Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2749/bmid_onegin-byl-rusak-YhK-2749.png
4
926
926
Helenka Součková série
< 2. díl >
Volné pokračování bestselleru Hrdý Budžes. I Oněgin byl Rusák chytí za srdce jak každého, kdo má v živé paměti prapodivně popelavou dobu husákovské normalizace, tak čtenáře, kteří onen čas-nečas znají už jen zprostředkovaně. Helena Součková se přes kádrové překážky dostává na gymnázium. Přestože jí osud nerozdal právě příznivé karty, statečně usiluje vyznat se ve svém nitru i v pokryteckém světě kolem. Navzdory všem obtížím a zmatkům si dokáže trpělivě budovat bohatý vnitřní svět. Oněgin byl Rusák je tedy podobně jako Hrdý Budžes jednak autobiograficky laděným osobním příběhem, jednak tragikomickou mozaikou doby, která ani s odstupem času neztratila nic na své obludnosti. Zparchantělý, prohnilý komunistický absurdistán ČSSR zde (spíše jakoby mimochodem, tím však přesvědčivěji) vystupuje ve vší své ubohosti a nahotě.... celý text
Přidat komentář
Úžasná kniha! Propojilo se mi i s připomínkou srpnových událostí ... Není moc co dodávat - skvěle napsané vtipné, smutné - tak hmatatelně člověk cítí a znovu prožívá tu dobu ... jak maturitní ročník, tak hlavně tu hrůznou dobu a co dokázala z lidí udělat! Já po nezapomenutelném divadelním představení Hrdýho Budžese budu mít navždy Helenku Součkovou před očima a v srdci jako Báru ...
Přestože mě 8letá Helenka v Budžesovi se svou odzbrojující naivitou a bezprostředností bavila o trošku víc, i její náctileté já v Oněginovi má své nesporné kouzlo a vtip. Občas mi při čtení bylo smutno jak z té obecné beznaděje, že bude sotva někdy líp, tak i ze vztahu Helenky s Kačenkou, o to víc jak pravdivě obojí vyznívalo.
Kniha mě nadchla možná o trochu více než Hrdý Budžes. S Helenou jsem se zžila okamžitě a dychtivě hltala každou další stránku.
Paní Dousková má osobitý způsob vyprávění, který mi je velmi blízký a myslím i čtivý.
Rozhodně doporučuji.
Velmi sugestivní a zábavné , pro mě tedy určitě! Při čtení mi v hlavě jely vzpomínky na moje studentská léta, přibližně ve stejné době nebo o malinko později a to bylo velmi příjemné... líbilo se mi, že text je proložen úryvky básní a písní, a to ať z tvorby různých postav románu či notoricky známých světových autorů... četlo se to lehce, bylo to vtipné, místy smutné, vyvolávalo to vzpomínky na dobu normalizace, nemožné zákazy, příkazy, buzerace, stíhání, přetvářku, pokrytectví, ALE člověk byl mladý, zdravý a rebelie tomu dávala ten správný šmrnc, vzpomínky jsou to, co nám zůstane a já osobně jsem ráda, že je mám, a autorka je na tom asi stejně..... ale to se dá ocenit až s odžitými lety.... určitě kniha za pět hvězdiček, ráda se k ní po čase vrátím...ještě chci podotknout, že čtenáři, kteří tu dobu nezažili, knihu určitě nemohou náležitě ocenit a správně pochopit a to z prostého důvodu, že vlastní zkušenost a vzpomínky jsou prostě nepřenosné a tohle je typ knihy, na které je nejlepší to, že vzpomínky právě vyvolává ...
Hrdý Budžes je jedinečný a pro mě nepřekonatelný, ale tohle bylo také velmi dobré. Z příběhu zmizela Helenčina roztomilá naivita, gymnazistka Helena si už moc dobře uvědomuje, v jaké době žije. Právě skvělé vylíčení atmosféry doby normalizace považuji za největší klad knihy - ta šeď, všudypřítomné pokrytectví, marnost, bezmoc, neustálý vztek a naštvání všech na všechny.
