Hornické vdovy
Kamila Hladká
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418489/bmid_hornicke-vdovy-Wuq-418489.jpg
4
477
477
Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden. Kniha Hornické vdovy přináší autentické autorizované příběhy hornických vdov od nejstarších až po nejmladší na pozadí historických proměn Československa a České republiky, kdy bylo hornictví vnímáno jednou jako výkladní skříň socialismu, jindy jako jev zatracovaný a zesměšňovaný. Kniha se tak snaží poodkrýt fenomén hornictví v jiném světle a relativizovat mnohaletá klišé, jež se k němu vážou. Publikace vychází s předmluvou Martina Jemelky, historika českého dělnictva, a množstvím doprovodných dobových materiálů. Dotisk v roce 2020... celý text
Přidat komentář
Pěkná a zajímavá kniha. Samozřejmě i smutná - vzhledem k tomu, o čem pojednává. Kniha ze života manželek horníků. Dříve opravdu platilo: Já jsem horník, kdo je víc? Zažila jsem tu dobu. Dnes je to jiné, dnes se horníci a jejich rodiny nemají zdaleka tak dobře jako kdysi a už vůbec ne ve srovnání s jinými povoláními. I o tom kniha pojednává.
Bála jsem se,že kniha bude depresivní. Ale musím říct,že nebyla. Byla brzy přečtená a ráda jsem se něco dozvěděla o životě horníků a jejich rodin. Je pravda,že někdy bylo vyprávění takové zmatené a skákalo se od jednoho k druhému,ale jako celek se kniha četla dobře.
V rámci žánru určitě dobré, ale...
Osobně mám raději knihy s příběhem než tento typ dokumentární knihy. Na jednu stranu je určitě pozitivní, že autorka předložila autentické vzpomínky, ale vyprávění často nemělo hlavu ani patu, spíše to byl nahodilý tok myšlenek dotyčné ženy. Pokud by autorka napsala příběhy žen jako povídky, určitě by mě to nadchlo, takhle tolik ne, bohužel.
Ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla jako doplnění ke knize Šikmý kostel, která se mi velice líbila.
Je těžké hodnotit život a osudy skutečných lidí, zvláště tak tragické osudy, které Kamila Hladká představila v této knize. Hornické vdovy totiž přinášejí svědectví osmi žen, které přišly o své manžely při důlních neštěstích napříč roky 1961 až 2015.
Pravda, přiznám se, že se mi v některých místech nečetlo snadno, protože se v některých vzpomínkách občas přeskakovalo od tématu k tématu, nechronologicky od události k události, takže se od čtenáře vyžaduje určitá zvýšená pozornost, aby se správně orientoval v posloupnosti jednotlivých příběhů. Ale to daným výpovědím dodává na autentičnosti a rozhodně to neubírá na síle celé knihy.
Kniha v určitých momentech také dodává naději, když ukazuje, že se i přes bolestivé a tragické chvíle života podařilo těmto ženám najít pevnou půdu pod nohama a jít dál.
Jednotlivé výpovědi jsou velmi silným svědectvím o tom, jak nebezpečné to je pracovat v dolech - vše vyprávěné z pohledu "druhé strany" - partnerky, která každý den čeká na návrat muže z práce, a já k tomu cítím velký respekt. Pokud vás tato tématika zajímá, knihu Hornické vdovy mohu jedině doporučit.
Za me kniha velmi pekna. I slzicka ukapla. Je videt rozdil mezi zenami horniku z dob minulych a nedavnych. Kdysi byl hornik nekdo a meli se velmi dobre. V dnesni dobe uz tomu tak neni. Samozrejme vse vykoupeno zdravim a psychikou. Dekuji za krasne poctenicko. Jak jsem se zacetla, musela jsem docist!
tak, myslim, ze som prave prekonala svoj osobny rekord - ale dnes poobede som ju zacala citat a teraz ju docitala ???? proste sa to cita same, neslo sa mi odtrhnut, nad niektorymi aj slzička ukápla ???? navyse v knihe su aj fotky - co ja chvalim????????⠀
⠀
rec je o oblasti Havirov a tamojsich baniach. kniha obsahuje 8 autentickych vypovedi vdov, ich zivoty, od najstarsej po najmladsiu a ja fakt chvalim takyto napad - predovsetkym preto, lebo dnesna doba vobec nechape, co taky banik musel denne podstupovat, proste podradna praca pre dnesnych ludi, ako priserne mali/maju znicene zdravie, ako sa tam zdierali, teda ak ich tam nezabilo samozrejme⠀
⠀
navyse, moja mamina pochadza z Handlovej, ujo pracoval 25rokov ako banik, preto mi bola tato kniha velmi blizka. Kedysi to bolo ja som banik, kto je viac, ale ta praca, ouch. mne ked ujo doteraz vyprava historky, povazujem ich za najlepsie co mi kedy kto rozpraval ????????⠀
toto proste zhltnete a velmi sa mi to pacilo. mam rada pribehy zo zivota
Jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Po dvou dílech Šikmého kostela mi ještě trochu poupravila pohled na hornictví, horníky a jejich ženy, rodiny. Silný kraj, tvrdý život. Příběhy byly inspirativní, jak se každá se smutkem a ztrátou vyrovnává odlišným způsobem a vlastně všechny jsou v pořádku, jsou autentické. Až zase budu tímto krajem projíždět, už se na něj a lidi v něm budu dívat trochu jinýma očima a děkuji za to!
