Heřmánkové údolí
Hana Martinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529858/bmid_hermankove-udoli-659e9ea366845.jpg
5
3866
3866
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví...... celý text
Přidat komentář
Přečteno za dva dny, poutavý příběh plný událostí, u kterých jsem nepochybovala, že je život opravdu mohl přinést. Při jeho čtení se člověk zamyslí sám nad sebou a řekne si, jak malicherná jsou některá jeho trápení. Velmi se mi líbila několikrát opakovaná myšlenka Anny ve chvílích, kdy by většina lidí propadla vzteku nebo sebelítosti: Kdo jsem já, abych je soudila? A pak: Neodsuzuj chybujícího, nevíš, co trápí jeho duši. Skvělý čtenářšký zážitek.
Nejlepší kniha, co jsem letos zatím četl. Neuvěřitelně lidský příběh, tak bravurně a uvěřitelně napsaný, že čtenář musí litovat každé další stránky, kterou přečte, neb se blíží k závěru. Jsou knihy, kde je text, postavy a děj. A pak jsou knihy, které jsou prostě životem. A to je příklad tohoto románu. Myslím si, že by si tuto knihu měli povinně přečíst hlavně my muži, abychom si uvědomili, jak může být naše chování a jednání vnímáno z druhé strany vztahu. Ale, obávám ar, že tato výzva zůstane bez odezvy. Nicméně, kniha je to fantastická a všem doporučuji. Dávám 6/5* :-)
Krása, opravdu. Kniha se četla sama. Nevyhnula jsem se porovnání s dnešní dobou a co my řešíme, jaké máme v podstatě většinou malicherné problémy. Krásně vystižená doba.
Čím dál více zjišťuji, že zbožňuji české autorky, opět kniha z pera české autorky, která mě nadchla. Přečteno za dva dny s určitou pokorou vůči příběhu samotnému. Autorka skvěle vykreslila jednotlivé postavy i celou dobu, člověk se do hlavní hrdinky Anny úplně vcítil a příběh (její život) prožíval s ní. Věřím, že u každého po jejím přečtení nastane zamyšlení nad sebou samým a svým životem. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Na knihu jsem narazila úplnou náhodou. Spisovatelku jsem do této chvíle vůbec neznala. Po přečtení anotace jsem si řekla, že to vypadá přesně na knihu, která by mi mohla sednout a sedla!
Už po pár slovech mě kniha neskutečně pohltila do sebe. Nešlo se vůbec odtrhnout. Příběh Anny, která přišla o blízkou rodinu a musela, tak odjet k rodině ze strany matky, kterou nikdy neviděla, je strhující. Anna přijede do Československa a v poválečných letech tady žije. To co ji osud připravil a jak napsal její příběh je velmi zajímavé, ale o to více strhující jazykem, písmen který ho napsal. Spisovatele tleskám, mě se kniha moc líbila a určitě se podívám po další knize spisovatelky.
Mladičká Anna přijíždí do Čech jako sirotek, s vidinou nového rodinného zázemí u své tety. Její sny vezmou zasvé krátce po příjezdu, kdy ji namísto tepla nového domova čeká neznámý muž, cizí prostředí a nejisté zítřky. Anuška je ovšem bojovnice a ke všem nesnázím se staví čelem, nemá moc na výběr...
Heřmánkové údolí je nakonec kouzelné, s manželem Pavlem se taky sžije, oporou je jí stará Beáta, která jí udílí cenné rady do života a pomáhá s dětmi a v domácnosti. Přesto je život v hostinci na samotě neskutečně těžký a drsný. Pavel je neodbytný milenec a Anuška už je ve třiadvaceti zasloužilá matka pěti dětí.
"Na porodnici Anna vzpomínala jako na oázu klidu. Po dlouhých týdnech se tady dosyta vyspala. Na pokoji jich leželo dvanáct, polovina jich chrápala, ale to Anně nevadilo. Spala jako zabitá, budila se jen na kojení."