Trvalo mi dlhšie, než som sa začítala do deja, chýbala mi malá Helenka z Budžesa. Keď som akceptovala novú Helenku, podstatne staršiu čo sa myšlienkových pochodov týka, zžila som sa s knihou a páčila sa mi ešte viac ako Budžes.
To je knížka na dlouhý zimní večer. Když se chci smát a taky vzpomínat a opravdu to tak vše bylo.
Dnešní stredoškolák to už těžko pochopí, ale já bych neměnila....
Líbilo se mi to víc než Budžes, takže posun na 5 hvězdiček ze 4 je zde oprávněný. Kniha Oněgin byl Rusák mě bavila po celou dobu, přišla mi realističtější, protože vybarvení Helenčina světa jako malé dívky (ale již školačky!) bylo podle mě někdy až příliš naivní. Ne však bez originality a vtipu, ale pro mě je Helča teď prostě sympatičtější. Druhá kniha tak působí zajímavěji, dává nahlédnout na období, ve kterém jsem sice nežil, ale podobné starosti ohledně dospívání a maturity jsme řešili každý a byly to časy v něčem sladké a v něčem hořké (ikdyž třeba v mém případě ne úplně porovnatelné se socialistickými časy). Místa v Praze potěšila, chození po Letné a GNŠ taky. Pozitivní zprávou je, že se už možná venku po Praze nepotlouká tolik úchylů jako tenkrát. Špatnou zprávou dnešní doby ale je, že jsou všichni uhnízdění doma za monitory, a asi jich tak bude ještě víc… Takže palec hore za včerejší zabásnutí Ústečana :)
Bezvadný návrat do studentských let...bylo to vtipné a přesně takové, jaká byla doba ve které jsem ztratila svoje nejlepší roky.
Možná v každé z nás je kousek Helenky Součkové a proto je tato knížka tak skvělá.
Báječné nostalgické čtení. Téměř jsem se nemohl odtrhnout. Ano, jako pamětník konstatuji, že studium střední školy za socíku je zde přesně vykresleno. Tehdy jsem to díky mládí tak nevnímal, ale dnes s odstupem... Atmosféra i charakteristiky postav přesně sedí. A studentské třeštění... Přesný.
Tyhle knížky mám v kategorii "milé". Vždy mi zvednou náladu, milé příběhy a historky že života, které se mohly stát každému v té době... Knížka u mě vyvolává nostalgii, přestože jsem v těch časech nežila
Pokračování Hrdého Budžese. Není to vůbec špatné, ale člověk se neubrání srovnání s "prvním dílem", který nasazuje hodně vysokou laťku. Za přečtení kniha rozhodně stojí, ale Budžes je zkrátka jenom jeden.
Sama přemýšlím, čím mě tato kniha tak moc uchvátila. Je to opět výborné čtení, přesně tak jak jsme na to u autorky zvyklé a skvělé vyprávění příběhů i z mého života, i z mého studia a z mých prvomájových průvodů. Historka s jablíčkem pod vánočním stromkem mě úplně dostala.... Jak je možné, že i v jiných rodinách zažívají to, co jsme zažily my u nás doma?
Postavu maminky Kačenky tedy přímo miluji. Tu povahu znám, neboť ji mám také. Velice podobnou.
Je to kniha, která je na mém pomyslném žebříčku v top 5.
Je to kniha, ke které se vracím, když je mu smutno, a naprosto pokaždé, když přerovnávám knihovnu.
Umím ji téměř zpaměti jako Hrdýho Budžese.
Děkuji Paní Spisovatelce za toto nezapomenutelné dílo a přeji mnoho další inspirace.
Když jsem knihu začínala číst, vůbec jsem nevěděla, co od ní mám vlastně čekat. Hrdý Budžes jsem nečetla a období socialismu není zrovna mým šálkem čaje - takže jsem sama sebe překvapila, když jsem se rozhodla dát knize šanci.
