Host do domu
Jiří Wolker
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213706/bmid_host-do-domu-D1V-213706.jpeg
4
307
307
Wolkerova sbírka je prototypem tzv. poezie prostých věcí, patrný vliv vitalismu a naivismu. Přináší chlapecký, láskyplný pohled na svět, harmonii, zlidštění a zdůvěrnění. Je v ní radost ze života, prostota i pokora, citovost, částečné náboženské výrazy, motivy srdce a očí, jednoduché metafory, zdrobněliny, prostý verš.
Přidat komentář
Další z pokladů rodičovské knihovny, kterou jsem jako dítě musela povinně číst. Nyní, v podstatně pozdějším věku v jeho sbírkách poznávám, jak citlivě Wolker vnímal život. Cítíte tu lásku k životu. pokud jste poznali okolí Prostějova i Olomouce-Svatého kopečku, vnímáte tu krásu života v básních společně s Wolkerem, touhu poznat svět i jeho krásy. Na druhou stranu , možná se jedná jen o můj pocit- vnímáte i ten zmar, který básník očekává, nebo možná poznává . Tu neskutečnou touhu po životě, který mu začíná unikat. Zemřel mlád... 24 let.... o to smutnější je dočíst poslední stránku , zavřít knihu a pomyslet si, o co všechno nás, jeho čtenáře smrt ošidila.
Smutné, bolavé, přesto krásné...
Kontradiktorní komentáře nechme stranou. Wolker mě ve svojí Těžké hodině nepřesvědčil v takové míře, jak v Hostovi. "Mlád, 24 let" a přesto takový lyrik. Titulní báseň mám rád, stejně tak Věci. Díky Jiří.
Ve sbírce se snoubí básníkova láska k domovině, jeho křesťanské kořeny a tradice s ideály nadšeného socialisty. Je to krásná oslava života, dvojzpěv rodící se mysli a bušícího srdce mladého muže objevujícího svět. A vážně doporučuji báseň "Ze soboty na neděli", ta je naprosto fantastická.
Tuto malou ,útlou knížku jsem vzala do ruky již mnohokrát. Nejsem žádný velký čtenář poezie, ale mám několik oblíbenců. A sbírka Host do domu k nim patří. Musím se však přiznat že v knize mám několik favoritů, ke kterým se ráda vracím Všechny básně najednou jsem přečetla jen asi dvakrát. A tak jsem se rozhodla, díky čtenářské výzvě, přečíst opět všechny . Povedlo se,( pár jich asi přidám k favoritům) je to takové jiné ale příjemně jiné.
Kdo z naší generace by neznal Poštovní schránku, Pokoru nebo třeba Nemocnou milou. Dodnes si některé verše vybavuju neb Wolker byl povinná a přitom milá četba. V Hostu do domu ještě optimistická, nekomplikovaná, třeba i lehce naivní...
DNEŠEK
Dnešek je jistě nesmírný zázrak,
dotkl se vám mého srdce znenadání
jak veliká bolest, jak veliká láska —
a hned nastalo slavné zmrtvýchvstání,
mnoho věcí stoupalo na nebe,
kaŽdá čisťounká jako sedmikráska,
a moje oči ten zázrak viděly,
ale musely zůstati dole
zrovna jako ti apoštolé,
co potom se rozešli po světě do dálí
a každému radostně říkali,
Že Pán Bůh se jim zjevil jako člověk.
Byl to básník mého srdce. Pokaždé, když se zastavíme v Prostějově na hřbitově za tetičkou a stréčkem, postojíme i u prostého Wolkerova hrobu.
Mé první setkání s básníkem a byl jsem překvapen, jak moc se mi verše líbily.
Ukřižované srdce
Srdce ukřižované na dřevěném kříži
předvčírem zemřelo.
I sňali je a do země vložili,
slzami zalili
a srdce vzklíčilo
dnes ráno.
Červený květ
chodí po zemi a po nebi,
Pána Boha velebí
v nevěstincích a kasárnách,
v předměstských domcích a továrnách
a říká celému světu:
„Jsem láska a kvetu
ranou otevřenou,
aby všichni nevěřící
železným životem rozbití
mohli v ni prsty vložiti
Nádherné.
