Hrdý Budžes
Irena Dousková
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211959/mid_hrdy-budzes-211959.jpg
5
2422
2422
Helenka Součková série
1. díl >
Chcete se zasmát, zastydět a zavzpomínat? Prvními roky husákovské normalizace, tak jak se v řadě komických i méně veselých příhod a situací promítala do života dětí i dospělých z jednoho okresního města, nás v této knize provází bystrá, leč přiměřeně naivní žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně.... celý text
Přidat komentář
Dost možná je mé vnímání knihy ovlivněno úžasným divadelním představením, ale Hrdého Budžese zbožňuji. Dívat se na svět očima Helenky Součkové je opravdu obrovsky vtipné a milé. Celou dobu jsem se u knížky královsky bavila.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu číst tuhle knížku....takřka nazpaměť znám divadelní verzi s naprosto neuvěřitelně skvělou Bárou Hrzánovou. Nikdy nezapomenu, když před mnoha lety v Divadle Bez Zábradlí vyšla na jeviště ve špatně zapnutém kabátě a s lyžemi na nohou....od té doby jsem toto představení viděla mnohokrát v televizi a nikdy neodolám a dívám se znovu a znovu...čtení bylo zajímavé v tom, že se mi doplňovalo o obrazy a text jsem vlastně vnímala, jako kdyby to byla audiokniha....je to prostě skvost a lék na špatnou náladu. Budžes je jen jeden!!!
Jeden odstavec z vyprávění Helenky Součkové za všechny...............
"Zrovna se zkouší "Rozbřesk na dole Karel". Je to o tom, jak to bylo dřív, když to bylo špatný. Myslím jako před Velkou říjnovou socialistickou revolucí nebo tak někdy. Jak nějaký horníci byli zaměstnaní v dolech, ale měli se hrozně špatně a byli moc smutný a pak zase nebyli zaměstnaný v dolech, protože je vyhodili, a měli se taky špatně a byli zase smutný. Ale nakonec přišla revoluce, horníci tancovali a zpívali a měli se dobře až do smrti. Smutný pak byli akorát ty lidi, který byli veselý před tím. "
Fajn knížka. Četla se velice pěkně, pohledy a hlášky "druháčka" mě pobavili. Chtěla jsem jí dát k přečtení své čtrnáctileté dceři, ale nakonec jsem usoudila, že by jí tolik nepobavila....takže doporučuji pro čtenáře, kteří mají toto období dějin v paměti .
Helenka, Helenka je moje spřízněná duše.
Upřímně jsem se bavila od začátku až do konce, přestože tuhle úžasnou knížku nečtu poprvé. To by přece ani nešlo, jednou a dost. Protože je to tak poeticky krásný vhled do duše jedné citlivé, chytré holčičky, která nás nespočetkrát rozesměje a zároveň nám jemným, neškodolibým dloubnutím připomene, jak smutné ty doby vlastně byly.
A nejde nezmínit vynikající představení s geniální Bárou Hrzánovou, které je už prostě kulturní kult.
Úžasná kniha od začátku do konce. Očima malé holčičky zobrazeno vážné téma, které se tím pádem ukazuje v zábavném světle. Moc se těším na pokračování (Oněgin byl Rusák).
Kniha zakoupena poté, co jsem v TV viděla úžasné divadelní představení s Bárou Hrzánovou - které jsem později navštívila i osobně. Přečteno již několikrát a vždy smíchy pláču (no někdy nejen smíchy).
Jak Husákovi děti (já) trpěli vtipně! I když mi to mnohdy připomnělo ne až tak veselé chvíle se souškama učitelkama. Ale to vodnes čas a jsme hrdí, že sme to přežili :-)
Miluju tuto knihu! Na jedné straně mezi řádky čteme o tom, jak hrozně a těžce se žilo některým lidem za minulého režimu, ale tím, jak je to psané z pohledu osmileté holčičky, tak je to velmi zábavné čtení, protože Helenka – nechápajíc svoji a rodinnou životní situaci v plném kontextu – si věci vykládá prostě po svém. Dospělý čtenář ví nebo tuší, v čem je zakopaný pes, ale Helenčin výklad věcí je prostě zábavný – tím, jak se to liší od skutečné podstaty toho, co se kolem ní děje.
Dousková je prostě skvělá!
Na Helenku Součkovou a její peripetie nikdy nezapomenu! :) "Na kostele zvoní zvon, seru, sereš, sere on. Na mou věru, jak tak seru, tak mi přišlo na mysl, jak sral kníže Přemysl." , Tak asi tak :D
Vynikající knížka u které jsem se opravdu zasmála. Představení s Bárou Hrzárovou bylo úžasné!
"Já jsem to slovo nikdy před tim neslyšela, ale strašně se mi líbilo, takže když na mě babička zavolala: Helenko, k večeři. Tak jsem jí odpověděla: děkuju, ještě nemám hlad, ty ku*vo!"
Pro mě spíš úsměvná nostalgie, než nějaká supertaškařice. Občas i trochu smutná. Nostalgie proto, že spousty toho, o čem Helenka mluví, pamatuju, a i když se to zdá dnes jako nadsázka, prostě to tak bylo. A plus za to skutečné vcítění do sedmi-osmiletého dítěte; např., že vnímání humoru a ironie je u dětí prostě jiné. Třeba já tak asi ve věku Helenky jsem film Limonádový Joe brala jako celkem normální napínavý western, ironii, na které je film postaven, jsem pochopila až mnohem později, nebyla mi divná ani fatamorgána Hradčan, ani kakaové skvrny velikosti mexického dolaru…
Proto nakonec dávám po váhání plné hodnocení, za tu pravdivost a nenásilný humor, který netlačí na pilu. A že mi to tolik připomnělo i moje dětství.
Nechápu nízké hodnocení některých čtenářů. Kniha nemá být napínavá, takže nechápu námitky na to že je nudná. Naposlouchal jsem ji jako audioknihu a nemá to chybu. Pohled dítěte na odpornou dobu normalizace je úžasnej.
Mann
Štítky knihy
satira humor zfilmováno dětství komunismus normalizace (1969-1989) herci dětský hrdina rozhlasové zpracování zločiny komunismuAutorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
Příbehy z dob socialismu vyprávěné malým dítětem. Občas se člověk zasměje, občas zhrozí a hodně často zavzpomíná (pokud socialismus zažil). Děj skoro žádný.