Hon na ovci
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284867/bmid_hon-na-ovci-2jw-284867.jpg
4
823
823
Hlavní hrdina románu žije poklidně v Tokiu a spoluvlastní malou reklamní agenturu. Život mu pomalu míjí pod rukama a on toho od něj už ani moc nečeká. Stačí však, aby jejich firma otiskla v reklamním letáku nevinnou fotografii krajinky s ovcemi a hrdina se ocitá na nechtěné iniciační pouti kamsi do „srdce temnoty“ současného Japonska… Nečekaně ho vyhledá jistá organizace a on pod pohrůžkou násilí putuje nedobrovolně na ostrov Hokkaidó, aby tam za každou cenu našel tajemnou ovci s hvězdou na hřbetě…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
Hicudži wo meguru bóken / 羊をめぐる冒険, 1982
více info...
Přidat komentář
Kouzlo magického realismu je také v úžasné svobodě výkladů knihy. Já Murakamiho cítím velice osobně. Jeho úzkosti, strachy i obavy jsou také mými. Mám je v sobě ukryté jako něco dříve odžitého. Jeho příběhy je jedno , že se odehrávají v Japonsku, či jinde. Hlavním místem děje je totiž moje srdce...
Hon na ovci je příběhem putování do hlubokého svědomí. Možná, nejen mého... Je pohádkou bez konce.
Nelze-li věřit nikomu a ničemu, je člověk nakonec nevyhnutelně konfrontován se sebou samým. /Norihiro Kató/
Že já se vždycky nechám nachytat.
Murakami nebude můj autor, ale furt mu dávám šanci.
Možná časem ještě změním názor, nicméně po prvním počtení musím hodnotit hnusně.
"Jistě,každý člověk má nějaké ty slabosti.Skutečná slabost je ale stejně vzácná jako opravdová síla.A nemáš ponětí,co to obnáší,když tě taková slabost nustále strhává do tmy."80%.
Do téhle knihy se mi teda nešlo vůbec ponořit. Buď to bylo mnou a nebyla ta vhodná doba na čtení, anebo to je psaný tak nějak nudně:)) některé kapitoly jsem zhltala hned a některé mě tak hrozně nudily, že jsem knížku pořád odkládala a četla ji dost dlouho.
Takže celkovej dojem z toho rozkouskovanýho čtení nic moc.
,,Jak už jsem říkal před chvilkou, to nejde jen tak jednoduše shrnout. Jak ale stojí v Nietzschem: Před nudou kapitulují i samotní bohové. Takže tak.” Vypravěč tímto prohlášením sám přiznává, že jeho život je nudný, což se ovšem změní ve chvíli, kdy mu do života vstoupí nadpřirozená ovce. I jednotlivé pasáže tohoto díla vykazují prvky nudy, ale z toho mě vytrhávala celková čtivost textu. Kniha Hon na ovce prý volně navazuje na dvě předchozí díla Počúvaj pieseň vetra a Pinball 1973 – chci přečíst, ale zatím to jen k dostání pouze ve slovenštině, tak nevím, jestli se do toho pustit. Každopádně jsem si knihu moc užila. Nebyla jsem ničím moc překvapená, jelikož jsem už několik knih od Murakamiho četla. Nemám ráda mysteriózno nebo nadpřirozeno, ale v dílech tohoto autora mi to nevadí. Nikdy nevím, jestli se to fakt děje, nebo jestli to vzniká jen v hlavě postav nebo o co jde. Ale čtení je mi příjemné. To je hlavní. Vždy mám ráda, když mě kniha donutí sednout k mapě a zkoumat, kde se děj odehrává. Začala jsem tedy dohledávat místo, kde je dům v horách. V originále 十二滝町, doslova „Městys u dvanácti peřejí“. Popis cesty do této obce, uvedený v románu, odpovídá poloze chátrající osady Niupu (仁宇布) v nejsevernější části Hokkaida. Vše jsem si na Google mapách prošla a jako ty kopečky co v Japonsku mají za velehory, to jsem se teda zasmála. Ale kdybych se tam jela podívat, tak by se mi pak mohlo stát … ,,Bylo to opravdu zvláštní vidět na vlastní oči krajinu, kterou jsem už jistě pársetkrát pozoroval na fotce. Teď jsem ji ale viděl trojrozměrně a působilo to hrozně uměle. Ani mi nepřipadalo, že jsme konečně na místě, ale spíš, že tu někdo narychlo ukutil podle fotky něco vzdáleně podobného předloze.”
