Hotel New Hampshire

09.12.2024

Číst "Hotel New Hampshire" je jako jet rychlou horskou dráhou s prudkými sešupy, kdy se návštěvník točí všemi směry, chvílí cítí radost, někdy se směje, jindy má strach a občas si přeje, aby mohl ze sedačky odejít a jízdu přerušit. Ale když se dostane na konec, řekne, že to stálo za to.

Nebo takhle to hodnotím aspoň já.

Myslel jsem si, že od Irvinga jsem zvyklý na všechno, ale v případě tohoto románu mě opět přesvědčil o omylu. V této knize je bizarností požehnaně (viz štítky), ale hlavním tématem knihy je tu otázka znásilnění. To je samo o sobě velmi těžké téma - a není jediné, které je čtenáři servírováno. (Irving jimi opravdu nešetřil jako medvědy.) Největší záhadou pro mě zůstává, že autor se všem hutným tématům sice věnuje velmi hluboce a lidsky, ale přesto je schopen čtenáře vymáchat v nějakém nemyslitelném traumatu, a pak o stránku později vytvořit scénu, která je směšná a - opět - bizarní. A přesto čtenář nemá dojem, že by tyto těžkosti zlehčoval nebo zesměšňoval...

Jinak nevím, jak "Hotel New Hampshire" popsat, je to zkrátka jedinečný zážitek, který ve čtenáři vyvolá desítku protichůdných dojmů. Hádám, že hlavní poselství knihy je: Hlavně se z toho všeho nepo...

23.11.2024

Je to Irving, těžší čtení, smutné …část ve Vídni mě trochu utlumila a konec byl proste Irving - těžký, smutny a nakonec krásný …jedna hvězda dolu jen za to, ze uz jsem od nej četla lepší …za me vede Rok vdovou, V jedné osobe, Owen …ale spousty jsem ještě nečetla …

Měla jsem Irvingománii po přečtení Garpa v pozdější pubertě. Do této knížky jsem se tenkrát nezačetla a nyní po letech skladování se k tomu již ani nechci nutit. Posílám dál.

04.04.2024

Nejsem si jistá, jestli bych měla trpělivost na čtení, ovšem přednes p. Mrkvičky mě u příběhu udržel. Moje pocity se v průběhu měnily, ale jako celek mi vlastně všechno nakonec zapadlo kam má a nakonec se mnou příběh (a přiblblý úsměv na rtu) i po doposlechnutí zůstává . Největší výhrady mám k tempu a celkové délce. Rytmus příběhu je poněkud pomalý. Událostí je v něm ale dostatek. Irving má tendenci odbočovat a myslím, že kdyby se trochu krotil, román mohl být kratší a neubralo by to na kvalitě. Ale kdo ví. Na druhou stranu i v tom je krása knihy. Jako čtenář opravdu nemůžete vědět, co se stane dál.
Jeho postavy jsou výstřední a často potrhlé... ale sympatickým způsobem. No a jak je asi pro Irvinga typické, velká část knihy se točí kolem sexu. Většinou v poněkud odlehčeném tónu, ale někdy naturalisticky až... morbidně. Vlastně je v něm od všeho trochu: různá prostředí (New Hampshire, Vídeň, New York, Maine), cvičení medvědi (mluvící), trpaslíci, preparování zvířat, násilí (znásilnění, šikana, vražda, terorismus) a právě sex (homosexualita, incest, prostituce, pornografie). Pro každého něco. V symbolické rovině Irving do příběhu vetkal tolik prvků, že by bylo co analyzovat a zkoumat ještě dlouho. Freud (ten slavnější) by se asi poměl.

