Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469294/bmid_holcicka-ktera-mela-rada-toma-gordo-hK7-469294.jpg
4
2384
2384
Trisha McFarlandová zjistila, že svět není jen krásné místo na hraní, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června 1998 seděla vzadu v matčině autě, na sobě měla modrý dres Red Sox (s číslem 36 a jménem GORDON na zádech), hrála si s panenkou Monou a těšila se na výlet po Appalačské stezce. V půl jedenácté zabloudila v lese. Snažila se nepodlehnout panice, snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v hustém a temném porostu, může se jim něco stát…... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2021
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The Girl Who Loved Tom Gordon, 1999
více info...
Přidat komentář
Tuhle Kingovskou "jednohubku " jsem četla asi jako čtvrtou knihu od tohoto autora. Líbila se mi a podle mě je to spíš taková oddechovka. Děj vystihuje asi nejlépe toto... Věřit si a správně se rozhodnout.
Mně se to strašně líbilo! Vyždímat z takové jednoduché zápletky tak čtivý příběh je prostě....prostě King, no...:-)
Napsat 200 stran o jednom zabloudění v lese - i v tom tkví mistrovství autora. Nejvíc na nervy ovšem nebyl žánr jako takový (prý horor), ale špatná rozhodnutí malé hrdinky...
Můj první S. King a nedočetl jsem to, bojoval jsem s tím do půlky a neměl jsem chut pokračovat. Jak někdo řekl: „ Ne každá kniha se musí dočíst.”
S. King je ale pojem a proto půjdu najdu si knihu s nejlepším hodnocením a někdy v budoucnu dostane šanci číslo 2.
Ač to není vůbec můj žánr, dala jsem se do něho jen kvůli výzvě zde na databázi, musela jsem uznat, že mě houževnatost malé holčička docela zaujala.
Myslím, že přesně tohle je důvod, proč nestanuji a v přírodě se pohybuji jen po vyznačených cestách. Taky proto, že baseball není můj sport. Minimum dialogů, hutná atmosféra, bzučení komárů a padající tma, kde se ozývají "zvuky". Žádné nadpřirozeno a přitom z toho běhá mráz po zádech. King byl na tohle vždycky machr a tady je to v koncentrované podobě.
Krátká knížka mistra hororu o holčičce ztracené v lese. Novela obsahuje minimum konverzací, ale za to skvělý popis. Skoro jsem slyšela bzučení komárů a vos.
.
Dle mého názoru je to něco úplně jiného než jsem u Kinga zvyklá. Nepřišlo mi to tak děsivé a uhrančivé jako ostatní knihy co jsem četla. I když samozřejmě hlavní myšlenka je skvělá. Kolikrát jsem si kladla otázku „co bych dělala já?"
.
Občas jsem si při čtení až rvala vlasy. Tolik špatných rozhodnutí jsem nesla těžce a vážně se bála jaké budou mít následky. Na to, že je kniha krátká, tak tam není ani odstavec nudy. Stále se totiž něco děje. King vás nenechá vydechnout. A stejně jako autora úvody nebo poděkování i jeho P.S. na konci knihy bylo skvělé.
(SPOILER)
Moje úplně první přímé knižní setkání s Kingem (a upřímně uznávám, že ve 24 letech je to vcelku ostuda).
Knihu jsem brala do ruky především kvůli (nebo možná bude lepší použít - díky) knižní výzvě.
Jsem sportovní analfabet, takže ve chvíli, kdy jsem knihu začínala číst, neměla jsem nejmenší povědomí o tom, kdo je Tom Gordon (znova uznávám, že i toto je ostuda).
A i přes toto všechno - jsem nadšená. Text se četl snadno, příběh mne chytil a nepustil a já byla napnutá "jak kšandy" od začátku až do konce.
