Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1135/bmid_holcicka-ktera-mela-rada-toma-gordo-nCz-1135.png
4
2383
2383
Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trisha McFarlandová to zjistila, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června seděla vzadu v autě své matky, na sobě měla modrý nadhazovačský dres Red Sox (s číslem 36 Gordon na zádech) a hrála si s panenkou Monou. V půl jedenácté zabloudila v lese. V jedenáct se snažila nepodléhat panice, snažila se neříkat si "Tohle je vážné, tohle je moc vážné". Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2000 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Girl Who Loved Tom Gordon, 1999
více info...
Přidat komentář
Tohle je neskutečné. Jak tomu někdo může dát byť jen jednu hvězdu? V té knize se NIC neděje. Autor je perverzně posedlý (zcela evidentně psal tu knihu zkoksovaný) pedofilním líčením defekace a močení malé holky! Tahle kniha by měla být zakázaná. Věkové ta holka určitě nemá 9 (nebo 10?) let. Kniha o holce, která se ztratila v lese (nic víc v té knize není!) ... to jako vážně? Kdybych studoval na spisovatele a řekl učiteli, že napíšu knihu o holce která se ztratila v lese, tak mi učitel řekne sť si přestanu z něj dělat blázny. Tady to samé udělá King a lidí tvrdí, že je to úžasné. Není. Jste nemocní, pokud vidíte zlato v kupê lejna.
Prostě King. Nezklamal. Tohle byl pro mě opravdu horor, díky svému orientačnímu ne-smyslu jsem schopná se ztratit i v Beskydech. Apalačská stezka bez Mapy.cz by byla moje smrt Čte se jedním dechem, závěr skvělý.
Perfektně napsaná knížka, mnohem děsivější příběh než jiné Kingovy horory, protože tam nejde o příšery, ale o realitu. Jak napsal Terva přede mnou, srovnávala jsem celou knížku naši a americkou přírodu, a byla hodně ráda, že když bych zabloudila v našem lese, určitě nejdéle po pár hodinách najdu vesnici, silnici nebo turistickou značku. Prostě sláva naší malé zemičce uprostřed Evropy a Klubu českých turistů.
Já jsem nemohl odolat. Tento příběh mám od Stephena Kinga snad nejraději. Už jsem k tomuto mysterioznímu příběhu komentář napsal a tak jen ve zkratce. Jako Čech si nedovedu představit les větší než Česká i Slovenská republika. Do Brna je to, co by Baníkem dohodil a představa lesa o několika tisících kilometrech čtverečných - nepředstavitelné. A přesto takový prostor existuje a zabloudit v něm je určitě mou největší noční můrou. Nevím, jak je na tom Tom Gordon, ale já bych do tohoto lesa nevlezl. A i když jsem tuto knihu četl snad šestkrát, vždycky mám obrovské mrazení.
Výzva 2024 - Kniha, ve které se někdo ztratí nebo zabloudí. Původně jsem chtěl dát slušné čtyři hvězdy, ale za ten senzační konec (nebudu spoilerovat) si to pátou zalouží.
Pravda, nejedná se přímo o horor Mistra pera, ale vysvětlujte to malé, devítileté cácorce, která se ztratila v lese. Holt jsou dny, kdy sníte medvěda a jsou dny, kdy ten medvěd sní vás...
PS: fakt by mě zajímalo, jakou vzdálenost mohla za těch devět dní nachodit.
„Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat.“
Jestli je někdo mistrem první věty, pak je to určitě Stephen King. I v téhle útlé knížce (tvářící se jako horor) se mu povedla, za mě je geniální – v jedné větě je totiž řečeno vše – úplně vše!
Někdy se to může stát, že se lidé ztratí v lese, a přesně to se stalo malé devítileté Trishe – tak se začíná další z hororů od SK, jenže … tentokrát se nejedná o pořádně naducaný výpravný příběh (čítající víc jak 500 stran), ale o útlou knížečku (necelých 200 stránek.), a taky se tak úplně nejedná o horor, i když vykazuje v podstatě všechny prvky tohoto žánru.
