Jelito
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314402/mid_jelito-CKt-314402.jpg
4
809
809
Henry Chinaski série
< 4. díl >
Drsňák Hank Chinaski líčí své dospívání v Los Angeles, poznamenané despotickým otcem, šikanou ve škole, bídou za hospodářské krize a narůstajícím pocitem odcizení, jemuž čelil vzdorem, násilím a únikem do světa literatury. Tento nejlepší Bukowského román je vyprávěn s typickým gustem a ironickým humorem, navíc dokonale vykresluje atmosféru doby. Anglický název Ham on Rye odkazuje nejen na tehdejší typickou svačinu do školy (žitný sendvič se šunkou) a obrazně i vypravěčův pocit stísněnosti, ale také na Salingerův román Kdo chytá v žitě. V neposlední řadě tím ovšem Bukowski naráží na svůj styl psaní (a ham writer on rye whiskey, tj. „přehánějící neumětel na žitné“) – a tuto sebeironii se snaží zachytit nový překlad Boba Hýska.... celý text
Přidat komentář
Četl jsem to cca před deseti lety, a dodnes si stále pamatuji různé sekvence. Hlavně velké Beďary, "honění", rodiče, škola. No prostě paráda, co vám budu vykládat.
Je to strašné, ale i úžasné, jak jednoduchým vyprávěním téměř o ničem, dokáže tolik zaujmout.
Do knihy jsem byl opravdu zabrán a hltal jsem ji, jenže: „Pak jsem se otočil a vyšel na ulici" a tím to celé končí. Od té doby jsem zmatený a trochu mě to mrzí. Jenže na druhou stranu, přesně tohle je Bukowski.
Touto knihou jsem začal a rozhodně neskončil. Ze začátku mi sice trochu dělal problém text číst – nevím, zda je to špatným překladem nebo je takový i originál. Na tak krátké, úderné věty jsem nebyl zvyklí. Charles se s tím rozhodně nepáral a napráskal na papír své dětství (na kolik je to reálné je myslím nepodstatné). Žádný popis prostředí, který mají někteří spisovatelé tak rádi, že nakonec usnete nudou. Ne, všechno zde leží na vaší fantazii, v textu je čistě jen děj a dialogy. On ani ten příběh není vlastně nijak zajímavý, ale něčím si vás neskutečně přitáhne. Možná tím častým „Zabiju tě!“
V Šunkovém nářezu autor popisuje své dětství, bídu, rodiče, zvláště pak despotického otce a matku, která byla bezvýhradně otci podřízena, přátele, jak přišel k alkoholu a k hazardu. Vlastně i tak necitlivý text má pasáže, kdy se u vás může projevit lítost. Celkově je však autor nad věcí.
Trochu mi vadily ty sportovní pasáže, ale jinak kniha naprosto výborná. Úplně něco jiného, než jsem znal. Chápu, že nemusí každému sednout, ale osobně si myslím, že takový člověk potom o hodně přijde.
Bukowski popsal svět takový, jaký ho prožil, takový jaký byl a takový, jakým stále je.
Velmi poutavá a čtivá kniha, která všem objasní pohled na svět, jímž se Bukowski dívá.
Velmi zajímavý autor, pořád přemýšlím, co mě vlastně donutilo tu šílenost dočíst do konce :-D
Bukowského pohled na svět chápu. Píše z existenciálního a psychického dna. Nemůžu říct jinak, než že kniha mě oslovila. Nedostala mě, ale líbila se mi díky své autentičnosti a upřímnosti. Je to hnusná kniha, svižně napsaná, se skvělými dialogy, bez zbytečný řečí, autobiografická, možná občas pozérská, ale nemusí být. Lidem, kteří žijí ve sluníčkovém světě, se Šunkový nářez líbit asi nebude, ale možná jo, co já vím.
Zajímavé autobiografické dílo.
Časem mi vadily ty přehnaně-popsané pasáže, hraní baseballu. A je tam hodně jmen - člověk se v nich dokáže ztratit.
