Noční hlídka
Sergej Lukjaněnko
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156686/nocni-hlidka-156686.jpg
4
1057
1057
První díl fantasy pentalogie Sergeje Lukjaněnka. Ani na okamžik neustávající boj mezi silami Světla a Tmy – takový je její hlavní motiv. Romány, zasazené do Moskvy let 90., popisují trvalé soupeření sil Dobra a Zla. Na problematickou regulérnost tohoto zápasu dohlížejí protagonisté z Noční hlídky, reprezentující Světlo, a Denní hlídky, která naopak ochraňuje zájmy Tmy. Hrdiny těchto tří próz jsou Jiní – bývalí lidé, v nichž obě soupeřící strany rozpoznaly nadpřirozené schopnosti a snaží se je získat na svou stranu… Po světě se tato trilogie proslavila nejen díky bravurnímu literárnímu ztvárnění, ale také díky filmu, který byl natočen podle prvního dílu Noční hlídka, a co je pro Čechy zvláště zajímavé, byl natočen v Praze. Příznivci tohoto žánru si tedy jistě přijdou na své.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2012
,
Argo
, Triton
Originální název:
Ночной дозор, 1998
více info...
Přidat komentář
Podle popisu a hodnocení byla knížka hodně nadějná. Téma zajímavé, začátek slibný. Myšlenka kleteb mě hodně zaujala ale to je tak vše. Krajně nesympatická hlavní postava a nekonečné úvahy mě nebavily a dočetla jsem to jenom proto, že nedokážu nedočíst knihu...
Kdo ví, jak by mě Noční hlídka bavila, kdybych byl puberťák a knihu vzal do ruky. O sérii jsem vždycky tu a tam slyšel, ale ne a ne se do ní pustit. Z mého dnešního pohledu je to ale kniha tuze nezáživná. Prvních sto stran jsem vlastně i protrpěl a za celou dobu jsem si k postavám nevytvořil vůbec žádný vztah. Jinak to ale asi splňuje vše, co byste od podobné žánrovky čekali... akorát s ruskou notou, která ale taky každému nemusí sednout.
Knížka se čte celkem dobře, i když filozofování je poněkud nesmyslné, hlavní hrdina ufňukaný alkoholik, ze kterého ruská chandra přímo tryská proudem. Světlí jsou stejní podrazáci jako temní a vlastně žádná postava není sympatická. Přesto děj poměrně plynule odsejpá. Jiní jsou klasická sekta se dvěma frakcemi, vymyté mozky, lehké úchylnosti. Obětování pěšáků je považováno za běžnou nevyhnutelnou praxi.
Jde v podstatě o tři povídky, které na sebe navazují. Prvním dvěma není co vytknout, třetí, třebaže je nejkratší, je i tak trochu rozplizlá.
Četl jsem snad po patnácti letech a byl zvědavý, jak na mě bude po té době působit. A ono to pořád funguje. Dokonce bych řekl, že těm tématům rovnováhy a osobní odpovědnosti rozumím mnohem lépe.
Kvůli té třetí povídce to není čistých 5*, ale na to, že to je ruská fantasy, velice kvalitní.
Všechny Hlídky jsem přečetla s chutí, měla jsem půjčeno. Všechny bych je chtěla mít jednou doma ve sbírce. Teď ale Lukjaněnka nakladatelství bojkotují a distancují se od něj, což chápu, právem, takže dilema je na světě - bojkot chápu, ale ty skvělé knihy za nic nemůžou....
Svébytné kouzlo Noční hlídky spočívá v tom, že její autor je sice nepochybně totální magor, ale ještě si dokáže udržet jistý odstup od děje a postav. Bohužel je kniha začátkem série. V dalších dílech Lukjaněnko i Vasiljev cizelují chytré nápady, ale zároveň stále vyhroceněji projektují osobnostní patologii do textu. Posléze se neúcta k životu, lidem, celým národům, jakýmkoliv hodnotám, a nakonec i k magii obou stran sporu (či falešného dilematu) promítá do každé kapitoly knihy. Zůstává poklonkování brutální moci (v Noční hlídce je reprezentovaná snad nejhorším masovým vrahem v historii, Emírem Timurem, rusky Tamerlánem), vychcanost a chlast. Co chcete jako lepší důkaz toho, jak bizarní je svět hlídek, než to, že postavy, které tu permanentně chlastají, jsou vůči alkoholu resistentní.
Za mě nejlepší kniha od autora. Ač mi Anton většinu času docela zlobí, i tak ho mám ráda. Jeho závěrečné kroky mi nikdy nepřestanou udivovat. :)
(SPOILER)
Rozpačitá. Tak bych popsala svůj hlavní pocit po dočtení této knihy o střetu Dobra a Zla. Jakého prosím střetu? To mi nějak uniklo:( Celá četba byla jak na horské dráze, nahoru, dolů, nahoru, dolů, dolů, dolů, rovinka, brzda, konec.