Hororové prvky kniha má, ale mnohem podstatnější pro mě bylo postupné vykreslování psychologie ztraceného dítěte - vnitřní přerod malé Trish. Ačkoliv si můžete v průběhu děje říkat, proč se vlastně zrovna zachovala tak jak se zachovala (nezůstala na místě, nesnažila se zanechat jakoukoliv stopu,..), vždy vám pak dojde, že jde o malé ztracené dítě a ne o dospělého, který by postupoval pravděpodobně trochu jinak.
Příběh jde chvílemi do mystična a sám čtenář se může rozhodnout, zda jde právě o "realitu", představy a nebo halucinace - způsobené únavou, hladem a strachem.
Jediné, co mně osobně úplně nesedělo (a co bych mohla čekat, kdybych bývala věděla, kdo je Tom Gordon) byly úryvky přenosů zápasů Red Socks. Vždy jsem je jen zběžně přelétla.
Ale i tak jsem ráda, že jsem ji četla. Jen možná bude mít za následek, že si v budoucnu na děti pořídím vodítko nebo GPS locator. A rozhodně se pustím i do dalších knih od S. Kinga.
(A TEĎ SPOILER. ) Na konci jsem si přišla trochu ochuzená, protože se vlastně vůbec nedozvím, jak to s ní a její rodinou dopadlo. Přežila to i přes veškeré zdravotní komplikace? Jaký vliv měla tato "tragédie" na rodiče dětí? Přestal otec pít nebo se utápěl ještě víc? Začal Trishin bratr nakonec komunikovat se svou matkou? Otázky, otázky a žádné odpovědi.
(SPOILER) Tato kniha byla pro mě velice poutavá, zřejmě proto, že jde o realistický horor, jehož děj můžete prožívat jako skutečný bez fantasy, mýtů či předsudků. Zcela jednoduše to je horor, sice slabší, ale hororové prvky hned pocítíte, když se dozvíte, že holčička se ztratila, a že místo, aby se vracela, bloudí dál a dál, hlouběji a hlouběji. Čím hlouběji do lesa proniká, tím více se jí zjevují nadpřirozené věci s jejich ekvivalenty (hluk, křik, dýchání, náhlé světlo, močál tam, kde prve nebyl, krev v trávě), které mají za následek úprk holčičky z místa a tudíž další noření se do lesa a bažin, za účelem najít cestu zpět k autu, ve kterém má matku a sestru. Nedaří se a holčička je ponechána napospas svému osudu, ve kterém řeší jídlo, pití, spánek a útěk od nadpřirozena. Nadchlo mě tajemno a taková ta zákoutí, které může poskytnout les jako typické hororové dějiště, pohybující se větve jakoby ve vánku, šelest (zvířat?), náhlé osvícení (prodírající se paprsky?). Prchá před něčím, co nevidí, ale cítí jeho existenci, cítí, že tam je a že mu jde o něco, něco, co má nadvládu, něco, co jí chce ublížit. Pro mě jednoznačně výborná kniha, která byť je tenčí než jsme na Kinga zvyklí, splnila u mě kvality hororového žánru, protože vygradovala ve mně strach, na některých místech se mi až zatajil dech, jak jsem byla ve velkém napětí a očekávání, co bude dál. Skvělé.
U téhle knížky jsem si musela nechat delší dobu, než se mi to rozleží v hlavě. Poslouchal jsem ji v autě. Několikrát jsem z toho příběhu byla fakt zoufalá, ale stejně jsem ji nedokázala vypnout. Tolik špatných rozhodnutí. Každopádně ale poutavý příběh o holčičce, která se na výletě opozdila a ztratila se v lese. O horroru bych tu nemluvila, ale rozhodně to bylo o nervy.
Ale jo... Jako oddechovka na poslouchání při práci.
Občas mě to nudilo a trochu jsem se v tom ztrácela, ale jinak je to výborně napsané a já se sama divila, že je ta dívka vlastně i realistická a co se jí děje by se mohlo stát reálné holčičce. Občas mi Trishy bylo hodně líto.
Nejvíc mě dostal až úplný konec, kdy jsem na knihu nahlédla z pohledu matky a skoro jsem měla slzy v očích.
