kanta, všiml jsem si i Poea. Dost prostoru dostala také řecká mytologie (polyteistická, stejně jako pohanství); nezastírám, že jsem musel googlit, jak to vlastně bylo s Persefonou a Deméter, pak mi také daly některé věci smysl (třeba důraz na vodu, úrodnost polí, kostěný srp nebo epizodu s granátovým jablkem). Je mi ale jasné, že jsem na první přečtení ani zdaleka neodhalil všechny Urbanovy odkazy. A to je to, co mě baví. Jistě - příběh sám o sobě dává smysl a je pěkný, ale tyhle odkazy a jakási pošťouchnutí čtenáři jsou jeho kořením a alespoň pro mě dodávají dílu určitou nadstavbu a já jí velmi oceňuji.
Celou druhou část jsem vnímal jako alegorii souboje přírody s technologií a penězi, stejně jako souboje odpovědnosti státu a jeho občanů. Běhání Hastrmana od čerta k ďáblu, aby se nakonec zase vrátil od ďábla k čertu, je symbolické právě pro byrokracii, v rámci níž se jen obtížně lze dopátrat odpovědné osoby a když už se to povede, je de facto individuálně nepostižitelná. Celou linku s Dětmi vody jsem pochopil jako úmyslně přehnanou a přespříliš naivní, až utopickou. Ostatně také, jak jinak - vždyť sám Urban psal, že Děti vody leckdo označuje za utopence nebo utopiány. A kdo jiný by měl vést utopickou společnost než Tomáš Mor, zjevně alter ego Thomase Morea. Tohle považuji za Urbanovo velmi vtipné a trefné rýpnutí do všelijakých utopistických vizí. Rýpnutím s odkazem právě na Moreovu Utopii je pak z mého pohledu závěr knihy a nové osídlení Staré Vsi.
Hastrman byl pro mě skvělá kniha, ke které se někdy určitě vrátím, abych se pokusil rozklíčovat další Urbanovy odkazy a symboly.
"Jsi člověk. Kdo jiný má rozpoznat zlo, když se mu staví před oči? Neupozornit na ně znamená tichý souhlas. Tichý souhlas znamená spoluvinu."
Mnoho komentářů zmiňuje rozporuplnost a roztříštěnost první a druhé poloviny knihy. Skok je to skutečně velký, navíc okořeněný jedním saltem a dvěma vruty. I přesto svou osobitou peotikou kniha jako celek funguje.
Není určeno pro mainstream. Nízké hodnocení tak jde především na vrub nevhodné čtenářské volbě.
Kniha se mi dostala do rukou v roce 2012 a moc se mi líbila. Pěkně popsané staré i nové časy, dobře se četla. Líbí se mi také velmi povedené filmové zpracování v režii Ondřeje Havelky z roku 2018.
Po knihách Lord Mord, Sedmikostelí a Praga Piccola můj čtvrtý Urban - a zatím nejzvláštnější z nich.
Překvapivě mne první polovina nezaujala tolik jako ta druhá. Přestože autor zajímavě popisuje venkov pod Vlhoští i nejrůznější místní tradice, působila na mne "první kniha" trochu roztříštěným dojmem; jako by Urban nevěděl, čemu z jím popisovaného se dřív věnovat. Ve finále bylo i toho folkloru trochu moc - začalo to celé být dost zmatené a přehlušující už tak nepříliš nápadnou dějovou linku. Možná se teď dopustím literární kacířiny, když napíšu, že filmové zpracování (věnující se, až na poslední scénu, pouze první polovině knihy) považuji za lepší než jeho předlohu.
Akční druhá polovina, v níž ústřední postava i Děti vody bojují za stejnou věc jinými prostředky, mne i přes podivný závěr chytla o poznání více, ani ekologický apel mi nevadil.
Zkrátka svérázná kniha. Vysloužila si nesmírně zdařilou filmovou adaptaci, kterou vřele doporučuji - a myslím, že pokud se s Hastrmanem setkáte v opačném pořadí než já (tedy nejdřív kniha, pak teprve film), neprohloupíte.
