Hornické vdovy
Kamila Hladká
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418489/bmid_hornicke-vdovy-Wuq-418489.jpg
4
477
477
Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden. Kniha Hornické vdovy přináší autentické autorizované příběhy hornických vdov od nejstarších až po nejmladší na pozadí historických proměn Československa a České republiky, kdy bylo hornictví vnímáno jednou jako výkladní skříň socialismu, jindy jako jev zatracovaný a zesměšňovaný. Kniha se tak snaží poodkrýt fenomén hornictví v jiném světle a relativizovat mnohaletá klišé, jež se k němu vážou. Publikace vychází s předmluvou Martina Jemelky, historika českého dělnictva, a množstvím doprovodných dobových materiálů. Dotisk v roce 2020... celý text
Přidat komentář
,,Víte, jaké to je když vám ze dne na den domů nepřijde manžel ? Představte si, že už vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete , že vás nechytne za ruku. Nejde říct: chlapů je milión. Ten váš je jen jeden.''
Od teď budu vděčná za každý den, když se mi můj muž vrátí z práce v pořádku a živý.
Smutné vyprávění o osudech silných žen, kterým šachta vzala sny, budoucnost, manžela...
Přečteno za jeden den. Perfektní kniha. Neskutečné příběhy žen, manželek horníků. Pocházím z tohoto kraje, děda přišel na šachtu z Libereckého kraje, měl to štěstí, že nikdy nic takového nezažil.
Líbilo se mi jak ženy popisovaly svůj život před tragédií a po ní. Musely to mít těžké.
Příběhy se od sebe liší i tím že každý vychází z trochu jiné doby, jen tragédie jsou stejně kruté.
Půjčila jsem si v knihovně, protože byla mezi doporučenými. Zhltla jsem ji za den. Opravdu silné příběhy silných žen. Velmi upřímné a otevřené (až překvapivě). Viděla jsem Duklu 61, hned první dva příběhy jsou o tomto neštěstí. Reálné vyprávění, ač bez morbidních deatailů filmů, je mnohem silnější.
Manžel taky nastoupil po VŠ na šachtu,aby nemusel na vojnu. A taky jsem se hodně bála a to jsem neznala tyto příběhy.
Přečteno až po přečtení Šikmého kostela od Karin Lednické. A je škoda, že se Lednické dostalo větší pozornosti (holt beletrie se prodává líp). Hornické vdovy mi přišly lepší tou syrovostí výpovědí, tím, že víte, že nic z toho není přibarvené. A tím, že se autorce podařilo proniknout k vdovám opravdu hluboko. Neuvěřitelně přínosná kniha rozhovorů. Konečně se tématu někdo chopil tak, jak si to zasloužilo.
Ke knize a filmu zároveň: Představa toho, že
se Váš muž, manžel a otec Vašich dětí jednoho dne z práce v šachtě nevrátí domů? Když běžíte k dole Dukla a ptáte se lidi: " Kde je můj manžel? ", odpověď Vás zdrtí... Takové jsou vzpomínky na 7.7.1961, kdy mladým matkám zaklepal na dveře ředitel šachty a ukázal seznam se 108 jmény, které byly od této chvíle jen jména, ale už ne živé bytosti. V ten den bylo prolito mnoho slz a o mnoho let později také mých, protože mě dojalo a šokovalo, co vše si čerstvé vdovy musely protrpět :( A nejen knižní hrdinové, ale také herci z filmu Dukla 61(2018) : Martha Issová si v něm také prošla svým.
Kniha se mi moc líbila! Sice jsou to smutné příběhy, ale člověk z nich cítí sílu těch žen, ale i celkově lidí z hornického kraje. Jedná se o osm vdov, ale žádný příběh není stejný. Není to nudné čtení, naopak hodně emotivní. A hezky napsané.
Skvělá kniha. Jde v ní nejen o příběhy žen, které šachty připravily o muže. Můžeme ji číst jako svědectví o životě na Ostravsku, o životě lidí v kraji rázovitém. A co tedy z knihy dýchá je určitá nostalgie po časech, kdy horníci byli někdo, však také ty ženy na dobu před rokem 1989 rády vzpomínají...
Vzpomínky osmi hornických vdov. Od nejstarší, která je dnes již více než osmdesátiletou ženou až po nejmladší čtyřicetiletou Ivanu. Každá z nich se dokázala svěřit s jedním ze svých nejhorších dnů v životě a dalším nelehkém žití, které následovalo. Ani jedna z nich nebyla připravena na to, že se jim jednoho dne manžel nevrátí, ani na to, že jejich malé děti se budou sklánět nad otcovým hrobem, v horším případě, že děti svého tátu nikdy nepoznají.
Dříve horník býval “někdo”, měl výhody, ale tvrdě odpracovaný. Hornický rodiny i party ze šachty držely hodně při sobě. Ukázalo se to i při těchto tragédiích, které popisují právě ty dříve narozené. Nejvíce mě zasáhl příběh paní Květy. Život jí vymyslel hodně krutý příběh, kdy se těsně před smrtí manžela musela rozloučit i s tragicky zesnulým otcem a poté dcerou. Dnes už nemá ani sestru, ani maminku. Jak sama říká “ všichni moji blízcí jsou mrtví a já tu ještě pořád otravuju”.
Podle plánu se mělo uhlí pod Ostravou těžit ještě v roce 2050. Po listopadu 89 to
politici viděli jinak. Zůstává jen dvousetletá historie uhelného hornictví a zaprášené dokumenty v archivech, ale také rezivějící monstra areálů důlních závodů a koksoven.