Co dodat..nevím proč jsem tak dlouho otálela...ta sbírka je famózní...obzvlášť Svatý kopeček...
Verše jitřního mládí.
Citace :" ad libitum "
-to jsem já, který tu o sobě hraji a kterého poslouchá svět,
na každou strunu připadá 5 mých minulých let.
Sednice v prvním poschodí jako zvon houpe se na modré věži noci,
uchystali mi bílou postel, chléb a petrolejovou lampičku s čarovnou mocí,
tři okna sedí v lípových haluzích jako tři pohádkové květy,
na nebi hvězdy nebeské a na zemi lidské jsou rozesety,
já jsem ve zvonu srdcem a biji do jeho stěn,
aby každý věřící to slyšel a byl z toho potěšen,
tato krása je příliš těžká pro člověka jediného,
moji přátelé jdou za hlasem zvonu okusit se mnou štěstí všeho,
ale i pro nás je příliš veliké a těžké toto štěstí,
dej, Bože, ať všichni lidé jsou naši přátelé, ať přijdou a pomohou nám je nésti,
aby nám nespadlo, nerozbilo se a neporanilo této spící dědiny,
člověk by umřel už tím, že zůstal by na světě jediný. "
Básně psané citem mladosti, neb víc mu nebylo osudem dopřáno.
Mám ráda poezii. Proto bych nevěřila, jak těžké bude najít nějakou básnickou sbirku, která by se mi líbila. Všechny působily tak ponuře a depresivně. Říkala jsem si, že Host do domu zní pěkně a mohla by to konečně být sbírka, kterou si vychutnám. No, sem tam nějaký verš se mi líbil. Třeba:
"Pohoď mi svět do náruče a do srdce ho zabal, ať se nepotluče."
Z veršů je cítit láska k životu i lidem, také velká pokora. O to víc mě mrzí, že nemůžu hodnoti lépe.
Pravdupovedia, keby nebolo čtenarskej výzvy, tak by som asi žiadne básne nečítala.Ale som rada,že som si vybrala Wolkera, bolo to také odľahčené citanie,velmi sa mi pacili niektoré myšlienky:
"bolest je života půl a láska je život celý"
Naprosto epochální a neuvěřitelně krásná poezie. Škoda, že Jiří Wolker zemřel tak mlád a nenapsal takovéto poezie mnohem více.
Někteří lidé se bojí chodit do velkých obchodů s oblečením kvůli tomu, že by je chytla nakupovací mánie a utratili by tam tisíce a tisíce korun. Já to tak mám s antikvariátem. Bojím se tam trošku chodit, protože je tam tolik krásného, že by snad byl hřích odejít s prázdnýma rukama. A tak chodívám pryč s prázdnou peněženkou.
Ale stojí to za to! Přibližně před rokem jsem si v antikvariátu koupil i sbírečku Host do domu a to ve formě "kolibříka" (kdo by odolal takovému svodu antikvariátu?!) a tak mě od té doby provází v kapsách a pokud mám zrovna chuť na nějakou básničku, tak si ji přečtu.
A chutě jsou to různorodé. Někdy si potřebuji s básníkem postesknout nad nespravedlností světa, jindy se Wolkerovými slovy rozplývám nad krásou lásky mezi lidmi - a to jak partnerské tak třeba mateřské, někdy si potřebuji uvědomit, že na každém člověku na tomto světě záleží - na nikom více, na nikom méně, a jindy zas se chci zastavit u prostých věcí tohoto světa a obrazy a přirovnáními poznat, jak i to nejprostší v sobě skrývá nevyčerpatelnou krásu - a až spojením všeho prostého vzniká komplexní rozmanitost našeho světa.
S básníky, jejichž básně čtu, mám často něco společného. U Wolkera si nejvíce cením a je mi nejvíce blízký jeho mladický (někdy až dětský) a nezkažený pohled na svět, který - ačkoli v něm lidé zkaženosti páchají - je stále místem k údivu... a obdivu.
