Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5253
5253
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Ke knize mne přivedla čtenářská výzva 2019 - dílo české autorky s mužskou hlavní postavou. Po pár stránkách jsem zjistil, že jsem "zabrousil" spíše do segmentu literatury pro ženy, ale autorčin styl se mi libil a knihu přečetl v podstatě jedním dechem. Přirozeně zajímavý příběh na osudech několika osob vykresluje osobní pohnutky, složitost doby i životů jednotlivých postav, velmi uvěřitelné, mnohdy překvapivé, především však sofistikované a inteligentní.
Čtivé, ale ne podbízivé. Překlenující dlouhou epochu, ale ne povrchní. Ráda si přečtu i další knihy této autorky.
Nádherně napsaná kniha!!
Vypravěčský um paní Mornštajnové je jedním slovem skvostný!
Autorka bravurně vykresluje osudy jedné rodiny žijící v hotýlku za městem. Spletité vztahy, lidská dramata, dávné křivdy a tajemství postupně vyplouvají na povrch..
Skvělé, úžasné počteníčko - ani chvíli jsem se nenudila.
Doporučuji!!
Mé první setkání s touto autorkou a ještě navíc úplně mimo můj obvyklý žánr. Děj je na můj vkus poněkud spletitý, ale rozhodně je to velmi čtivé a podle mého i uvěřitelné. Bavilo mě to a rozhodně se do budoucna vrhnu i na další knihy paní Mornštajnové. Ale asi by se mi to četlo lépe, kdyby hlavní hrdina nebyl takovej duševně vydezinfikovanej bezcharakterní paňáca.
Asi to bude znít kýčovitě, ale Alena Mornštajnová se pro mě opravdu stala královnou současné české prózy. Její knihy jsem četla v posloupnosti Hana - Slepá mapa - Tiché roky a teď přišlo konečně i na Hotýlek. Rozhodně se nekonalo žádné zklamání!
Oproti třem ostatním jejím románům pro mě bylo skoro překvapení, že hlavní hrdinou je tentokrát muž. Příběh je opět krásně čtivý, nepředvídatelný, poutavý. Uvědomila jsem si, jak málo nám autorka své hrdiny popisuje co o vzhledu, stejně jako nám nechává blíže nepopsané prostředí, v němž se postavy pohybují, přesto se mi celý příběh při čtení v hlavě odehrává, jako bych sledovala film. Alena Mornštajnová možná v některých ohledech slovy šetří, o to větší ale dává důraz na obsah a barvitost slov - její psaní má určitý náboj. Postavy reagují velmi realisticky. V knize nenajdete ani jednu jedinou postavu, která by byla černobílá, naopak snad na každém si najdete kousek dobrého i špatného - a tím jsou hrdinky a hrdinové Mornštajnové neskutečně opravdové...
Rozplývat bych se tu zvládla až do nevidím, takže to zkrátím: doporučuji! =)
Knížky od paní Mornštajnové nemají chybu. Velice čtivé, člověk se nemůže odtrhnout od čtení, dokud se nedozví, kam životy postav povedou.
Knihy této spisovatelky se čtou lehounce, stránka po stránce, na první pohled "nenáročně" a oddychově a na druhý se mě mezi řádky dotýkají u srdce a sdělují velké životní pravdy - pro mě naprosto ideální kombinace toho, co chci číst. Opakující se téma různých režimů nepovažuji za monotónní - ostatně je to doba, ve které jsme žili a žijeme a o to víc se člověk dostává postavám pod kůži. Navíc vztahově si lidé pořád řeší to své a soukolí dějin to opravdu jen mírně podkresluje, v čemž vidím obrovský přesah PANÍ spisovatelky. Zbožňuju Vaše knihy, paní Mornštajnová!
Skvělá vypravěčka ta paní Mornštajnová. Opět smekám před krásnou češtinou a příběhem který není až tak zamotaný, ale skvěle napsaný.
Všechny knihy paní Mornštajnové jsem četla od nejnovější po nejstarší
Hotýlek a kvalita je perfektní stále.
Opět děkuji za strhující čtení.
Kniha líčí několik generací jedné rodiny s velmi propletenými vztahy. Přestože mi občas nebylo moc sympatické to lpění na udržení hotýlku pro rodinu za každou cenu, příběh se četl moc příjemně.
