Hillbilly Elegy: Kronika rodiny a kultúry v kríze
James David Vance
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354733/bmid_hillbilly-elegy-3ub-354733.jpg
4
104
104
Podmanivá sonda do problémov bielej robotníckej triedy v Amerike z pera bývalého vojaka a absolventa jednej z najlepších právnických fakúlt na svete, ktorý vyrástol v živoriacom mestečku v Hrdzavom páse. Hillbilly Elegy prináša výnimočný pohľad na kultúru v kríze očami človeka, ktorý na vlastnej koži zažil a prekonal chudobu a útrapy bielej robotníckej triedy v Spojených štátoch. Analyzuje príčiny postupného rozkladu tejto komunity, ktorý sa začal pred viac než štyridsiatimi rokmi a dnes dosahuje priam alarmujúce rozmery. Doteraz však nikto neposkytol širokej verejnosti kritický ponor do vnútra problému. J. D. Vance ponúka skutočný príbeh o sociálnom, regionálnom a triednom úpadku, do ktorého sa rodia deti ako so slučkou na krku. Príbeh rodiny Vanceovcov sa začína v povojnovej Amerike plnej nádeje v lepšie zajtrajšky. Rozprávačovi starí rodičia boli „strašne chudobní a zaľúbení“ a rozhodli sa presťahovať z apalačskej časti Kentucky do Ohia v nádeji, že uniknú všadeprítomnej biede. Založili si klasickú rodinu strednej triedy a jeden z ich vnukov nakoniec vyštudoval Právnickú fakultu Yalovej univerzity, čo jasne dokazuje úspešnú a vzostupnú generačnú mobilitu. Postupne sa dozvedáme, že rodinná sága sa neodvíjala vždy idylicky, autorovi starí rodičia, teta, strýko, sestra, ale predovšetkým mama neraz nezapadli a nezvládali nároky postavenia v strednej triede, nikdy sa im nepodarilo utiecť pred násilím, alkoholizmom, chudobou a traumou sužujúcou ich región. J. D. Vance až surovo úprimne priznáva, že aj jeho samého naďalej prenasledujú démoni chaotickej rodinnej minulosti. Táto kniha je hlboko dojímavá kronika, nie je jej cudzí humor a prináša šťavnaté opisy osudov hlavných protagonistov. Zistíte, ako naozaj chutí vzostupná mobilita. Hillbilly Elegy je naliehavá a znepokojujúca úvaha o precitnutí z amerického sna, ktorý zostáva veľkej časti tejto komunity na míle vzdialený.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Hillbilly Elegy: A Memoir of a Family and Culture in Crisis, 2016
více info...
Přidat komentář
Ve snaze poznat potenciálního viceprezidenta US jsem knihu rozečetl, při jejím dočtení už nebyl potenciální.
Výchozí prostředí JD Vance bylo... nepříliš optimistické. Eufemisticky řečeno. V dětství si prošel značně nepříjemným a zdálo by se, že pro příští úspěšný život diskvalifikujícím prostředím, kde jediným světlým bodem byli prarodiče. A ani tento světlý bod nebyl tak úplně světlý.
Klobouk dolů před tím, co Vance zatím dokázal. V tuto chvíli se jeví jako korunní princ republikánské strany a jsem opravdu velmi zvědavý na jeho další životní dráhum kterou budu sledovat. Kniha byla ne až tak zajímavě napsanou biografií. Jako nejhodnotnější se mi jevila poslední část knihy, kde vcelku s odstupem, přesto s viděním insidera, nahlížel problémy americké dělnické třídy zejména v Rust Beltu a naznačoval způsoby jejich řešení, stejně jako to, co řešením určitě není a být nemůže. Našinci to tak nějak nedá, nehledat paralely s obtížně sociálně integrovatelnými skupinami obyvatel, protože ty paralely, a poměrně velké, tam jsou. Teď ještě takového JD Vance i u nás, protože zvedne-li téma kdokoli jiný, než osoba pocházející z tohoto prostředí, bude přinejlepším označen za nechápavého ignoranta, ale mnohem spíše za rasistu.
Překvapilo mě vysoké hodnocení po přečtení knihy. Téma by bylo zajímavé, ale pro mě ne úplně čtivě napsáno. Např. Životem na zelenou - je podle mě úplně jiný level a taky popisuje nelehký život a vzestup.