Úplně běžné a obyčejné rodiny a ženy, které potkala tragédie. Příběhy jak z doby komunismu, tak třeba deset let staré. Jsou to stručná a věcná, přesto však silně emotivní vyprávění z jejich pohledu. Všechny hrdinky se s událostí popasovaly velice dobře.
Kniha mi všemi příběhy spíše než emoce až k pláči potvrdila názor, že horníci jsou stále (viděni) jako skupina „něco extra“. Není to přece jediná profese, kde jde o život!! Ženy líčí svůj osobní příběh víceméně jako přes kopírák, ať nedávno nebo desetiletí zpět (ty nejstarší byly aspoň historicky zajímavé). Horníci, jako jejich partnerky vědí o rizikovosti práce stejně jako o výši mzdy za ni. Dokud se nic nestane... Proč jim prokazovat větší soucit než ženám, které ztratí své muže v práci, jež není tak privilegovaná a tedy i nezajištěná? Jenže o nich se nepíše….
Kniha mi nepřišla objektivní, naopak cílená "litujte je", a to mi vadí. Bolest přináší každá smrt a nikdo nemá právo povyšovat některé lidi nad jiné. Co třeba aktuálně mladík (1993), na něhož při opravě spadlo auto? Co rodina, co automechanici?
Téma si vybrala autorka za nějakým účelem, mne však neoslovila.
ALE 500% bych tuto knihu ani zdáli nesrovnávala s knihou Šikmý kostel.
Příjemná doplňková četba k TV filmu Dukla 61 a knihám o Šikmém kostelu Karin Lednické - a povinná četba pro (bývalé) obyvatele Drsného Severu. Vše, co jste ještě nevěděli o havířích a jejich existenci, o jejich děckách a ženách, o jejich drsné a smrtonosné robotě, to zde najdete. Pro mne informace o tom, jaké to měla babička, která robila na povrchu (a nikdy mě nenapadlo se jí na to zeptat)... Osm rozhovorů mimo jiné zachycují, jak se havířina měnila v posledním století - a jak se měnily hornické družky generaci za generací.
Zajímavý pohled do těžkého života vdov na Ostravsku. Po určité době kniha začne být trochu monotónní.
Úvodní slovo mě, přiznám se, trošku znudilo ani jsem nechtěla číst dál. Ale četla a bylo to skvělé. O hornících i světě kolem jsem slyšela a četla jen okrajově, ale toto mě dostalo. Příběhy žen horníků, co vas chytí za srdce. Doporučuji!
Čtivá, smutná ale hlavně pravdivá. Smutné příběhy horníků a jejich rodin.
Krásná grafická úprava (obálka, růžová záložka apod.), skvěle vybrané fotografie. Zbytek už trochu pokulhával. Je mi zcela jasné, že se jedná pouze o sled rozhovorů o životech, událostech a pocitech. Je fakt, že každá žena popsala dobu a její vnímání neštěstí trochu jinak, ale tak nějak mi tam chyběla ucelená linka. Poslední dva příběhy mě neoslovily vůbec, i když je pravda, že alespoň přesně znázorňují úpadek hornictví a horníků ve vnímání současné společnosti. Určitě zajímavý formát, ale moc mě neoslovila.
V ostravském regionu žiju celý svůj život, k hornictví mám blízko, ale z knihy jsem rozpačitá.
Čekala jsem ucelené příběhy vdov, ale přijde mi, že autorka jen přepsala materiál z diktafonu a doplnila jej fotografiemi, případně dopisy.
Je smutné, když muž odejde do práce a už se nevrátí. Navíc to byly velmi mladé ženy, sotva vdané a těhotné.
Ale styl psaní mi nevyhovoval. Škoda.
Skvela kniha, nad kterou clovek jeste dlouho premysli. Libi se mi, ze autorka necha hornicke vdovy vypravet jejich zivotni pribehy a detaily, ktere jim prijdou dulezite a nezasahuje do toho. Tak vytvari velice autenticky obraz techto zen. Taky se mi moc libi fotografie, ktere pribehum dodaji na plasticnosti a na ktere jsem se dlouho divala a ptala se sama sebe, ktera z techto zen byla v zivote stastna.
