Hon na ovci
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284867/bmid_hon-na-ovci-2jw-284867.jpg
4
823
823
Hlavní hrdina románu žije poklidně v Tokiu a spoluvlastní malou reklamní agenturu. Život mu pomalu míjí pod rukama a on toho od něj už ani moc nečeká. Stačí však, aby jejich firma otiskla v reklamním letáku nevinnou fotografii krajinky s ovcemi a hrdina se ocitá na nechtěné iniciační pouti kamsi do „srdce temnoty“ současného Japonska… Nečekaně ho vyhledá jistá organizace a on pod pohrůžkou násilí putuje nedobrovolně na ostrov Hokkaidó, aby tam za každou cenu našel tajemnou ovci s hvězdou na hřbetě…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
Hicudži wo meguru bóken / 羊をめぐる冒険, 1982
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Přečetla jsem si po letech knihu znovu, abych si osvěžila příběh před nově přeloženým pokračováním Tancuj, tancuj, tancuj. A nadávkem jsem zjistila, že Ovce je stejně už třetím volným pokračováním příběhů o Myšákovi. Nu dobrá...
Hrdina je klasicky murakamiovský - mladý zoufalec, co se cítí starý, žije nudný život a neví, co se sebou. A vnějšími okolnostmi je dotlačen k akci. Vzhledem k tomu, jak často se tam opakovalo, že je šíleně průměrný, měla jsem při prvním čtení pocit, že mu celý hon na magickou ovci přichystali přátelé, aby měl alespoň nějaké to povyražení. Ale kdeže.
Kniha je (až na úvodní kapitoly) napínavá celá, ale od chvíle, kdy se vyprávění přenese na ostrov Hokkaidó, začíná tak skvěle hutná atmosféra, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Při setkání v chatě jsem se tím nechala strhnout dokonce natolik, že jsem málem zapomněla vystoupit z vlaku.
Zajímalo by mě, zda má v Japonsku Ovčí mužík nějakou symboliku (jejich bůžků a strašidel je tolik!), nebo zda to je skutečně jen poděs navlečený v ovčí kůži. To se ale stejně jako plno jiných věcí v knize nedozvíme....
Stejně jako u Kafky na pobřeží, i zde si hlavní hrdina prochází do jisté míry poutí. Rozdílem je ovšem, že v Honu na ovci před ničím neutíká. Hledá. Neví sice proč, ale ví, že musí hledat.
Pomalé stupňování, absolutně nepředvídatelný děj, vnitřní monology, samota a lehký nádech temnoty. Do Honu na ovci jsem se v průběhu čtení bezmezně zamiloval.
Uši, ovce. Budu jim odteď vkládat větší důležitost než doposud.
Řekl bych typický Murakami. Narozdíl od Na jih od hranic... a Kafky je ale psána lehčím perem, ten náznak temnoty přijde až s obligátním Ovčím mužíčkem v závěru. Ale jinak se velice často objevuje takový lehce noirový humor, který mám rád. Tohle by mohli dát i ti, kteří jinak Murakamiho moc nemusí.
Opravdu zajímavě napsaná kniha, která opět poměrně jasně ukazuje typický Murakamiho styl. Hlavní postava je podobná, jako vždy - osamělý muž mezi 20 a 30, který se zklamal v lásce, je tak trochu cynik a jeho pohled na svět je veskrze realistický a praktický. Murakami mu ale vsune do cesty tolik naprosto nerealistických aspektů, až je hlavní hrdina nucen uznat, že tu je něco mimo jeho chápání, o čemž on sám moc neví. Některé myšlenky jsou skutečně hluboké a kniha je krásně napsaná, rozhodně stojí za přečtení.
Už i v tomto raném románu je Murakamiho styl psaní naprosto zřejmý a rozpoznatelný. Až na pomalejší rozjezd mě to bavilo, zejména výprava na Hokkaido. Naopak odpudivě na mě působila nadmíra kouření všech postav. Hrozná móda tehdy... Celkově spokojenost a těším se na navazující Tancuj.
Moje třetí kniha od Murakamiho a opět poutavé čtení. Psáno stylem, který si mě získal. Těšila jsem se na každou volnou chvíli, kdy budu moct ve čtení pokračovat. Autorova obdivuhodná fantazie mě moc baví. Jsem zvědavá na pokračování.
Tato kniha je spíše slabší z Murakamiho "magického NErealismu". Možná i ťím, že jde poznat, že se jedná o počátek mistrovi tvorby a tužka je ještě nevypsaně tupá. Román nikoli, ale ve srovnám s téměř všemi jeho staršími, neobstojí..
Knihu jsem m vzala do ruky kvůli výzvě. Ale knížka mě nebavila, asi jsem nepochopila hlavní myšlenku. Nic mi nedala.
Kniha z roku 1982 nemohla byť aktuálnejšia. Jedna časť vraví: ..."celý týždeň nesledoval, čo sa deje vo svete. Žiadne rádio a televízor, žiadne noviny a časopisy. Tokio mohlo byť zničené nukleárnou zbraňou, svet mohla zasiahnuť epidémia, alebo Marťania mohli okupovať Austráliu ..." - to znie ako bežný deň roku 2022. Neuveriteľné.
Ale inak, dej knihy je pútavý a každou kapitolou je zaujímavejší až začína byť čudný, hmlistý a trochu sci-fi. Podobný príbeh som zatiaľ nečítala, zrejme ostane visieť v pamäti dlhšie. Najviac som si všimla, že Murakamiho fasciovnala tma a ticho, ktoré malo v jeho knihe asi desiatku podôb. Po dočítaní knihy sa sama cítim ako súčasť príbehu alebo že aj ten môj je akýsi knižný.