K této tematice mě před pár lety přivedl film Dukla 61. Nikdy dřív jsem nepřemýšlela nad tím, jak těžká je hornická práce a jak stateční muži ji vykonávají. Autorka skládá ve své knize hold také jejich ženám, které jsou neméně statečné, tolerantní a trpělivé. 8 příběhů zachycuje různá údobí, takže kromě jiného máme jako čtenáři také možnost zachytit změnu postavení horníků ve společnosti. Posun od dříve skvěle placené práce s mnoha privilegii až po dnešní, stále fyzicky náročnou a zdraví ničící práci, za nízkou mzdu.
Nejvíc jsem se těšila na příběhy žen z 60. let. Logicky však obsahují nejméně informací. Ženy byly mladé, vdané sotva chvíli, brzy se znovu vdaly, takže není moc o čem povídat. Mnohem poutavější bylo povídání žen, které přišly o manžela po mnohaletém vztahu, během kterého si se svými muži mnohé zažily.
Moc smutne cteni, pro me obzvlast, pac jsem z Orlove, deda cely zivot pravoval jako hornik. V roce 61, kdy byla nehoda na Dukle tam uz pracoval. Babi v te dobe zila jeste v Cechach a cekala az deda dostane byt a bude se moct za nim prestehovat. Nastesti deda odnesl farani “jen” ustipnutym prstem a znicenymi koleny. O nicem vaznejsim nevim.
Ale cist cim si prichazely ty zeny a rodiny…ten smutek nejde nijak vyjadrit.
Jsem tak ráda, že se téma hornických tragédií otevírá, ať už v beletrii (můj milovaný Šikmý kostel) či v literatuře faktu. Ne že by to snad bylo snadné čtení, je však naprosto zásadní, aby tato část historie a tento region nezůstaly v zapomnění. Už první odstavec v podobě slov jedné ze vdov na přebalu knihy mě doslova rozsekal, no posuďte sami.
"Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku... Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden."
Příběhy vdov, hrdinek a bojovnic, byly pro mě všechny zajímavé, a byla jsem dojata sdílenými (nejen svatebními) fotografiemi a dalšími dokumenty, tak intimními cennostmi. Některá žena mi byla sympatičtější, jiná méně. Vyprávění Květy, Jany a Táni pro mě byla nejzajímavější a zmíněné ženy mi byly jaksi bližší než ty ostatní.
Oceňuji, že autorka knihy nezasahovala do vyprávění a zanechala příběhy bez cenzury, ač nemusela souhlasit se vším, co z úst hornických vdov zaznělo. Věřím, že muselo jít o psychicky i fyzicky náročnou práci při sbírání podkladů, rozhovorech s vdovami a dalšími osobami blízkými hornickému prostředí, a autorčiny práce si moc vážím.
To nejdůležitější z knihy je však pro mě toto: Nemohla jsem přenést přes srdce, jak mladí tito muži zemřeli a jak se pak jejich ženám rozpadl celičký svět.
Kniha je plná rozhovorů s vdovami, které přišly o své muže při důlním neštěstí. Dočteme se tak, jaké to je, přijít ze dne na den o manžela. Ale také se dozvíme více o tom, jak se na hornictví pohlíželo v průběhu let. Kniha nám přiblíží i život na Ostravsku, jaké to tam bylo v jednotlivých období Československa a České republiky.
Miluji příběhy podle skutečných událostí, takže kniha rozhovorů je pro mě jasná volba a já byla nadšená. Najdeme zde těžké lidské příběhy, nejen když ženy přišly o své nejbližší, ale kolikrát jim osud do cesty připravil i jiné těžkosti.
Je to smutné čtení, avšak kolikrát plné naděje. Člověk se prostě musí zvednout a jít dál, i když je to těžké a nejde to snadno. Díky tomu, že to jsou rozhovory, mi při čteni připadalo, že mi to vypráví babička, nebo že si povídám s kamarádkou.
Kniha je doplněna o spoustu fotografií, lépe si k jednotlivým vdovám vybudujeme vztah a vidíme, jak žily před a po neštěstí.
Pokud se Vám líbil film Dukla 61, rozhodně si přečtěte i tuto knížku. Ale kniha je i pro všechny, koho zajímají lidské osudy a zároveň se chce dozvědět něco nového.
Příběhy ze života, plné bolesti a smutku...jednoduše napsané, dobře se četla. Pro mne i zajímavé téma, kde jsem se dozvěděla něco nového.
Zajímavé čtení a ještě zajímavější příběhy s tragickým koncem, které poukazují na nebezpečnou práci horníků.
Poslechla jsem knihu na rádiu. Snad to bylo těmi jednotlivými hlasy, procítěním v hlasech, ale myslím, že to na mě zanechalo větší dojem, než kdybych si to četla. Bylo to smutné, nešťastné a lítostivé povídání o životech, příběhy vesměs stejné, ale jednotlivé ženy se s tím praly každá po svém. A je to tak, nejde říct: Chlapů je milion. Ten váš je jen jeden.
Měla jsem rozporuplné pocity. Privilegovaná vrstva. Často nefunkční rodinné vztahy. Práce v drsných podmínkách blízko smrti. A pokud přišla, pak tragédie pro ženy, děti, rodiče i kamarády. A navrch často soudy - nedodržení BOZP.
Štítky knihy
Česko, Česká republika 20.-21. století Československo vzpomínky vdovy horníci, havíři Magnesia Litera důlní nehodyAutorovy další knížky
| 2019 |  Hornické vdovy |
| 2021 | Sestry |
| 2023 | Lidi od kolotoče |
Můj otec je horník, takže v tomto prostředí odmalička žiju a znám ho - proto mě kniha obzvláště zasáhla a dokázala jsem se aspoň trochu vcítit do slov, pocitů a příběhů žen v knize.
Hezky napsáno, klobouk dolů za nápad sepsat příběhy hornických vdov.