Knihu jsem přečetla hlavně kvůli zvědavosti, z jakého prostředí vzešel J. D. Vance. A smekám před ním, že se mu podařilo najít správnou cestu, jak vybřednout ze všech těch s..... ven (nenapadá mne žádné slušné slovo) .
Pohled do prostředí jeho rodiny v "rezavém pásu" Spojených států není příjemný. Věčně zdrogovaná matka neustále střídá partnery a stará se o dvě děti. No, stará se je nevhodné označení, prostě je porodila. Děti více usměrňuje jejich babička, i když ani ta není bez chyb. Ale směruje J.D. k nutnosti vzdělávání se, to je jediná možnost vymanit se z toho toxického prostředí. Naštěstí je J.D. inteligentní a kromě toho má silnou vůli.
Většině lidí, žijících v takovýchto oblastech ale tato cesta nevyhovuje. Raději si lebedí ve svém neutěšeném, ale pohodlném stylu života a vinu za svůj zpackaný život dávají někomu jinému.
Hodnotím 90 %, protože a) je výborně napsané b) extrémně zajímavé c) pochopíte, kde se vzalo MAGA hnutí d) pochopíte, kdo je J.D. Vance.
To nic nemění na tom, že hnutí MAGA v čele s J.D. Vancem považuji za velmi nebezpečné. Vance totiž negativní jevy chudých vrstev (alkoholismus, sklony k násilí, adorace zbraní, přepjatý nacionalismus) navenek jakože odsuzuje, ale v jeho líčení je cítit i určitá adorace. Takže si řekněme: není ok chlastat, mlátit svou ženu a děti b) není ok rozmlátit obchod, protože prodavač zakázal dítěti sahat na drahou hračku c) obecně není ok mlátit nebo zabíjet lidi nebo je za blbý kecy donutit sníst špinavé spodní prádlo. A to ani když u toho vypadám chlapsky a drsně.
Neseděl mi český překlad výrazu „hillbilly“ – horal. U nás má slovo horal jiný význam, výstižnější by asi byl venkovský křupan.
Kdybych byla schopná takhle hezky psát, příběh mé rodiny by byl v mnohém podobný. Jenže moji předci se snažili ze svého „křupanství“ vymanit, zatímco MAGA hnutí s Vancem se ho dnes snaží znormalizovat.
veľmi zaujímavá a dôležitá sonda do súčasnej Ameriky. tých 200 strán povie viac ako nekonečné soap opery beverly hills či podobné koniny, odtrhnuté od reality. samozrejme, je to pohľad iba na časť obyvateľov, ale dôležité je, že to nie je tá časť, ktorú médiá automaticky onálepkujú ako problematickú už len kvôli inej farbe pleti.
ako by asi vyzerala taká sonda do života našincov? aj z vlastných skúseností viem, že bieda, hlad, duševná prázdnota a bezperspektívnosť sa ani u nás netýka iba „vybranej“ časti populácie, hoci je také populárne „bojovať“ za marginalizované skupiny.
problém bude asi v tom, že aj tu aj tam sa celé etniká zaškatuľkujú, celé regióny onálepkujú a namiesto pomenovania problému sa použije nič nehovoriaci newspeak v duchu Werichovho není to nic proti ničemu, tak to tam dejte. a tak, ako u nás, tak aj v USA je populárne zatvárať oči pred problémami a ponúkať univerzálne a všeobjímajúce riešenia, ktoré nikam nevedú, stoja veľa peňazí a ponúkajú príležitosti najmä rôznym divným existenciám. a ako inak - v Amerike slúžila táto zaujímavá sociologická sonda ako predloha pre film:)
Americký sen o sociální mobilitě ještě nezemřel. Ale vede k němu hodně trnitá cesta, pocházíte-li z rodiny kentuckých horalů, přesídlených za prací do ohijských oceláren. J. D. Vance patří k těm, kteří se vymanili z myšlení americké bílé chudiny (které je ale z mojí zkušenosti úplně stejné třeba na východním Slovensku), naplněného toxicitou – vyhrocené rodinné vztahy plné agrese, obsese penězi (obří televize, drahé mobily, zbytečně velké domy, vše na dluh), závislost na drogách a neúcta ke vzdělání. I přes úpadek těžkého průmyslu by se práce našla, ale sociální podpora umožňuje relativně pohodlnou existenci bez vstávání, stresu a