Tady ten Murakami ještě není zcela murakamiovskej. A nevím, jestli je to plus nebo minus. Takový ten jeho snový japonský svět mimo naší realitu tam je. Podivných postav jsou tam taky mraky. Hlavní hrdina je dost nemastnej neslanej, ale to byl evidentně účel. Akorát tam neni to jeho vžuuuuum!
Ovčí metafora je děsně zajímavá. Ovce jsou děsně podceňovaný zvířata a tady dostaly úplně novej rozměr. Hrozně bych si přála ovci. V hlavě. A taky tohle dobrodrůžo. Každopádně co si budeme povídat, pochopila jsem to úplně až po přečtení doslovu. Jinak jsem to brala jako roztomilý vyprávění o blázíncích na bláznivé cestě za ovcí. Což mi nijak nevadilo.
Úžasné! Na to, že je to Murakamiho prvotina, tak je krásně vidět, že zůstal věrný svému "stylu", který je tak patrný již v této knize (tuto knihu jsem četl až v roce 2016, ostatní již dříve). Nelze opomenout úžasný překlad Tomáše Jurkoviče! Musím však 1* ubrat. Norské dřevo, Na jih od hranic,..., Komturova smrt - v těchto knihách je vidět, že je autor již ve svém živlu.
(SPOILER) Jedna z Murakamiho podivností, ale četla se mi dobře a líbila se mi dost na to, abych začal i s Tancuj, tancuj, tancuj. Pokud vás zajímají dívky s magickýma ušima, případně parazitické ovce, toužící ovládnout svět, je to kniha i pro vás :)
Tápající, v životě ztracený mladý muž, sugestivně tajemná atmosféra příběhu s prvky nadpřirozena - prostě klasický Murakami, kterého tak ráda čtu.
(SPOILER) Šílenost. Jak tohle může někoho napadnout? Ovce v hlavě ... Překvapivým středobodem a hybatelem děje je mrtvý Myšák, který se navíc v celé knize objeví jen na pár stránkách. Ale zůstává tu také spousta volných nitek. Povedou někam v pokračování Tancuj, tancuj, tancuj?
“Slabost je jako dědičná choroba. Můžeš jí rozumět sebelíp, ale neuzdravíš se z ní. A už vůbec tě jen tak zničehonic nepřejde. Jenom se ustavičně zhoršuje a zhoršuje.”
Naprosto úžasná kniha, od které jsem se od začátku až do konce nemohla odtrhnout.
Strašně zvláštní a poutavý příběh, kde symbolika ovce jistě souvisí s “ovládáním mozků” a představuje japonskou historii, mne naprosto fascinoval. Popis přírody a atmosféry na ostrově Hokkaidó byl už jen třešničkou na dortu...s každou stránkou pak už jen stoupala má zvědavost, jak to celé dopadne.
Jednoznačně 5️
Snažil jsem se tuto knihu popsat již své ženě, ale ... moc mi to nešlo.
Autor mne úžasně vtáhl do děje. Knížka má osobitou atmosféru a krásný styl vyprávění, ve kterém se pozvolně splétají dějové nitky a prvek napětí a překvapení vydrží až do samotného konce. Více vám to kazit nebudu.
Jó, ovce, na ty já slyším - Shaun, Dolly, Orwellovo tupé stádo, elektrické ovečky z Blade Runnera...a co pak teprve svatá trojice ovce-Hokkaido-Murakami! Splněný sen :)
Jasně, že je to trochu divné - a kdy nebylo?
S úsměvem zaklapnu knihu a pomyslím si - "to jsem z toho ovce".
Můj oblíbený autor, nikdy nezklame. Stále přemýšlím, kde na ty příběhy chodí. Čím jsou tak zajímavé a naprosto neodolatelné. Hon na ovci jsem četla již podruhé. Potřebovala jsem si připomenou příbeh před tím, než se pustím od Murakamiho nové knihy (Tancuj, tancuj, tancuj), která na tuto navazuje.
Jednu hvězdu tentokrát ubírám, protože pro mě asi není tou TOP knihou od H.M. Stejně, jako čtenáři v předchozích příspěvcích se musím připojit ke konstatování, že začátek byl takový "rozpačitý, zvláštní" ... nějak jsem ho neuměla správně uchopit. A trochu jsem se v něm ztrácela. Ale.. ve chvíli kdy vyrazí hlavní hrdina se svojí přítelkyní do hor hledat tajemnou ovci, je to ten pravý Murakami. Od příběhu jsem se nemohla odtrhout, navíc popis cesty do hor a tajemného domu byl natolik sugestivní, že jsem tam byla celou dobu s nimi.
Opět se zde autor vrací do Japonské historie - možná proto je pro nás, středoevropany, někdy tak těžké pochopit určité metafory příběhu. Naše minulost se tak moc odlišuje od minulosti východního světa. Ale já ten magický realismus v Murakamiho knihách prostě miluji.
Takže, i přesto, že jde o jednu z prvních autorových knih, je stejně dobrá, jako ty další. Už se těším na volné pokračování, čeká na mě v knihovně, až budou prázdniny, hned se do ní pustím.
Štítky knihy
Japonsko japonská literatura magický realismus ovce, ovečky Tokio reklamní průmysl
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Moje první kniha od Murakamiho. Od přesvědčení po sté stránce, že to bude na dvě hvězdy, jsem se postupně dobrala k přesvědčení o jedinečném příběhu. Dávám 4 hvězdy a těším se na další autorovo dílo!