Pokud bych si neco mohla prat, bylo by to jeste vice vypraveni hlavne od tech nejstarsich zen, abych si vytvorila jeste ucelenejsi predstavu o jejich zivote, ale dovedu si predstavit, ze uz tak to pro ne nebylo lehke.
Zajímavé téma, chronologicky uspořádané životní příběhy dokumentující dobu, hornickou profesi a region. Nejvíce ze všeho je to kniha o ženách, které zůstaly náhle samy s dětmi a nevzdaly to. Každá z nich (a myslím tím nejen ty z knihy, znám takové i ve svém "nehornickém" okolí), si zaslouží obdiv a uznání. Některé příběhy byly zpracované opravdu působivě, včetně fotografií. (Díky filmu Dukla61 jsem si něco zde popisovaného uměla aspoň trochu představit, něco málo, ale i tak děkuji tvůrcům i autorce).
Krásně napsaná kniha. Slzám sem se při některých příbězích neubránila. Hornické vdovy = silné ženy a matky.
Uf, je to dnes ale počasie zamračené. Nejak takto to vyzeralo aj v živote manželiek baníkov každý deň. A nielen tých českých... Viete si predstaviť, že vám jedného dňa nepríde manžel z práce domov? Nočná mora každej manželky. Viete si predstaviť, že vám jedného dňa niekto zazvoní pred vchodom a oznámi vám, že váš manžel zomrel? Kamila Hladká napísala úžasný príbeh, ktorý sa právom zaradil do mojich TOP kníh a tiež bol nominovaný na cenu MAGNESIA LITERA. Tento príbeh je príbehom vdov, ktoré prišli o manžela pri výkone povolania v bani. Nie je to len obyčajný príbeh, je to oveľa viac. Táto kniha je doplnená o úžasné fotografie z archívu Kamily Hladkej. Ponúka autentické zábery a svedectvá týchto žien. Je to kniha, ktorú si budete požičiavať z generácie na generáciu. Ak raz budem mať dieťa, toto jednoznačne chcem aby si minimálne raz prečítalo. Nepamätám si, ktorá kniha mi naposledy dala toľko čo táto. Je to taká kniha zo života a rozhodne ju odporúčam všetkým, čo majú radi silné príbehy, pretože tento takým naozaj je.
Štítky knihy
Česko, Česká republika 20.-21. století Československo vzpomínky vdovy horníci, havíři Magnesia Litera důlní nehodyAutorovy další knížky
| 2019 |  Hornické vdovy |
| 2021 | Sestry |
| 2023 | Lidi od kolotoče |
K hornictví mám úzký vztah, můj děda je bývalý havíř a jsem ráda, že na toto téma v poslední době narážím v literatuře čím dál tím častěji (kromě všem známého Šikmého kostela, např. v knihách Vytěženej kraj nebo (okrajově) Pískový vrch). Kromě toho jsem se nedávno stala matkou, tak si asi dovedete představit, jak těžké pro mě (ale zdaleka nejen pro mě) musí být takovou knihu číst. Bez mučení přiznávám, že hned první dva rozhovory mě emočně úplně sebraly, a dokonce jsem přemýšlela, jestli to na mě není až moc. Pak ale zvědavost a nadšení nad tím, jak „ležérně“ (tohle slovo se v kontextu tak vážného tématu vážně nehodí, ale já si neumím pomoct) jsou rozhovory vedeny vyhrály a já Hornické vdovy dočetla. Byť jsou samozřejmě všechny příběhy vybraných žen hrůzostrašné, ty první dva/tři už nic nepřekonalo. Přidanou hodnotu vidím v tom, že se Kamila Hladká rozhodla zpovídat vdovy napříč generacemi a my tak můžeme pozorovat, jak se samotné hornictví a názor na havíře proměňovalo. Zatímco v době socialismu se jednalo o vážené povolání (o tom dodnes slýchám právě z úst prarodičů) a bylo mimořádně dobře placené, dnes je to zaměstnání jako každé jiné a riziko, které horníci každý den podstupují není již platem vyváženo. Na závěr chci pochválit výjimečně povedenou grafickou úpravu vedenou v tónech šedé a růžové a neodpustím si pár pasáží:
„Měla jsem dvacet jedna, Frantík necelých dvacet dva a syn deset týdnů. Doktorka do mě cpala tabletky na uklidnění, byla jsem jak nafetovaná. Celou dobu jsem seděla na té Dukle, dokud ho nevytáhli.“
„Po obědě jsem vždycky jen vzala kočárek a jela na hřbitov.“
„Květo, ti havíři tam jsou. Je to zaplynované, museli je zazdít, aby to nevybuchlo.“
„V té rakvi není žádný Laďa, oni shořeli.“