odpovědnosti. Úprk z rodného kraje a svazujícího rodinného prostředí je hořký, ale je to akt sebezáchovy, bez něj totiž životní posun není možný. Vancovi osobně pomohla služba u mariňáků (i v Iráku), kde získal disciplínu i respekt a poté získal doktorát na prestižní Yale Law School. Kniha se v Americe stala bestsellerem během Trumpovy kampaně a dává dobrý vhled do myšlenkového a hodnotového světa tradičních demokratických voličů, kteří ale v roce 2016 hodili hlas Trumpovi. On totiž přitakal jejich vidění světa, že za jejich mizerné životy může spiknutí washingtonského „deep state“, obřích korporací, Židů a Číňanů. (8/10)
Perfektní náhled do života americká chudiny. Poslední dobou slyšíme jen o problémech menšin. Slýcháme, že běloši v Americe jsou privilegovaná skupina. Skoro jakoby se všichni narodili se zlatou lžičkou v hubě. J.D. Vance čtenáře přesvědčí o opaku. Vlastně takových jako je rodina Vancových a jím podobných je spousta. Rodiné trauma, chudoba, nestálé zázemí, drogy a nezaměstnanost je problém všech skupin bez ohledu na rasu či náboženství. Trumpův triumf stál mimo jiné i na těchto hillbillies. Byl jediný prezidentský kandidát, který o nich mluvil, jediný který přiznal jejich existenci a zajímal se o jejich životy. Tuto knihu doporučuji všem, kdo se zajímá o Spojené státy a jejich politiku a společnost.
Krátke vyjadrenie ústrednej myšlienky knihy alebo teda, v čom skvie problém ľudí hrdzavého pásma?
"Prevláda tu pocit, že nemáte kontrolu nad vlastným životom, a tak obviňujete všetkých naokolo."
"Medzi príšlušníkmi bielej robotníckej triedy totiž vzniká akoby celé kultúrne hnutie, ktoré zo svojich problémov obviňuje spoločnosť alebo vládu a získava každý deň čoraz viac stúpencov."
Skvelá kniha o vykreslení nálad a mentality v spoločnosti bielej robotníckej triedy. Niektoré recenzie dokonca tvrdia, že táto kniha vám ukáže vhľad, prečo ľudia volili Trumpa. (No, neviem.)
Mňa kniha veľmi zaujala, je písaná pohodovým, hovorovým štýlom, máte priam pocit, že vám o svojom živote hovorí kamarát od vedľa. Zároveň, je obdivuhodné čítať o človeku, ktorý sa viacmenej dokázal presadiť aj vo viac elitárskej spoločnosti a viacmenej opustiť to prostredia, z ktorého on sám pochádza, a z ktorého často niet možnosti rastu smerom nahor. Veď len Vanceho poznámky ohľadom pracovného pohovoru ako "na pohovor prísť v obleku; financie sú odvetvím, v ktorom ľudia skutočne pracujú; príborový nožík nie je na ozdobu; v určitých mestách a štátoch sa dá zohnať lepšia práca; atď.
Vance do svojej knihy zvolil aj rôzne sociologické a ekonomické štúdie a aj och odcitoval, kniha tým naberá vierohodnosť.
Hviezdičku strhávam za prílišné opakovanie už povedaného a možno aj trošku jeho jednostrannosť (Vance sa sám označuje za konzervatívca).
A ešte jeden citát, ktorý je podľa môjho názoru aplikovateľný na kohokoľvek po svete, ktorý mal potrebu sa čo najskôr osamostatniť od rodičov:
"Ľudia ako ja sa neprestávajú stýkať s rodičmi, lebo nám na nich nezáleží, opúšťame ich, aby sme prežili. Nikdy ich neprestávame ľúbiť a nikdy nestrácame nádej, že sa nakoniec zmenia. Sme skôr nútení, buď rozumom alebo zákonom, ísť cestou sebazáchovy."
Trochu jsem měla jiné očekávání...byly to takové postřehy, vzpomínky... Nevím proč jsem čekala že se jedná o román. Ale každopádně žiju v ČR a takové "horaly z Jacksonu" tu u nás na vsi máme taky. Celkem přesně popsány typické znaky jako každé dítě jiný otec, celý život na dávkách, agresivní chování vůči celému světu, věci se zásadně řeší křikem, domácí násilí, děti a školní povinnosti nula nic, arogance, útočnost, matka a dcera naprosto stejné postupy ve všem...