Trisha se totiž neztratila jen v lese /ale spíš se jí ztrácí před očima celý její dosavadní svět se všemi jeho jistotami, které malé holčičky potřebují k šťastnému dětství/ a tak je příběh spíš velmi složitou, pečlivě propracovanou a do nejmenších podrobností promyšlenou dramaticky vyprávěnou psychoanalýzou.
Trisha to teď opravdu nemá doma zrovna jednoduché, a tak, když si cestou na Apalačskou stezku pomyslí: „Bože, prosím tě, sešli něco. Jelena, dinosaura nebo UFO …“, netuší, jak moc to bude zlé, ve chvíli, kdy se její myšlenka „zhmotní“ – stane se skutečností a NĚCO se stane! … zatím „Bůh seslal jen několik komářích průzkumníků“ … ale pak už slyšela jen sténání větru mezi vzrostlými stromy, křik nějakého ptáka, další komáry, co přiletěli na hostinu, ale žádné lidské hlasy! Je totiž uprostřed lesa, který může být plný všeho možného – a teď už je čas na paniku!
„Nic. Žádný zvuk, jen hučení větru mezi borovicemi a potom zamručení. Tiché, měkké a zdaleka ne lidské. Trisha strnula …“
To, co Trisha v Apalačských horách, kde jsou lesy nesmírně hluboké a rozlehlé, zažije, by si nepřál zažít asi nikdo (natož malá holka), my čtenáři jsme s Trishiným příběhem seznámeni (znovu připomínám, že na pár stránkách, o to větší obdiv). Úsporně, a přesto velice podrobně, do nejmenších detailů Trisha vypráví, co se s ní děje, a tak trpíte s ní! Zažíváte s ní to peklo _ hlad, žízeň, úzkost, strach, paniku až na hranici zbláznění, svědění, štípání, drobná poranění i velkou bolest a samozřejmě skomírající hlásek naděje … “najdou mě!“ … „Kašlající a roztřesená … pomalu vstala, jen bolestí zamhouřila oči, jak každičká část jejího těla protestovala.“
Už to vše, samo o sobě by na dobrý příběh stačilo, nervydrásající hororové vyprávění o tom, co všechno se potmě může přihodit v divočině malé holčičce. Jenže to není zdaleka všechno. To rozhodující se totiž neděje potmě v lese, ale v Trishině mysli – a na malou holčičku toho je víc než dost, s čím se musí potýkat, vlastně je toho víc, než unese …
„Vykašlete se na to, konečně.“
Trishe se totiž zřítil opravdu celý svět, ne právě teď, ten pocit už nějakou chvíli trvá a přepadal ji poslední dobou pravidelně – ale jedna z těch chvil je právě teď! V hrůzu nahánějící divočině tak Trisha zjistí, co to skutečně znamená, když se známý svět sesune k zemi …“odehrávalo se jí to přímo před očima“ … a zrovna tak čtenářům, přesně, jak jsme u SK zvyklí, je to jako film, „slyšíte“ a „vidíte“ a „cítíte“ vše, co je důležité, co má být řečeno, i ty nejjemnější mikrodetaily událostí, řetězí se v předem stanoveném sledu a pak rána, která vede k neočekávaným situacím, ty pak vytváří až nesnesitelné napětí /a tohle je přímo vizitka SK, jako by ji tam nalepil/ … „cítila se ztracená jako nikdy dosud, netušeně a nesmírně“ …
„Vracím se …“
„Tak to bys neměla! … už tam nenajdeš cestu. I kdybys měla štěstí a vrátila se přesně tam, odkud jsi přišla, bude tma než tam dorazíš … a kdo ví, co tam na tebe čeká.“
„Zmlkni!“
„Trisha … zase vyrazila.“ … malá holčička projevila neskutečnou vůli k životu!
„Cítila se znovu silná“ … začala totiž věřit! … v sama sebe!
PS: Tom Gordon je frajer :-).
