Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469294/bmid_holcicka-ktera-mela-rada-toma-gordo-hK7-469294.jpg
4
2341
2341
Trisha McFarlandová zjistila, že svět není jen krásné místo na hraní, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června 1998 seděla vzadu v matčině autě, na sobě měla modrý dres Red Sox (s číslem 36 a jménem GORDON na zádech), hrála si s panenkou Monou a těšila se na výlet po Appalačské stezce. V půl jedenácté zabloudila v lese. Snažila se nepodlehnout panice, snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v hustém a temném porostu, může se jim něco stát…... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2021
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The Girl Who Loved Tom Gordon , 1999
více info...
Přidat komentář
Ačkoliv dá hned v prvních větách King najevo, o čem kniha bude (a mě to teda jako nějaký echt námět nepřišlo), čte se to kupodivu samo. Je to po Pistolníkovi a polovině Tří vyvolených jeho první kniha, kde dávám pořádně pozor a užívám si to "kingovské vyprávění". Nedivím se už nikomu, kdo tvrdí, že King je jeden z nejlepších vypravěčů. Ve třetině knihy se více méně nic nestane (Trisha se ztratí a je třináct kilometrů od místa, kde se ztratila matce a bráchovi), ale i přesto je to tak nějak neskutečně čtivé až to bolí.
I ve dvou třetinách knihy je Trishin příběh zajímavý a čtivý. Vlastně se v něm nic extra neděje, ale čtenář je prostě jen zvědavý, co bude.
Když budu hodně kritický, kniha je jenom o tom, jak holčička Trisha putuje lesem, ve kterém se ztratí. Nemá jídlo, má žízeň, je devět dnů mimo, má halucinace, sama neví, co je realia a co výmisl a King z toho napíše naprosto perfektní knihu. Buďme rádi, že je tak krátká, jak moc krátká je, jelikož být tam toho jen o pár stránek víc, je to už víc rušivé a poněkud zbytečné, ale možná, že se pletu. Třeba by to bylo ještě lepší.
Jakožto druhý román od Kinga, co jsem četl, je to pro mě lepší vstupenka než Pistolník (ale už jsem tolikrát slyšel, že je to spíše intro k jedné velké sáze, tak tomu dám možná ještě šanci...)
9/10
„Holčička“ není ten typ knihy, u které se budete klepat strachy a po přečtení se budete bát být sami po tmě, to jistě ne. Nicméně jde minimálně o skvělý psychologický román a po jeho přečtení se přiznám, že bych vskutku nerada zůstala sama ztracená v lese, bez ohledu na to, že jsem o X let starší než hrdinka této knihy. :-D
Kniha je skvěle napsaná, je napínavá a přesvědčivě vykreslená, že má člověk skutečně pocit, jako by s tou holčičkou byl skutečně v lese a prožíval vše, co prožívá ona. Nevím, jak se to Kingovi povedlo, ale vyprávění z pohledu devítiletého dítěte se mu podařilo napsat naprosto věrohodně. Četla jsem knihu již dvakrát a určitě se k ní vrátím minimálně ještě jednou.
Na to že to psal King teda ne moc strašidelný, spíš mi to připadalo jako dobrodružná kniha pro děti(ikdyž místama to bylo dost nechutný-aspoň pro lidi co mají můj druh představivosti)
Další kniha, kterou do ruky potřetí asi nevezmu. Pravděpodobně poputuje dál.
Jako bych bloudila tím lesem s ní, moc pěkně napsané, poutavý příběh, King trochu jinak :0)))
Opäť veľká poklona za to, ako sa vie pán King presvedčivo "prevteliť" a vcítiť do kde koho.. do žien, do starších žien, či do malých dievčatiek... ja mu to vždy zbaštím... a na tejto ma zvlášť bavilo to realistično
Kdybych nevěděla, že to napsal King, tak bych ho ani na to netipla. Ale napsat knížku jen o tom jak holčička bloudí po lese, na tolik stránek, to je umění.
Po x letech přečteno znovu. Líbilo se mi to i více, možná proto, že sama jsem s přespáváním (i o samotě) v lesích získala zkušenosti, takže se mě o to silněji dotkla. Kniha se i teď četla úplně sama, je strhující, mrazivá a vyvolávající soucit s malou Trishou, která v hlubokých lesích prožívá tolik útrap, zoufalství a děsivých situací. Chudinku malou svět pokousal už tak brzy.
