Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1135/bmid_holcicka-ktera-mela-rada-toma-gordo-nCz-1135.png
4
2384
2384
Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trisha McFarlandová to zjistila, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června seděla vzadu v autě své matky, na sobě měla modrý nadhazovačský dres Red Sox (s číslem 36 Gordon na zádech) a hrála si s panenkou Monou. V půl jedenácté zabloudila v lese. V jedenáct se snažila nepodléhat panice, snažila se neříkat si "Tohle je vážné, tohle je moc vážné". Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2000 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Girl Who Loved Tom Gordon, 1999
více info...
Přidat komentář
Mé první setkání s Kingem. Kniha byla napsána velmi čtivě. Sama jsem matkou, takže jsem to prožívala velmi silně
Jakožto starýmu skautovi zvyklýmu trávit v lese čas, a to i v noci, mi to nepřišlo vůbec děsivé. Jen mi jí bylo ke konci hrozně líto... Ale nebála jsem se vůbec. Zklamání.
Kniha je pro mě nádhernou studií uvažování malé dívky. Nesouhlasím s těmi, kteří hlásají, že tato kniha je slabší (na Kinga) či jen taková jednohubka. Tohle je perla. Pokud čtete Kinga kvůli tomu, aby Vás vyděsil k smrti, tak tato kniha není pro Vás... ale pokud Vás zajímá i něco víc než jen strach, budete odměněni. I když, každého děsí něco jiného. Strach číhá i tam kde byste ho ani nečekali. King Vás vezme na procházku po lese ve společnosti Trishy McFarlandové, která se jen chtěla jít vyčůrat a na chvíli zmizet od svojí uhádané rodiny. Po tom co se vyčůrala, se podívala okolo sebe a zjistila, že neví kudy přišla i přesto, že měla pocit, že ví přesně kudy se na to místo dostala. Kniha je napsaná svižně, čtivě, uvěřitelně a závěr knihy je zvládnutý velmi dobře. Strach totiž na Vás nemusí číhat někde venku, nesete si ho uvnitř sebe. Stejně jako Trisha. Mám dojem, že ten konec hodně lidí nepochopilo. Ne všechno je tak, jak to vypadá na první pohled, stejně jako koruna stromu ve tmě.
Já se teda u knížky bála, nebyl to sice horor jako takový, ale tim spíš, když si člověk představí, že by se mu to mohlo stát...já bych byla mrtvá strachy hned po první noci. Za mě 5 hvězdiček
Taková Kingovská oddechovka :) od knihy jsem nic moc neočekávala, vzala jsem ji v knihovně jen tak na blind, protože byla tenká, ale od té doby, co jsem jí otevřela, těžko se mi zavírala. Z celkem jednoduchého tématu (pro čtenáře jednoduchého, ono tak detailně popsat svět lesa, rostlin atd..nebude asi zas tak jednoduché) je bravurně napsaný příběh holčičky, která putuje sama lesem. Do Trishy jsem se vcítila a prožívala její útrapy s ní, i jsem se místy dost pobavila :) Rozhodně by mi nebylo příjemné i v mých pětadvaceti letech zůstat 9 dnů sama v lese a hlavně přes noc. Fandila jsem jí a v noci jsem se bála za ní...
Ačkoliv dá hned v prvních větách King najevo, o čem kniha bude (a mě to teda jako nějaký echt námět nepřišlo), čte se to kupodivu samo. Je to po Pistolníkovi a polovině Tří vyvolených jeho první kniha, kde dávám pořádně pozor a užívám si to "kingovské vyprávění". Nedivím se už nikomu, kdo tvrdí, že King je jeden z nejlepších vypravěčů. Ve třetině knihy se více méně nic nestane (Trisha se ztratí a je třináct kilometrů od místa, kde se ztratila matce a bráchovi), ale i přesto je to tak nějak neskutečně čtivé až to bolí.
I ve dvou třetinách knihy je Trishin příběh zajímavý a čtivý. Vlastně se v něm nic extra neděje, ale čtenář je prostě jen zvědavý, co bude.
Když budu hodně kritický, kniha je jenom o tom, jak holčička Trisha putuje lesem, ve kterém se ztratí. Nemá jídlo, má žízeň, je devět dnů mimo, má halucinace, sama neví, co je realia a co výmisl a King z toho napíše naprosto perfektní knihu. Buďme rádi, že je tak krátká, jak moc krátká je, jelikož být tam toho jen o pár stránek víc, je to už víc rušivé a poněkud zbytečné, ale možná, že se pletu. Třeba by to bylo ještě lepší.
