Šerá hlídka
Sergej Lukjaněnko
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330102/bmid_sera-hlidka-V6G-330102.jpg
4
606
606
Třetí díl fantasy pentalogie Sergeje Lukjaněnka. Ani na okamžik neustávající boj mezi silami Světla a Tmy – takový je její hlavní motiv. Romány, zasazené do Moskvy let 90., popisují trvalé soupeření sil Dobra a Zla. Na problematickou regulérnost tohoto zápasu dohlížejí protagonisté z Noční hlídky, reprezentující Světlo, a Denní hlídky, která naopak ochraňuje zájmy Tmy. Hrdiny těchto tří próz jsou Jiní – bývalí lidé, v nichž obě soupeřící strany rozpoznaly nadpřirozené schopnosti a snaží se je získat na svou stranu… Po světě se tato trilogie proslavila nejen díky bravurnímu literárnímu ztvárnění, ale také díky filmu, který byl natočen podle prvního dílu Noční hlídka, a co je pro Čechy zvláště zajímavé, byl natočen v Praze. Příznivci tohoto žánru si tedy jistě přijdou na své. Všemocný šéf má svá tajemství. A Anton je odhalí. Je to dobře, nebo špatně? A pro koho? Síly Světla a Tmy se opět setkávají v odvěkém souboji.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , Argo , TritonOriginální název:
Сумеречный Дозор (Sumerečnyj dozor), 2004
více info...
Přidat komentář
Četlo se fajn, jenže si nepamatuju skoro nic, a to jsem četla tak před týdnem, což zřejmě znamená, že je tento díl naprosto irelevantní. Na Antona už mám prakticky alergii.
"Máme v našich řadách zrádce"řekl Anton.Podle mě se tato kniha povedla a dobře se četla
Ve třetím díle je naštěstí autorem už zase jen Sergej Lukjaněnko – a je to znát na kvalitě příběhu, který je znova čtivý a zábavný. Do popředí se dostávají charaktery, které jsem si oblíbila v prvním díle (členové Noční hlídky s Antonem v čele) a vrací se i členové Inkvizice (Čech Vítězslav, bývalý temný Edgar), aby řešili zajímavý případ stárnoucího boháče-člověka, který si chce od Jiných zajistit nový (nesmrtelný) život. Příběh rychle ubíhal a poskytl mnoho zajímavých nových informací o tomhle světě Jiných, takže Šerou hlídku hodnotím kladně.
Lukjaněnko je pro mě srdcovka, takže těžko být objektivní, takže asi takhle : Při čtení nemáte pojem o čase, běží to jak natřená fretka medem, autor odvíjí výborné dialogy postav, které nejsou zbytečně přepálené jak v amerických filmech. Kniha jde pěkně po příběhu, bez zbytečných sáhodlouhých popisování interiérů a okolí. Sérii je lepší číst popořadě, všechny díly jsou super. Doporučuji.
Skvělé, tak pro mě zatím nejlepší díl. Přečteno jedním dechem. Každý z dílů krásně a postupně dovysvětluje fungování celého světa hlídek.
Ze serie Hlídek po první knize (Noční hlídka) pro mě nejlepší kniha. Hltal jsem ji a přečetl jsem ji během pár dnů. Na konci mi bylo K. docela i líto
Jo, tak to byla zase jízda! Začátek Šeré hlídky byl trochu pomalejší, ale pak se příběh vygradoval přes parádní "pohádkovou" druhou část až do epického finále, které by mohly závidět lecjaké hollywoodské bijáky! Užíval jsem si vše a to od filozofování, přes akci až po popis ruských reálií a dokonce i zmínku mého rodného kraje - Karlových Varů ;-). Teď si jen říkám, jestli je dobré v nejlepším přestat a nebo pokračovat ve čtení dalších dílů...
