Hotýlek
Alena Mornštajnová
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Není to úplně špatná kniha, ale asi bych už po další od autorky nesáhla, pokud by tato byla první...
Krásně plynulý a čtivý příběh. Linie vyprávění navazuje jedna na druhou, neměla jsem pocit, že něco chybí nebo přebývá. Kniha se četla úplně sama. Plný počet hvězd.
Tato kniha mě hodně vtáhla do děje, přečtena jedním dechem. Příběh mě bavil. Super počtení
Velmi čtivé vyprávění o osudech členů jedné rodiny a osob s nimi spojených. Příběh o tom, že dobré není vždy dobré a špatné nemusí být špatné. Oceňuji i názvy kapitol.
Spisovatelku Alenu Mornštajnovou jsem poznala prostřednictvím knihy Hana, která byla jednu dobu vidět, téměř všude. Mě osobně tato kniha až tak nezaujala, ačkoli musím přiznat, že se četla téměř sama. To se však nedá říct o Hotýlku.
V okamžiku, kdy jsem ho začínala číst, jsem si myslela, že půjde jen o dobře vyprávěný příběh. Ale moc jsem se mýlila. Autorka je skutečně výbornou vypravěčko, skvěle zachytila charakteristiku doby i společnosti, kterou promítla do charakterů, myšlení i jednání hlavních postav. Knihou navíc prostupuje tematika morálky, rodinných vztahů, viny - odpuštění, křivdy, pomsty a mnohých dalších. Příběh se mi moc líbil, zaujal mne i zasáhl. Knížku k přečtení moc doporučuji :-)
Alena Mornštajnová zase nezklamala. Miluji její příběhy plné lidskosti, komplikovanosti a osudů. Kniha je jak horská dráha - nikdy člověk nemůže tušit, co mu přinese další hodina života. A o tom to je. To je to kouzlo, co spisovatelka vždycky dokáže vdechnout svým knihám.
Děkuju za to.
Knihy popisující osudy jedné rodiny v průběhu let mě moc baví, nutno říct, že K moři od Soukupové mě ale "něčím" nadchlo více. Hotýlek je lehce "bezpoinťák", i když vypravěčské schopnosti Mornštajnove jsou pecka a kniha se čte moc dobře.
Těžko se sympatizuje s hlavním hrdinou, který si hraje jenom na vlastním písečku.. "Jak je možné, že Václava si každý váží a má ho rád? Cožpak si nikdo nevšiml, že je to zbabělý, sobecký kripl, který kvůli svému pohodlnému klidu obětuje každého, kdo se mu nehodí? A pak udělá dobrý skutek, navštíví svoji ubohou Lucii a všechno špatné je odčiněno."
Nějak se nemůžu do knížek p. Mornštajnové ponořit, některé náměty jsou skvělé, neotřelé, ale bohužel málo rozpracované. Na mě mají knihy až moc rychlé tempo bez hlubšího vhledu do jednotlivých postav/období.
Kniha mě hned vtáhla do děje a přečetla jsem na jeden nádech... I když se v knize objevilo mnoho postav, ani na okamžik jsem neměla pocit, že bych se mezi nimi ztrácela. Líbí se mi originální autorčin styl psaní, který vás vtáhne do děje a vy jen napjatě čekáte, jak bude příběh pokračovat.
Tahle další kniha, kterou jsem od této autorky přečetla je prostě dalším skvělým příběhem, který jsem přečetla jedním dechem. Je to další lidské a poutavé vyprávění o osudech jedné velké rodiny.
Knihu jsem právě dočetla a teda.... výborné. U mně teda zatím na prvním místě! Jsem zvědavá na poslední knížku - Tiché roky, s chutí do toho
Autorka umí opravdu velice dobře zacházet se slovy a je mistryně ve vypravování. Ačkoliv byly vztahy v rodině Mánesů velmi komplikované, ani jednou jsem se při čtení neztratila v tom, kdo je kdo. Přečetla bych si ovšem knihu ještě jednou? S největší pravděpodobností ne. Zkusím od autorky ještě něco dalšího? Možná ano, ale až za nějakou dobu. Pokud hledáte jednoduchou a čtivou knihu o době minulé, pak je to ta správná volba.
Výborně se čte, krásně napsáno, po dlouhé době knížka, která mě zaujala od první stránky.
Knihy této autorky jsem dosud sice vnímala, ale nějak mě žádná neoslovila natolik, abych si ji přečetla. Hotýlek mě zaujal okamžitě. A tak to bylo od prvního do posledního písmena. Sága mě vtáhla tak, že jsem ani nevěděla, že čtu. :) Velmi pěkné.
Opět skvěle napsané.
To, jak autorka umí používat češtinu, to, jak naprosto srozumitelně popisuje spletité vztahy, i to, jak umí nahlédnout do lidské mysli a svědomí, mě nepřestává udivovat.
Za mě nejlepší česká autorka současnosti.
Nádherně napsané :-):
Nejvíc oceňuji nadhled, se kterým jsou popisovány radosti, strasti i neřesti všech smrtelníků, a absenci moralizování.
Pohladilo po duši.
Přečteno za dvě deštivé odpoledne.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Alena Mornštajnová výborně načrtla velké množství různorodých životních příběhů, navzdory velkému množství postav a odboček jsem se ale v příběhu dobře vyznala. Prolínání lidských osudů bylo nápadité, překvapivé i zábavné. Ačkoli mnohé scény byly možná trochu přitažené za vlasy, postavy se mi zdály živé a uvěřitelné. Zdánlivě zbytečné odbočky o cirkusu byly jak vystřižené z Hrabala, smála jsem se nahlas. A když už se mi začínalo zdát, že těch postav a příběhů je opravdu moc, autorka všechny hrdiny přivedla na jedno místo, aby mohla rozehrát dech beroucí detektivní příběh. Pro mě co do síly čtenářského zážitku určitě srovnatelné s Hanou.