Kniha mě mimořádně bavila. Když jsem se plně ponořil do čtení poněkud zvláštního příběhu, nemohl jsem se od něj odtrhnout. Opět skvělá práce od mého oblíbeného autora.
Hlavní dějová linka mi přišla zajímavá a zpětným pohledem jsem ocenila i další skryté významy (doslov vysvětluje jaký symbolický význam má ovce pro ostrov Hokkaidó a různé významy v dějinných souvislostech ostrova a Japonska - za ně přidávám hvězdu navíc).
Jenže to by tam nesměly být všechny ty sáhodlouhé nudné pasáže, jalové dialogy, hlavní hrdina k uzoufání a rádoby vtipné metafory. Když si hlavní hrdina v knížce tolikrát otevře pivo a vykouří cigaretu, většinou je v tom nějaký záměr, jenže tady to znělo jen jako potřeba zaplnit stránky - jako by to celé napsala nějaká Murakamiho "betaverze" :) Což vlastně odpovídá, neb se jedná o autorovu ranou tvorbu. Jeho styl je tam už trochu znát, jen ještě není tak brilantní jako třeba v 1Q84. A občas jsem zaškobrtla o divně znějící formulace, což je ale věc překladu.
Zkrátka, tohole Murakamiho jsem si neužívala.
Po pravdě vlastně asi ani nejsem schopná popsat, proč se mi ty jeho knížky tak líbí a proč na mě tak mocně působí. Všeho se mi zde dostalo - tajemství, záhadná žena, úžasná krajina, kus japonské historie, mystika splývající s realitou, pomalé rozplétání příběhu. A krom toho taky nádherný jazyk, dokonalé popisy, smysl pro humor i pro absurdno... Některé knížky stárnou, ale tady bych ani nehádala, že byla napsaná tak dávno, dobu vzniku prozradí jen zastaralá technika. Líbilo se. A teď bych si dala nějaké ty hory ... opravdické, ne na papíře ,)
KLADY: Poutave psane a napinave. Autor ma smysl pro podrobny detail a schopnost zajimave popisovat realie Japonska. NEGATIVA: Absurdni prolinani skutecnosti s neexistujicim a jen tezce uchopitelnym nerealnym svetem. Tyto fantaskni useky zaujimaji v textu znacny prostor a jsou nesnadno akceptovatelne. ZAVER: Knihu jsem cetl v ang. vydani (A Wild Sheep Chase) a to jedine mne primelo ji docist az do konce.
Moje první od tohoto autora. Zaujal mne natolik, že už mám připravenou další knihu od něj. Nedokážu ale říct, proč se mi Hon na ovci líbil a zda se mi vůbec líbil. Bylo to tak podivné a nevšední, že jsem prostě musela číst dál a dál, i když se vlastně vůbec nic nedělo. Mělo to ale zvláštní šmrnc a kouzlo a nedalo mi spát, co se z toho nakonec vyvrbí. Závěř překvapil a zamotal myšlenky. Pozoruhodné dílko.
Murakamiho jsem četla po celkem dlouhé době a hned od začátku mě bavil. Mám ráda jeho popisy krajiny, prostředí a osob. Miluji jeho vaření a jedení. A poslouchání muziky....Příběh je jako vždy tajemný. Taky není na první dobrou a to cením. A děkuji za ( jako obvykle) skvělý překlad.
moc se mi líbila.....neznám podobného autora....je to pro mne jedinečné a originální a to mám rád.
