Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363274/bmid_hlas-kukacky-V2V-363274.jpg
5
2242
2242
Napínavý příběh o pátrání po tajemství, o němž se i v nejužším rodinném kruhu jen šeptá. Příběh o rozplétání složitých lidských vztahů táhnoucí se hluboko do minulosti. Začalo to už v dětství jako pouhá zvědavost, ale tehdy Kristýně na otázky nikdo neodpověděl. V průběhu let se zvědavost změnila v potřebu odhalit vlastní kořeny a přijít rodinným záhadám na kloub. Už dospělá Kristýna se snaží pochopit jednání svých nejbližších, o nichž si myslela, že je důvěrně zná.... celý text
Přidat komentář
Skvělý román.Rodinné drama odehrávajíc se na pomezí světových válek.Líbilo se mi že autorka řešila v knize nejen vztahové propletence,ale přiblížila i válečné dění.Tím dala knize nálepku-čtení nejen pro ženy.A já byl spokojený.
Chvílemi jsem se v průběhu příběhu ztrácela a musela přemítat zpětně, kdo je kdo. I tak byla kniha neobyčejně napsaná, velmi zvláštním osudem protkaná. Když bych ji měla shrnout do jedné věty: Rozhodně nezáleží na tom, kdo dítě porodí, ale jak a kým bylo vychováno.
Styl psaní je pěkný, čtení šlo hladce jako po másle. Vadilo mi, že začínáte číst jeden příběh ženy, který je náhle přerušen příběhem jiné ženy. Autorka snad chtěla vyvolat napětí, ale mě to spíše ve čtení zastavilo. Knihu jsem odložila a možná bych ani nedočetla. Tolik pozitivních komentářů přece není jen tak. Kniha mě opět chytla, když se příběh vrátil k Editě. Závěrečné rozuzlení překvapivé, ale dojem z celé knihy neuspokojující. Čekala jsem víc.
Velmi zajímavý příběh, ale od autorky jsem čekala něco trošku jiného. Opět zde byly velmi silné a odvážné ženy, které jsem musela obdivovat, ale děj byl dost předvídatelný a bez nějaké větší zápletky. Historické souvislosti byly zajímavé, ale jejich přidání do textu bylo dost nepřehledné a rozhodně nepomáhaly k lepší čtivosti. Kdybych s autorkou teprve začínala rozhodně bych hodnotila větším počtem, ale takto bohužel pouze 3,5 *.
Kniha se mi líbila, čtivá, hezky napsáno... Jak již bylo psáno, trochu mi to připomíná knihy A. Mornštajnové.
Taková “malá” Mornštajnová. Což rozhodně není míněno pejorativně. Ráda jsem se do románu začetla a vrátila se v myšlenkách ke Slepé mapě. Ale nesrovnávat!
Jinak moc hezky vymyšlený název, pravý význam se vám vyjeví až během čtení. Co mě naopak hodně rušilo (vadilo), byly podle mého názoru zbytečné popisy aktuálních historických událostí. Působily jak opsané z učebnice dějepisu a myslím, že i sebemíň vzdělaný čtenář si je z okolností příběhu doplní sám. Proto o jednu hvězdičku méně.
Četlo se hezky. Zajímavý příběh. Knihy od autorky mám ráda. Hned se pustím do další.
Chtěla jsem nějakou oddechovku, aby se mi dobře zotavovalo v minulých parných dnech a tak jsem sáhla po Hlasu kukačky. No, moc jsem si u toho neoddechla. Vtáhlo mě to a nutilo vše prožívat s hrdinkami.
Navíc jsem si uvědomila, že když mi babička kdysi často opakovala: "S muži se nepři, oni mají vždycky pravdu." (ikdyž ji nemají), a předávala další moudré rady ohledně chlapů, že to nebylo jen její přesvědčení, ale že to v její době bylo všeobecné dogma. Kdysi jsem se za to na ní zlobila, teď chápu, že tak byla vychována. Promiň, babi.
Osobně se mi moc líbí vystižení mezilidských vztahů, resp. společenského postavení a chování v jednotlivých vrstvách společnosti té doby.