Oh Charlesi, Charlesi. Ty mi dáváš. Ze začátku mě kniha moc nebavila, samotný příběh postrádal šmrnc, zajímavost a nápaditou zápletku. Osud chudobné rodiny a jejich synátora Henryho mi nepřišel nikterak pozoruhodný. Ale i tak mi to nedalo a četla jsem dál. A jak jsem tak četla, pomalu jsem se začala do Henryho života zažrávat. Spolu s ním jsem sdílela jeho nenávist k otci, odpor k pravidlům a zálibu v hazardu. O alkoholu ani nemluvě =) No a na samotném konci už jsem celou nedočkavostí hltala jednu stránku za druhou, a byla celá nažhavená, jakžeto s tímto chlapcem, se kterým se osud nemazlil vlastně dopadne. No zkrátka velmi silný zážitek ve mě tento autor zanechal a to ani nemluvím o tom, že to bylo moje seznámení s panem B. Teď vím jediné, určitě to nebude krátká známost =D
Zajímavá kniha, asi ještě něco přečtu od Bukowskiho. Donutilo mě to vyhledávat pár otázek o autorovi. Týpek to měl těžké.
Bukowski se s tím vůbec nesere a surově popisuje svoje dětství a dospívání, který neměl vůbec snadný a možná právě díky tomu je kniha hodně autentická a čte se úplně sama.
Kniha se četka velmi snadnou zásluhou jednoduchého textu a používáním nespisovného jazyka, taková zajímavá biografie z autorova nesnadného dětství a dospívání, reálně zobrazuje obraz života prostého lidu v USA během 30. let.
Dosti neohrabaný český překlad, nebo už originál byl psán pod vlivem. Každopádně nechutně čtivé, dal jsem za dva dny a jen si mohu postesknout, že mi tato kniha unikla v mých cca patnácti letech, kdy jsem na podoné literatuře ujížděl. Šunkový nářez by tehdy byl společně a Pelcovým ...a bude hůř mým knižním králem.
Skvělé. Srovnání s Sallingerovým Kdo chytá v žitě je určitě na místě. Kniha se čte jedním dechem. Bukowského mám obzvláště ráda. :)
Já prostě nevim, co si o tom mám myslet. Šunkovej nářez mě rozesmál, dojal, nasral a vcelku i obohatil. A jak si to tak nechávám v hlavě rozležet, nevzpomínám si na nic lepšího, co bych v poslední době četl. "Pak jsem se otočil a vyšel na ulici".
Najlepšia Bukowského kniha. Už od prvej kapitoly som sa od nej nemohla odtrhnúť, a to vôbec nemá nejaký napínavý dej. Bukowski je proste najlepší z najlepších.
Bukowski se vrátil ke svému dětství a dospívání. Šílený otec, matka tupě se otci podvolující, hrozný případ acne vulgaris, chudoba, absolutní nedostatek nějakého pozitivního citu, a pak přerod z odstrkovaného v obávaného drsňáka, který se nezalekne žádné rvačky. Tak se zformoval jeho pohled na svět a takový mu také zůstal. A přesto pod tím vším cítíte, že je to člověk citlivý, přes všechno to drsňáctví, kterému ho život tak záhy naučil. Nejsilněji je to cítit v části, kde dochází do nemocnice kvůli akné a ujme se ho tam jedna zdravotní sestra. Tam můžete číst mezi řádky, že ani on by neodmítl s cynickým posměškem vřelé objetí.
První knížka, kterou jsem od Bukowskeho přečetla. A řekla bych, že i jedna z nejhezčích. Lehce mě zaskočila, ale donutila mě přečíst si další a další jeho knihy. Ale zůstává u mě na prvním místě. Okamžitě jsem si zvykla na způsob, jakým jsou příběhy vyprávěny.
Buk zvládl popsat své podělané dětství na jedničku. Dlouho jsem se této knize vyhýbala, ale to byla chyba. Ten kdo má rád Buka, nemůže toto dílko opomenout.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Přiznám se, že jsem byl hlupák a nad Charlesem jsem, díky jeho popularitě mezi hipstery, ohrnoval nos....touto knihou se ze mě stal fanoušek....Charlesi odpusť.