Z knihy se dá vydestilovat několik dobrých a důležitých myšlenek, které jsou v tomto případě podloženy osobním životem autorem.
1. Prostředí ve kterém vyrůstáte je naprosto klíčové. De facto pro zbytek vašeho života.
2. Sociální mobilita ve smyslu rovnosti příležitostí, je nesmírně důležitá.
3. Patologické společenské jevy, nevyřešíte prostým "sypáním" peněz ze shora.
4. Naopak... ono to může tu patologii ještě prohloubit a hezky přiživovat.
A dále si čtenář odnese něco málo z místopisu a historie východního Kentucky a jižní části státu Ohio. A je to přitom věru čtivé.
Když se vám nechce kouk at na fotky z Walmartu a white trash vás fascinuje...
Autobiografie, žádná odborná sociologická sonda, ani agitka, která nabízí, jak ven z marasmu. Autor prostě popisuje svoji rodinu a mimo jiné ukazuje, jak se vede bělošskému dělnictvu z Rezavého pásu. Zatímco "Bez kalhot" a "Jmenuju se Earl" si braly to vtipné, J. D. Vance spíše ukazuje odvrácenou tvář - frustraci, omezenost, zříkání se zodpovědnosti za vlastní život i to, jak těžko se z tohohle světa utíká.
Kniha přináší autentický pohled do života obyčejné americké rodiny. Ne však té, která žije na Manhattanu, ani té, která žije na předměstí velkoměsta, ale té, která žije na okraji společnosti. Já osobně jsem z ní nadšená. Kniha mi zase trochu víc otevřela oči. Hodně věcí a situací, které autor popisuje, lze vztáhnout i na lidi v Čechách (pokud nevíte, co tím myslím, zkuste se podívat na dokumentární cyklus Rodina je nejvíc, který natočila Česká televize - je k dispozici na iVysílání). Nemyslím to rozhodně nijak zle - kniha na nikoho nehází špínu, naopak autor hledá v lidech to nejlepší. Popisuje lidi, kteří vědí, jak by měli a chtěli žít, ale nevědí, jak na to a často to není ani jejich vlastní vina.
Knihu bych doporučila všem, kteří mají o zájem o americkou kulturu, všem, kteří chtějí jet do USA (za jakýmkoliv účelem) a také všem, komu se líbil memoár Vzdělaná od Tary Westover.
Na Netflixu nově i filmová adaptace.
Pecka. Připomnělo mi to moje dětství a záchranou podporu dědy a babičky. Bez nich bych nic o světě a lásce nevěděla a následovala zbytek rodiny do propasti.
Vrchárska elégia je sociologickou sondou do problémov strednej robotníckej triedy v Amerike. Mladý J.D. opisuje svoje útrapy od detstva v Hrdzavom páde Ameriky až po dospelosť, kedy sa z neho stane právnik. Ako jedinému sa z rodiny podarilo vyjsť zo zabehaných koľají sociálneho úpadku v regióne.
V stereotypnom zmýšľaní rodina Vanceovcov a im podobní obyvatelia nedajú dopustiť na veľkého regionálneho zamestnávateľa. Čo sa však stane, keď fabrika skončí a nie je práca. Kolotoč násilností, alkoholizmu, násilia je len začiatok všetkých problémov. Jediné čo vrchárom ostáva je hrdosť a ochranársky pud svojich príbuzných, čo i len pred náznakom neprávosti a krivého pohľadu iných ľudí, voči svojmu potomstvu. Matka hlavného hrdinu to však nezvláda a sama padá do víru drog a alkoholu. Strieda partnerov a vhodných náhradných otcov pre svoje deti. Sám Vance má problémy vysvetliť svojim známym a spolužiakom, kto je kto a prečo majú niektorí rôzne mená. Sestra, ktorá sa javí nezaradená a rebeluje voči svojej matke, hľadá samu seba. Kopíruje jej vzťah s mužmi a nenachádza miesto v živote. Deťom však obrovskú podporu dávajú starí rodičia, omama a opapa. Po niekoľkonásobnom neúspešnom liečení matky, však definitívne Vance nájde útočisko u svojej starej mamy. Až tu nachádza svoje miesto. Omama ho núti učiť sa a vždy mu prízvukuje, že dobré vzdelanie otvára cestu do sveta bohatých a vplyvných. A to sa aj stane. Po absolvovaní výcviku a niekoľkoročnej službe v námornej pechote dokončí univerzitu a vymaní sa zo zovretia rozkladu svojej komunity.