Začátek Hlídky mě strhl, řadový (o chlup lepší) hlídkař Světla proti silám Tmy, celá ta zamotaná situace a její vyústění. Pak přišlo první překvápko – ony jsou to povídky! Hm, neva, jedeme dál. Jak se rozvíjí druhá zápletka, přibývají debaty na téma dobra a zla, Světlí vlastně nemůžou dělat nic dobrého, aby neumožnili Temným páchat zlo a naopak, celá konstrukce druhého příběhu je tak komplikovaná, až je překombinovaná a ten konec – Geser u mě ztrácí body.
Třetí příběh klesá ještě níž, Antonovy potíže s přijetím své vlastní role v systému naprosto chápu a jak postupuje za svým cílem, připadám si jako figurka ve hře, ke které znají pravidla všichni kromě Antona a mě. A vlastně mě to už ani nebaví, z předchozích povídek dobře vím, že všechny ty opičky kolem jsou zase jen na oko a za vším tím je něco úplně jiného, tentokrát je to xxxxx! Čekala jsem něco... něco VÍC! Po tolika mravokárných kecech, Vyšší Dobro, Antone musíš támhleto, nesmíš támhleto, tolik let plánování, zahrávání si s lidmi a osudem světa a nakonec je všechno o osobním Geserově prospěchu. Ani nevím, jestli mám chuť číst dál, kápo Světlých prohrává na body se Zavulonem, u něj aspoň víme, o co mu jde… a to asi nebyl záměr, nebo ano? No, asi se na ten druhý díl mrknu, abych věděla, jestli je Anton pošle k šípku...
Knížku jsem si vybrala, jelikož jsem měla v povědomí, že na její motivy vznikl celkem úspěšný film, který se natáčel v Praze – a první díl ze série Hlídek mě vskutku nadchl. Atmosféra Moskvy devadesátých let je vykreslená pošmurně a je z ní cítit i jistá nostalgie. Hlavní hrdina je sympaťák a díky němu se brzy orientujete ve všech těch pravidlech a zákonitostech tohoto magického světa, ve kterém bojují ve věčném boji strany Tmavých a Světlých. Příběh má dobrou gradaci, takže četba utekla velmi rychle.
Myslím, že je to velmi povedená kniha. Uvedení do velkého Sergejova světa parádní. Je v tom otisk té ruské nátury, ale pokud se dokážeme oprostit od dnešního dění ve světě a pohlížet na tuhle knihu jako na běžnou knihu od nějakého spisovatele, člověk si to užije a najde v tom zalíbení. Strávila jsem s ruskou literaturou několik let, byla by škoda to zapudit.
Noční hlídku jsem měl ve frontě ke znovupřečtení už na začátku roku, ale po 24. únoru jsem nějak neměl chuť se do ní pustit, zvláště poté, co autor dosti nevybíravě podpořil nastalou válku. Po 8 měsících jsem se rozhodl, že to tedy zkusím, a zjevně jsem stále ještě nebyl připraven. Že je to klasicky rusky rozvleklé a plné rozervaných dialogů mezi postavami i těch, které vede hlavní hrdina sám se sebou, to mi nevadilo, na to jsem z ruských knih zvyklý. Stejně jako že v prvé půli poslední povídky teče vodka a další alkohol proudem a vedou se při tom moudré a občas trochu kontroverzní řeči. Ale co pro mě bylo dosti rušivé, byl jistý šovinismus autora i hlavního hrdiny Antona, který jsem tam při dřivějších čtení neviděl - asi jsem se za těch 15 let dost změnil stejně, jako se změnilo samo Rusko. U mne, coby milovníka ruské kultury a techniky je toho teď hodně, co tomu národu dnes vyčítám, a prostě jsem tu knihu tak nějak nemohl plně přijmout.
Posuďte sami: "Evropa nebo Severní Amerika už svoje potenciální možnosti vyčerpaly. Co se dalo, to už se udělalo. Něco se ještě pořád zkouší. Ale tyhle země usínaj. Úspěšný západní společnosti se daj přirovnat ke zdravýmu důchodci v šortkách a s videokamerou. Experimentovat se musí s mládím. Rusko, Asie, arabskej svět - to jsou naše bojiště dneška." - jak tohle zní v roce 2022?
A pokud mi vadí hlavní hrdina, tak mě kniha nemůže chytit za srdce, to už jsem za svůj dlouhý čtenářský život poznal. Takže tentokrát to není víc než 60%.
Černá, nebo bílá? Co byste si vybrali? Je vůbec možné být vždy jen dobrý? Nebo někoho jednoznačně odsoudit jako špatného? Napínavá pohádka o boji dobra se zlem pro velké děti. S výraznou ruskou příchutí. Chutná kombinace.