Hon na ovci splňuje vše, co si od dobré literatury přát - spojuje v sobě spoustu zábavy s přidanou hodnotou v podobě podnětných vhledů do povahy lidské existence. Není to první Murakamiho kniha, která se mi dostala do rukou, ale až díky Honu na ovci jsem pochopil, proč tohoto Japonce tolik lidí považuje za jednoho z nejvýznamnějších současných spisovatelů. Jak je u něho zvykem - obyčejný hrdina tu prožívá neobyčejný příběh, což je na jednu stranu nejohranější klasika, ale na druhou vždy mnohem zábavnější a zajímavjěší čtení než to, co nabízí velká část moderní literatury - tj. nudný příběh o ničem, ovšem s psychicky vyšinutým protagonistou. Hon na ovci má v sobě z mého pohledu dokonale vyvážený poměr všech ingrediencí - oproti například Kronice ptáčka na klíček, která mi už místy připadala příliš rozvleklá a překombinovaná, je tu fantastična, spletitosti a zajímavých odboček tak akorát. Pokud nejste striktně proti jakýmkoliv fantastickým prvkům, vřele doporučuju.
Ano, tohle je pravý Murakami, syrová a nekomerční tvorba z jeho spisovatelských začátků je to, co má své největší kouzlo. Výtečný počin.
Četla jsem v rámci Čtenářské výzvy. Strašně jsem se u ní trápila. Přitom Norské dřevo mě moc bavilo...
Kniha byla nesmírně nudná, ale četla se dobře. První polovinu se nedělo vůbec nic, ve druhé se už něco dít začalo, nicméně dění se ztrácelo v sálodlouhých líčeních všeho možného. V popisech budov, krajin, historie, kocoura, života ovcí apod. se dal najít i určitý půvab a poutavost. Při čem jsem se už ale začala chytat za hlavu, bylo jídlo a cigarety. Hrdinové stále jedli, dozvěděli jsme se, jak si jídlo připravují, jak jej nabírají na vidličku, případně, jak se přitom tváří. Kdybych si vypsala všechny pokrmy, které byly konzumovány, nemusím vymýšlet jídelníček na dalšího půl roku. Stejně fádně jako jídlo se konzumuje i neslaný nemastný sex bez citu a bez vztahu. Nepostřehla jsem tedy žádný vztah hlavního hrdiny k nějaké ženě. Přítelkyně byla pouze nějaká přítelkyně, jméno ani povahu neměla. Původně jsem chtěla dát tři hvězdičky, nakonec dávám čtyři za konec, který mě překvapil. Bylo to posledních pár stran, které měly šmrnc, myšlenku a jinotaj.
Moje čtvrtá kniha od Murakamiho. Začala jsem Komturem, z něhož jsem byla nadšená, a končím tímto dílem, z něhož jsem nadšená asi nejméně.
Štítky knihy
Japonsko japonská literatura magický realismus ovce, ovečky Tokio reklamní průmysl
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Murakamiho popis, vtažení do děje, nahlodání díky atmosféře a následný magický posun děje do nadpřirozena je něco, co nikdo jiný nikdy nesvede. Hon na ovci je přesně o tom, o čem píše název knihy. Jen s tím rozdílem, že v knize je tuna poselství, myšlenek a poslání ze života nás všech, že budete hltat kapitolu za kapitolou a nebudete chtít přestat. Závěrem jsem měl sto chutí knize napálit pětihvězdu, jako třeba Kafce na pobřeží nebo Komutrově smrti, ale nakonec jsem si přeci jen uvědomil, že v první třetině na mě kniha působila poněkud povídkově, než uceleně. To se ale ve druhé třetině a speciálně ve třetí ustálilo a děj se začal odvíjet konstantně. Takže, to, nad čím jsem byl ze začátku trošku v rozpacích, byl v závěru klasický Haruki Murakami. Krásná kniha. Myslím si, že se k jeho knihám jednou ještě vrátím (a normálně to nedělám) a budu to vzhledem k prožití života vnímat úplně jinak, než to vnímám dnes. Děkuji, mistře.