Táto kniha akoby bola trochu zabudnutá, avšak pre mňa bola hlbokým čitateľským zážitkom. Niekedy až šťavnatý jazyk, dotvára skutočný obraz vzťahov a rodinných väzieb. Je to americký sen s trpkou príchuťou. Podobné regióny sú všade vo svete a určite aj u nás sa nájdu paralely s osudmi a životom ľudí v „hladových“ kútoch našej krajiny.
Ačkoliv k této knize najdete jen oslavné komentáře, ve skutečnosti se jedná o zcela průměrný text. Slib kvalitní sociální sondy do života "bílé spodiny" států Ohia a Kentucky není naplněn. Autor mluví vesměs o sobě a své rodině, těch dobových reálií (které čtenáře zajímají nejvíce) je v textu minimum (číst 1000x, že miloval svoji babičku, rychle omrzí - stejně jako že Američané žerou 24 hodin denně, vše kupují na splátky a milují svoji zem).
Trochu těžké čtení, ale vidím tam výbornou paralelu k některým chudým českým regionům. Jako pochopení, jak uvažuje nižší střední třída vynikající.
Aura kolem Americké elegie slibovala, že půjde o zásadní dílo osvětlující politickou krizi a úpadek části společnosti na Západě, která vedla mj. ke zvolení Trumpa. Ukázalo se, že jde spíš o chytrý tah nakladatele. Jde o poměrně rozvláčně napsanou autobiografii muže, kterému se podařilo vymanit se ze začarovaného kruhu zapomenutého kraje na pomezí Ohia a Kentucky, se spíše nahodilými sociologickými poznámkami. Moc přesahu a vhledu, jak je avizováno na přebalu, nenabízí.
Vanceho příběh je rozhodně obdivuhodný (a poměry, odkud vzešel, žalostné). Začíná poměrně obšírně rodinnou historií spjatou se svérázným krajem Apalačských hor a svým dětstvím. Vypadalo to slibně, ale zhruba v polovině se z knihy stává skoro až parodie na americký sen v té nejstereotypnější podobě, skoro jak z Forresta Gumpa. Ale nejvíc stereotypní je možná nakonec úplný závěr celé "elegie". Poté, co vylíčil nejednu osobní i mnoho celospolečenských tragédií jsem očekával aspoň náznak řešení, pár odstavců "co s tím". Vance se bohužel nezmůže na nic lepšího než že chyba je ve výchově a chování jednotlivců, kteří si za své problémy v podstatě mohou sami, svou leností, a že s tím žádný zásah vlády nic moc nezmůže. Respektuji autorovo konzervativnější a pravicové nastavení, ale vůči všemu předtím zmíněnému to působí jako výsměch. Přitom nebýt několika shod okolností (a tvrdé práce, samozřejmě), Vance by se těžko dostal na vysokou, natožpak aby vystudoval práva na Yaelu.
Odpověď na zvolení Donalda Trumpa tak paradoxně můžeme najít ukrytou mezi řádky, v téhle absenci řešení a vůbec ochoty se nad ním zamyslet.
Výborná kniha plná cenných postřehů, které se dají zevšeobecnit. Netýkají se jen Spojených států, ale všech chudých regionů, kde kvůli útlumu výroby nebo těžby přišli lidé o práci. Zbývá život na podpoře, nadměrné pití, drogy a násilí. A je velmi obtížné z toho utéci...