Do třetice všeho dobrého a zlého nebo Světleho a Temného. To záleží na tom, jak si to přebereme. Tady to platí dvojnásob. Lukjaněnko mě nezklamal. I tu lehkou překombinovanost jsem mu odpustila a užívala si polemik a filosofování, které k této knižní sérii neodmyslitelně patří. Je to prostě takový bonus, který skrze postavu Antona dostaneme. Chápu jeho protichůdné pocity a dokážu se s ním stotožnit. Ta psychologie je úžasná. To se mi moc líbí. Umožňuje mi to si příběh užít a že toho tady bylo dost. Dostala jsem přesně to, co jsem si přála.
Skvělá zábava, skvělé postavy (snad jen Světlana je trochu nudná), nečekané posuny a zvraty, krásně rozvíjí předchozí dvě knihy, pořád přináší spoustu nového a originálního. Čte se sama, (bohužel) hodně rychle. Výborná oddechovka s občasným zamyšlením nad povahou dobra a zla.
Jo a když jsem psala komentář k první knize Hlídky, že souboj Světla a Tmy je spíš Sparta a Slávie než Dobro a Zlo, tak jsem se docela trefila:
"Copak ti nedochází, že ani Světlo, ani Tma v čisté podobě prostě neexistují? Obě ty vaše hlídky jsou něco asi jako demokrati a republikáni ve Spojených státech. Přes den se kočkujou a dohadujou, a večer pořádají společné párty."
Asi nejlepší z hlídek, které jsem doposud četla. Co se týká kvality, série má vzestupnou tendenci. Konkrétně v tomto díle se mi líbila provázanost mezi příběhy a dokreslení světa jiných. Přišlo mi to logické. Příběh to byl určitě zajímavý a zůstane dlouho v paměti.
PS: Asi nejvíce se mi líbily popisy jednotlivých vrstev šera... prostě wow nad takovou představivostí...
Kniha byla fajn, ale pravděpodobně to není úplně můj šálek čaje. Děj mi často přišel hodně vláčný a roztahaný.
Pro mne druhá nejlepší kniha série. Tohle se čte samo. Je až s podivem, jak Lukjaněnko stále dokáže držet původního děje a nadále ho rozvíjet.
Najlepšia časť opäť druhá, musím sa opakovať ale tá bola dokonalosť sama. A keď si k tomu človek pustí hudbu z Witchera 3 alebo podobnú, poviedka dostane správnu atmosféru. Prvý príbeh mi až tak nevadil, slúžil na rozjazd, no koniec a tretia poviedka celkovo sa mi nepáčila. Užil som si autorove filozofovanie o zlu-dobru a nočnej vs dennej hliadke.
Jelikož čtu popořadě, ale s nevýhodou znalosti ostatních Lukjaněnkovských skvostů, hodnotím Šerou jako doposud nejlepší hlídku a jsem zvědavá, jestli se ještě nějak vytáhne.
Tak po první dílu, jsem si říkala, že dám šanci "první" trilogii a končím.
Ale s každým dalším přečteným příběhem jsem si jistější, že tak lehký to pro mou peněženku přeci jen nebude.
Štítky knihy
upíři zlo Rusko Moskva nadpřirozené bytosti čarodějové dobro městská (urban) fantasy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Noční hlídka |
| 2005 | Denní hlídka |
| 2007 | Bludiště odrazů |
| 2005 | Šerá hlídka |
| 2006 | Poslední hlídka |
Noční hlídka, jako jedna z mála sérií, má pro mne vzestupný kvalitativní charakter. S klidem mohu říci, že poprvé se mi všechny tři propojené povídky opravdu líbily. Ať to byl průnik do života Nových Rusů začátku milénia v uzavřeném bytovém komplexu, výprava do chaloupky jedné vědmy kdesi v Podmoskví, i závěrečné (možná trochu až moc bondovské) dobrodružství v rychlíku do Kazachstánu.
Určitého autorova ruského šovinismu je zde o něco méně než v předchozích dílech, dokonce se mi zdálo, že dává prostřednictvím najevo určité pochybnosti ohledně svého národa a vůbec celého bojovného lidstva. Jako nádavek si opět můžeme přečíst slova některých klasických písní ruského rocku.
80%