POKORA
Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě.
Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až obejmu se s ním:
"Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo."
HÁJ
Až jednou se ožením,
budu mít dvanáct synů,
dvanáct synů jako dvanáct břízí.
Má žena v nich jakio bílá kaplička
v zeleném háji zmizí
a já budu před ní klekátkem
mechem obrostlým.
Vnučky-družičky budou na mě klekat,
modlit se čistýma očima.
a až se zšeří,
Pánbůch bude chodit k nám na večeři.
Jiří Wolker - básník. Tím je řečeno vše.
Škoda, že Wolker zemřel tak mladý. Jeho poezie má nezměrnou hloubku. Jedna z mála poezií, které jsem četla.
Nebylo to vůbec špatné, ale taky nemůžu říct, že by mě to nějak zvlášť zaujalo. :/
Asi se budu opakovat, ale musím napsat to stejné jako u sbírky Těžká hodina. Jiří Wolker je výjimečný mladý básník. Básně, které popisují obyčejný život člověka, vztah dvou milenců nebo mateřskou lásku, jsou plné něhy a citu. Někdy se rozhodneme mít v knihovně nějakou knihu kvůli jedné povídce. Kvůli jedné jediné básni. Kvůli okamžiku, který v nás vyvolá nebo nám něco připomene. A tak, i když je Host do domu překrásná sbírka, chybí mi zde ta jedna jediná báseň. Ta, co vás chytí za srdce tak moc, že na ni nikdy nezapomenete a budete se k ní stále vracet. Báseň jako je Balada o nenarozeném dítěti.
Básně nebyli špatné, ale nijak extra mě neuchvátili. Povedenější mi přišla sbírka Těžká hodina. Některé básně přesto byli zajímavé...
Štítky knihy
klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Těžká hodina |
| 2008 | Host do domu |
| 1999 |  Básně |
| 2004 | Balady |
| 1964 | Balada o námořníku |
Hele... já... no nevim no... Co na tom všichni vidíte? Jako ano, ta sbírka je pěkná. Jistě je dokonce velice pěkná, jednoduchá, příjemná, nekomplikovaná, plná primitivních metafor, obrazů bez významu...
Asi takhle, tak nějak jsem tušil, že Wolker nebude můj literární favorit - proto jsem velice dlouho váhal s jeho čtením. Člověk k němu musí nezbytně cítit jistou úctu. V jedenadvaceti letech (pokud se nemýlím) vydat sbírku poesie, která opravdu je krásná, to si zaslouží obdiv. K tomu člověk nezbytně musí předpokládat autorův geniální talent a smutnit, že zemřel tak mladý, jeho pozdější texty mohly být opravdu úžasné.
Ale to nic nemění na tom, že je to poesie možná sympaticky naivní, studentsky dojímavá, dětsky rozněžněná, ale přeci jenom snad až příliš jednoduchá a nepříliš... no zajímavá no. Neříkám, že si člověk z jakékoliv knihy vždy musí odnášet nový náhled na svět, nový kus informace, nové já, ale co si člověk odnese z této sbírky? Mohl bych trochu rýpavě napsat, že hlubokou lásku k poštovní schránce... A jistě, sbírka obsahuje vcelku zajímavé kousky. Rekruti, Návrat, samozřejmě Svatý kopeček, který se ostatně sbírce vymyká. Ale upřímně? Všechny je brzy zapomenu. A stýskat se mi, promiňte, nebude.
Počkat! Počkat! Jedna věc, jedna moc zajímavá věc - přítel Ježíš Kristus a panenka Marie. Nad touhle dvojičkou jsem se při čtení opakovaně pozastavoval. Za mě hrozně zajímavé a hrozně nečekané. Drahý náš nedozrálý proletář (haha, všichni víme, že byl asi takový proletář, jaký proletář byl Teige - hezká hra, pěkná maska, ale věřit jim to nejde) by měl tíhnout k materialismu, přítel Ježíšek by ho neměl vůbec zajímat. Ale to je asi příznak naší avantgardy obecně. Teorie se nestřetla s praxí.