Pro mě hodně působivé. Docela jsem se do té malé holčičky vžila, když bloudila sama lesem. Cítila jsem vůni borovic, slyšela čvachtání močálu, bzukot komárů a představovala si tu nekonečnou rozlehlost lesů a samotu… Kniha s jednou postavou, v jednom prostředí, a přesto hodně silné. A nebyl by to King, aby to zlo nestrašilo aspoň skryté někde v temném křoví. I ten baseball měl v příběhu význam. Nemám co vytknout.
Nějak mně úplně nenapadá, co k této knize napsat. Nemůžu říct, že by mně úplně nebavila, to bych kecala, ale že bych z ní byla nadšená, tak to taky ne. Ono se v celé knize prakticky vůbec nic neděje, je to taková skautská příručka jak přežít v lese. Přesně tohle je ten případ, kdy už tuto knihu do ruky nevezmu a možná z ní občas utřu prach.
King je pro mě bezesporu Pan Spisovatel, to podotýkám hned na začátek, ale s jeho knížkami je to u mě takové nahoru dolů. Některé miluji (Zelená míle, Lunapark), jiné jsem stěží dočetla (Carrie) a další jsem ani nedočetla (Pan Mercedes, Doktor Spánek).
Na holčičku, která měla ráda Toma Gordona jsem se těšila, rozjezd knížky byl skvělý, ale potom mě to nějak přestalo bavit. Jako takhle, námět dobrý, popsání hrůzy po ztracení se v lese skvělé, ale to je tak vše. Kniha mě nudila, přišlo mi to hodně jednotvárné, některé scény byly až stupidní (tak jsem, u téhle knížky, asi bez fantazie, no). Popsat 192 stránek jen o tom, jak se malá holčička ztratí v lese nezvládne jen tak někdo, ale na těch několika málo stránkách téměř unudit čtenáře také ne.
Na to, že je to King, je to docela slabota. Napsat to někdo jiný, tak tu knihu miluju, ale Stephen má na víc.
Tato knížka se mi velmi líbila. Chvílemi se v ní sice objevovali věty, souvětí, které tam byly úplně zbytečně, spíš čtenáře pletly, ale stálo to za to.
Od této knihy jsem příliš neočekávala a to hlavně díky některým negativním komentářům. Proto jsem se do čtení moc nehrnula a říkala si, že to asi bude jedna z těch slabších kingovek. Pak jsem ale jednou neměla co číst, a tak jsem si řekla: proč ne. Pustila jsem se do čtení a hned po několika stránkách mě kniha upoutala a nemohla jsem se od ní odtrhnout - prostě jsem musela vědět, jak to s Trishou dopadne. Není to klasické Kingovo dílo, neoplývá nadpřirozenými prvky, ale mně to vůbec nevadí. Naopak, je to příjemná změna a právě ta realističnost se mi líbí.
Knížečka zajímavá, nezvyklá a napínavá; typická Kingovka, kterou slupnete jako malinu. Upřímně mě trochu zklamalo jen rozuzlené hlavní zápletky, ale přesto musím uznat, že dělá knihu uvěřitelnější. Závěr byl jednoduše roztomilý. Hvězdu tedy ubírám pouze za pravou identitu "hlavního záporáka".
Nezauzlená próza zastává v Kingově mohutné bibliografii jakousi oddechovou bokovku, ovšem nastoluje konflikt nanejvýš realistický, jenž netřeba přikrmovat žádnou hororovou veteší. Střet dítěte s přírodou je sám o sobě dost drastický, přesto naučný a pozitivní. Jen ta paralela s basebalem mi úplně neseděla, byť na ní visí osnova i pointa knihy. 5/16
Štítky knihy
děti boj o přežití lesy strach bažiny, mokřady, močály baseball
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2010 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Taková Kingovská oddechovka :) od knihy jsem nic moc neočekávala, vzala jsem ji v knihovně jen tak na blind, protože byla tenká, ale od té doby, co jsem jí otevřela, těžko se mi zavírala. Z celkem jednoduchého tématu (pro čtenáře jednoduchého, ono tak detailně popsat svět lesa, rostlin atd..nebude asi zas tak jednoduché) je bravurně napsaný příběh holčičky, která putuje sama lesem. Do Trishy jsem se vcítila a prožívala její útrapy s ní, i jsem se místy dost pobavila :) Rozhodně by mi nebylo příjemné i v mých pětadvaceti letech zůstat 9 dnů sama v lese a hlavně přes noc. Fandila jsem jí a v noci jsem se bála za ní...