ODVĚKÝ BOJ DOBRA A ZLA.
V této knize ovšem zástupci Světla a Tmy mají mezi sebou dohodu o míru, která spočívá v systému "něco za něco".
Což mě přivedlo na takovéto : není lásky bez nenávisti, není radosti bez utrpení ALE....
Svět musí být v rovnováze, ALE kdo může a nemůže zasahovat?
Vlastně zde se ani nedá říct, že dobro vítězí.
Kniha má tři části.
První mě hodně nadchla a bavila, Olga jako sova byla super :-)
Město je plné magů, upírů, světlých a temných.
Námět se mi taky líbil, ale konec první části mě zklamal, připadal mi moc rychlý, nedořešený..
Pak už se to tak nějak táhlo a musela jsem se do čtení nutit.
Plno věcí se opakovalo.
Nad touto knihou se dá hodně polemizovat, ale někdy méně je více.
Nevím, asi mi vadilo, že té rovnováhy je tu nějak moc, snažení Noční hlídky bylo vlastně jen jejím udržováním.
Knihu jsem si půjčila, přečetla a vracet se k ní nebudu.
Chystala som sa na Hliadky dlho, ale vždy bolo na čítanie niečo dôležitejšie. Choroba ma prinútila voliť ľahší žáner, a poviem to jednoducho, bolo to dobré. Pôvodne som neplánovala prečítať všetky, ale nakoniec, okrem Temnej, sa nedalo inak a neľutujem - posledná Šiesta celý príbeh krásne prepojila a uzavrela k mojej spokojnosti.
Skvělá záležitost, hodnocení jsem psal už v ostatních dílech, platí i tu. Fanouškové čtěte.
Pro mě je tento román velmi zvláštní. Jedná se o městskou fantasy, kde čarodějové, vlkodlaci a upíři bydlí vedle sebe v panelácích, a běžný člověk nemá o tom žádné podvědomí. Český čtenář se tak dokáže do takového světa lépe vcítit.
Podstatnější však je, jakým způsobem je zde zobrazen boj dobra a zla, kdy tyto dvě strany mezi sebou uzavřou dohodu a soupeří spolu na základě dohodnutých pravidel. A kdo pravidla poruší, je protivníkovi bez milosti předán. Tento nekonečný boj je tak posunut na jinou úroveň, kdy jako hlavní zbraň je zde používána byrokracie.
Stejně zvláštní je pak definice těch dobrých a zlých, a jakým způsobem se vlastně na jednu z těchto stran můžete dostat. Soupeření mezi těmito dvěma stranami je pak tak drsné, že se při čtení často zamýšlíte, kde je vlastně ta hranice mezi dobrem a zlem.
Tuto otázku dokázal příhodně zodpovědět Terry Pratchett slovy kapitána Elánia v Mužích ve zbrani: "Modlete se, abyste nikdy nestáli tváří v tvář hodnému muži. Zabije vás bez jediného slova."
Asi jsem měl od téhle knihy moc velké očekávání, které se u mě bohužel nekonalo. Bavila mě, strašně dobře se mi četla, ale prostě něco mi tam chybí. Takové to, co člověka nutí udělat si chvilku, aby se k ní mohl vrátit. Po odložení jsem prostě zapomněl a dokud se znovu nezačetl, bylo mi to jedno. No, jdeme na druhý díl, tak se uvidí...
Konečně jsem se dostala k této knižní sérii. Něvěděla jsem vůbec co čekat, jestli se jedná o sci-fi, fantasy, román... Takže fantasy s vymyšlenými temnými a světlými mágy a upíry, vlkodlaky a Jinými, mě hodně překvapila a potěšila. Celkový dojem z knížky mám velmi dobrý, jen cítím, že je potřeba tento fantasy svět ještě rozpracovat, což předpokládám zajistí další díly. Tak snad mě nezklamou.
Štítky knihy
zlo Rusko zfilmováno Moskva nadpřirozené bytosti čarodějové dobro městská (urban) fantasyAutorovy další knížky
| 2005 |  Noční hlídka |
| 2005 | Denní hlídka |
| 2007 | Bludiště odrazů |
| 2005 | Šerá hlídka |
| 2006 | Poslední hlídka |
První část mne ke konci docela chytla, druhá byla zběsile překonstruovaná a třetí ukňouraná a nudná. Postavy jsou ploché a ze všeho je cítit pachuť Ruska. Udělení ocenění nechápu.
Edit: bohužel až po přečtení jsem se dozvěděla o prokremelském postoji autora. Takže pro mne tímto žádná jeho kniha už tak jako tak nepadá v úvahu. Klobouček nakladatelství Argo, jak se k tomu postavilo.