Zvláštní kniha. Během čtení jsem tak nějak balancoval mezi nudou a nadšením. Co rozhodně musím ocenit je styl a celkově jazyk díla. Urban prostě psát a popisovat umí. Perfektně. To je bez debat. Problém jsem měl s tím zvláštním příběhem. První část je spíš jakýsi průvodce životem na vsi někdy před dvěma sty lety, kde se udržují pohanské rituály. Ty jsou opravdu působivě a do detailu podané a mísí se v nich bizarnost, krutost obětin i obdiv k souladu komunity lidí s přírodou a jejími cykly. Ale až na občasné výkyvy se tam vlastně nic moc neděje. Hastrman jako takový by tam ani být nemusel. Potom přijde druhá část odehrávající se kolem roku 2000 a najednou sledujeme spíš akční thriller s vodníkem, který se paktuje s partou zelených extrémistů a loví podnikatele kteří mu těží v jeho revíru a ničí přírodu, což vede až k utopickému a podivnému konci. Takže co ke knize říct závěrem? Je to originální, je to krásně napsané ale zároveň to není něco, co by oslovilo každého a i ten zbytek které to osloví s tím nejspíš bude mít problémy. Hlavní hrdina je rozporuplný a chvíli s ním sympatizujete, chvíli ne. Ochranu přírody kniha propaguje sice hezky, ale na můj vkus až příliš radikálně a ten eko spolek v druhé části je i přes vznešený cíl velmi nesympatický - to byl možná záměr. Dojem tedy zůstává také rozporuplný. Což nepovažuji za úplnou chybu. Miloš Urban se asi nestane mým oblíbeným autorem, ale rád si od něj zase někdy něco přečtu.
Kdybych měla Hastrmana srovnat se Sedmikostelím a Stínem katedrály, které jsem od Urbana četla dříve, tak se mi zelený mužík ze všech tří subjektivně líbil nejvíce. Zároveň jsem k němu ale nejkritičtější.
Tak nějak cítím, proč autor rozdělil příběh do dvou částí a co tím chtěl sdělit, zároveň je to za mě asi největší slabina knihy. Urbanovo mystické 19. století je skvělé. Prostředí, postavy (nejvíc mě bavil kněz a jeho záliba ve dřevě), tu a tam trochu vodnického sarkasmu... Pak to působí, jako by autorovi v polovině knihy došel dech, nevěděl, jak rozehranou partii dohrát, tak hodil šachovnici do kanálu a šel hrát kuželky. Což by nevadilo, kdyby dokázal čtenáře pro kuželky nadchnout. Ne. Poetika první poloviny je pryč, postavy fuč, příběh nikam nesměřuje. Dočítám a mám na jazyku hořkou pachuť. Málem bych zapomněla i na onen záblesk geniality, který jsem zahlédla mezi řádky. Naštěstí mám dobrou paměť.
Bohužel jsem první viděla film, který se mi moc líbil a tak jsem si chtěla přečíst knížku a do té jsem se nemohla začíst Překvapila mě druhá část knihy o které jsem vůbec nevěděla
Velikánskou devízou knihy je úžasná jazyková úroveň. Miloše Urbana pokládám za mistra popisu, do nějž vetkne obraz i emoci čtenářsky uchopitelnou. Po dějové stránce je Hastrman dílo podivné. První část je „rok na vsi“, druhá „eko román“ s vyústěním pro mě zvláštním: Aktivisté obětují přírodní ochrannou entitu…
Ve srovnání s filmovou adaptací: Hastrman - Karel Dobrý překonal románovou předlohu. Katynka – Simona Zmrzlá naopak svou postavu zploštila a místo ženy-bohyně předvedla obyčejnou drajznu. Oceňuji, že film končí po první části, byť závěrečný obraz, týkající se druhé části románu, vyzněl, pro toho kdo nečetl, nejspíš nepochopitelně.
Štítky knihy
ekologie zfilmováno faráři ochrana životního prostředí pohané, pohanství ekoterorismus vodníci Magnesia Litera romány
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Už dlouho, velmi dlouho se mi nestalo, že bych knihu nedočetla. První část ještě ušla, ale do další jsem se nemohla donutit. Bohužel. Raději nehodnotím.