Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/140157/bmid_hermankove-udoli-nOr-140157.jpg
5
3863
3863
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví...... celý text
Přidat komentář
Tohle by si měl přečíst každý kdo si z minula pamatuje už jen že byl mladý, svítilo sluníčko a chtěl by to zpátky.
Krásná kniha, která se nedala odložit. Určitě stojí za přečtení a budu na ni myslet..
Nádherný a zároveň smutný příběh dívky, která musela hodně rychle dospět v ženu a která to i přes všechny ústrky osudu nevzdala. Já jsem Anně po celou dobu z celého srdce přála, aby se karta jejího života obrátila na tu dobrou stranu. Sama mám (jen) dvě děti a vůbec si nedokážu představit, jak jich mohla vychovat devět, navíc v podmínkách, o kterých my v dnešní době nemáme ani ponětí. Má můj hluboký obdiv a respekt. A myslím, že dnes se už takové ženy jako ona nerodí...
Kniha je velmi čtivá.
Líbí se mi, že byla inspirována skutečností.
Obdivuji odvahu, statečnost, houževnatost, vytrvalost, odhodlání a sílu hlavní hrdinky.
Příběh je psán tím způsobem, že hlavní hrdinka na sklonku svého života vzpomíná na celý svůj život, co všechno prožila - kniha tedy nemá žádná hluchá místa, svižně ubíhá a čtenář se až nestačí divit, co vše se dá během jednoho života prožít.
A mimochodem - dokážete si představit, že byste měli mít devět dětí????? Já tedy vůbec.....
Proc vymyslet pribehy, zivot je lepsi. Pise na stridacku. Jen dva zanry. Cervenou knihovnu a psychotriler. Jak chuda nezkusena divka k hospode, hezkemu mladenci a peti detem prisla. A pak to psycho. Ocenuji hlavne to, ze k napsani knihy byl urcity duvod. A to se mi libi. Takovych je malo.
Moc krásně a čtivě napsané, ani jsem nestačila sledovat stránky. Příběh podle skutečné události, možná proto se tak dobře čte, protože může někomu připomínat osudy někoho z vlastní rodiny. Vždyť to zase není tak dávno, naše babičky na tom byly dost podobně..... podobně domluvená nebo úspěchaná manželství, celodenní dřina v hospodářství nebo v domácnosti, spousta dětí, nezřídka i 11, a nakonec i ta starost o nemocného manžela, kterému slíbily u oltáře "v dobrém i ve zlém ". A k tomu všemu život v období po válce a těžká 50. léta.....zdá se to tak nedávno a přitom se od té doby tolik věcí změnilo. A za některé zaplat'pánbůh.
Neodpustím si ještě ke komentářům níže:
Údajně červená knihovna - zajímalo by mě, z čeho je tak usuzováno, mně nepřijde, že by hlavní hrdinka coby chudá švadlenka ke štěstí se synkem továrníka přišla.
Neuvěřitelné, údajně smyšlené - hm, dost podobné osudy znám ze svého okolí, z bližší i vzdálenější rodiny, co je neuvěřitelného na takovém životě?
Mohla svůj život změnit - mohla, ale asi výchova a tehdejší zvyklosti udělaly své. Proč třeba i dnes některé ženy přijímají útrpně svůj úděl a nemají vůli ho změnit?
Krásná kniha, silný příběh, přečtena za dva dny. Bez "hluchých míst" , skvěle popsaná trnitá cesta životem hlavní hrdinky Anny, ... statečná žena. A poslední věta skvěle vystihuje nezlomnou povahu.
Nezbývá, než souhlasit s ostatními komentáři - krásná kniha se silným příběhem.
Krásně zpracované vyprávění o osudu mladé Anny v poválečném pohraničí. Zajímavé prostředí, nelehká doba i osobní život hlavní hrdinky - opravdu dobré čtení.
Prenadherna kniha!
Čte se úplně sama. Velmi doporučuji , obzvlášť mladym maminkám.
Velmi silný příběh o životě statečné mladé Anny, která přijela začít nový život v poválečném Československu. Krásná kniha, klobouk dolů ...
Bála som sa, že to bude slaďárna, ktorá ma nebude baviť. Nakoniec som ostala príjemne prekvapená a zlupla knihu za pár dní :) Čo všetko dokáže žena, aká dokáže byť silná.
Pořád mě nepřestává fascinovat, jak dobře dokáže spisovatel, zpracovat, to co se dělo obyčejným lidem v minulém století. Kniha napsaná čtivě, s velkým životním příběhem, který naštěstí končí dobře. Bylo to velmi čtivé a příjemné.
Moc hezka knizka.Davam do rady vedle Zive vody (Pagnol) a Na vychod od raje (Steinbeck).
Řadím ji do sekce "Hana", i když tento příběh je možná o něco méně drsný. Přesto je to vyprávění o jednom krásném i těžkém životě, obdivuhodné síle hlavní hrdinky. Často jsem myslela na to, jak se život v minulém století strašně rychle proměnil - jak těžce žili lidé za války a potom cvak - pár desetiletí a komfort našeho života je úplně jiný. Hezké to bylo.
Ano, po přečtení této knihy si člověk uvědomí, že nic není samozřejmostí a musíme si vážit všeho, co máme...
Všechny nevděčníky, závistivce a nepřející lidi (dospělé i děti) bych do této doby nahnala, aby si to se vším všudy "užili"...
Anna má můj velký obdiv, co všechno si prožila a dokázala vychovat 9 dětí, klobouk dolů!
Krásný příběh o statečnosti a odvaze jedné ženy, která bojovala za každé situace pro blaho své rodiny. Kniha se moc krásně četla. Dlouho na ni budu vzpomínat a jistě si ji časem ještě jednou přečtu.
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Paní Anna si zaslouží velký obdiv! Je to takový ten prototyp silné ženy, která se nezalekne ničeho, žije pro svou rodinu, spokojí se s málem a z toho mála je šťastná. Její postava se mi tedy velmi líbila a upřímně, připadám si oproti ní jako úplna máčka!
Styl psaní byl pro mě takový jednodušší. Na jednu stranu se kniha dobře a rychle četla, na tu druhou byl děj na můj vkus místy pojat až příliš zkratkovitě. A taky mě docela mrzelo, že nebylo víc prostoru věnováno Otovi.
Jinak jsem si ale u knížky pěkně a příjemně odpočinula a rozhodně si nemyslím, že se jedná o červenou knihovnu, jak je zde párkrát zmíněno. :-)