Vzhledem k tomu že Kinga neprožívám, nic jsem od toho neočekávala a asi se to stane mojí nejoblíbenější. Škoda že zrovna tato knížka je tak krátká narozdíl od jeho jiných, uvítala bych trošku více informací o pátrání a možná i maličký epilog.Díky výzvě jsem objevila další knihu která za to opravdu stojí.
Jak Kinga miluju, tak tohle je moje nejméně oblíbená kingovka. Už jednou jsem ji rozečetla a odložila, což dělám jen výjimečně, tak moc mě to nebavilo. Holčička, která měla ráda Toma Gordona mi byla ukradená a doufala jsem, že konečně už spadne do nějaké rokle a bude konec... Děj repetitivní a utahaný, Trisha za mě neoblíbitelná postava.
Krásný příběh, holčičce jsem moc přál, aby Mistr potlačil své občas zvrácené chutě při psaní .... Trochu mě chyběla příběhová linka o pátrání, ta by mohla být též zajímavá.
Naprosto úžasná knížka! Nečekal bych, že se mi příběh o holčičce v lese může tolik líbit :)
Pomalu a jistě se ze mě stává milovnice Kinga. Píše totiž přesně podle mého gusta. Věřím mu úplně každé slovo, jeho knihy mají atmosféru. Tahle kniha je to právé pro dlouhý zimní večer, když máte na něco chuť a nevíte co. Narozdíl od některých komentujících mi nepřišlo nemožné se takto ztratit. Někdy se soukolí okolností točí takovým směrem, že je předem jasné, že bude průšvih , a nelze ho zastavit. Myslím, že každý z nás někdy takovou situaci zažil.
(SPOILER)
Dočteno. Sice to mělo bejt za odpoledne, ale nějak jsem musel i do práce a jednou u knížky usnul.
Dítě se ztratilo v lese. Pominu rozsah lesa, v USA jsou holt větší. Nepominu způsob ztracení. V devíti letech? Takovy způsobem? Jako vážně? A seběhnout z cesty a pak se ztratit tak, že dolezu pomalu do Kanady? Tady to napadá na obě nohy. Jestli je teda dítě tak dezorientovaný, že nedoleze dvacet metrů zpátky na cestu a nedoběhne mámu s bráchou, tak nechápu, jak potom může v lese přežít další tejden, nebo jak dlouho to bylo.
Další věc - bukvice. Měl jsem za to, že se to nedá žrát. Trochu jsem googlil a nedá, pokud člověk neni divoký prase. Ale zase to vysvětluje u holky ty nevolnosti a halušky, takže tady přimhouřim oko.
Třetí věc. Medvěd. Jestli jsem to dobře pochopil, tak to byl nejspíš baribal, proto ty vosy (pokud to nebyly halušky) a nějak neútočil, jinak si nedovedu představit, že by se po zimě (zmíněno v knize), jakejkoliv jinej medvěd zdržoval přemejšlenim, jestli daleko menší oběť sežere nebo ne, bez ohledu na komický baseballový postoje a házení walkmana.
Suma sumárum tak 3,5*, zaokrouhlim to nahoru, ale je to o medvědí chlup :)
(SPOILER)
Kdyby jí bylo třeba 14 a bratrovi 17 bylo by to celé víc uvěřitelnější. A taky mi přijde že King moc neumí odhalovat monstra. Vždycky mají neuvěřitelný buildup, ale bohužel až do té míry, že když se na konci objeví na scéně, nikdy to nenaplní očekávání. Stejně jako v "To", ale tam to díky 1000+ stranám bylo ještě výraznější.
Nicméně tohle jsou hnidopišské připomínky, kniha je skvělá a jednoduchá. Je o vůli k přežití, o našem odtržení od přirody, o instinktech a o kráse přirody a i trocha filosofování i bozích.