"Tolika pánům jsem sloužila, říkala si v duchu. A někteří byli skutečně nóbl. Dokonce byli mezi nimi i dva aristokrati. Ale žádný se nechoval tak nabubřele a velkopansky jako tenhle nafoukaný nýmand odněkud z pastoušky. Jo, svět se řítí do zkázy, když lidi nevědí, kam patřej, a když si mládenečkové, co jim z bot ještě čouhá sláma, hrajou na panstvo." (str. 190)
Jen s jednou částí knihy mám malilinkatý problém, s názvem knihy. Kukačku si představuji asi trochu jinak. Jsou situace a situace. Jedinou spojitost vidím v tom, že kukačka svá vejce možná vkládá do jiných hnízd cíleně proto, že by se o svá mláďata nedokázala postarat lépe. Ale tady jde o to co předchází tomu, co donutí kukačku k takovému kroku dojít, a obávám se, že pravá kukačka takový težký životní osud nemá.
Četla jsem po Heřmánkovém údolí, a opět jsem nesáhla vedle, čtivé, se zápletkou.
Heřmánkové údolí mě uchvátilo a musím říct, že u této knihy tomu nebylo jinak. Paní Körnerovou řadím mezi mé oblíbené české spisovatelky. K těmto dvěma knihám mám obzvlášť citové pouto, protože jsem je kupovala mé babičce. O této knize si s ní už bohužel nepopovídám, ale vím, že se ji líbila stejně jako mně.
Některé části se mi jakožto matce četli s těžkým srdcem. Měla jsem slzu na krajíčku. Děj a vyprávění bylo bezchybné. Přesně takovou literaturu můžu. Takže doporučuji a dávám 5/5!
Tak musím napsat, že příběh dvou žen, Irmy a Edity, matky a dcery, vyprávěný na pozadí tragických událostí našich dějin mě bavil ještě více, než předešlá autorčina kniha, kterou jsem četla. Paní Körnerová píše opravdu čtivě, její příběhy mají v sobě kouzlo opravdovosti a jakési obyčejnosti života, se kterou se čtenář, byť dobu příběhu neprožil, může lehce ztotožnit. Příběh o podobě mateřské lásky a rodinné soudržnosti, příběh krásný a hluboký a velmi, velmi čtivý. Heřmánkové údolí si nenechám ujít !
Kniha velmi zajímavá... Nejprve jsem se ne chytala, ale nakonec už jsem se chytla... Konec mě dojal, až mi slza ukápla...
Knížka se vůbec nečte zle. Spisovatelka je pro mě ovšem takovou vypravěčkou, stejně tak bych si mohla sednout s jakoukoli babičkou na zápraží a vyslechnout její příběh. Ten by byl tu silnější, tu méně, ale víceméně na mě knížka působí podobně. Taková vyprávěnka, které chybí větší literárno, větší práce s jazkykem. Působí tak nějak stroze a okleštěně. A přitom téma žen, které, ač musely poslouchat rodiče či manžely, dokázaly se občas vzepřít a ukázat svou vnitřní sílu, je velice nosné. A navíc doba, v níž se příběh odehrává - tady autorka občas proložila historickými reáliemi, ale to zas jako by člověk četl dějepisnou knihu. Bylo tam pár silných momentů, to nepopírám, ale celkově mi tam chybí trochu víc duše a málo konstrukce. 3 a půl
Paní Körnerovou mám ráda, ale tady mě příběh nijak moc nezaujal, po slibném začátku, kde ještě vystupuje Edita, to sklouzlo do děje, který mi už nepřišel zajímavý. Knihu jsem sice dočetla, ale považuji ji za slabší.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) pro ženy tajemství 1. pol. 20. století mateřství ságy hrdinky nemanželské děti
Autorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Opět čtivě napsaná kniha mé oblíbené autorky,silný příběh nemanželských dětí z období mezi první a druhou světovou válkou,nejvíce se mi líbilo vyprávění Irmy. Ostatně všechny knihy paní Körnerové jsoi o statečných a vyjimečných ženách,založených na pravdě,proto se nám tak hezky čtou,že!