Jakožto druhý román od Kinga, co jsem četl, je to pro mě lepší vstupenka než Pistolník (ale už jsem tolikrát slyšel, že je to spíše intro k jedné velké sáze, tak tomu dám možná ještě šanci...)
9/10
„Holčička“ není ten typ knihy, u které se budete klepat strachy a po přečtení se budete bát být sami po tmě, to jistě ne. Nicméně jde minimálně o skvělý psychologický román a po jeho přečtení se přiznám, že bych vskutku nerada zůstala sama ztracená v lese, bez ohledu na to, že jsem o X let starší než hrdinka této knihy. :-D
Kniha je skvěle napsaná, je napínavá a přesvědčivě vykreslená, že má člověk skutečně pocit, jako by s tou holčičkou byl skutečně v lese a prožíval vše, co prožívá ona. Nevím, jak se to Kingovi povedlo, ale vyprávění z pohledu devítiletého dítěte se mu podařilo napsat naprosto věrohodně. Četla jsem knihu již dvakrát a určitě se k ní vrátím minimálně ještě jednou.
Na to že to psal King teda ne moc strašidelný, spíš mi to připadalo jako dobrodružná kniha pro děti(ikdyž místama to bylo dost nechutný-aspoň pro lidi co mají můj druh představivosti)
Další kniha, kterou do ruky potřetí asi nevezmu. Pravděpodobně poputuje dál.
Jako bych bloudila tím lesem s ní, moc pěkně napsané, poutavý příběh, King trochu jinak :0)))
Opäť veľká poklona za to, ako sa vie pán King presvedčivo "prevteliť" a vcítiť do kde koho.. do žien, do starších žien, či do malých dievčatiek... ja mu to vždy zbaštím... a na tejto ma zvlášť bavilo to realistično
Kdybych nevěděla, že to napsal King, tak bych ho ani na to netipla. Ale napsat knížku jen o tom jak holčička bloudí po lese, na tolik stránek, to je umění.
Po x letech přečteno znovu. Líbilo se mi to i více, možná proto, že sama jsem s přespáváním (i o samotě) v lesích získala zkušenosti, takže se mě o to silněji dotkla. Kniha se i teď četla úplně sama, je strhující, mrazivá a vyvolávající soucit s malou Trishou, která v hlubokých lesích prožívá tolik útrap, zoufalství a děsivých situací. Chudinku malou svět pokousal už tak brzy.
Pro mě hodně působivé. Docela jsem se do té malé holčičky vžila, když bloudila sama lesem. Cítila jsem vůni borovic, slyšela čvachtání močálu, bzukot komárů a představovala si tu nekonečnou rozlehlost lesů a samotu… Kniha s jednou postavou, v jednom prostředí, a přesto hodně silné. A nebyl by to King, aby to zlo nestrašilo aspoň skryté někde v temném křoví. I ten baseball měl v příběhu význam. Nemám co vytknout.
Nějak mně úplně nenapadá, co k této knize napsat. Nemůžu říct, že by mně úplně nebavila, to bych kecala, ale že bych z ní byla nadšená, tak to taky ne. Ono se v celé knize prakticky vůbec nic neděje, je to taková skautská příručka jak přežít v lese. Přesně tohle je ten případ, kdy už tuto knihu do ruky nevezmu a možná z ní občas utřu prach.
King je pro mě bezesporu Pan Spisovatel, to podotýkám hned na začátek, ale s jeho knížkami je to u mě takové nahoru dolů. Některé miluji (Zelená míle, Lunapark), jiné jsem stěží dočetla (Carrie) a další jsem ani nedočetla (Pan Mercedes, Doktor Spánek).
Na holčičku, která měla ráda Toma Gordona jsem se těšila, rozjezd knížky byl skvělý, ale potom mě to nějak přestalo bavit. Jako takhle, námět dobrý, popsání hrůzy po ztracení se v lese skvělé, ale to je tak vše. Kniha mě nudila, přišlo mi to hodně jednotvárné, některé scény byly až stupidní (tak jsem, u téhle knížky, asi bez fantazie, no). Popsat 192 stránek jen o tom, jak se malá holčička ztratí v lese nezvládne jen tak někdo, ale na těch několika málo stránkách téměř unudit čtenáře také ne.
Na to, že je to King, je to docela slabota. Napsat to někdo jiný, tak tu knihu miluju, ale Stephen má na víc.
Štítky knihy
děti boj o přežití thrillery lesy strach bažiny, mokřady, močály baseball dramata romány světová literatura
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Dvajkrát to číst asi nebudu... Zajímavé uvažování malé holky ale já raději děsivé povídky...