Velmi čtivé, jako vždy. Už mě ale malinko unavuje stejné historické období (2. světová - konec socialismu) a v podstatě stále stejné schéma příběhů. Výčitky, smrt, politika.. Zaměření na děti, jejichž život sledujeme, a postupně se do něj zapojují další postavy. Chaotické proplétání minulosti, přítomnosti i budoucnosti. První knihu od Aleny jsem četla s nadšením. Postupně opadlo, a teď mám obavy otevřít Slepou mapu. Nicméné hodnotím toto dílo samostatně, a jako takové je dobré, čtivé. Postavy a jejich osudy proplétá jako Hartl s Třeštíkovou. Mimochodem tolik zákeřných smrtí a onemocnění kolem jednoho člověka... to je nepravděpodobné. Zbytečně přidané tragédie.
Během četby knížky jsem prožila několik životů od války,přes komunistický režim až do současnosti. Kniha je psaná poutavě, takze jsem ji přečetla téměř jedním dechem.
Moje třetí kniha od paní Mornštajnové a opět velmi čtivá. K některým postavám je osud více přívětivý, k jiným méně, někdy až příliš nespravedlivý. Ale takový už je život. A jako bonus jsem se v magazínu Práva dočetla, že autorka žije v mém rodném Valašském Meziříčí.
Jedním dechem čtená kniha - vždycky jsem si říkala, že dočtu kapitolu a na chvíli ji odložím, jenže v posledních řádcích té předchozí se stalo něco, co mě donutilo pokračovat. Zvlášť ke konci jsem do ní byla tak ponořená, že jsem občas komentovala nahlas - “pane bože”, “to ne” a podobně ... Knížka vlastně nekončí ani poslední větou - představovala jsem si Jindřino zklamání ... Nesouhlasím, že knížka nezanechá žádný pocit, v některých situacích jsem přemýšlela, jak bych se na Václavově místě zachovala já ... Za mě opět výborná knížka paní Mornštajnové, kterou jsem náhodou objevila před pár týdny, když jsem její tři knížky dostala k narozeninám. Díky za ně.
Chtěla jsem si na dovolenou vzít nějakou zajímavou odpočinkovou knihu a tak jsem sáhla po Hotýlku. Řekla bych, že líp jsem vybrat nemohla. Přelouskala jsem ji raz dva a za mě fakt skvělý, čtivý příběh, který prostě musíte číst dál a dál :-).
Jakmile na mne na pultě v knihovně vykoukl zrovna vrácený "Hotýlek", po již přečtené "Haně" a "Slepé mapě", jsem pochopitelně neváhala. Hned po přečtení prvních stránek jsem věděla, že se mohu opět těšit na příjemný zážitek ze setkání se spisovatelkou Alenou Mornštajnovou, především s jejím úžasným vypravěčským umem.
Zase jsem se začetla do příběhu, odvíjejícího se na pozadí konkrétní historické události, zase jsem se cítila jedním z účastníků tohoto příběhu. Sice mi oproti výše jmenovaným knihám připadal "Hotýlek" takový lehčí, nemíním to jako kritiku, nic to nemění na jeho čtivosti a poutavosti - Mornštajnová opět nezklamala.
Do dvou třetin knihy jsem si myslela, že Hotýlek poputuje na druhé místo oblíbenosti knih od paní Mornštajnové. Na stejné místo, kam patří Tiché roky, ALE... závěr knihy mě tak nějak celý dojem spláchnul. Nevím čím to bylo, prostě mě přišlo, že konec je taková trošku slátanina. Souběh spousty okolností a situací, které mi ke zbytku knihy prostě nějak nesedí a bohužel mi knížku trošku pokazili.
Je to pouhý dojem z právě dočteného, kniha je to jinak výborná. V celku se mi líbila a určitě si jí přečtěte, ale Hana a Tiché roky jsou prostě o třídu lepší. =)
Po Haně je tohle moje druhá Mornštajnová během dvou měsíců. Každá kniha je koncentraci zivotní smůly a fatálně špatných rozhodnuti hlavních postav. Myslím že by autorka mela změnit prášky proti depresi,ty současné evidentně nezabírají :-)
Po přečtení Hany a Tichych roku jsem zatouzila precist i další knihy od paní Morstajnove. Paní spisovatelka velmi ctive dokáže popsat osudy tři generaci rodiny, ve které hraje důležitou roli jimi provozovany hotylek. Prijemne čtení bez hlubších uvah me provedlo obdobím od konce druhé světové války dosud.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Lidské osudy jsou zkrátka nevyzpytatelné, ty paní spisovatelka opravdu umí!!!