Zprvu jsem se nudila. Minimálně polovinu knihy jsem se snažila pochopit, o čem má příběh vlastně být, snažila jsem se v tom hledat i něco hlubšího než popis každodennosti dospívající studentky gymnázia v období socialismu.
Druhá polovina knihy byla o dost zajímavější, už se v ní objevovaly věci, nad kterými se člověk musel trochu zamyslet a snažit se je pochopit a měla i větší spád.
Myslím, že správný dojem z knihy jsem měla až po jejím úplném dočtení. Zůstal ve mně pocit zbytečnosti, marnosti a rozpolcenosti. Jak moc bezmocně se musel cítit dospívající člověk v období socialismu, když věděl, že většina jeho ideálů je nejen nesplnitelná, ale i proti režimu a tudíž může jakkoliv negativně ovlivnit jeho budoucnost? Jak moc bylo těžké pochopit hranici mezi vtipem (či běžnou revoltou, které se dospívající účastní v jakékoliv době proti čemukoliv) a protistátním jednáním? Jak se musel cítit kterýkoli člověk, který se nechtěl podílet na systému, v kterém žil, ale věděl, že nemůže nic změnit a zároveň nemůže ani utéct?
Dobu socialismu jsem nezažila, ale touto myšlenkou - tímhle pocitem (který ve mě ještě tak nějak zůstal) byla prosycena celá kniha. V přímém kontrastu pak hned vedle stály běžné starosti dospívající dívky - jako první lásky a intimnosti, běžné starosti při studiu a podobně.
Nesedl mi způsob psaní - nejsem fanouškem nespisovně psaných knih a méně si je pak užívám. Rozumím, že zde byla nespisovná čeština využita záměrně - k dodání autentičnosti projevu mladé dívky. Osobně to ale moc nemusím.
Také si myslím, že žít v té době, spoustu narážek lépe pochopím. Pár věcí jsem si musela dohledávat na internetu (převážně některá jména mi nebyla známá).
Celkově hodnotím tak nějak průměrně. Nebyla to nejhorší ani nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Ale jako náhled do dospívání v období minulého režimu to nebylo špatné.
Četla to celá naše rodina hned po vyjití a velmi jsme se všichni bavili. Dcera, tehdá v sedmé třídě, si to četla ve škole pod lavicí v hodině češtiny! a kniha jí byla zabavena učitelkou, která o současné literatuře neměla ani ponětí, neb většinu svého profesního života prožila v předlistopadové éře, kterou nade vše milovala, na kterou nedala dopustit a podle toho ta její výuka, znalosti a preference vypadaly. Knihu prolistovala, prokádrovala a vyhodnotila jako odsouzeníhodnou a ptala se, kdo ji dceři doporučil. Maminka! A bylo vymalováno na třídních schůzkách, baba si na mně pravidelně chladila svoji frustrovanou komunistickou žáhu k velkému pobavení i znechucení rodičů. A co horšího, chladila si ji i na dceři. O nějaké inspirativní výuce a motivaci ke čtení nemohlo být řeči. Snad už jsou osoby tohoto typu v penzi a nevstali noví bojovníci...
Bohužel první dvě třetiny knížky mě moc nebavily. Přestože tam bylo pár dobrých fórků, ale jinak to pro mě bylo spíš takové dívčí pubertální tlachání o ničem (což asi mělo být, ale prostě nebavilo). Líbila se mi až poslední třetina, kde sice ubylo humoru a situace na všech frontách houstla, ale konečně se začalo něco dít.
"Zuza Ptáčková, teda jestli nekecá, chodila vloni s ňákým klukem, co bubnoval v jedný kapele, která se jmenuje Smrad z jelena. Dneska po tělocviku jsem si na to vzpomněla ..."