Po celou dobu čtení jsem musela porovnávat podmínky ve kterých Anna s rodinnou žila, s tím, v čem žijeme my dnes. Drhla plíny na valše, pak je v mrazu "sušila" a lámala na polovic, sklenici medu vytírala chlebem a dělila ho na pět dílů, aby děti měly pochoutku, doma chodila v hadrech a pěkné šaty schovávala na horší časy, děti nastrkala do ohrádky aby si samy hrály, do košatiny se vlezli tři. Dřela od rána do noci, aby zajistila rodině základní věci pro život, byl nedostatek potravin a nadbytek udavačů... do dnešního pohodlí sakra daleko.
Chjo... na co my si to vlastně dneska stěžujeme??? Největší pohroma dnešní domácnosti je, když nejde wifina...
Anna řeší s Beátou Pavlovu nevěru...
"Ale jak s tím mám dál žít?"
Beáta si nalila další sklenici. "Stará se o tebe?"
"Jo, to jo, ale..."
"Bije tě?"
"Ne," ohradila se Anna dotčeně.
"Tak vidíš, máš spokojený manželství... Važ si toho co máš. Tam odkud pocházím, se říkalo, že manželství je šťastný, když má ženská po dvou letech od svatby ještě všechny přední zuby. To víš. Havíři..."
A stála Pavlovi po boku až do posledních možných chvil.
Jsem moc ráda, že si nakonec Anuška vybojovala lepší život, našla hodného muže a byla milována všemi svými dětmi... měla v životě štěstí, že kolem sebe vždycky měla samý hodný lidi.
Nádherné, dech beroucí, nezapomenutelné!
Nádherná kniha, sice smutná, ale opravdu nádherná. Udělala na mě veliký dojem. Četla jsem ji před několika lety a pořád na ni myslím, úplně mě dostala. Jednu mám ve své knihovně a další dvě už jsem koupila jako dárek. Jen ten konec byl až moc rychlý. Poslední roky života hlavní hrdinky popsala autorka opravdu velmi stručně. Mohla tomu období věnovat více stránek nebo naopak skončit román dříve. Ale to nic nemění na tom, že dávám knížce 5 hvězdiček :-)
Poslouchala jsem jako audioknihu, potřebovala jsem volné ruce na háčkování :-)..jinak hezké o nehezké době
No, jako přečetla jsem to rychle a bavilo mě to, Anna mi byla sympatická (mám všeobecně ráda takové typy hrdinek, možná proto, že já sama bych asi neměla tolik síly a odvahy), ale musím říct, že ke konci už mi příběh pěkně lezl na nervy... Nevím přesně proč. Je asi hloupé říct, že mi to všechno nakonec přišlo až moc idylické (protože samozřejmě nebylo), ale stejně se nemůžu přemoct k tomu, abych dala 4 hvězdičky... Možná bych ocenila, kdyby byl příběh podrobnější, konec byl vyloženě "letem světem"... No nevím. Jsem z Heřmánkového údolí trochu rozpačitá.
První kniha, kterou jsem od autorky četla, byl kočár do neznáma. Po téhle jednoduché slaďárně Jsem se dlouho zdráhala číst něco dalšího. Heřmánkové údolí ale mělo výborné recenze a tak jsem se do knihy pustila. Přečetla jí jedním dechem. Moc se mi líbilo vyprávění o poválečném životě a o životě za komunismu. Hlavní postava pro mě byla neuvěřitelně statečná. Za mě jedna z lepších knih, co jsem v poslední době četla
Překrásná kniha,nebylo možné se odtrhnout.Skvěle napsáno a ještě podle skutečného příběhu.Před paní Spisovatelkou smekám.
Krásný příběh a k uzoufání těžká doba. Neuvěřitelné, co musela Anuška ve svém věku zvládnou a vydržet. Ostatně i ostatní přesídlenci do krajů po odsunutých Němcích si užili "své". (A asi i jinde.) Člověk si říká, že válka skončila a bude už jen dobře a... začne verbování do JZD, udavačství , měnová reforma. Smutné, ale napsané tak, že mně připadalo jako by mi ten příběh sama Anuška vyprávěla.
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Léčivá vůně a síla heřmánku dýchá z této knihy. Anna byla silná a statečná žena, která se dokázala poprat se všemi nástrahami co jí život dal. Jak krásný a pohodlný můj život je !!!
Proč tato kniha nedostala nějakou cenu ? Alespon pro mě je to ta nejlepší kniha, co jsem letos četla.