Nové komentáře u knih James David Vance
Americká elegie
„Přiznávám, že kniha ve mně vyvolala poněkud rozporuplné pocity. Je psána s fascinující otevřeností, nazval bych to až záznamem psychoanalytického rozhovoru, na straně druhé neustálé (byť podprahové) zdůrazňování vlastní výjimečnosti, schopností a odlišnosti od dalších příslušníků vlastního "hnízda".
Je psána jazykem, který by byl nepochybně srozumitelný i středoškolské populaci (nedokáži ale posoudit, jaký podíl na tom má autor a jaký překladatel), na druhé straně hluboká analýza sociálních faktorů daleko přesahuje běžnou popularizační strukturu. Ani po přečtení si nedokáži udělat na autora jednoznačný názor (a to ponechávám stranou fakt, čím viceprezidentem po volbách bude), zda jeho knihu považovat za dílo sebeoslavné (čemuž by napovídal i fakt, v jakém věku takové dílo napsal), respekt k jeho nepochybnému profesnímu úspěchu, opatrný obdiv k jeho cílevědomosti a ctižádosti, pohled na příčiny sociálních a rodinných krizí který daleko přesahuje to, co je zde popsáno příběhem jedné rodiny. Ale tuhle rozporuplnost knihy nepovažuji za nic špatného. Zpravidla mám spíše problémy s tím, pokud je vše jednoznačné, jedinečné, nepochybné. A samotného autora, jeho případnou rozporuplnost bude možné hodnotit až časem.“... celý text
— mosem
Americká elegie
„Ve snaze poznat potenciálního viceprezidenta US jsem knihu rozečetl, při jejím dočtení už nebyl potenciální.
Výchozí prostředí JD Vance bylo... nepříliš optimistické. Eufemisticky řečeno. V dětství si prošel značně nepříjemným a zdálo by se, že pro příští úspěšný život diskvalifikujícím prostředím, kde jediným světlým bodem byli prarodiče. A ani tento světlý bod nebyl tak úplně světlý.
Klobouk dolů před tím, co Vance zatím dokázal. V tuto chvíli se jeví jako korunní princ republikánské strany a jsem opravdu velmi zvědavý na jeho další životní dráhum kterou budu sledovat. Kniha byla ne až tak zajímavě napsanou biografií. Jako nejhodnotnější se mi jevila poslední část knihy, kde vcelku s odstupem, přesto s viděním insidera, nahlížel problémy americké dělnické třídy zejména v Rust Beltu a naznačoval způsoby jejich řešení, stejně jako to, co řešením určitě není a být nemůže. Našinci to tak nějak nedá, nehledat paralely s obtížně sociálně integrovatelnými skupinami obyvatel, protože ty paralely, a poměrně velké, tam jsou. Teď ještě takového JD Vance i u nás, protože zvedne-li téma kdokoli jiný, než osoba pocházející z tohoto prostředí, bude přinejlepším označen za nechápavého ignoranta, ale mnohem spíše za rasistu.“... celý text
— Chajda69
Americká elegie
„Překvapilo mě vysoké hodnocení po přečtení knihy. Téma by bylo zajímavé, ale pro mě ne úplně čtivě napsáno. Např. Životem na zelenou - je podle mě úplně jiný level a taky popisuje nelehký život a vzestup.“... celý text
— Kampal
Americká elegie
„Knihu jsem přečetla hlavně kvůli zvědavosti, z jakého prostředí vzešel J. D. Vance. A smekám před ním, že se mu podařilo najít správnou cestu, jak vybřednout ze všech těch s..... ven (nenapadá mne žádné slušné slovo) .
Pohled do prostředí jeho rodiny v "rezavém pásu" Spojených států není příjemný. Věčně zdrogovaná matka neustále střídá partnery a stará se o dvě děti. No, stará se je nevhodné označení, prostě je porodila. Děti více usměrňuje jejich babička, i když ani ta není bez chyb. Ale směruje J.D. k nutnosti vzdělávání se, to je jediná možnost vymanit se z toho toxického prostředí. Naštěstí je J.D. inteligentní a kromě toho má silnou vůli.
Většině lidí, žijících v takovýchto oblastech ale tato cesta nevyhovuje. Raději si lebedí ve svém neutěšeném, ale pohodlném stylu života a vinu za svůj zpackaný život dávají někomu jinému.“... celý text
— fénix56
Americká elegie
„Hodnotím 90 %, protože a) je výborně napsané b) extrémně zajímavé c) pochopíte, kde se vzalo MAGA hnutí d) pochopíte, kdo je J.D. Vance.
To nic nemění na tom, že hnutí MAGA v čele s J.D. Vancem považuji za velmi nebezpečné. Vance totiž negativní jevy chudých vrstev (alkoholismus, sklony k násilí, adorace zbraní, přepjatý nacionalismus) navenek jakože odsuzuje, ale v jeho líčení je cítit i určitá adorace. Takže si řekněme: není ok chlastat, mlátit svou ženu a děti b) není ok rozmlátit obchod, protože prodavač zakázal dítěti sahat na drahou hračku c) obecně není ok mlátit nebo zabíjet lidi nebo je za blbý kecy donutit sníst špinavé spodní prádlo. A to ani když u toho vypadám chlapsky a drsně.
Neseděl mi český překlad výrazu „hillbilly“ – horal. U nás má slovo horal jiný význam, výstižnější by asi byl venkovský křupan.
Kdybych byla schopná takhle hezky psát, příběh mé rodiny by byl v mnohém podobný. Jenže moji předci se snažili ze svého „křupanství“ vymanit, zatímco MAGA hnutí s Vancem se ho dnes snaží znormalizovat.“... celý text
— Pavlaj