23.02.2024

Bizárek, ale určite zábavný a zároveň dojemný. Prvú polovicu knihy som preletel ako nič, časť vo Viedni za mňa trochu slabšia v porovnaní s prvou časťou. Záver už zase výborný. Zatiaľ asi na 3. priečke z Irvingových kníh za Owenom Meanym a Pravidlami moštárny. Za mňa 5/5 ale je mi jasné, že knižka určite nie je pre každého. :)

08.11.2023

Trochu jiný Irving, než byly předešlé knihy, které jsem "spásla" v posledním měsíci.
Chvíli se to tváří vážně, vtipně, pak najednou zčista jasna katastrofa nebo nějaká tragédie, pak zas vtípky... vlastně jsem při čtení místy nevěděla, co si o knize mám myslet, kam ji zařadit. Snad "absurdní drama"? Dramatické situace se střídají s úplnými ujetostmi. Nebo předchůdce bizarro fiction?
Nejvíc ze všeho se mi zdá, že je to humor. V této knize byly úsměvné i ty tragédie, se mi skoro zdá.
Ale ve výsledku bych to označila jako absurdní realismus.

Na stupnici humoru bych to zařadila někam mezi Ante Tuomainena s jeho knihou Než natáhnu brka a Jonassona se Stoletým staříkem, který už je úplný extrém v tomto žánru absurdního humoru.

08.11.2023

Fantastické panoptikum postav se skvěle propracovaným dějem a propojenými osudy. Fantazie Johna Irivnga je nekonečná!

02.11.2023

Parádní příběh jedné opravdu zvláštní rodiny. Spousta šíleností, smutku i humoru, zvracenosti a šokující lidské osudy. Pro mě velice čtivý Irving.

25.09.2023

Originální, zajímavé, s typickými tragickými prvky, správně ulítlé - prostě můj oblíbený Irving.

22.07.2023

Pro jednou jsem si řekl, že místo detektivek, sci-fi a fantasy ság, které obvykle čtu, si zkusím přečíst něco z opravdové literatury. Musím říci, že nějaké velké nadšení se nedostavilo, možná je na mě kniha moc americká. Vracím se ke svým oblíbeným žánrům a možná někdy v budoucnosti zase nějakou "literaturu" zkusím.

30.03.2023

Tři romány jdoucí chronologicky po sobě- Svět podle Garpa, Hotel New Hampshire, Pravidla moštárny. Garpem si Irving získal pozornost, Pravidly proslavil.. Hotel NH je mezi nimi. Zatímco Garp je fragmentované vyprávění narušované bočními příběhy, v New Hampshire jsou všechny ty boční příběhy součástí příběhů jednotlivých postav. Pravidla už jsou kompaktní vyprávění (a nenajdete v něm jediného medvěda :)..
Co říct konkrétně- je to krásně napsaný. Irving má celý příběh v hlavě a už ho jenom koření a dochucuje a servíruje (to je prostě ohromný dar, tohle)..
Vyprávění má několik nezapomenutelných okamžiků, těch které se stávájí vaší vlastní vzpomínkou, tou která vás přitáhne zpátky a nutí vás číst si ty pasáže znovu a díky nim román znovu nahlížet..
Nebyl by to Irving, aby si nevybral pro drama nějaké chlupyježící téma- znásilnění a incest. I když vám postavy v románu připadají uhozené a nereálné, Irving vám vždycky vypráví o životě, kterému dokážete uvěřit, a který můžete prožít, pokud budete chtít a dáte mu šanci..

15.07.2022

Sledovat příběh této zvláštní rodiny jsem si užíval.
Spousta nevšedních charakterů, plynulé dějové linie a výborná atmosféra.

22.05.2022

Ďalšia autorova bizarná kniha, no, ako všetky pred ňou, s jasným odkazom: Nikdy sa nevzdávaj, napriek všetkému, čo ťa stretne. Všetky, čo som doteraz čítal mali v sebe, okrem iných styčných prvkov, práve toto. Teším sa na ďalšie.

19.01.2022

Bizarní, ztřeštěné, ale zároveň krásné čtení o jednom velkém snu a jedné velké rodině.