Doporučuji všem, kteří postrádají v dnešní době povrchních a laciných gest v literatuře více poetiky, hravosti a dětské fantazie, která se i z literatury bohužel postupně vytrácí. Knížka je čtivá, svým způsobem hravá, plná i vtipných a trefných komentářů malé holčičky, která se dostala do tak kritické situace, o které se nám ani nezdá. Je to ukázka neskutečné psychické i fyzické síly v situaci, kterou by i většina dospělých dávno vzdala. Je to ukázka toho, jak je v životě důležité a klíčové mít takového Toma Gordona, který nám může pomoci překonat i to, co se objektivně zvládnout nedá. Nedávno jsem byl po krásném filmu trochu zklamaný z autorovy knihy Zelená míle, tato knížka se mi od autora líbila překvapivě trochu víc. Zde Stephen King místo nadpřirozena využil neskutečnou dětskou představivost a fantazii a zcela zůstal v rovině reálného světa. Pro mě to byla výrazně nadprůměrná kniha, kterou doporučuji přečíst především těm, kterým se trochu stýská po dřívějších dobách, kdy nevycházely pouze série krimi detektivek o vyšetřování jedné vraždy za druhou ...
Mě tohle dílo sedlo moc! Ač jsem od toho moc neočekávala a hlavně mě nalákal malý rozsah díla, tak jsem byla velmi mile překvapena. Já být jí, druhý den by bylo po mně. Tu atmosféru, jakou King prostě umí, to sakra mělo. Musím dát plný počet.
(SPOILER) Kniha, ke které jsem se dlouho odhodlávala, ale nakonec stála za to. Zase trochu jiný soudek, maličko jednotvárný děj, vzhledem k místu, kde se odehrává, ale vtáhl mě a přečetla jsem to během dvou dní. Konec jsem odtušila již u prvních zmínek, ale vůbec mi to mé „jistojisté přesvědčení, že jde zrovna o tohle“ nepřekáželo v dalším čtení. Je fajn, že až do posledního okamžiku je čtenář udržován v neustálém napětí. Pocity jsou popsány vcelku uvěřitelně, až překvapivě se člověk vcítí do kůže malé strádající ztracené holčičky. Jen si moc nedokážu představit, že by to zvládala takto dlouho.
Knihu jsem dostal k zapůjčení v nemocnici po přečtení vlastních zásob a nějak se stále nemohl začíst. Nejprve to bylo dost monotónní, ale postupně se zvyšovalo napětí až do bodu kdy jsem už nevěřil v nějakou naději. Tíživá atmosféra ztracené holčičky byla náročná na čtení, no závěr mě emočně zasáhl. Dát však větší hodnocení nemohu vůči jiným dílům mistra.
(SPOILER)
Audiokniha
Už podruhé v krátké době obdivuji, jak nějaký spisovatel dokáže napsat strhující napínavý příběh a stačí mu k tomu jediná postava. Tady jde o devítiletou holčičku, která se ztratí na výletě v lese. Chtěla si jen odskočit a pak se co nejrychleji zkratkou vrátit k mamince a bráchovi...
Popis jejího nekonečného bloudění rozsáhlým lesem, kdy dostává žízeň, hlad, je jí špatně a postupně se propracovává k celkovému selhání organismu, je maximálně autentický. Výborně je popsáno dětské myšlení, pocity, určitá naivní statečnost a víra v pomoc. K tomu ta nekonečná dětská fantazie...
Tady není potřeba žádných příšer a přesto je to pořádný horor!
Netypická, kniha od S.Kinga. Malá holčička se ztratila v lese - příběh je plný fantazie a představ , ale se šťastným koncem .
Štítky knihy
děti boj o přežití thrillery lesy strach bažiny, mokřady, močály baseball dramata romány světová literatura
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha bola veľmi čtivá, páči sa mi, že King dokáže aj obyčajný príbeh strateného dieťaťa podať takto pútavo a takmer až mysticky zaujímavo.
Ku komentáru nižšie od miroalava - ukázal, nakoľko sa odlišuje od množstva iných čitateľov, svoj subjektívny názor by rád aplikoval globálne, čo, samozrejme, nie je možné. Sto ľudí, sto chutí, ale rozhodne sa nepatrí kohokoľvek odsudzovať za jeho napríklad knižný vkus. Proste to napísal fakt hnusne. Najdebilnejší komentár, aký som tu kedy videla.