Touto knihou jsem byla hrozně mile překvapená! Abych pravdu řekla, tak Hrdý Budžes se mi moc nelíbil - přišlo mi, že téma knihy (komunismus očima dítětě) jsem už ve stejně zpracované podobě někde viděla.
To se naštěstí nedá říct o volném pokračavání knihy. Několikrát jsem se při čtení nahlas smála a postavy na mě působily dost autenticky. Pod humornou slupkou se však skrývají i serióznější problémy, které jsou nám postupně odhalovány.
Jediné co mě napadá - opravdu se tehdy na Letné potulovalo tolik úchylů?
Helenka Součková nám od minule trochu povyrostla. Chodí na gympl, píše básně a s kamarády z Pomedu vede vznešený debaty o životě, vesmíru a vůbec. Stejně jako v prvním díle je tu geniální obraz dospívající holky, která si prostě vede svůj život, tak jako stovky generací holek předtím i potom – řeší kluky, známky, matku, koníčky a poznává svět, jak nejlíp umí. Zároveň tu jsou krásně vidět úskalí doby kádrových posudků a omezené možnosti ve společnosti, kde správný názor je ten úředně schválený.
Celou knihou tak nějak neviditelně prochází můj milovanej Evžen Oněgin. Součková se k němu často nedobrovolně vrací a dává si velkýho majzla, aby nedopadla jako hloupá odmítnutá Taťána, až si nakonec zapomene dát taky pozor, aby nedopadla jako natvrdlej Pozdě Bycha Oněgin… A když mi konečně došlo, že se v názvech kapitol schovává soundtrack, bylo vymalováno. Šest z pěti hvězdiček a nikdy jinak.
Štítky knihy
Praha satira humor Československo dospívání studenti komunismus normalizace (1969-1989) socialismusAutorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
Kvalitní humor bez vulgarit nebo trapností se obecně hledá těžko. Tím spíše v době tak absurdní, jako byla ta socialistická. Paní Dousková ve své knize dokázala propojit nejen inteligentní humor a naivitu mládí, ale i krásnou literaturu (byť z Ruska) tak dokonale, že, ač to není taková bžunda jako Hrdý Budžes, je to silné a pravdivé.
V knize tentokrát chybí Helenčina dětská naivita a místo ní přichází lehká drzost mládí ruku v ruce s tesknou touhou dospívání. A to vše se odehrává opět v době bolševika. Zvolila jsem audioknihu a kromě kvalit samotného textu jsem si užila i Báru Hrzánovou, která byla vynikající. Knihu jednoznačně doporučuji, ale nečekejte klasický nenáročný humoristický román, protože celkový dojem je spíše skličující. A třebaže tempo vyprávění je poklidné a celé to plyne krásně lehce, lehko vám z vyprávění nebude.
Přesto ale… Kromě řady komických situací potěší způsob, kterým autorka dokázala tu šedivou dobu projasnit úryvky básní a písní. Se studem přiznávám, že jsem si nepamatovala, že úryvek: “Snad jednou díky vzdělanosti, až povolí ji ruský svět (počítám na to ze skromnosti filozoficky pět set let)…” je z Oněgina a musela mi to oživit až hlavní hrdinka. Okouzlily mě naivní a křehké básně dospívajících středoškoláků a s lehkou nostalgií jsem si vychutnala velice povedený překlad Lermontovovy Plachty:
“Bělá se plachta osamělá,
na moři v mlze šedivé,
co v dalekém tom kraji dělá,
co opustila v zemi své?”
Ano, je to kniha, které s čistým svědomím dávám pět hvězdiček.
P.S.
Jen mě mrzí, že pro dnešní mládež asi bude popisovaná doba natolik nepochopitelná a absurdní, že ji z textu paní Douskové úplně nepoberou, možná jim to celé dokonce přijde “trapné” a nebo jim to vyzní jako ne úplně povedený humoristický román. Škoda, protože ta kniha má opravdovou hloubku.