08.01.2022

Takové krásně ztřeštěné i bizarní, zběsilé, uhozené a praštěné... Chvílemi nudné, chvílemi napínavé a místy až šokující. O traumatech, která si v sobě odnášíme z dospívání, s nimiž se vyrovnáváme celý život. O zakázané lásce, které nejde poručit. O síle rodinných pout a touze plnit své sny...
Od dětství nevinnosti až po drsnou dospělost sledujeme zrání několika sourozenců rodiny Berryových. Rozprostírá se před námi historie jedné dosti ujeté a přitom zvláštně soudržné rodiny, která si splní sen o otevření hotelu - a díky ironii škodolibého osudu jsou tak donuceni začínat ještě dvakrát po sobě.
Je znát, že autor rád předhání: napěchoval text spoustou absurdních situací a zápletek /teroristé ve Vídeňské opeře/, ale i nečekaně tragických zvratů. A nechybí ani stěžejní zvířecí motiv: nepotopitelný pes Truhlík a medvěd.
Poslouchala jsem jako audioknihu, příliš jsem však nadšená nebyla. Poslech se "táhl jako Lovosice", a ani interpret v podobě Ladislava Mrkvičky nebyl příliš šťastně zvolený. Mnohé kapitoly "utnuly" náhle uprostřed slova, pauzy byly na nevhodných místech a chvílemi se mi dokonce zdálo, jako by - při vší úctě - nemohl pan Mrkvička popadnout dech. Nevyrovnaná byla i síla hlasu, chvílemi mluvil příliš tiše a místy zase přespříliš křičel...
Nejvíc si mě získala skvělá postava medvědice Susie a vůbec krásně prokreslené ženské charaktery.

21.08.2020

Prostě Irving.

04.07.2020

Asi nejšílenější věc, co jsem kdy četla, ale k Irvingovým knihám šílenost neodmyslitelně patří a mám ji ráda. :-)

21.05.2020

Příběh, který v sobě nese nedozírnou hloubku utrpení, bolesti, křivd, neúprosnosti osudu, ale i lásky a krásy. Mnohovrstevný děj, obnažené emoce, obnažené lidství, kaleidoskop osudů - to všechno v sobě má tahle kniha.

Já jsem se milovala všechny. Mrzoutského Franka, výstřední Franny, jemnou Lilly, která si tolik přála vyrůst... Nenápadného Egge, Johna, který se utápěl v zakázaných citech, i Truchlíka, se kterým to žití bylo k nevydržení, ale bez něj by to zkrátka nebylo ono.

Dokonce i otce, který trval na tom, aby, ačkoli slepý, seděl v první řadě v divadle...

...abych lépe viděl ;)

Myslím, že jsem nikdy nečetla nic natolik se vymykající normě, nic natolik šokujícího a přece hluboce lidského, nic tak krutě syrového a zároveň něžně láskyplného. Byli divní - a zároveň byli úžasní. Byli ujetí přesně tak, abyste je pro to milovali. Byli tím, kým většina z nás nikdy nebude - a možná, že jsem jim to trošku záviděla.

Protože oni bojovali. Nevzdávali se. Milovali se. A nenáviděli. Snažili se prostě jenom žít. Po svém. Kdo by to mohl pochopit? Snad zase jenom ten, kdo je někde tam uvnitř stejně ujetý, stejně křehký, stejně nepochopený, stejně zraněný. Možná jen ten, kdo vidí to, co se pod tou křiklavou vyzývavostí skrývá...

25.04.2020

Když mám chuť na kvalitní a spletité dílo (a mám víc času na čtení), zhluboka se nadechnu a sáhnu do knihovny po Irvingovi. Myslím si, že tenhle autor prostě není pro každého. Zfilmovat jeho dílo musí být tvrdý oříšek. Můj názor je takový, že Irving na platná kin či na televizní obrazovku zkrátka nepatří. Občas je neskutečně ukecanej, odbočuje, místy nudí, přehání, vykrádá sám sebe - a pořád mu to vychází. Nemohu se asi řadit mezi skalní fanoušky tohoto spisovatele (tohle je asi pátá dočtená kniha), ale s jistotou vím, že mám jeho tvorbu rád a znám ji. Příběh od Irvinga ve mně po dočtení ještě dlouho zůstává. Přemýšlím a vzpomínám. Někdy se to vleče, ale stojí to za to; stejně tak, jako Johnovo vyprávění.