Po dlouhé době jsem se dostala ke Kingovi, sice jedna malá jednohubka, ale stála za to. Kniha se mi líbila, nechybělo mi napětí..
Vždycky budu tvrdit, že Stephen King umí něco, co málokterý autor. Vždyť se jen podívejte na to, o čem příběh je - malá holčička se ztratí v lese a hledá cestu domů. Námět, který by dle zdravého rozumu jen těžko mohl vystačit na více než 250 stran. A helemese: ono to tak přesně je.
Popisy, které King dokáže vytvořit, mi vždy připomenou, jak velké nedostatky mám v téhle oblasti sama. Navíc dokáže King vytvořit atmosféru, která pohltí a tep se vám zvýší, ač si nechcete přiznat, že trochu toho strachu se ve vás nastřádalo. Vyprávěcí schopnosti budu asi obdivovat v každé jeho knize. Hlavní postava tohohle příběhu - Trisha - je překvapivě sympatická, na devítiletou městskou holčičku, a její odhodlání je neuvěřitelné.
Co se mi na Kingovi vždycky líbilo je, jak dokáže zdánlivě obyčejnému příběhu přidat trochu toho mystična. Jakási forma démona vystupuje v několika jeho knihách a jen právě tahle dějová odbočka mě udrží v přesvědčení, že to, o čem píše, se ve skutečnosti nemůže stát. Ačkoli právě rozplynutí hranice mezi realitou a fikcí je Kingovou specialitou.
Určitě ne nejlepší kniha, ale ani nejhorší. Hodnocení těsně pod čtyři hvězdy, ale že je to King, já mu ty čtyři dám. A těším se na další knihu od něj.
(SPOILER)
„Nemá smysl modlit se k Neslyšnému. "
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout už jen z toho důvodu, že jsem se bála o malou Trishu a byla jsem tedy v neustálém napětí, jak to s ní dopadne. King všechno popisoval tak barvitě, až jste měli pocit, že to v tom lese prožíváte s ní.
Když jsem se blížila k závěru, tak jsem byla strašně pesimistická, takže není divu, že mi tekly slzy štěstí, když jsem zjistila, jak to nakonec dopadlo. Já už můžu jen říct, že tohle je strašně krásná knížka. Jak říká Trhlý Bork, Bůh je možná sportovním fanouškem, ale nezdá se, že by byl fanouškem Red Sox.
Příběh Trishy ve mě vyvolal pocity napětí a strachu. Jak to s malou dívkou dopadne? Dokáže se udržet naživu tak dlouho, aby ji našli včas? A najdou jí vůbec? Neskončí v lese pohřbená na věky?
Trishino putování a boj o přežití jsme prožívaly společně. Bezmocně jsem jí radila a sama se zamýšlela nad tím, co bych dělala já a jestli bych dokázala vydržet tak dlouho. Úžasný čtenářský zážitek. Doporučuji.
King píše 3 druhy knih: ty naprosto nudné, ty průměrné a ty vynikající. Tohle bohužel spadá do prostřední kategorie.
Holčička, která měla ráda Toma Gordona...původně jsem si myslel, že to bude o něčem jiném. Kniha na mě čekala v knihovně 6 let a pak sem ji přečetl velice rychle. Surový King, žádné přikrášlení a autor se s dívkou vůbec nepáře. Holčička má tak tvrdý kořínek, že by ji klidně mohl přibrat Roland do svého K-tet. Skvělý příbeh.
Holčička, která měla ráda Toma Gordona, je učebnicovým příkladem toho, že k napsání dobrého hororu není potřeba upírů, vlkodkaků, bestií z vesmíru, zombií a potoků krve. Úplně stačí jedna holka, co se ztratí v lese. A ačkoli King své dětské hrdiny obvykle nešetří, tak tentokrát to i celkem dobře dopadlo.
Štítky knihy
děti boj o přežití thrillery lesy strach bažiny, mokřady, močály baseball dramata romány světová literatura
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Jednohubka ktorá veľmi bavila. O dievčatko som sa skutočne bál, počas čítania mi prirástla k srdci.