Nesmírně zajímavá kniha. Má svoje chyby, autor rovněž, nicméně v závěru jsem naznala, že ty pasáže, které mě rozčilovaly nejvíc, vlastně nakonec splnily to, co autor slíbil – dát nám nahlédnout do mysli „hillbillies“ – komunity neprosperujících zaostalců původně z oblasti Appalačských hor, kteří v důsledku ekonomického propadu migrovali do přilehlých států. Autor pochází z Middletownu v Ohiu, jeho rodina a řada sousedů z Kentucky. Amerika mě okrajově fascinuje, i když dlužno dodat, že mě okrajove fascinuje kdeco. K „Hillbilly Elegy“ jsem se dostala dlouhou oklikou přes etnomuzikologii a migraci lidových písní z Britských ostrovů do Ameriky. A nějak jsem se zasekla v Appalačských horách a porůznu četla memoáry obyvatel těchto hor z rozmanitých období, takže si ke mně J.D.Vance přirozeně brzy našel cestu. To jsem ještě nevěděla, jaké halo kniha působí ve Spojených státech a že se pro potřeby intelektuálně méně zdatných či pohodlnějších občanů dá koupit i jako „shrnutí“ hlavních myšlenek a kdyby i to bylo příliš náročné, příslušné shrnutí lze pořídit coby audionahrávku. Je vidět mohutná snaha zprostředkovat ji i těm, kterých se týkají nejvíc, samotným hillbillies. To jsou lidé, kteří milují zbraně, Ameriku a pod pojmem služba vlasti si představují jít do války. J.D.Vance se sice vymanil z proudu, který většinu dospívajících z Middletownu zanese k drogám, nezaměstnanosti, alkoholismu, plození potomků a zadluženosti či až do vězení, nicméně tyto klíčové hodnoty v něm přetrvaly. JD miluje armádu. Není divu, po jeho chaotickém dospívání, kdy často měnil domov, obklopovalo ho násilí a nestabilita a měl pramálo příležitostí k nabytí praktických životních znalostí, mu armáda poskytla všechno to, po čem v hloubi duše toužil – stabilitu, pravidelnou rutinu, disciplínu, povědomí o hygieně, stravování, styku s úřady a bankami a řadu dalších znalostí a hodnot, které mu umožnily se vymanit ze zažitého vzorce. Díky tomu všemu vystudoval práva na Yale a dokázal srozumitelně vylíčit vnitřní svět bílé americké chudiny. Amerika mě svým způsobem děsí, je to země takových rozporů, že si to ani pořádně představit nedovedu. Propast mezi ekonomicky negramotnými Appalačany a kosmopolitními obyvateli amerických velkoměst je neskutečná. Při četbě „Hillbilly Elegy“ jsem často přemítala, jak se ten či onen jev může podobat dění v České republice, a analogie tam samozřejmě jsou hojné, ale mám dojem, že my tady si ani nedovedeme představit míru odlišnosti a nerovnosti, jakou najdeme v USA. A to je zachycení jen jedné jediné demografické skupiny ze spodních vrstev americké společnosti.
Takže ano, Vance napsal vskutku pozoruhodné dílo, se kterým nemusím ve všech bodech souhlasit, ale rozhodně mi pomohlo některé věci lépe pochopit. A autor si mě navzdory všemu získal svou otevřeností, upřímností, protože je zcela zjevné, že se skutečně snaží mladým z podobného prostředí přiblížit nejen možné cesty “ven“, ale i řadu nepříjemných překážek a selhání, kterým se s největší pravděpodobností nevyhnou. A na závěr asi nejdůležitější citát: „Public policy can help, but there is no government that can fix these problems for us. ... These problems were not created by governments or corporations or anyone else. We created them, and only we can fix them.“.
Přiznávám, že kniha ve mně vyvolala poněkud rozporuplné pocity. Je psána s fascinující otevřeností, nazval bych to až záznamem psychoanalytického rozhovoru, na straně druhé neustálé (byť podprahové) zdůrazňování vlastní výjimečnosti, schopností a odlišnosti od dalších příslušníků vlastního "hnízda".
Je psána jazykem, který by byl nepochybně srozumitelný i středoškolské populaci (nedokáži ale posoudit, jaký podíl na tom má autor a jaký překladatel), na druhé straně hluboká analýza sociálních faktorů daleko přesahuje běžnou popularizační strukturu. Ani po přečtení si nedokáži udělat na autora jednoznačný názor (a to ponechávám stranou fakt, čím viceprezidentem po volbách bude), zda jeho knihu považovat za dílo sebeoslavné (čemuž by napovídal i fakt, v jakém věku takové dílo napsal), respekt k jeho nepochybnému profesnímu úspěchu, opatrný obdiv k jeho cílevědomosti a ctižádosti, pohled na příčiny sociálních a rodinných krizí který daleko přesahuje to, co je zde popsáno příběhem jedné rodiny. Ale tuhle rozporuplnost knihy nepovažuji za nic špatného. Zpravidla mám spíše problémy s tím, pokud je vše jednoznačné, jedinečné, nepochybné. A samotného autora, jeho případnou rozporuplnost bude možné hodnotit až časem.